TOKIO – Americký prezident Donald Trump už ovlivňuje dokonce i velryby. Japonsko totiž v letošním roce vystoupí z Mezinárodní velrybářské komise (IWC) a obnoví komerční rybolov. Konzervativní vláda premiéra Šinzó Abeho tvrdí, že konzumace velrybího masa představuje významnou součást japonské kultury, ačkoliv počet Japonců, kteří velrybí maso jedí, je v porovnání se situací před padesáti lety zanedbatelný. Vystoupení z IWC bude navíc znamenat, že japonští velrybáři budou moci lovit jen v japonských pobřežních vodách, kde je těchto zvířat relativně málo.
Pravda je taková, že toto rozhodnutí bylo dárečkem pro hrstku politiků z oblastí, kde se lov velryb stále provozuje, a pro nacionalisty, kteří nesou nelibě, když cizinci v mezinárodních organizacích Japonsku nařizují, co smí nebo nesmí dělat. Jde o veskrze politický akt inspirovaný podle liberálního deníku Asahi Šimbun Trumpovým zdůrazňováním hesla „Amerika na prvním místě“. Toto je přístup „Japonsko na prvním místě“. Ovšem přestože to Trumpovi nejspíš vadit nebude, japonské lpění na lovu velryb poškozuje obraz země.
Abe, který je sám zatvrzelým japonským nacionalistou, má se Spojenými státy komplikovaný vztah. Podobně jako jeho děd Nobusuke Kiši, jenž byl také nacionalistou a válečným zločincem zatčeným v roce 1945, ale později se stal oddaným antikomunistickým spojencem Američanů, dělá i Abe vše pro to, aby zůstal nablízku USA, avšak zároveň si přeje, aby Japonsko figurovalo na prvním místě. Jedním z jeho snů je završení dědečkovy snahy revidovat poválečnou pacifistickou ústavu, kterou napsali Američané, a přijít s vlastenečtěji a možná i autoritářštěji laděným dokumentem, jenž legalizuje použití vojenské síly.
Japonsko musí být oddaným americkým spojencem. Německo a Itálie coby další poražené mocnosti druhé světové války mají NATO a Evropskou unii. Japonsko má jen Smlouvu o vzájemné spolupráci a bezpečnosti s USA z roku 1960, která ho chrání před nepřátelskými mocnostmi, přičemž vzestup Číny Japonce děsí. Proto byl Abe po britské premiérce Therese Mayové prvním zahraničním politikem, jenž si v roce 2017 pospíšil s osobní gratulací Trumpovi.
V některých důležitých ohledech Japonsku nesmírně prospělo, že je pod americkou ochranou a má poválečnou ústavu, která je nejen pacifistická, ale také demokratičtější než všechny předchozí japonské ústavy, poněvadž jsou v ní zakotvena práva jednotlivce, volební právo pro všechny i svoboda projevu. Jelikož se Japonsko nemohlo s ohledem na tuto ústavu účastnit vojenských dobrodružství – případně jen jako producent dobře zaplaceného zboží během různých konfliktů Spojených států v Asii, mohlo se podobně jako země západní Evropy soustředit na obnovu své průmyslové síly.
Demokracii, na jejíž zavedení po roce 1945 jsou Američané stále hrdí, však americké zásahy současně i brzdily. Podobně jako Itálie stálo také Japonsko během studené války v první linii. A podobně jako křesťanští demokraté v Itálii také japonská konzervativní Liberální demokratická strana mnoho let těžila z obrovských finančních injekcí z USA, které měly zajistit, aby se k moci nedostala žádná levicová uskupení. V důsledku toho se Japonsko fakticky stalo státem jedné strany.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Mezi konzervativními nacionalisty Abeho typu to vedlo k jisté schizofrenii. Na jedné straně si vážili americké velkorysosti i vojenské podpory v boji proti komunistickým nepřátelům. Zároveň se jim však hluboce příčilo, že musí žít s liberální ústavou předepsanou cizí mocností. Podobně jako tokijský válečný tribunál v roce 1946, během něhož zahraniční soudci soudili japonské válečné předáky, bývá také ústava i všechno, co představuje, vnímáno jako národní ponížení.
Japonská pravice by ráda změnila velkou část poválečného uspořádání, které zavedly USA s podporou japonských liberálů. Abeho revizionistický projekt se netýká jen pacifistického článku 9, který Japonsku zakazuje použití ozbrojené síly, ale i otázek typu vzdělání, krizových zákonů nebo role císaře.
