KYJEV – Je to pár let, co jsem během panelové diskuse o politice paměti na univerzitě v německy hovořící zemi označil ruského prezidenta Vladimira Putina za „nejmocnějšího fašistického politika na světě“. Organizátoři mi poté nesměle řekli, že událost se sice vydařila, ale nálepka, jíž jsem počastoval kremelského vůdce, byla „příliš silná“ – byť Rusko už tehdy okupovalo Krym a na Donbase, regionu na východě Ukrajiny, zahájilo válku. Nepřekvapil mě tolik samotný komentář organizátorů jako spíš způsob, jakým jej přednesli. Zdálo se, že se cítí nelíčeně trapně, jako bych řekl něco obscénního.
KYJEV – Je to pár let, co jsem během panelové diskuse o politice paměti na univerzitě v německy hovořící zemi označil ruského prezidenta Vladimira Putina za „nejmocnějšího fašistického politika na světě“. Organizátoři mi poté nesměle řekli, že událost se sice vydařila, ale nálepka, jíž jsem počastoval kremelského vůdce, byla „příliš silná“ – byť Rusko už tehdy okupovalo Krym a na Donbase, regionu na východě Ukrajiny, zahájilo válku. Nepřekvapil mě tolik samotný komentář organizátorů jako spíš způsob, jakým jej přednesli. Zdálo se, že se cítí nelíčeně trapně, jako bych řekl něco obscénního.