CAMBRIDGE – Téměř každé jmenování do vlády nebo do funkce, které oznámil nově zvolený americký prezident Donald Trump, se setkalo s předvídatelnou vlnou rozhořčení v médiích. Část této hysterie lze přičíst hluboce zakořeněným stranickým předsudkům, část odráží oprávněné obavy a část je čirým nesmyslem.
Pokud jde o ekonomiku USA, je však v centru pozornosti spíše to, koho se Trump pokusí odvolat, než to, koho hodlá jmenovat. Ačkoli Trump prohlásil, nebude usilovat o odvolání předsedy Federálního rezervního systému Jeroma Powella, jehož funkční období končí v květnu 2026, není pochyb o tom, že by se na Powella rád obrátil s větou: „Máte padáka.“
Trumpovo nepřátelství vůči Powellovi je těžko pochopitelné, jelikož Powell odvádí vynikající práci. Přestože bylo přistání rakety SpaceX vizuálně působivější, úspěch Fedu v podobě měkkého ekonomického přistání uprostřed agresivního zvyšování úrokových sazeb není o nic méně velkolepý. Takto delikátní balancování se podařilo pouze jednou, a to v 90. letech, kdy Fed vedl měnový „maestro“ Alan Greenspan. Vzhledem k tomu, že prudké zvýšení úrokových sazeb obvykle vyvolává recesi, ekonomové často považují za úspěch, když je výsledný pokles mírný nebo alespoň krátký.
Zatímco se žádný americký prezident nezbavoval vlastních lidí rychleji než Trump (hvězda filmu The Apprentice: Příběh Trumpa), odstupující prezident Joe Biden zamířil do druhého extrému a zdržel se odvolání jakéhokoli člena svého kabinetu. Biden velmi viditelně podporoval především ministra vnitřní bezpečnosti Alejandra Mayorkase navzdory jeho roli v neuvážené politice „otevřených hranic“. A Trumpovi slouží ke cti, že jeho hlavní kandidát na Powellovo místo, Kevin Warsh, je vysoce ceněný bývalý guvernér Fedu, který je ještě výraznějším ekonomickým jestřábem než Powell.
Bez ohledu na to, zda Trump Powella odvolá, přináší Trumpova snaha získat větší vliv na rozhodování Fedu hrozbu destabilizace inflačních očekávání a zvýšení dlouhodobých úrokových sazeb. I když se tento proces bude pravděpodobně vyvíjet postupněji, než by někteří kritici trpící „syndromem Trumpova vyšinutí“ mohli očekávat, důsledky by mohly být hrozivé.
Z dlouhodobého hlediska by jakýkoli Trumpův pokus o oslabení nezávislosti Fedu mohl vážně narušit schopnost orgánu reagovat na hospodářské a finanční krize. Pokud nebudou inflační očekávání pevně ukotvena, budou mít tvůrci politiky potíže stimulovat ekonomiku, aniž by vyvolali překotný růst cen. Tato forma prezidentova „vítězství“ nad Fedem by snížila důvěru i v další klíčové instituce.
Don’t miss our next event, taking place at the AI Action Summit in Paris. Register now, and watch live on February 10 as leading thinkers consider what effective AI governance demands.
Register Now
Vyhodit Powella naštěstí není tak jednoduché. Předsedové Fedu jsou sice jmenováni prezidentem, ale jejich funkční období je stanoveno zákonem, což znamená, že prezident nemá pravomoc je odvolat. Trump by mohl Powella požádat o rezignaci, ale Powell již dal jasně najevo, že neodstoupí.
Nezávislost Fedu však není zakotvena v Ústavě USA. S dostatečnou podporou Senátu a Sněmovny reprezentantů by Trump mohl změnit zákon a Powella odvolat. Prozatím se však může Fed jistit tím, že jakýkoli vážný pokus o zrušení jeho nezávislosti by velmi pravděpodobně rozbouřil finanční trhy.
Pokud by odvolání Powella nepřipadalo v úvahu, mohl by Trump jmenovat „stínový“ výbor pro volný trh, který by podkopal Powellovu autoritu a vyvíjel tlak na Fed. Něco podobného už Trump od svého listopadového zvolení učinil na úrovni pozice hlavy státu; svět mu věnuje mnohem větší pozornost než Bidenovi.
Je velmi nepravděpodobné, že by tato strategie měla na Fed významný dopad. Powell by se mohl ocitnout pod palbou otázek v souvislosti s politikou Trumpova stínového Fedu během slyšení v Kongresu nebo na tiskových konferencích, ale daná skupina by neměla větší váhu než jiní externí kritici. Pokud by Trumpova stínová centrální banka dlouhodobě nepřekonávala Fed v předpovídání ekonomických trendů, což je vysoce nepravděpodobné, byla by jednoduše ignorována.