Pokud by současná koaliční vláda chtěla změnit článek 9, musela by ji podpořit dvoutřetinová většina poslanců Dietu a také všelidové hlasování. Drtivým volebním vítězstvím v roce 2017 si Abe požadovanou parlamentní většinu zajistil. Zda by zvítězil i v referendu, zůstává otázkou, nicméně slíbil, že to brzy vyzkouší. V oblasti vzdělání už zaznamenal některá důležitá vítězství. „Vlastenectví“ a „mravní výchova“ dnes patří mezi oficiální cíle celostátních osnov. To mimo jiné znamená, že se žákům od útlého věku vštěpuje spíše poslušnost vůči státu než práva jednotlivce a svobodné myšlení. A současně to znamená, že pokud se ve školách vůbec budou probírat válečné dějiny Japonska, pak budou vykreslovány spíše jako hrdinné počínání předků, na které by mládež měla být pyšná.
V minulosti USA navzdory všem svým chybám a zločinným konfliktům stále představovaly sílu dobra. Ideál americké otevřenosti a demokracie byl stále hodný obdivu. Závislost na vojenské ochraně USA však měla zároveň – a opět podobně jako v případě západní Evropy – jeden méně pozitivní důsledek. Proměnila Japonsko ve svého druhu vazalský stát; ať Američané zatoužili po čemkoliv, Japonci to nakonec museli udělat. To může politiku zdětinštit.
V Trumpově éře už Amerika není tak spolehlivá. To by mohlo přispět k tomu, aby se Japonci přinejmenším zamysleli nad otázkou, jak se ve světě obejít bez Američanů. USA však současně přestaly být vzorem svobody a otevřenosti. Naopak se staly příkladem úzkoprsého nacionalismu, xenofobie a izolacionismu. Japonské nacionalisty není třeba dvakrát pobízet, aby tento model následovali. Pokud to učiní, pak jim Trump zajisté nebude stát v cestě. Jejich chování se stane obrazem nejhorších aspektů současné Ameriky – a zahodí to nejlepší, co USA kdysi mohly nabídnout.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
TOKIO – Americký prezident Donald Trump už ovlivňuje dokonce i velryby. Japonsko totiž v letošním roce vystoupí z Mezinárodní velrybářské komise (IWC) a obnoví komerční rybolov. Konzervativní vláda premiéra Šinzó Abeho tvrdí, že konzumace velrybího masa představuje významnou součást japonské kultury, ačkoliv počet Japonců, kteří velrybí maso jedí, je v porovnání se situací před padesáti lety zanedbatelný. Vystoupení z IWC bude navíc znamenat, že japonští velrybáři budou moci lovit jen v japonských pobřežních vodách, kde je těchto zvířat relativně málo.
Pravda je taková, že toto rozhodnutí bylo dárečkem pro hrstku politiků z oblastí, kde se lov velryb stále provozuje, a pro nacionalisty, kteří nesou nelibě, když cizinci v mezinárodních organizacích Japonsku nařizují, co smí nebo nesmí dělat. Jde o veskrze politický akt inspirovaný podle liberálního deníku Asahi Šimbun Trumpovým zdůrazňováním hesla „Amerika na prvním místě“. Toto je přístup „Japonsko na prvním místě“. Ovšem přestože to Trumpovi nejspíš vadit nebude, japonské lpění na lovu velryb poškozuje obraz země.
Abe, který je sám zatvrzelým japonským nacionalistou, má se Spojenými státy komplikovaný vztah. Podobně jako jeho děd Nobusuke Kiši, jenž byl také nacionalistou a válečným zločincem zatčeným v roce 1945, ale později se stal oddaným antikomunistickým spojencem Američanů, dělá i Abe vše pro to, aby zůstal nablízku USA, avšak zároveň si přeje, aby Japonsko figurovalo na prvním místě. Jedním z jeho snů je završení dědečkovy snahy revidovat poválečnou pacifistickou ústavu, kterou napsali Američané, a přijít s vlastenečtěji a možná i autoritářštěji laděným dokumentem, jenž legalizuje použití vojenské síly.
