Rozvojové cíle tisíciletí představují sadu met, na nichž se dohodl celý svět a které mají omezit chudobu, hlad a nemoci. Byly formulovány v roce 2000 a k jejich splnění mělo dojít do roku 2015. Dnes jsme v polovině cesty. Bohaté země skupiny G8 však navzdory nekonečným slovům o zvýšení pomoci chudým zemím prozatím svou část dohody nectí.
Cynismus zde nezná mezí. Na summitu v Gleneagles v roce 2005 se členské země skupiny G8 zavázaly, že do roku 2010 zdvojnásobí pomoc Africe. Krátce po summitu jsem byl pozván na malou schůzku na vysoké úrovni, kde se mělo diskutovat o následných krocích. Požádal jsem o tabulku zachycující každoroční plánované zvýšení a alokaci plánovaného nárůstu mezi dárcovské země a příjemce.
Dostalo se mi mrazivé odpovědi. „Žádné tabulky nebudou. USA trvaly na tom, že žádné nebudou.“ Smysl byl zřejmý. Ačkoliv G8 učinila jasný slib, neexistoval žádný plán na jeho splnění; naopak existovaly jasné instrukce, že žádný podobný plán nevznikne.
Skupina G8 nyní sklízí důsledky své nečinnosti. První rok po summitu v Gleneagles byly údaje o pomoci „vylepšeny“ zavádějícím zaúčtováním operací na odpuštění dluhů. Dnes jsou operace na odpuštění dluhů v převážné míře dokončeny, a údaje tak odhalují krutou pravdu: rozvojová pomoc Africe a chudým zemím obecně navzdory veškerým slibům stagnuje.
Konkrétně mezi lety 2005 a 2006 se celková pomoc Africe bez operací na odpuštění dluhů zvýšila o pouhá 2%. Celková oficiální rozvojová pomoc všem zemím bez odpuštění dluhů se pak v období let 2005 až 2006 o dvě procenta snížila. Dokonce i Světová banka, která obvykle přejímá stanoviska dárců, nedávno připustila, že vyjma odpuštění dluhů „nebyly sliby zvýšené pomoci naplněny“.
Soukromé reakce vysoce postavených vládních činitelů ze skupiny G8 jsou překvapivé. Jeden vysoký představitel mi sdělil, že přísliby pomoci jsou stejně jen samé lži. Já s tím nesouhlasím, ale zarážející je cynismus, jaký podobné stanovisko odráží. Odhaluje charakter diskusí na nejvyšší úrovni ve skupině G8.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
To všechno by se zdálo nepřekonatelné, pokud by základní ekonomická fakta nehovořila jasnou řečí. Nebavíme se zde o žádných nedosažitelných finančních cílech. Finanční částky jsou naopak zanedbatelné. Skupina G8, která zastupuje téměř jednu miliardu lidí, slíbila, že zvýší pomoc Africe z 25 miliard dolarů v roce 2004 na 50 miliard v roce 2010 – takový rozdíl představuje necelou jednu desetinu procenta příjmů bohatého dárcovského světa!
Pro srovnání: vánoční prémie vyplacené letos na Wall Streetu – pouze prémie – činily 24 miliard dolarů. Výdaje na válku v Iráku, která kromě násilí ničeho nedosahuje, přesahují 100 miliard dolarů ročně. Závazek skupiny G8 by se tak dal naplnit, kdyby se ho bohaté země naplnit obtěžovaly.
Chce-li si skupina G8 zachovat důvěryhodnost, musí dát naprosto zřetelně najevo – ještě jednou –, že dostojí svému závazku zvýšit do roku 2010 pomoc Africe o 25 miliard dolarů. Jedině tak mohou cynikové ve vládách zemí skupiny G8 pochopit, co je jejich úkolem. Na rozdíl od roku 2005 musí navíc G8 předložit akční plán. Absence konkrétních závazků konkrétních zemí je šokující ukázkou nejhorší formy řízení.
A konečně je zapotřebí informovat příjemce, jaká meziroční navýšení pomoci mohou očekávat, aby mohli dopředu plánovat. Zvýšená pomoc by měla směřovat na výstavbu silnic, energetických sítí, škol a klinik a také na výcvik učitelů, lékařů a veřejných zdravotníků. Všechny tyto investice vyžadují plánování a několikaleté zavádění do praxe. Pomoc nemůže být střelbou od boku. Musí být poskytována za jasně definovaných podmínek v průběhu několika let, aby ji adresáti mohli rozumně a zodpovědně využít.
Připusťme, že problém s G8 není způsoben pouze nedostatkem dobré víry či politické vůle, ale částečně i absencí základní kompetentnosti. Vláda Spojených států v podstatě neví, co v Africe dělá, protože americká agentura pomoci během let přišla o převážnou část svých předních myslitelů a stratégů. Bushova administrativa navíc rozdělování pomoci zpolitizovala, když ji začala poskytovat prostřednictvím soukromých náboženských skupin, které jsou součástí politické koalice administrativy. Z tohoto důvodu se velká část amerických prostředků na boj proti AIDS řídí spíše náboženskými poučkami než vědeckými poznatky.
