MELBOURNE – Katastrofální výsledek listopadových prezidentských voleb ve Spojených státech je už dnes zřejmý. Lhostejnost prezidenta Donalda Trumpa vůči riziku klimatických změn a kroky, které vlivem této lhostejnosti podniká, budou mít pravděpodobně mnohem závažnější důsledky než jeho exekutivní příkaz o imigraci, nominace arcikonzervativce do Nejvyššího soudu i zrušení zákona o dostupné péči („Obamacare“), pokud se mu ho podaří dosáhnout.
S výjimkou rozpoutání jaderné války si lze jen těžko představit, čím by mohl americký prezident uškodit svému lidu více, než když v březnu nařídil zrušení pravidel zavedených za předchozího prezidenta Baracka Obamy, která zmrazila výstavbu nových uhelných elektráren a uzavřela řadu elektráren starých. Trumpovu příkazu předcházel jeho závazek zrušit přísnější normy palivové účinnosti pro osobní a nákladní automobily a také prohlášení, že chce seškrtat výdaje na klimatologii.
Ačkoliv Trump neoznámil, že USA odstoupí od pařížské klimatické dohody, jeho kroky budou pravděpodobně neslučitelné se závazkem americké vlády snížit do roku 2025 emise skleníkových plynů na 26% pod úroveň roku 2005. Pařížská dohoda, kterou podepsalo 195 zemí, přitom představuje naši poslední reálnou šanci udržet globální oteplování na méně než 2°C oproti předindustriální úrovni. Pro obyvatele nízko položených ostrovních států jsou i 2ºC příliš. Mnohé z těchto států prosí o snížení hranice na 1,5ºC – jinak některé zmizí pod oceánem.
Vědci se shodují v názoru, že při jakémkoliv zvýšení globální teploty nad 2ºC hrozí riziko vzniku nekonečné smyčky, která povede k mnohem výraznějšímu oteplení a mohla by učinit velkou část planety neobyvatelnou. Při dalším oteplení by se například mohlo uvolnit velké množství metanu – mnohem silnějšího skleníkového plynu, než je oxid uhličitý – v důsledku tání sibiřského permafrostu, což by vedlo k dalšímu oteplení, dalšímu tání a dalšímu metanu v atmosféře. Stejně tak oteplování způsobuje úbytek arktického ledu, což znamená, že se menší procento slunečního záření odrazí zpět a větší procento absorbuje oceán.
Během předvolební kampaně označoval Trump klimatické změny za „podvod“, jehož se dopouštějí Číňané, aby zničili americký průmysl. Scott Pruitt, kterého Trump jmenoval do čela Agentury pro ochranu životního prostředí, v březnu prohlásil, že nevěří, že hlavní příčinou klimatických změn je CO2. Dodal, že „to zatím nevíme“ a „musíme pokračovat ve zkoumání a analýze“.
Americká meteorologická společnost na to Pruittovi promptně napsala dopis, podle něhož je „nesporné“, že hlavní příčinou globálního oteplování jsou CO2 a další skleníkové plyny, a společnost „neví o žádné vědecké instituci s expertními znalostmi v této oblasti, která by dospěla k jinému názoru“.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
To je pravda. Mnozí komentátoři už však zapomněli dodat, že i kdybychom navzdory všem důkazům měli přijmout Pruittovo konstatování, že „nevíme“, zda je CO2 hlavní příčinou klimatických změn, počínání Trumpovy administrativy by stejně bylo bezohledné. Není-li totiž pravděpodobnost, že se CO2 podílí hlavní měrou na klimatických změnách, mizivě malá, pak je nesprávné riskovat budoucnost naší planety a životy stamilionů lidí jen proto, aby se Američanům snížily náklady na energii a zachovalo se pár tisíc pracovních míst v uhelném průmyslu. (Ve skutečnosti tato místa mizejí kvůli automatizaci a konkurenci levnějšího zemního plynu, ne kvůli regulacím na snížení emisí CO2.)
Možná ovšem Trump nevnímá svou politiku jako bezohlednou, poněvadž jak opakovaně prohlásil, klade „Ameriku na první místo“. Skutečně: jeho prvořadým zájmem je Amerika mezi dneškem a příštími volbami, ovšem na úkor dlouhodobějších zájmů Američanů a zájmů všech, kdo Američany nejsou. V krátkodobém měřítku na klimatické změny nejvíce doplatí nikoliv Američané, nýbrž lidé žijící v tropických zeměpisných šířkách, zejména pak chudí lidé, kteří se nemají kam uchýlit, jakmile nepřijdou deště nebo jim úrodu spálí horko. Až se zvedne hladina moří, budou jako první vyhnáni z domovů obyvatelé ostrovních států, kteří žijí pouze metr či dva nad mořskou hladinou, a poté je budou následovat desetimiliony dalších lidí obdělávajících malá políčka v úrodných deltách Bangladéše, jihovýchodní Asie a Egypta.
