PRAHA – Meteorologické podmínky panující během letošního léta poskytly po celém světě dostatek munice pro debatu o globálním oteplování. Sucha a vlny veder jsou předzvěstí naší budoucnosti, uhlíkové škrty jsou zapotřebí více než kdykoliv dříve, avšak smysluplná politika stále nebyla uzákoněna.
Na pozadí tohoto důvěrně známého bitevního pole se však stalo něco ohromujícího: emise oxidu uhličitého ve Spojených státech klesly na nejnižší úroveň za posledních 20 let. Podle odhadů získaných na základě dat Americké energetické informační agentury (EIA) za prvních pět měsíců roku 2012 se letošní očekávané emise CO2 oproti vrcholu v roce 2007 snížily o více než 800 milionů tun neboli o 14%.
Důvodem je dosud nevídaný přechod na zemní plyn, jehož spalováním se uvolňuje o 45% méně uhlíku na jednotku energie. USA kdysi vyráběly zhruba polovinu své elektrické energie z uhlí a zhruba 20% ze zemního plynu. V posledních pěti letech se tato čísla měnila, nejprve pomalu a nyní dramaticky: v dubnu letošního roku se podíl uhlí na celkové výrobě energie propadl na pouhých 32% a srovnal se se zemním plynem.
Rychlý přechod Ameriky na zemní plyn je výsledkem tří desetiletí technologických inovací, zejména rozvoje hydraulického štěpení neboli „frakování“, které otevřelo rozsáhlé nové zdroje dříve nedostupného břidlicového plynu. Navzdory některým legitimním obavám o bezpečnost lze obrovské přínosy této technologie těžko docenit.
Tak především frakování způsobilo dramatický pokles cen plynu. Při zohlednění inflace nebyl plyn tak levný už 35 let, přičemž letošní cena je 3-5krát nižší než kolem roku 2005. A přestože lze pokles uhlíkových emisí v malé míře vysvětlit umdlévající ekonomikou, EIA zdůrazňuje, že hlavní příčinou je zemní plyn.
Snížení emisí je ještě impozantnější, vezme-li člověk v úvahu, že v posledních dvou desetiletích se populace v USA rozrostla o dalších 57 milionů spotřebitelů energie. Uhlíkové emise na obyvatele klesly přibližně o 20% a dnes jsou na nejnižší úrovni od roku 1961, kdy z Bílého domu odešel Dwight D. Eisenhower.
David Victor, energetický expert z Kalifornské univerzity v San Diegu, odhaduje, že přechod z uhlí na zemní plyn snížil emise v USA o 400-500 megatun (Mt) CO2 ročně. Abychom zasadili toto číslo do perspektivy, je to přibližně dvojnásobek celkového vlivu kjótského protokolu na uhlíkové emise ve zbytku světa včetně Evropské unie.
Je lákavé věřit, že za snížením emisí stojí obnovitelné zdroje energie, avšak čísla jasně říkají něco jiného. Třicet tisíc větrných turbín v Americe snižuje emise CO2 o 50 Mt ročně, což je pouhá desetina úbytku dosaženého spalováním zemního plynu. Biopaliva snižují emise pouze o deset Mt a solární panely o nicotné tři Mt.
To je facka do tváře konvenčního uvažování, které dál tvrdí, že jediným způsobem, jak bojovat proti klimatickým změnám, je předepisovat uhlíkové škrty – prostřednictvím emisních povolenek nebo uhlíkové daně.
Podle evropských zkušeností je však právě tato politika nesprávnou cestou, jak řešit globální oteplování. Od roku 1990 EU silně dotuje solární a větrnou energii za cenu přesahující 20 miliard dolarů ročně. Emise CO2 na obyvatele však klesly jen o necelou polovinu objemu dosaženého v USA – a v percentuálním vyjádření si USA vedou ještě lépe.
Vzhledem k rozšířenému skepticismu Evropanů vůči frakování se v EU žádný plynový zázrak nekoná, přičemž nadbytek silně dotovaných obnovitelných zdrojů energie způsobil splnění cíle CO2 s velkou rezervou. Spolu s uzavřením jaderných elektráren v Německu to paradoxně vedlo k návratu uhlí.
Američtí politici také v dobré víře ukázali, jak nebojovat proti globálnímu oteplování dotacemi a daňovými úlevami. Relativně malé snížení emisí díky větrné energii stojí přes 3,3 miliard dolarů ročně a mnohem menší snížení díky etanolu (biopalivům) a solárním panelům přijde ročně nejméně na 8,5 a 3 miliardy dolarů.
Odhady naznačují, že snížení emisí CO2 v EU o dalších 330 Mt s využitím uhlíkových daní by stálo 250 miliard dolarů ročně. Frakovací bonanza v USA přitom nejen zajišťuje mnohem větší redukci zdarma, ale díky nižším nákladům na energii také vytváří dlouhodobé společenské přínosy.
Ohromující pravda zní tak, že frakování uspělo tam, kde Kjóto a uhlíkové daně selhaly. Jak ukázala studie Institutu Breakthrough, základem frakování se staly značné vládní investice do technologických inovací po dobu tří desetiletí.
Klimatičtí ekonomové opakovaně poukazují na skutečnost, že taková energetická inovace představuje nejúčinnější klimatické řešení, protože je nejjistějším způsobem, jak stlačit cenu budoucích zelených energetických zdrojů pod cenu fosilních paliv. Naproti tomu dotování současné neefektivní solární energie nebo etanolu je většinou jen mrháním peněz, z něhož mají prospěch partikulární zájmy.
