NEW YORK – K velkým sociálním změnám obvykle dochází na několika frontách. Hlavní roli mohou hrát převratné technické objevy – parní stroj, počítače, internet. Vizionáři jako Mahátma Gándhí, Martin Luther King a Nelson Mandela zase mohou inspirovat volání po spravedlnosti. A političtí lídři mohou stát v čele širokého reformního hnutí, jako v případě Franklina Roosevelta a plánu New Deal.
Naše generace naléhavě potřebuje odstartovat další éru velkých sociálních změn. Tentokrát musíme jednat na záchranu planety před ekologickou katastrofou způsobenou člověkem.
Každý z nás tuto výzvu téměř denně vnímá. Vlny veder, sucha, záplavy, lesní požáry, tající ledovce, znečištěné řeky i extrémní bouře, to vše dramaticky rostoucím tempem sužuje planetu v důsledku lidské činnosti. Naše globální ekonomika dosahující objemu 70 bilionů dolarů ročně vyvíjí na životní prostředí nevídaný tlak. Budeme potřebovat nové technologie, chování i etiku podložené solidními důkazy, abychom našli kompromis mezi dalším hospodářským rozvojem a trvalou ekologickou udržitelností.
Generální tajemník Organizace spojených národů Pan Ki-mun přijímá tuto bezprecedentní výzvu ze své jedinečné pozice na křižovatce globální politiky a společnosti. Na politické úrovni je OSN místem setkávání zástupců 193 členských států, kteří jednají o mezinárodním právu a vytvářejí mezinárodní zákony, jakým byla důležitá smlouva o klimatických změnách přijatá na Summitu Země v Riu v roce 1992. Na úrovni globální společnosti zase OSN zastupuje světové občanstvo, ono „my, lid“, jak stojí v Chartě OSN. Na této úrovni se OSN zabývá právy a závazky nás všech, včetně budoucích generací.
V uplynulých dvou desetiletích nenašly vlády dost řešení ekologických hrozeb. Politikům se nepodařilo zavést odpovídajícím způsobem do praxe dohody přijaté na Summitu Země v roce 1992. Pan Ki-mun ví, že rázný postup vlád je i nadále životně důležitý, ale zároveň si uvědomuje, že významnější roli musí hrát také občanská společnost – zvláště proto, že až příliš mnoho vlád a politiků je v zajetí partikulárních zájmů a příliš málo politiků přemýšlí v časovém horizontu sahajícím za příští volby.
Aby obdařil globální společnost mocí jednat, zahájil Pan Ki-mun smělou novou globální iniciativu a já jsem vděčný, že se na ní mohu dobrovolně podílet. Síť trvale udržitelných rozvojových řešení OSN představuje silný nástroj k mobilizaci globálních znalostí s cílem zachránit planetu. Základní myšlenkou je využít globální sítě znalostí a postupů k identifikaci a demonstraci nových, špičkových přístupů k trvale udržitelnému rozvoji po celém světě. Síť bude fungovat po boku vlád, institucí OSN, organizací občanské společnosti a soukromého sektoru a současně je bude podporovat.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Lidstvo se potřebuje naučit nové postupy, jak produkovat a využívat nízkouhlíkovou energii, trvale udržitelným způsobem pěstovat potraviny, budovat města, v nichž se dá bydlet, a spravovat globální statky v podobě oceánů, biodiverzity a atmosféry. Čas se však velmi rychle krátí.
Dnešní milionová města se například musí už dnes potýkat s nebezpečnými vlnami veder, stoupající hladinou moře, extrémnějšími bouřemi, strašlivými dopravními zácpami a znečištěním vzduchu a vody. Zemědělské oblasti už dnes potřebují získat větší odolnost vůči stále prudším výkyvům počasí. A když jeden region v jednom koutě světa vyvine lepší způsob, jak řešit dopravu, energetické potřeby, dodávky vody nebo zásobování potravinami, měly by se tyto úspěchy rychle stát součástí globální znalostní základny, což umožní ostatním regionům, aby měly z těchto poznatků rovněž brzký prospěch.
V nové znalostní síti OSN hrají zvláštní roli univerzity. Přesně před 150 lety, totiž v roce 1862, založil Abraham Lincoln v Americe univerzity subvencované federální vládou, které pomáhaly místním komunitám zlepšovat zemědělskou produkci a kvalitu života prostřednictvím vědy. Dnes potřebujeme ve všech koutech světa univerzity, které budou společnostem pomáhat s řešením problémů snižování chudoby, čisté energie, trvale udržitelných dodávek potravin i všeho ostatního. Pokud se světové univerzity vzájemně propojí a zveřejní své studijní programy na internetu, mohou ještě účinněji objevovat a podporovat vědecká řešení složitých problémů.
Rovněž světová podniková sféra se může významně podílet na trvale udržitelném rozvoji. Dnes má firemní sektor dvě tváře. Na jedné straně je studnicí nejmodernějších trvale udržitelných technologií a průkopníkem výzkumu a vývoje, prvotřídního managementu a vedení v oblasti ekologické udržitelnosti. Zároveň však agresivně lobbuje za vykleštění ekologických regulací a seškrtání firemních daní a vyhýbá se vlastní zodpovědnosti za ekologickou destrukci. Někdy stojí tatáž firma na obou frontách.
