SINGAPUR – Evropští politici rádi poučují zbytek světa o znečištění ovzduší. Oblíbeným cílem jejich kritiky je Asie a zejména Čína. Někdy to opravdu vypadá tak, jako kdyby žádná konference o životním prostředí nebyla úplná bez prezentace evropských tvůrců politiky na téma předpokládaných “nejlepších postupů“ jejich kontinentu, ze kterých by si měl zbytek světa vzít příklad. Pokud jde však o znečištění ovzduší, Evropa by měla zvážit, zda by nebylo vhodné méně mluvit a více poslouchat.
Znečištění ovzduší je v Evropě rostoucí starost. Světová zdravotnická organizace ho nazvala “největším samostatným rizikem pro zdraví a životní prostředí“ kontinentu, kdy odhaduje, že 90% evropské populace je vystaveno venkovnímu znečištění, které přesahuje pokyny WHO pro kvalitu ovzduší. V roce 2010 předčasně zemřelo kvůli venkovnímu a vnitřnímu znečištění ovzduší zhruba 600 000 Evropanů a ekonomické náklady byly vyčísleny na 1,6 bilionu dolarů, přibližně 9% HDP Evropské unie.
Londýn a Paříž trpí zvláště závažnými problémy v kvalitě ovzduší. Úroveň oxidu uhličitého v některých částech Londýna běžně dosahuje 2-3 násobku doporučených limitů. Ve Spojeném království zabije ročně znečištění ovzduší 29 000 lidí, což ho staví na druhé místo hned za kouření z hlediska důvodů pro předčasné úmrtí. Paříž je na tom možná ještě hůře; v dubnu, kdy úrovně znečištění překonaly ty v Šanghaji, zavedlo město částečný zákaz ježdění a veřejnou dopravu zdarma.
Bohužel, evropští tvůrci politiky asi na tuto výzvu nestačí. George Osborne, britský ministr financí, argumentoval proti britskému vedoucímu postavení v boji proti klimatickým změnám. “Nezachráníme planetu tím, že zavřeme naše ocelárny, hliníkové hutě a továrny na papír,“ uvedl v roce 2011.
Osborne v tom není sám. S ohledem na evropské politiky, kteří tvrdí, že zavedení ekologických záruk by ublížilo již tak slabé ekonomice EU, není překvapením, že opatření k omezení znečištění ovzduší nedosahují kýžených výsledků. Navrhované standardy EU pro regulaci emise toxických plynů uhelnými elektrárnami jsou dokonce méně přísné než ty v Číně, jak poznamenalo hnutí Greenpeace. Přesto někteří evropští politici volali po jejich ještě větším zmírnění a Maďarsko dokonce po jejich úplném zrušení.
Aby bylo jasno, úrovně znečištění ovzduší v Asii jsou opravdu znepokojivé. Podle žebříčku kvality ovzduší Yale University z roku 2014 je v Asii devět z deseti nejznečištěnějších zemí na světě. Nové Dillí je hodnoceno jako neznečištěnější město na zemi, s úrovní znečištění ovzduší přesahující bezpečné hodnoty šedesátkrát. Díky nezdravému vzduchu v Pekingu vyplácejí zahraniční firmy zaměstnancům zde pracujícím “bonus za strádání” a to až do výše 30%.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Tvůrci politiky v Asii ale přinejmenším tento problém rozpoznali a přijímají kroky vedoucí k jeho řešení. Kupříkladu Čína vyhlásila “válku znečištění.” Peking, kdysi nazývaný mezinárodními médii “Greyjing,“ například do roku 2017 investuje 121 miliard dolarů na boj se znečištěním ovzduší.
V centru čínských opatření stojí vylepšený systém veřejné dopravy, zelený obchod a revize energetiky. Vláda se v centrech měst rozhodla instalovat zastávky autobusů na každých 500 metrech, snížit clo na 5% či ještě méně na seznam 54 ekologického zboží, a vyřadit z provozu mnoho zastaralých a neefektivních uhelných elektráren. Do roku 2030 je předpokládán růst o 20% v podílu nefosilních paliv na primární spotřebě energie. Je pravděpodobné, že tyto cíle budou přísně sledovány, vzhledem k silné politické podpoře z nejvyšších pater.
Paralelně s tím se indické vlády států Gujarat, Maharashtra a tamilské Nadu chystají spustit celosvětově první cap-and-trade plán pro částice. Nejvyšší soud v Indii dokonce navrhl extra daň ze soukromých naftových vozidel v Novém Dillí.
Evropa by se měla, jakožto jeden z nejbohatších světových regionů, snažit stát v popředí snah o ekologickou udržitelnost. Když však dojde na znečištění ovzduší, měli by evropští tvůrci politiky přestat kázat ostatním a začít se spíše soustředit na řešení vlastních problémů.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
SINGAPUR – Evropští politici rádi poučují zbytek světa o znečištění ovzduší. Oblíbeným cílem jejich kritiky je Asie a zejména Čína. Někdy to opravdu vypadá tak, jako kdyby žádná konference o životním prostředí nebyla úplná bez prezentace evropských tvůrců politiky na téma předpokládaných “nejlepších postupů“ jejich kontinentu, ze kterých by si měl zbytek světa vzít příklad. Pokud jde však o znečištění ovzduší, Evropa by měla zvážit, zda by nebylo vhodné méně mluvit a více poslouchat.