Přesto by se rizika, která Trumpův přístup představuje, neměla podceňovat. Požadavek nezávislosti centrální banky je pravděpodobně nejdůležitější makroekonomicko-politickou inovací od revoluce na straně nabídky v 70. letech 20. století. Cílování inflace a „Taylorovo pravidlo“ sice sehrály klíčovou roli při formování moderní měnové politiky, ale jsou založeny na důvěryhodnosti a autonomii centrálních bank. Z historického hlediska centrální banky vedené technokraty, kteří se zaměřují na udržování cenové stability, mají dlouhodobě lepší výsledky než centrální banky zatížené politickými zásahy.
Abychom pochopili, co je v sázce, předpokládejme, že se Trumpovi podaří Powella vyhodit a že bude tlačit na Fed, aby udržoval nízké úrokové sazby a podpořil tak hospodářský růst, a to zejména během prvních dvou let, než demokraté pravděpodobně znovu převezmou Sněmovnu reprezentantů. Dlouhodobé úrokové sazby, jako například úrokové sazby z úvěrů na bydlení a na automobily, které Fed přímo neovlivňuje, by téměř jistě vzrostly, nejprve pozvolna a později dramaticky. Zanedlouho by byl Fed nucen změnit svůj kurz, což by narušilo jeho důvěryhodnost a oslabilo americkou ekonomiku.
Dobrou zprávou je, že i přes veškeré „trumpovské rozmary“ je Trump nakonec pragmatik, nikoli ideolog. Dlouhodobé důsledky oslabení nezávislosti Fedu by nebyly v ničím zájmu, včetně Trumpa samotného.
Kenneth Rogoff, bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu, je profesorem
ekonomie a veřejné politiky na Harvardově univerzitě a nositelem ceny Deutsche Bank
Prize za finanční ekonomii z roku 2011. Je spoluautorem (s Carmen M. Reinhartovou)
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
In betting that the economic fallout from his sweeping new tariffs will be worth the gains in border security, US President Donald Trump is gambling with America’s long-term influence and prosperity. In the future, more countries will have even stronger reasons to try to reduce their reliance on the United States.
thinks Donald Trump's trade policies will undermine the very goals they aim to achieve.
While America’s AI industry arguably needed shaking up, the news of a Chinese startup beating Big Tech at its own game raises some difficult questions. Fortunately, if US tech leaders and policymakers can take the right lessons from DeepSeek's success, we could all end up better for it.
considers what an apparent Chinese breakthrough means for the US tech industry, and innovation more broadly.
CAMBRIDGE – Téměř každé jmenování do vlády nebo do funkce, které oznámil nově zvolený americký prezident Donald Trump, se setkalo s předvídatelnou vlnou rozhořčení v médiích. Část této hysterie lze přičíst hluboce zakořeněným stranickým předsudkům, část odráží oprávněné obavy a část je čirým nesmyslem.
Pokud jde o ekonomiku USA, je však v centru pozornosti spíše to, koho se Trump pokusí odvolat, než to, koho hodlá jmenovat. Ačkoli Trump prohlásil, nebude usilovat o odvolání předsedy Federálního rezervního systému Jeroma Powella, jehož funkční období končí v květnu 2026, není pochyb o tom, že by se na Powella rád obrátil s větou: „Máte padáka.“
Trumpovo nepřátelství vůči Powellovi je těžko pochopitelné, jelikož Powell odvádí vynikající práci. Přestože bylo přistání rakety SpaceX vizuálně působivější, úspěch Fedu v podobě měkkého ekonomického přistání uprostřed agresivního zvyšování úrokových sazeb není o nic méně velkolepý. Takto delikátní balancování se podařilo pouze jednou, a to v 90. letech, kdy Fed vedl měnový „maestro“ Alan Greenspan. Vzhledem k tomu, že prudké zvýšení úrokových sazeb obvykle vyvolává recesi, ekonomové často považují za úspěch, když je výsledný pokles mírný nebo alespoň krátký.
Zatímco se žádný americký prezident nezbavoval vlastních lidí rychleji než Trump (hvězda filmu The Apprentice: Příběh Trumpa), odstupující prezident Joe Biden zamířil do druhého extrému a zdržel se odvolání jakéhokoli člena svého kabinetu. Biden velmi viditelně podporoval především ministra vnitřní bezpečnosti Alejandra Mayorkase navzdory jeho roli v neuvážené politice „otevřených hranic“. A Trumpovi slouží ke cti, že jeho hlavní kandidát na Powellovo místo, Kevin Warsh, je vysoce ceněný bývalý guvernér Fedu, který je ještě výraznějším ekonomickým jestřábem než Powell.
