LOS ANGELES – Od chvíle, kdy v Sýrii propukla občanská válka, zónu střetu i širší okolí straší rozsáhlý syrský arzenál chemických zbraní. Izrael teď tvrdí, že syrský režim už chemické zbraně použil.
Narůstající obavy přiměly amerického prezidenta Baracka Obamu k opakovanému prohlášení, že použitím či přesunem chemických zbraní by Sýrie překročila „červenou čáru“, za což by byl režim prezidenta Bašára al-Assada „hnán k zodpovědnosti“. Praktické důsledky takové výstrahy ale zůstávají vágní.
Syrské zásoby chemických zbraní jsou nebezpečné, a přesto blednou ve srovnání s jiným rizikem, které se jasně ukázalo koncem února, když syrští rebelové obsadili základnu raket Scud v al-Kibar v odlehlé poušti na severovýchodě země. Pod základnou byly zasypané zbytky jaderného reaktoru severokorejské konstrukce, který 6. září 2007 zničily izraelské vzdušné síly.
Kdyby se tehdy Izrael nedozvěděl o tomto tajném zařízení, které bylo na krok od spuštění provozu k výrobě materiálu pro atomový arzenál, vzbouřenci by fakticky měli v rukou radioaktivní zbraň. Už pouhá hrozba by ze syrské vlády udělala rukojmí. Ještě znepokojivější je, že kdyby v této lokalitě nebo na jiném území, které dnes ovládají vzbouřenci, syrští inženýři vybudovali laboratoř k získávání plutonia z vyhořelého paliva z reaktoru, povstalcům dokonce mohly padnout do klína součásti k výrobě atomové bomby.
Sýrie dnes těmto hrozbám naštěstí nečelí. To se však v budoucnu může stát Pákistánu, Severní Koreji a Íránu – potenciálně nestabilním zemím se sílícími jadernými snahami. Jak vážně by měl být svět znepokojen?
Dějiny nám dávají důvody k optimismu. Hostitelské země zatím vždy dokázaly jaderná rizika zvládnout i za nejzašmodrchanějších okolností. Během násilného rozpadu Jugoslávie nepřátelé nikdy neostřelovali ani neobsadili srbský jaderný reaktor, poháněný zbrojně využitelným obohaceným uranem. Když srbské bojové stíhačky přelétávaly hrozivě nízko nad slovinskou atomovou elektrárnou, reaktor ušetřily.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Během čínské Kulturní revoluce bylo pokusům soupeřících frakcí o převzetí jaderných zařízení v Sin-ťiangu a Čching-chaji zabráněno zavedením stanného práva. Když se v roce 1961 ve francouzském Alžírsku vzbouřila skupina bývalých francouzských generálů, byl na Sahaře bez potíží odpálen test atomové bomby. Vůbec nejvýznamnější je, že během rozpadu Sovětského svazu zůstal tamní ohromný jaderný arzenál nedotčený.
Trvalost tohoto kadlubu ale zpochybňují obavy, že by syrská vláda mohla vystupňovat nasazování chemických zbraní proti rebely ovládaným územím nebo že by vzbouřenci mohli se zadrženými chemickými zbraněmi zahájit útoky anebo se jimi bránit, a vznikají otázky ohledně reakce mezinárodního společenství.
Spojené státy, které se v potlačování rizik chemických zbraní staly světovým lídrem, působí zmateně. Zkraje loňského roku ministerstvo obrany USA uvedlo, že k zabezpečení syrských chemických zařízení by bylo zapotřebí 75 tisíc vojáků. Není divu, že po válkách v Afghánistánu a Iráku tento odhad nevyvolal zrovna vlnu veřejné podpory pro vojenský zásah v Sýrii.