Naléhavě potřebujeme, aby se k Síti trvale udržitelných rozvojových řešení připojily prozíravé firmy. Jsou totiž ideálně uzpůsobené k tomu, aby proměňovaly nové myšlenky a technologie v zahajovací pilotní projekty, a tím urychlovaly cykly globálního učení. Neméně důležité je, že potřebujeme, aby dostatečné množství firemních šéfů tlačilo na své kolegy, aby zanechali antiekologického lobbování a financování volebních kampaní, které ve výsledku vede k nečinnosti vlád.
Trvale udržitelný rozvoj není krátkodobý úkol, nýbrž generační výzva. Zavádění nových energetických, potravinářských, dopravních a dalších systémů nepotrvá léta, nýbrž desítky let. Dlouhodobá povaha tohoto úkolu nás však nesmí ukolébat. S novou koncepcí našich výrobních soustav musíme začít ihned – právě proto, že cesta změn bude tak dlouhá a že ekologické nástrahy jsou již dnes tak palčivé.
Na letošním červnovém summitu Rio+20 se světové vlády dohodly, že v oblasti trvale udržitelného rozvoje přijmou novou sadu cílů pro období po roce 2015, a navážou tak na úspěchy Rozvojových cílů tisíciletí při snižování chudoby, hladu a nemocí. V éře po roce 2015 půjdou boj proti chudobě a boj za ochranu životního prostředí ruku v ruce a budou se vzájemně posilovat. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun už inicioval několik globálních procesů, které pomohou tyto nové cíle vytyčit otevřeným, vstřícným a znalostmi podloženým způsobem.
Zahájení iniciativy Síť trvale udržitelných rozvojových řešení generálním tajemníkem OSN je proto obzvláště aktuální. Nejenže svět přijme novou sadu cílů vedoucích k dosažení trvale udržitelného rozvoje, ale také získá novou globální znalostní síť, která pomůže tyto životně důležité cíle naplnit.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Not only did Donald Trump win last week’s US presidential election decisively – winning some three million more votes than his opponent, Vice President Kamala Harris – but the Republican Party he now controls gained majorities in both houses on Congress. Given the far-reaching implications of this result – for both US democracy and global stability – understanding how it came about is essential.
By voting for Republican candidates, working-class voters effectively get to have their cake and eat it, expressing conservative moral preferences while relying on Democrats to fight for their basic economic security. The best strategy for Democrats now will be to permit voters to face the consequences of their choice.
urges the party to adopt a long-term strategy aimed at discrediting the MAGA ideology once and for all.
NEW YORK – K velkým sociálním změnám obvykle dochází na několika frontách. Hlavní roli mohou hrát převratné technické objevy – parní stroj, počítače, internet. Vizionáři jako Mahátma Gándhí, Martin Luther King a Nelson Mandela zase mohou inspirovat volání po spravedlnosti. A političtí lídři mohou stát v čele širokého reformního hnutí, jako v případě Franklina Roosevelta a plánu New Deal.
Naše generace naléhavě potřebuje odstartovat další éru velkých sociálních změn. Tentokrát musíme jednat na záchranu planety před ekologickou katastrofou způsobenou člověkem.
Každý z nás tuto výzvu téměř denně vnímá. Vlny veder, sucha, záplavy, lesní požáry, tající ledovce, znečištěné řeky i extrémní bouře, to vše dramaticky rostoucím tempem sužuje planetu v důsledku lidské činnosti. Naše globální ekonomika dosahující objemu 70 bilionů dolarů ročně vyvíjí na životní prostředí nevídaný tlak. Budeme potřebovat nové technologie, chování i etiku podložené solidními důkazy, abychom našli kompromis mezi dalším hospodářským rozvojem a trvalou ekologickou udržitelností.
Generální tajemník Organizace spojených národů Pan Ki-mun přijímá tuto bezprecedentní výzvu ze své jedinečné pozice na křižovatce globální politiky a společnosti. Na politické úrovni je OSN místem setkávání zástupců 193 členských států, kteří jednají o mezinárodním právu a vytvářejí mezinárodní zákony, jakým byla důležitá smlouva o klimatických změnách přijatá na Summitu Země v Riu v roce 1992. Na úrovni globální společnosti zase OSN zastupuje světové občanstvo, ono „my, lid“, jak stojí v Chartě OSN. Na této úrovni se OSN zabývá právy a závazky nás všech, včetně budoucích generací.
V uplynulých dvou desetiletích nenašly vlády dost řešení ekologických hrozeb. Politikům se nepodařilo zavést odpovídajícím způsobem do praxe dohody přijaté na Summitu Země v roce 1992. Pan Ki-mun ví, že rázný postup vlád je i nadále životně důležitý, ale zároveň si uvědomuje, že významnější roli musí hrát také občanská společnost – zvláště proto, že až příliš mnoho vlád a politiků je v zajetí partikulárních zájmů a příliš málo politiků přemýšlí v časovém horizontu sahajícím za příští volby.