Bez ohledu na to, zda Trump Powella odvolá, přináší Trumpova snaha získat větší vliv na rozhodování Fedu hrozbu destabilizace inflačních očekávání a zvýšení dlouhodobých úrokových sazeb. I když se tento proces bude pravděpodobně vyvíjet postupněji, než by někteří kritici trpící „syndromem Trumpova vyšinutí“ mohli očekávat, důsledky by mohly být hrozivé.
Z dlouhodobého hlediska by jakýkoli Trumpův pokus o oslabení nezávislosti Fedu mohl vážně narušit schopnost orgánu reagovat na hospodářské a finanční krize. Pokud nebudou inflační očekávání pevně ukotvena, budou mít tvůrci politiky potíže stimulovat ekonomiku, aniž by vyvolali překotný růst cen. Tato forma prezidentova „vítězství“ nad Fedem by snížila důvěru i v další klíčové instituce.
PS Events: AI Action Summit 2025
Don’t miss our next event, taking place at the AI Action Summit in Paris. Register now, and watch live on February 10 as leading thinkers consider what effective AI governance demands.
Register Now
Vyhodit Powella naštěstí není tak jednoduché. Předsedové Fedu jsou sice jmenováni prezidentem, ale jejich funkční období je stanoveno zákonem, což znamená, že prezident nemá pravomoc je odvolat. Trump by mohl Powella požádat o rezignaci, ale Powell již dal jasně najevo, že neodstoupí.
Nezávislost Fedu však není zakotvena v Ústavě USA. S dostatečnou podporou Senátu a Sněmovny reprezentantů by Trump mohl změnit zákon a Powella odvolat. Prozatím se však může Fed jistit tím, že jakýkoli vážný pokus o zrušení jeho nezávislosti by velmi pravděpodobně rozbouřil finanční trhy.
Pokud by odvolání Powella nepřipadalo v úvahu, mohl by Trump jmenovat „stínový“ výbor pro volný trh, který by podkopal Powellovu autoritu a vyvíjel tlak na Fed. Něco podobného už Trump od svého listopadového zvolení učinil na úrovni pozice hlavy státu; svět mu věnuje mnohem větší pozornost než Bidenovi.
Je velmi nepravděpodobné, že by tato strategie měla na Fed významný dopad. Powell by se mohl ocitnout pod palbou otázek v souvislosti s politikou Trumpova stínového Fedu během slyšení v Kongresu nebo na tiskových konferencích, ale daná skupina by neměla větší váhu než jiní externí kritici. Pokud by Trumpova stínová centrální banka dlouhodobě nepřekonávala Fed v předpovídání ekonomických trendů, což je vysoce nepravděpodobné, byla by jednoduše ignorována.
Přesto by se rizika, která Trumpův přístup představuje, neměla podceňovat. Požadavek nezávislosti centrální banky je pravděpodobně nejdůležitější makroekonomicko-politickou inovací od revoluce na straně nabídky v 70. letech 20. století. Cílování inflace a „Taylorovo pravidlo“ sice sehrály klíčovou roli při formování moderní měnové politiky, ale jsou založeny na důvěryhodnosti a autonomii centrálních bank. Z historického hlediska centrální banky vedené technokraty, kteří se zaměřují na udržování cenové stability, mají dlouhodobě lepší výsledky než centrální banky zatížené politickými zásahy.
Abychom pochopili, co je v sázce, předpokládejme, že se Trumpovi podaří Powella vyhodit a že bude tlačit na Fed, aby udržoval nízké úrokové sazby a podpořil tak hospodářský růst, a to zejména během prvních dvou let, než demokraté pravděpodobně znovu převezmou Sněmovnu reprezentantů. Dlouhodobé úrokové sazby, jako například úrokové sazby z úvěrů na bydlení a na automobily, které Fed přímo neovlivňuje, by téměř jistě vzrostly, nejprve pozvolna a později dramaticky. Zanedlouho by byl Fed nucen změnit svůj kurz, což by narušilo jeho důvěryhodnost a oslabilo americkou ekonomiku.
Dobrou zprávou je, že i přes veškeré „trumpovské rozmary“ je Trump nakonec pragmatik, nikoli ideolog. Dlouhodobé důsledky oslabení nezávislosti Fedu by nebyly v ničím zájmu, včetně Trumpa samotného.
Kenneth Rogoff, bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu, je profesorem
ekonomie a veřejné politiky na Harvardově univerzitě a nositelem ceny Deutsche Bank
Prize za finanční ekonomii z roku 2011. Je spoluautorem (s Carmen M. Reinhartovou)
knihy This Time is Different: Eight Centuries of Financial Folly (Princeton University
Press, 2011) a autorem připravované knihy Our Dollar, Your Problem (Yale University