Pařížská klimatická dohoda neobsahuje mechanismus sankcí pro země, které své závazky nesplní. Představa je taková, že pro tyto státy bude mezinárodní ostudou, pokud se ocitnou na seznamu hříšníků. Už dlouho předtím, než byl Trump zvolen prezidentem, a když na veřejnost pronikl nechvalně proslulý videozáznam, na němž se vychloubá, že osahával ženy, však bylo zjevné, že Trump je vůči ostudě imunní. Co tedy mohou jiné země a jednotlivci v USA i za jejich hranicemi udělat s faktem, že Trump ohrožuje budoucnost nás všech, a to na mnoho generací dopředu?
Budou-li USA vyrábět energii z nejlevnějších dostupných paliv bez ohledu na škody, které jejich spalování napáchá druhým, pak poskytují svým firmám nefér výhodu oproti těm, které se v dobré víře snaží omezit emise skleníkových plynů a naplnit pařížské závazky. To by mělo Světové obchodní organizaci stačit k tomu, aby zavedla obchodní bariéry vůči americkému zboží. Nemá-li WTO k tomuto kroku dost odvahy, pak je náprava v rukou zahraničních spotřebitelů, kteří by měli dát Trumpově administrativě najevo, co si o její politice myslí, tím, že se rozhodnou nekupovat americké zboží.
Bojkot je tvrdý nástroj, jenž by bohužel poškodil i mnoho amerických zaměstnanců, kteří Trumpa nevolili a za jeho politiku nenesou v žádném ohledu zodpovědnost. Pokud je však v sázce tak mnoho a pokud jsou prostředky ke změně Trumpovy politiky tak omezené, co jiného zbývá?
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Among the major issues that will dominate attention in the next 12 months are the future of multilateralism, the ongoing wars in Ukraine and the Middle East, and the threats to global stability posed by geopolitical rivalries and Donald Trump’s second presidency. Advances in artificial intelligence, if regulated effectively, offer a glimmer of hope.
asked PS contributors to identify the national and global trends to look out for in the coming year.
In 2024, global geopolitics and national politics have undergone considerable upheaval, and the world economy has both significant weaknesses, including Europe and China, and notable bright spots, especially the US. In the coming year, the range of possible outcomes will broaden further.
offers his predictions for the new year while acknowledging that the range of possible outcomes is widening.
MELBOURNE – Katastrofální výsledek listopadových prezidentských voleb ve Spojených státech je už dnes zřejmý. Lhostejnost prezidenta Donalda Trumpa vůči riziku klimatických změn a kroky, které vlivem této lhostejnosti podniká, budou mít pravděpodobně mnohem závažnější důsledky než jeho exekutivní příkaz o imigraci, nominace arcikonzervativce do Nejvyššího soudu i zrušení zákona o dostupné péči („Obamacare“), pokud se mu ho podaří dosáhnout.
S výjimkou rozpoutání jaderné války si lze jen těžko představit, čím by mohl americký prezident uškodit svému lidu více, než když v březnu nařídil zrušení pravidel zavedených za předchozího prezidenta Baracka Obamy, která zmrazila výstavbu nových uhelných elektráren a uzavřela řadu elektráren starých. Trumpovu příkazu předcházel jeho závazek zrušit přísnější normy palivové účinnosti pro osobní a nákladní automobily a také prohlášení, že chce seškrtat výdaje na klimatologii.
Ačkoliv Trump neoznámil, že USA odstoupí od pařížské klimatické dohody, jeho kroky budou pravděpodobně neslučitelné se závazkem americké vlády snížit do roku 2025 emise skleníkových plynů na 26% pod úroveň roku 2005. Pařížská dohoda, kterou podepsalo 195 zemí, přitom představuje naši poslední reálnou šanci udržet globální oteplování na méně než 2°C oproti předindustriální úrovni. Pro obyvatele nízko položených ostrovních států jsou i 2ºC příliš. Mnohé z těchto států prosí o snížení hranice na 1,5ºC – jinak některé zmizí pod oceánem.