Aby obdařil globální společnost mocí jednat, zahájil Pan Ki-mun smělou novou globální iniciativu a já jsem vděčný, že se na ní mohu dobrovolně podílet. Síť trvale udržitelných rozvojových řešení OSN představuje silný nástroj k mobilizaci globálních znalostí s cílem zachránit planetu. Základní myšlenkou je využít globální sítě znalostí a postupů k identifikaci a demonstraci nových, špičkových přístupů k trvale udržitelnému rozvoji po celém světě. Síť bude fungovat po boku vlád, institucí OSN, organizací občanské společnosti a soukromého sektoru a současně je bude podporovat.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Lidstvo se potřebuje naučit nové postupy, jak produkovat a využívat nízkouhlíkovou energii, trvale udržitelným způsobem pěstovat potraviny, budovat města, v nichž se dá bydlet, a spravovat globální statky v podobě oceánů, biodiverzity a atmosféry. Čas se však velmi rychle krátí.
Dnešní milionová města se například musí už dnes potýkat s nebezpečnými vlnami veder, stoupající hladinou moře, extrémnějšími bouřemi, strašlivými dopravními zácpami a znečištěním vzduchu a vody. Zemědělské oblasti už dnes potřebují získat větší odolnost vůči stále prudším výkyvům počasí. A když jeden region v jednom koutě světa vyvine lepší způsob, jak řešit dopravu, energetické potřeby, dodávky vody nebo zásobování potravinami, měly by se tyto úspěchy rychle stát součástí globální znalostní základny, což umožní ostatním regionům, aby měly z těchto poznatků rovněž brzký prospěch.
V nové znalostní síti OSN hrají zvláštní roli univerzity. Přesně před 150 lety, totiž v roce 1862, založil Abraham Lincoln v Americe univerzity subvencované federální vládou, které pomáhaly místním komunitám zlepšovat zemědělskou produkci a kvalitu života prostřednictvím vědy. Dnes potřebujeme ve všech koutech světa univerzity, které budou společnostem pomáhat s řešením problémů snižování chudoby, čisté energie, trvale udržitelných dodávek potravin i všeho ostatního. Pokud se světové univerzity vzájemně propojí a zveřejní své studijní programy na internetu, mohou ještě účinněji objevovat a podporovat vědecká řešení složitých problémů.
Rovněž světová podniková sféra se může významně podílet na trvale udržitelném rozvoji. Dnes má firemní sektor dvě tváře. Na jedné straně je studnicí nejmodernějších trvale udržitelných technologií a průkopníkem výzkumu a vývoje, prvotřídního managementu a vedení v oblasti ekologické udržitelnosti. Zároveň však agresivně lobbuje za vykleštění ekologických regulací a seškrtání firemních daní a vyhýbá se vlastní zodpovědnosti za ekologickou destrukci. Někdy stojí tatáž firma na obou frontách.
Naléhavě potřebujeme, aby se k Síti trvale udržitelných rozvojových řešení připojily prozíravé firmy. Jsou totiž ideálně uzpůsobené k tomu, aby proměňovaly nové myšlenky a technologie v zahajovací pilotní projekty, a tím urychlovaly cykly globálního učení. Neméně důležité je, že potřebujeme, aby dostatečné množství firemních šéfů tlačilo na své kolegy, aby zanechali antiekologického lobbování a financování volebních kampaní, které ve výsledku vede k nečinnosti vlád.
Trvale udržitelný rozvoj není krátkodobý úkol, nýbrž generační výzva. Zavádění nových energetických, potravinářských, dopravních a dalších systémů nepotrvá léta, nýbrž desítky let. Dlouhodobá povaha tohoto úkolu nás však nesmí ukolébat. S novou koncepcí našich výrobních soustav musíme začít ihned – právě proto, že cesta změn bude tak dlouhá a že ekologické nástrahy jsou již dnes tak palčivé.
Na letošním červnovém summitu Rio+20 se světové vlády dohodly, že v oblasti trvale udržitelného rozvoje přijmou novou sadu cílů pro období po roce 2015, a navážou tak na úspěchy Rozvojových cílů tisíciletí při snižování chudoby, hladu a nemocí. V éře po roce 2015 půjdou boj proti chudobě a boj za ochranu životního prostředí ruku v ruce a budou se vzájemně posilovat. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun už inicioval několik globálních procesů, které pomohou tyto nové cíle vytyčit otevřeným, vstřícným a znalostmi podloženým způsobem.
Zahájení iniciativy Síť trvale udržitelných rozvojových řešení generálním tajemníkem OSN je proto obzvláště aktuální. Nejenže svět přijme novou sadu cílů vedoucích k dosažení trvale udržitelného rozvoje, ale také získá novou globální znalostní síť, která pomůže tyto životně důležité cíle naplnit.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.