Frakování není všelék, ale opravdu je to zdaleka nejlepší volba pro zelenou energii tohoto desetiletí.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
PRAHA – Meteorologické podmínky panující během letošního léta poskytly po celém světě dostatek munice pro debatu o globálním oteplování. Sucha a vlny veder jsou předzvěstí naší budoucnosti, uhlíkové škrty jsou zapotřebí více než kdykoliv dříve, avšak smysluplná politika stále nebyla uzákoněna.
Na pozadí tohoto důvěrně známého bitevního pole se však stalo něco ohromujícího: emise oxidu uhličitého ve Spojených státech klesly na nejnižší úroveň za posledních 20 let. Podle odhadů získaných na základě dat Americké energetické informační agentury (EIA) za prvních pět měsíců roku 2012 se letošní očekávané emise CO2 oproti vrcholu v roce 2007 snížily o více než 800 milionů tun neboli o 14%.
Důvodem je dosud nevídaný přechod na zemní plyn, jehož spalováním se uvolňuje o 45% méně uhlíku na jednotku energie. USA kdysi vyráběly zhruba polovinu své elektrické energie z uhlí a zhruba 20% ze zemního plynu. V posledních pěti letech se tato čísla měnila, nejprve pomalu a nyní dramaticky: v dubnu letošního roku se podíl uhlí na celkové výrobě energie propadl na pouhých 32% a srovnal se se zemním plynem.
Rychlý přechod Ameriky na zemní plyn je výsledkem tří desetiletí technologických inovací, zejména rozvoje hydraulického štěpení neboli „frakování“, které otevřelo rozsáhlé nové zdroje dříve nedostupného břidlicového plynu. Navzdory některým legitimním obavám o bezpečnost lze obrovské přínosy této technologie těžko docenit.
Tak především frakování způsobilo dramatický pokles cen plynu. Při zohlednění inflace nebyl plyn tak levný už 35 let, přičemž letošní cena je 3-5krát nižší než kolem roku 2005. A přestože lze pokles uhlíkových emisí v malé míře vysvětlit umdlévající ekonomikou, EIA zdůrazňuje, že hlavní příčinou je zemní plyn.
Snížení emisí je ještě impozantnější, vezme-li člověk v úvahu, že v posledních dvou desetiletích se populace v USA rozrostla o dalších 57 milionů spotřebitelů energie. Uhlíkové emise na obyvatele klesly přibližně o 20% a dnes jsou na nejnižší úrovni od roku 1961, kdy z Bílého domu odešel Dwight D. Eisenhower.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
David Victor, energetický expert z Kalifornské univerzity v San Diegu, odhaduje, že přechod z uhlí na zemní plyn snížil emise v USA o 400-500 megatun (Mt) CO2 ročně. Abychom zasadili toto číslo do perspektivy, je to přibližně dvojnásobek celkového vlivu kjótského protokolu na uhlíkové emise ve zbytku světa včetně Evropské unie.
Je lákavé věřit, že za snížením emisí stojí obnovitelné zdroje energie, avšak čísla jasně říkají něco jiného. Třicet tisíc větrných turbín v Americe snižuje emise CO2 o 50 Mt ročně, což je pouhá desetina úbytku dosaženého spalováním zemního plynu. Biopaliva snižují emise pouze o deset Mt a solární panely o nicotné tři Mt.
To je facka do tváře konvenčního uvažování, které dál tvrdí, že jediným způsobem, jak bojovat proti klimatickým změnám, je předepisovat uhlíkové škrty – prostřednictvím emisních povolenek nebo uhlíkové daně.
Podle evropských zkušeností je však právě tato politika nesprávnou cestou, jak řešit globální oteplování. Od roku 1990 EU silně dotuje solární a větrnou energii za cenu přesahující 20 miliard dolarů ročně. Emise CO2 na obyvatele však klesly jen o necelou polovinu objemu dosaženého v USA – a v percentuálním vyjádření si USA vedou ještě lépe.
Vzhledem k rozšířenému skepticismu Evropanů vůči frakování se v EU žádný plynový zázrak nekoná, přičemž nadbytek silně dotovaných obnovitelných zdrojů energie způsobil splnění cíle CO2 s velkou rezervou. Spolu s uzavřením jaderných elektráren v Německu to paradoxně vedlo k návratu uhlí.
Američtí politici také v dobré víře ukázali, jak nebojovat proti globálnímu oteplování dotacemi a daňovými úlevami. Relativně malé snížení emisí díky větrné energii stojí přes 3,3 miliard dolarů ročně a mnohem menší snížení díky etanolu (biopalivům) a solárním panelům přijde ročně nejméně na 8,5 a 3 miliardy dolarů.
Odhady naznačují, že snížení emisí CO2 v EU o dalších 330 Mt s využitím uhlíkových daní by stálo 250 miliard dolarů ročně. Frakovací bonanza v USA přitom nejen zajišťuje mnohem větší redukci zdarma, ale díky nižším nákladům na energii také vytváří dlouhodobé společenské přínosy.
Ohromující pravda zní tak, že frakování uspělo tam, kde Kjóto a uhlíkové daně selhaly. Jak ukázala studie Institutu Breakthrough, základem frakování se staly značné vládní investice do technologických inovací po dobu tří desetiletí.
Klimatičtí ekonomové opakovaně poukazují na skutečnost, že taková energetická inovace představuje nejúčinnější klimatické řešení, protože je nejjistějším způsobem, jak stlačit cenu budoucích zelených energetických zdrojů pod cenu fosilních paliv. Naproti tomu dotování současné neefektivní solární energie nebo etanolu je většinou jen mrháním peněz, z něhož mají prospěch partikulární zájmy.
Frakování není všelék, ale opravdu je to zdaleka nejlepší volba pro zelenou energii tohoto desetiletí.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.