Al-Kajdá, palestinští sebevražední atentátníci, čečenští a baskičtí separatisté či militantní Irská republikánská armáda vyvolávají svými útoky na civilní obyvatelstvo takřka u všech lidí bez rozdílu stejnou reakci: niternou hrůzu. Zdá se, že vlna sebevražedných atentátů a dalších teroristických akcí momentálně - byť nejspíš dočasně - opadává, a tak je možná vhodný čas k tomu, abychom se zamysleli nad jistou zásadní otázkou: Proč je vlastně teroristické vraždění více opovrženíhodné než jiné způsoby zabíjení?
Al-Kajdá, palestinští sebevražední atentátníci, čečenští a baskičtí separatisté či militantní Irská republikánská armáda vyvolávají svými útoky na civilní obyvatelstvo takřka u všech lidí bez rozdílu stejnou reakci: niternou hrůzu. Zdá se, že vlna sebevražedných atentátů a dalších teroristických akcí momentálně - byť nejspíš dočasně - opadává, a tak je možná vhodný čas k tomu, abychom se zamysleli nad jistou zásadní otázkou: Proč je vlastně teroristické vraždění více opovrženíhodné než jiné způsoby zabíjení?