WASHINGTON – Bolestně dojednaný zákon o americkém rozpočtu, který prezident Barack Obama 2. srpna podepsal, kombinuje zvýšení dluhového stropu americké vlády se snižováním federálních výdajů, čímž odvrací hrozbu prvního případu platební neschopnosti Spojených států v jejich 224-leté historii. Dohoda však má tři velké vady na kráse. Dvě z nich se navzájem vyvažují, ale třetí ohrožuje to, co Amerika v nadcházejících letech potřebuje nejvíce: hospodářský růst.
První vadou je skutečnost, že výdajové škrty jsou špatně načasovány: přicházejí ve chvíli, kdy je americká ekonomika slabá, a tím zvyšují riziko odstartování další recese. Druhý nedostatek zmíněného zákona nicméně tkví v tom, že jím předepsané omezení výdajů je spíše skromné. Zákon sice dělá příliš málo pro vyřešení amerického problému s chronickými a stále rostoucími rozpočtovými schodky, avšak škody, které krátkodobě napáchá na ekonomice, budou pravděpodobně omezené.
Třetí a nejzávažnější vadou je ovšem skutečnost, že výdajové škrty přicházejí na nesprávných místech. Jelikož demokraté v Kongresu mají téměř nábožné odhodlání zachovat nedotčené hlavní americké sociální programy pro starší občany Social Security a Medicare, zmíněný zákon se ani jednoho z nich nedotýká. Náklady na tyto programy však prudce porostou, jakmile začne silná poválečná generace Američanů narozených v letech 1946 až 1964, která čítá 78 milionů osob, odcházet do důchodu a pobírat penzijní dávky, jež budou v nadcházejících letech představovat největší zvýšení vládních výdajů a potenciálních schodků. A jelikož republikáni v Kongresu mají stejně silnou alergii na zvyšování jakýchkoliv daní za jakýchkoliv okolností, zákon se ve snaze o snížení deficitu ani trochu neopírá o zvýšení daní – a to ani nejbohatším Američanům.
Všechny výdajové škrty směřují do „nemandatorní“ části federálního rozpočtu, což vylučuje programy Social Security a Medicare, dále program Medicaid pro chudé a platby úroků ze státního dluhu. Z celkového objemu federálních výdajů tak zbývá pouze asi třetina, ve které lze škrtat, přičemž velká část z této třetiny připadá na rozpočet na obranu, který se republikáni v budoucnu pokusí ochránit. Zákon z 2. srpna tedy vytváří strukturu, v níž se snižování deficitu soustřeďuje na „nemandatorní neobrannou“ část federálního rozpočtu, která představuje pouze asi 10% jeho celkového objemu.
To je příliš malý balík peněz na to, aby se v jeho rámci dalo dosáhnout takového snížení deficitu, jaký budou USA v nadcházejících letech potřebovat. Ještě horší je, že nemandatorní neobranné výdaje zahrnují programy, které jsou nepostradatelné pro hospodářský růst – a hospodářský růst je nepostradatelný pro budoucí prosperitu a globální postavení Ameriky.
Především je růst nejlepší způsob, jak snížit rozpočtové schodky země. Čím vyšší je tempo růstu, tím vyšší příjmy vláda inkasuje, aniž musí zvyšovat daňové sazby; a vyšší příjmy umožňují nižší schodky.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Ekonomický růst je navíc nezbytný k dodržení slibu – pro jednotlivé Američany nesmírně důležitého –, že každá generace bude mít příležitost prosperovat více než generace předchozí, pro což se vžil lidový termín „americký sen“. Pro Neameričany je neméně důležitá skutečnost, že pouze silný hospodářský růst může zajistit pokračování expanzivní role USA ve světě, která podporuje globální ekonomiku a přispívá ke stabilitě v Evropě, východní Asii a na Blízkém východě.
Jak s Thomasem L. Friedmanem vysvětlujeme v chystané knize Toto jsme bývali my: Jak Amerika zaostala ve světě, který vymyslela, a jak se můžeme vrátit do popředí, klíčovým faktorem amerického hospodářského úspěchu bylo a je pokračující partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, které se datuje až k založení země a jejž schéma rozpočtových škrtů uzákoněných legislativou z 2. srpna ohrožuje.