Vědci se shodují v názoru, že při jakémkoliv zvýšení globální teploty nad 2ºC hrozí riziko vzniku nekonečné smyčky, která povede k mnohem výraznějšímu oteplení a mohla by učinit velkou část planety neobyvatelnou. Při dalším oteplení by se například mohlo uvolnit velké množství metanu – mnohem silnějšího skleníkového plynu, než je oxid uhličitý – v důsledku tání sibiřského permafrostu, což by vedlo k dalšímu oteplení, dalšímu tání a dalšímu metanu v atmosféře. Stejně tak oteplování způsobuje úbytek arktického ledu, což znamená, že se menší procento slunečního záření odrazí zpět a větší procento absorbuje oceán.
Během předvolební kampaně označoval Trump klimatické změny za „podvod“, jehož se dopouštějí Číňané, aby zničili americký průmysl. Scott Pruitt, kterého Trump jmenoval do čela Agentury pro ochranu životního prostředí, v březnu prohlásil, že nevěří, že hlavní příčinou klimatických změn je CO2. Dodal, že „to zatím nevíme“ a „musíme pokračovat ve zkoumání a analýze“.
Americká meteorologická společnost na to Pruittovi promptně napsala dopis, podle něhož je „nesporné“, že hlavní příčinou globálního oteplování jsou CO2 a další skleníkové plyny, a společnost „neví o žádné vědecké instituci s expertními znalostmi v této oblasti, která by dospěla k jinému názoru“.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
To je pravda. Mnozí komentátoři už však zapomněli dodat, že i kdybychom navzdory všem důkazům měli přijmout Pruittovo konstatování, že „nevíme“, zda je CO2 hlavní příčinou klimatických změn, počínání Trumpovy administrativy by stejně bylo bezohledné. Není-li totiž pravděpodobnost, že se CO2 podílí hlavní měrou na klimatických změnách, mizivě malá, pak je nesprávné riskovat budoucnost naší planety a životy stamilionů lidí jen proto, aby se Američanům snížily náklady na energii a zachovalo se pár tisíc pracovních míst v uhelném průmyslu. (Ve skutečnosti tato místa mizejí kvůli automatizaci a konkurenci levnějšího zemního plynu, ne kvůli regulacím na snížení emisí CO2.)
Možná ovšem Trump nevnímá svou politiku jako bezohlednou, poněvadž jak opakovaně prohlásil, klade „Ameriku na první místo“. Skutečně: jeho prvořadým zájmem je Amerika mezi dneškem a příštími volbami, ovšem na úkor dlouhodobějších zájmů Američanů a zájmů všech, kdo Američany nejsou. V krátkodobém měřítku na klimatické změny nejvíce doplatí nikoliv Američané, nýbrž lidé žijící v tropických zeměpisných šířkách, zejména pak chudí lidé, kteří se nemají kam uchýlit, jakmile nepřijdou deště nebo jim úrodu spálí horko. Až se zvedne hladina moří, budou jako první vyhnáni z domovů obyvatelé ostrovních států, kteří žijí pouze metr či dva nad mořskou hladinou, a poté je budou následovat desetimiliony dalších lidí obdělávajících malá políčka v úrodných deltách Bangladéše, jihovýchodní Asie a Egypta.
Pařížská klimatická dohoda neobsahuje mechanismus sankcí pro země, které své závazky nesplní. Představa je taková, že pro tyto státy bude mezinárodní ostudou, pokud se ocitnou na seznamu hříšníků. Už dlouho předtím, než byl Trump zvolen prezidentem, a když na veřejnost pronikl nechvalně proslulý videozáznam, na němž se vychloubá, že osahával ženy, však bylo zjevné, že Trump je vůči ostudě imunní. Co tedy mohou jiné země a jednotlivci v USA i za jejich hranicemi udělat s faktem, že Trump ohrožuje budoucnost nás všech, a to na mnoho generací dopředu?
Budou-li USA vyrábět energii z nejlevnějších dostupných paliv bez ohledu na škody, které jejich spalování napáchá druhým, pak poskytují svým firmám nefér výhodu oproti těm, které se v dobré víře snaží omezit emise skleníkových plynů a naplnit pařížské závazky. To by mělo Světové obchodní organizaci stačit k tomu, aby zavedla obchodní bariéry vůči americkému zboží. Nemá-li WTO k tomuto kroku dost odvahy, pak je náprava v rukou zahraničních spotřebitelů, kteří by měli dát Trumpově administrativě najevo, co si o její politice myslí, tím, že se rozhodnou nekupovat americké zboží.
Bojkot je tvrdý nástroj, jenž by bohužel poškodil i mnoho amerických zaměstnanců, kteří Trumpa nevolili a za jeho politiku nenesou v žádném ohledu zodpovědnost. Pokud je však v sázce tak mnoho a pokud jsou prostředky ke změně Trumpovy politiky tak omezené, co jiného zbývá?
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.