Japonsko musí být oddaným americkým spojencem. Německo a Itálie coby další poražené mocnosti druhé světové války mají NATO a Evropskou unii. Japonsko má jen Smlouvu o vzájemné spolupráci a bezpečnosti s USA z roku 1960, která ho chrání před nepřátelskými mocnostmi, přičemž vzestup Číny Japonce děsí. Proto byl Abe po britské premiérce Therese Mayové prvním zahraničním politikem, jenž si v roce 2017 pospíšil s osobní gratulací Trumpovi.
V některých důležitých ohledech Japonsku nesmírně prospělo, že je pod americkou ochranou a má poválečnou ústavu, která je nejen pacifistická, ale také demokratičtější než všechny předchozí japonské ústavy, poněvadž jsou v ní zakotvena práva jednotlivce, volební právo pro všechny i svoboda projevu. Jelikož se Japonsko nemohlo s ohledem na tuto ústavu účastnit vojenských dobrodružství – případně jen jako producent dobře zaplaceného zboží během různých konfliktů Spojených států v Asii, mohlo se podobně jako země západní Evropy soustředit na obnovu své průmyslové síly.
Demokracii, na jejíž zavedení po roce 1945 jsou Američané stále hrdí, však americké zásahy současně i brzdily. Podobně jako Itálie stálo také Japonsko během studené války v první linii. A podobně jako křesťanští demokraté v Itálii také japonská konzervativní Liberální demokratická strana mnoho let těžila z obrovských finančních injekcí z USA, které měly zajistit, aby se k moci nedostala žádná levicová uskupení. V důsledku toho se Japonsko fakticky stalo státem jedné strany.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Mezi konzervativními nacionalisty Abeho typu to vedlo k jisté schizofrenii. Na jedné straně si vážili americké velkorysosti i vojenské podpory v boji proti komunistickým nepřátelům. Zároveň se jim však hluboce příčilo, že musí žít s liberální ústavou předepsanou cizí mocností. Podobně jako tokijský válečný tribunál v roce 1946, během něhož zahraniční soudci soudili japonské válečné předáky, bývá také ústava i všechno, co představuje, vnímáno jako národní ponížení.
Japonská pravice by ráda změnila velkou část poválečného uspořádání, které zavedly USA s podporou japonských liberálů. Abeho revizionistický projekt se netýká jen pacifistického článku 9, který Japonsku zakazuje použití ozbrojené síly, ale i otázek typu vzdělání, krizových zákonů nebo role císaře.
Pokud by současná koaliční vláda chtěla změnit článek 9, musela by ji podpořit dvoutřetinová většina poslanců Dietu a také všelidové hlasování. Drtivým volebním vítězstvím v roce 2017 si Abe požadovanou parlamentní většinu zajistil. Zda by zvítězil i v referendu, zůstává otázkou, nicméně slíbil, že to brzy vyzkouší. V oblasti vzdělání už zaznamenal některá důležitá vítězství. „Vlastenectví“ a „mravní výchova“ dnes patří mezi oficiální cíle celostátních osnov. To mimo jiné znamená, že se žákům od útlého věku vštěpuje spíše poslušnost vůči státu než práva jednotlivce a svobodné myšlení. A současně to znamená, že pokud se ve školách vůbec budou probírat válečné dějiny Japonska, pak budou vykreslovány spíše jako hrdinné počínání předků, na které by mládež měla být pyšná.
V minulosti USA navzdory všem svým chybám a zločinným konfliktům stále představovaly sílu dobra. Ideál americké otevřenosti a demokracie byl stále hodný obdivu. Závislost na vojenské ochraně USA však měla zároveň – a opět podobně jako v případě západní Evropy – jeden méně pozitivní důsledek. Proměnila Japonsko ve svého druhu vazalský stát; ať Američané zatoužili po čemkoliv, Japonci to nakonec museli udělat. To může politiku zdětinštit.
V Trumpově éře už Amerika není tak spolehlivá. To by mohlo přispět k tomu, aby se Japonci přinejmenším zamysleli nad otázkou, jak se ve světě obejít bez Američanů. USA však současně přestaly být vzorem svobody a otevřenosti. Naopak se staly příkladem úzkoprsého nacionalismu, xenofobie a izolacionismu. Japonské nacionalisty není třeba dvakrát pobízet, aby tento model následovali. Pokud to učiní, pak jim Trump zajisté nebude stát v cestě. Jejich chování se stane obrazem nejhorších aspektů současné Ameriky – a zahodí to nejlepší, co USA kdysi mohly nabídnout.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.