Toto partnerství má pět částí: širší příležitosti ke vzdělání s cílem vytvořit pracovní sílu se špičkovou kvalifikací; investice do infrastruktury podporující obchod – silnic, elektráren a přístavů –; vyčlenění prostředků na výzkum a vývoj s cílem rozšířit hranice znalostí způsoby, z nichž mohou vzejít nové produkty; imigrační politika, která bude přitahovat a udrží v zemi talentované občany jiných států; a natolik silná pravidla podnikání, aby dokázala zabránit podobným katastrofám, jako bylo téměř úplné zhroucení finanční soustavy v roce 2008, ale zároveň ne tak přísná, aby dusila riskování a inovace, jež generují růst.
První tři ingredience amerického receptu na růst stojí peníze a tyto peníze jsou obsaženy v „nemandatorní neobranné“ části federálního rozpočtu, kterou si nyní zákon o dluhovém stropu bere na mušku. Seškrtání těchto programů dlouhodobě sníží americký hospodářský růst, s negativními důsledky doma i v zahraničí. Snižovat schodek osekáváním prostředků určených na vzdělání, infrastrukturu, výzkum a vývoj je podobné jako snažit se o snížení váhy tím, že si člověk usekne tři prsty. Většina váhy mu zůstane, ale podstatně se mu zhorší životní vyhlídky.
Snížení deficitu za účelem zvýšení dluhového stropu bylo správné, ale zákon z 2. srpna na to jde ze špatného konce. Pokud pokles deficitu, který je nevyhnutelný, nebude z větší části pramenit ze snížení nárokových dávek a zvýšení příjmů a z menší části z programů nezbytných pro hospodářský růst, budou výsledkem chudší a slabší Spojené státy – a nejistější, ne-li přímo nestabilní svět.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Donald Trump and Elon Musk's reign of disruption is crippling research universities’ ability to serve as productive partners in innovation, thus threatening the very system that they purport to celebrate. The Chinese, who are increasingly becoming frontier innovators in their own right, will be forever grateful.
warns that the pillars of US dynamism and competitiveness are being systematically toppled.
US Treasury Secretary Scott Bessent’s defense of President Donald Trump’s trade tariffs as a step toward “rebalancing” the US economy misses the point. While some economies, like China and Germany, need to increase domestic spending, the US needs to increase national saving.
thinks US Treasury Secretary Scott Bessent is neglecting the need for spending cuts in major federal programs.
WASHINGTON – Bolestně dojednaný zákon o americkém rozpočtu, který prezident Barack Obama 2. srpna podepsal, kombinuje zvýšení dluhového stropu americké vlády se snižováním federálních výdajů, čímž odvrací hrozbu prvního případu platební neschopnosti Spojených států v jejich 224-leté historii. Dohoda však má tři velké vady na kráse. Dvě z nich se navzájem vyvažují, ale třetí ohrožuje to, co Amerika v nadcházejících letech potřebuje nejvíce: hospodářský růst.
První vadou je skutečnost, že výdajové škrty jsou špatně načasovány: přicházejí ve chvíli, kdy je americká ekonomika slabá, a tím zvyšují riziko odstartování další recese. Druhý nedostatek zmíněného zákona nicméně tkví v tom, že jím předepsané omezení výdajů je spíše skromné. Zákon sice dělá příliš málo pro vyřešení amerického problému s chronickými a stále rostoucími rozpočtovými schodky, avšak škody, které krátkodobě napáchá na ekonomice, budou pravděpodobně omezené.
Třetí a nejzávažnější vadou je ovšem skutečnost, že výdajové škrty přicházejí na nesprávných místech. Jelikož demokraté v Kongresu mají téměř nábožné odhodlání zachovat nedotčené hlavní americké sociální programy pro starší občany Social Security a Medicare, zmíněný zákon se ani jednoho z nich nedotýká. Náklady na tyto programy však prudce porostou, jakmile začne silná poválečná generace Američanů narozených v letech 1946 až 1964, která čítá 78 milionů osob, odcházet do důchodu a pobírat penzijní dávky, jež budou v nadcházejících letech představovat největší zvýšení vládních výdajů a potenciálních schodků. A jelikož republikáni v Kongresu mají stejně silnou alergii na zvyšování jakýchkoliv daní za jakýchkoliv okolností, zákon se ve snaze o snížení deficitu ani trochu neopírá o zvýšení daní – a to ani nejbohatším Američanům.