Nedávné výroky amerických představitelů uklidňující nejsou. V lednu tehdejší ministr obrany Leon Panetta prohlásil, že USA se s ohledem na zabezpečení Assadova arzenálu během konfliktu nezabývají možnostmi, jejichž součástí by byl vstup „vojenských bot na území“. Na téže tiskové konferenci předseda sboru náčelníků štábů Martin E. Dempsey dospěl k závěru, že aby bylo možné znemožnit syrské vládě nasazení chemických zbraní, bylo by zapotřebí jasných a úplných zpravodajských informací, jejichž získání je „téměř nedosažitelné“. Ve vystoupení před senátním výborem pro ozbrojené složky Dempsey 17. dubna dodal, že vzhledem k počtu lokalit není vůbec přesvědčen, že by americké síly dokázaly tento arzenál zabezpečit.
Takové výroky vysokých vojenských představitelů naznačují, že Obamovy výstrahy zřejmě padají naplano. Ještě horší je, že neprobouzejí mnoho důvěry, že si USA dokážou poradit s budoucími případy, kdy vzpoura, občanská válka či politické zhroucení postihne zemi s jadernými materiály – a kvůli narušení tamních domácích atomových pojistek vznikne riziko šíření jaderného chaosu do dalších oblastí.
Taková rizika vyžadují posouzení a plánování. Není ale namístě spoléhat, že nejúčinnější strategii naplánuje samotná americká vláda, ve stínu možného skupinového myšlení. Důležité vhledy může dodat vnější prověřování – mimo jiné posudky publikované vyšetřovacími orgány kongresu, think tanky a akademiky.
Po žalostně realizovaných amerických válkách z poslední doby a po zmateném plánování ve věci syrských chemických zbraní je takové prověřování to nejmenší, co by Američané a jejich spojenci měli očekávat, aby se předešlo zhmotnění úhrnu všech našich obav: prvnímu jadernému útoku či velké záměrné radioaktivní události jedenadvacátého století.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
China’s prolonged reliance on fiscal stimulus has distorted economic incentives, fueling a housing glut, a collapse in prices, and spiraling public debt. With further stimulus off the table, the only sustainable path is for the central government to relinquish more economic power to local governments and the private sector.
argues that the country’s problems can be traced back to its response to the 2008 financial crisis.
World order is a matter of degree: it varies over time, depending on technological, political, social, and ideological factors that can affect the global distribution of power and influence norms. It can be radically altered both by broader historical trends and by a single major power's blunders.
examines the role of evolving power dynamics and norms in bringing about stable arrangements among states.
LOS ANGELES – Od chvíle, kdy v Sýrii propukla občanská válka, zónu střetu i širší okolí straší rozsáhlý syrský arzenál chemických zbraní. Izrael teď tvrdí, že syrský režim už chemické zbraně použil.
Narůstající obavy přiměly amerického prezidenta Baracka Obamu k opakovanému prohlášení, že použitím či přesunem chemických zbraní by Sýrie překročila „červenou čáru“, za což by byl režim prezidenta Bašára al-Assada „hnán k zodpovědnosti“. Praktické důsledky takové výstrahy ale zůstávají vágní.
Syrské zásoby chemických zbraní jsou nebezpečné, a přesto blednou ve srovnání s jiným rizikem, které se jasně ukázalo koncem února, když syrští rebelové obsadili základnu raket Scud v al-Kibar v odlehlé poušti na severovýchodě země. Pod základnou byly zasypané zbytky jaderného reaktoru severokorejské konstrukce, který 6. září 2007 zničily izraelské vzdušné síly.
Kdyby se tehdy Izrael nedozvěděl o tomto tajném zařízení, které bylo na krok od spuštění provozu k výrobě materiálu pro atomový arzenál, vzbouřenci by fakticky měli v rukou radioaktivní zbraň. Už pouhá hrozba by ze syrské vlády udělala rukojmí. Ještě znepokojivější je, že kdyby v této lokalitě nebo na jiném území, které dnes ovládají vzbouřenci, syrští inženýři vybudovali laboratoř k získávání plutonia z vyhořelého paliva z reaktoru, povstalcům dokonce mohly padnout do klína součásti k výrobě atomové bomby.