Znečištění ovzduší je v Evropě rostoucí starost. Světová zdravotnická organizace ho nazvala “největším samostatným rizikem pro zdraví a životní prostředí“ kontinentu, kdy odhaduje, že 90% evropské populace je vystaveno venkovnímu znečištění, které přesahuje pokyny WHO pro kvalitu ovzduší. V roce 2010 předčasně zemřelo kvůli venkovnímu a vnitřnímu znečištění ovzduší zhruba 600 000 Evropanů a ekonomické náklady byly vyčísleny na 1,6 bilionu dolarů, přibližně 9% HDP Evropské unie.
Londýn a Paříž trpí zvláště závažnými problémy v kvalitě ovzduší. Úroveň oxidu uhličitého v některých částech Londýna běžně dosahuje 2-3 násobku doporučených limitů. Ve Spojeném království zabije ročně znečištění ovzduší 29 000 lidí, což ho staví na druhé místo hned za kouření z hlediska důvodů pro předčasné úmrtí. Paříž je na tom možná ještě hůře; v dubnu, kdy úrovně znečištění překonaly ty v Šanghaji, zavedlo město částečný zákaz ježdění a veřejnou dopravu zdarma.
Bohužel, evropští tvůrci politiky asi na tuto výzvu nestačí. George Osborne, britský ministr financí, argumentoval proti britskému vedoucímu postavení v boji proti klimatickým změnám. “Nezachráníme planetu tím, že zavřeme naše ocelárny, hliníkové hutě a továrny na papír,“ uvedl v roce 2011.
Osborne v tom není sám. S ohledem na evropské politiky, kteří tvrdí, že zavedení ekologických záruk by ublížilo již tak slabé ekonomice EU, není překvapením, že opatření k omezení znečištění ovzduší nedosahují kýžených výsledků. Navrhované standardy EU pro regulaci emise toxických plynů uhelnými elektrárnami jsou dokonce méně přísné než ty v Číně, jak poznamenalo hnutí Greenpeace. Přesto někteří evropští politici volali po jejich ještě větším zmírnění a Maďarsko dokonce po jejich úplném zrušení.
Aby bylo jasno, úrovně znečištění ovzduší v Asii jsou opravdu znepokojivé. Podle žebříčku kvality ovzduší Yale University z roku 2014 je v Asii devět z deseti nejznečištěnějších zemí na světě. Nové Dillí je hodnoceno jako neznečištěnější město na zemi, s úrovní znečištění ovzduší přesahující bezpečné hodnoty šedesátkrát. Díky nezdravému vzduchu v Pekingu vyplácejí zahraniční firmy zaměstnancům zde pracujícím “bonus za strádání” a to až do výše 30%.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Tvůrci politiky v Asii ale přinejmenším tento problém rozpoznali a přijímají kroky vedoucí k jeho řešení. Kupříkladu Čína vyhlásila “válku znečištění.” Peking, kdysi nazývaný mezinárodními médii “Greyjing,“ například do roku 2017 investuje 121 miliard dolarů na boj se znečištěním ovzduší.
V centru čínských opatření stojí vylepšený systém veřejné dopravy, zelený obchod a revize energetiky. Vláda se v centrech měst rozhodla instalovat zastávky autobusů na každých 500 metrech, snížit clo na 5% či ještě méně na seznam 54 ekologického zboží, a vyřadit z provozu mnoho zastaralých a neefektivních uhelných elektráren. Do roku 2030 je předpokládán růst o 20% v podílu nefosilních paliv na primární spotřebě energie. Je pravděpodobné, že tyto cíle budou přísně sledovány, vzhledem k silné politické podpoře z nejvyšších pater.
Paralelně s tím se indické vlády států Gujarat, Maharashtra a tamilské Nadu chystají spustit celosvětově první cap-and-trade plán pro částice. Nejvyšší soud v Indii dokonce navrhl extra daň ze soukromých naftových vozidel v Novém Dillí.
Další části Asie také podnikají kroky ke zlepšení kvality ovzduší. Vietnam plánuje v nadcházejících letech vystavět osm městských vlakových linek. Bangkok, který se vypořádává ze znečištěním ovzduší od 90. let, vysázel 400 000 stromů. A Japonsko nabízí dotace na vodíková vozidla a vytváří nové pěší zóny.
Evropa by se měla, jakožto jeden z nejbohatších světových regionů, snažit stát v popředí snah o ekologickou udržitelnost. Když však dojde na znečištění ovzduší, měli by evropští tvůrci politiky přestat kázat ostatním a začít se spíše soustředit na řešení vlastních problémů.