Všechny výdajové škrty směřují do „nemandatorní“ části federálního rozpočtu, což vylučuje programy Social Security a Medicare, dále program Medicaid pro chudé a platby úroků ze státního dluhu. Z celkového objemu federálních výdajů tak zbývá pouze asi třetina, ve které lze škrtat, přičemž velká část z této třetiny připadá na rozpočet na obranu, který se republikáni v budoucnu pokusí ochránit. Zákon z 2. srpna tedy vytváří strukturu, v níž se snižování deficitu soustřeďuje na „nemandatorní neobrannou“ část federálního rozpočtu, která představuje pouze asi 10% jeho celkového objemu.
To je příliš malý balík peněz na to, aby se v jeho rámci dalo dosáhnout takového snížení deficitu, jaký budou USA v nadcházejících letech potřebovat. Ještě horší je, že nemandatorní neobranné výdaje zahrnují programy, které jsou nepostradatelné pro hospodářský růst – a hospodářský růst je nepostradatelný pro budoucí prosperitu a globální postavení Ameriky.
Především je růst nejlepší způsob, jak snížit rozpočtové schodky země. Čím vyšší je tempo růstu, tím vyšší příjmy vláda inkasuje, aniž musí zvyšovat daňové sazby; a vyšší příjmy umožňují nižší schodky.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Ekonomický růst je navíc nezbytný k dodržení slibu – pro jednotlivé Američany nesmírně důležitého –, že každá generace bude mít příležitost prosperovat více než generace předchozí, pro což se vžil lidový termín „americký sen“. Pro Neameričany je neméně důležitá skutečnost, že pouze silný hospodářský růst může zajistit pokračování expanzivní role USA ve světě, která podporuje globální ekonomiku a přispívá ke stabilitě v Evropě, východní Asii a na Blízkém východě.
Jak s Thomasem L. Friedmanem vysvětlujeme v chystané knize Toto jsme bývali my: Jak Amerika zaostala ve světě, který vymyslela, a jak se můžeme vrátit do popředí, klíčovým faktorem amerického hospodářského úspěchu bylo a je pokračující partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, které se datuje až k založení země a jejž schéma rozpočtových škrtů uzákoněných legislativou z 2. srpna ohrožuje.
Toto partnerství má pět částí: širší příležitosti ke vzdělání s cílem vytvořit pracovní sílu se špičkovou kvalifikací; investice do infrastruktury podporující obchod – silnic, elektráren a přístavů –; vyčlenění prostředků na výzkum a vývoj s cílem rozšířit hranice znalostí způsoby, z nichž mohou vzejít nové produkty; imigrační politika, která bude přitahovat a udrží v zemi talentované občany jiných států; a natolik silná pravidla podnikání, aby dokázala zabránit podobným katastrofám, jako bylo téměř úplné zhroucení finanční soustavy v roce 2008, ale zároveň ne tak přísná, aby dusila riskování a inovace, jež generují růst.
První tři ingredience amerického receptu na růst stojí peníze a tyto peníze jsou obsaženy v „nemandatorní neobranné“ části federálního rozpočtu, kterou si nyní zákon o dluhovém stropu bere na mušku. Seškrtání těchto programů dlouhodobě sníží americký hospodářský růst, s negativními důsledky doma i v zahraničí. Snižovat schodek osekáváním prostředků určených na vzdělání, infrastrukturu, výzkum a vývoj je podobné jako snažit se o snížení váhy tím, že si člověk usekne tři prsty. Většina váhy mu zůstane, ale podstatně se mu zhorší životní vyhlídky.
Snížení deficitu za účelem zvýšení dluhového stropu bylo správné, ale zákon z 2. srpna na to jde ze špatného konce. Pokud pokles deficitu, který je nevyhnutelný, nebude z větší části pramenit ze snížení nárokových dávek a zvýšení příjmů a z menší části z programů nezbytných pro hospodářský růst, budou výsledkem chudší a slabší Spojené státy – a nejistější, ne-li přímo nestabilní svět.