Sýrie dnes těmto hrozbám naštěstí nečelí. To se však v budoucnu může stát Pákistánu, Severní Koreji a Íránu – potenciálně nestabilním zemím se sílícími jadernými snahami. Jak vážně by měl být svět znepokojen?
Dějiny nám dávají důvody k optimismu. Hostitelské země zatím vždy dokázaly jaderná rizika zvládnout i za nejzašmodrchanějších okolností. Během násilného rozpadu Jugoslávie nepřátelé nikdy neostřelovali ani neobsadili srbský jaderný reaktor, poháněný zbrojně využitelným obohaceným uranem. Když srbské bojové stíhačky přelétávaly hrozivě nízko nad slovinskou atomovou elektrárnou, reaktor ušetřily.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Během čínské Kulturní revoluce bylo pokusům soupeřících frakcí o převzetí jaderných zařízení v Sin-ťiangu a Čching-chaji zabráněno zavedením stanného práva. Když se v roce 1961 ve francouzském Alžírsku vzbouřila skupina bývalých francouzských generálů, byl na Sahaře bez potíží odpálen test atomové bomby. Vůbec nejvýznamnější je, že během rozpadu Sovětského svazu zůstal tamní ohromný jaderný arzenál nedotčený.
Trvalost tohoto kadlubu ale zpochybňují obavy, že by syrská vláda mohla vystupňovat nasazování chemických zbraní proti rebely ovládaným územím nebo že by vzbouřenci mohli se zadrženými chemickými zbraněmi zahájit útoky anebo se jimi bránit, a vznikají otázky ohledně reakce mezinárodního společenství.
Spojené státy, které se v potlačování rizik chemických zbraní staly světovým lídrem, působí zmateně. Zkraje loňského roku ministerstvo obrany USA uvedlo, že k zabezpečení syrských chemických zařízení by bylo zapotřebí 75 tisíc vojáků. Není divu, že po válkách v Afghánistánu a Iráku tento odhad nevyvolal zrovna vlnu veřejné podpory pro vojenský zásah v Sýrii.
Nedávné výroky amerických představitelů uklidňující nejsou. V lednu tehdejší ministr obrany Leon Panetta prohlásil, že USA se s ohledem na zabezpečení Assadova arzenálu během konfliktu nezabývají možnostmi, jejichž součástí by byl vstup „vojenských bot na území“. Na téže tiskové konferenci předseda sboru náčelníků štábů Martin E. Dempsey dospěl k závěru, že aby bylo možné znemožnit syrské vládě nasazení chemických zbraní, bylo by zapotřebí jasných a úplných zpravodajských informací, jejichž získání je „téměř nedosažitelné“. Ve vystoupení před senátním výborem pro ozbrojené složky Dempsey 17. dubna dodal, že vzhledem k počtu lokalit není vůbec přesvědčen, že by americké síly dokázaly tento arzenál zabezpečit.
Takové výroky vysokých vojenských představitelů naznačují, že Obamovy výstrahy zřejmě padají naplano. Ještě horší je, že neprobouzejí mnoho důvěry, že si USA dokážou poradit s budoucími případy, kdy vzpoura, občanská válka či politické zhroucení postihne zemi s jadernými materiály – a kvůli narušení tamních domácích atomových pojistek vznikne riziko šíření jaderného chaosu do dalších oblastí.
Taková rizika vyžadují posouzení a plánování. Není ale namístě spoléhat, že nejúčinnější strategii naplánuje samotná americká vláda, ve stínu možného skupinového myšlení. Důležité vhledy může dodat vnější prověřování – mimo jiné posudky publikované vyšetřovacími orgány kongresu, think tanky a akademiky.
Po žalostně realizovaných amerických válkách z poslední doby a po zmateném plánování ve věci syrských chemických zbraní je takové prověřování to nejmenší, co by Američané a jejich spojenci měli očekávat, aby se předešlo zhmotnění úhrnu všech našich obav: prvnímu jadernému útoku či velké záměrné radioaktivní události jedenadvacátého století.
Z angličtiny přeložil David Daduč