Potřebné kroky naštěstí nejsou nijak složité. Africké země si již stanovily prioritní investice do zdravotnictví, školství, zemědělství a infrastruktury (včetně silnic, energií a připojení k internetu). Tyto investice by se měly ode dneška až do roku 2015 systematicky zvyšovat, aby jejich příjemci mohli dosáhnout Rozvojových cílů tisíciletí. Plány již leží na stole nebo přinejmenším na polici a čekají, až dorazí prostředky z G8.
Je načase, aby bohaté státy přestaly dělat chudým zemím přednášky a raději se snažily dostát vlastním slovům. Občané zemí skupiny G8 pak musí vést své vlády k zodpovědnosti za to, co slíbily, ale nedodržely.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Donald Trump's return to the White House will almost certainly trigger an unmanaged decoupling of the world’s most important geopolitical relationship, increasing the risk of global economic disruption and crisis. After all, Chinese leaders will be far less conciliatory than they were during his first term.
thinks Xi Jinping's government will be less accommodative of the “Tariff Man's” demands this time around.
No matter how committed Donald Trump and his oligarch cronies are to a tax cut, the laws of arithmetic cannot be repealed. If only a handful of Republican lawmakers keep their promise not to increase the US budget deficit, there is no way that the incoming administration can enact its economic agenda and keep the government running.
points out that no amount of bluster or strong-arming can overcome the laws of arithmetic.
Rozvojové cíle tisíciletí představují sadu met, na nichž se dohodl celý svět a které mají omezit chudobu, hlad a nemoci. Byly formulovány v roce 2000 a k jejich splnění mělo dojít do roku 2015. Dnes jsme v polovině cesty. Bohaté země skupiny G8 však navzdory nekonečným slovům o zvýšení pomoci chudým zemím prozatím svou část dohody nectí.
Cynismus zde nezná mezí. Na summitu v Gleneagles v roce 2005 se členské země skupiny G8 zavázaly, že do roku 2010 zdvojnásobí pomoc Africe. Krátce po summitu jsem byl pozván na malou schůzku na vysoké úrovni, kde se mělo diskutovat o následných krocích. Požádal jsem o tabulku zachycující každoroční plánované zvýšení a alokaci plánovaného nárůstu mezi dárcovské země a příjemce.
Dostalo se mi mrazivé odpovědi. „Žádné tabulky nebudou. USA trvaly na tom, že žádné nebudou.“ Smysl byl zřejmý. Ačkoliv G8 učinila jasný slib, neexistoval žádný plán na jeho splnění; naopak existovaly jasné instrukce, že žádný podobný plán nevznikne.
Skupina G8 nyní sklízí důsledky své nečinnosti. První rok po summitu v Gleneagles byly údaje o pomoci „vylepšeny“ zavádějícím zaúčtováním operací na odpuštění dluhů. Dnes jsou operace na odpuštění dluhů v převážné míře dokončeny, a údaje tak odhalují krutou pravdu: rozvojová pomoc Africe a chudým zemím obecně navzdory veškerým slibům stagnuje.
Konkrétně mezi lety 2005 a 2006 se celková pomoc Africe bez operací na odpuštění dluhů zvýšila o pouhá 2%. Celková oficiální rozvojová pomoc všem zemím bez odpuštění dluhů se pak v období let 2005 až 2006 o dvě procenta snížila. Dokonce i Světová banka, která obvykle přejímá stanoviska dárců, nedávno připustila, že vyjma odpuštění dluhů „nebyly sliby zvýšené pomoci naplněny“.
Soukromé reakce vysoce postavených vládních činitelů ze skupiny G8 jsou překvapivé. Jeden vysoký představitel mi sdělil, že přísliby pomoci jsou stejně jen samé lži. Já s tím nesouhlasím, ale zarážející je cynismus, jaký podobné stanovisko odráží. Odhaluje charakter diskusí na nejvyšší úrovni ve skupině G8.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
To všechno by se zdálo nepřekonatelné, pokud by základní ekonomická fakta nehovořila jasnou řečí. Nebavíme se zde o žádných nedosažitelných finančních cílech. Finanční částky jsou naopak zanedbatelné. Skupina G8, která zastupuje téměř jednu miliardu lidí, slíbila, že zvýší pomoc Africe z 25 miliard dolarů v roce 2004 na 50 miliard v roce 2010 – takový rozdíl představuje necelou jednu desetinu procenta příjmů bohatého dárcovského světa!
Pro srovnání: vánoční prémie vyplacené letos na Wall Streetu – pouze prémie – činily 24 miliard dolarů. Výdaje na válku v Iráku, která kromě násilí ničeho nedosahuje, přesahují 100 miliard dolarů ročně. Závazek skupiny G8 by se tak dal naplnit, kdyby se ho bohaté země naplnit obtěžovaly.
Chce-li si skupina G8 zachovat důvěryhodnost, musí dát naprosto zřetelně najevo – ještě jednou –, že dostojí svému závazku zvýšit do roku 2010 pomoc Africe o 25 miliard dolarů. Jedině tak mohou cynikové ve vládách zemí skupiny G8 pochopit, co je jejich úkolem. Na rozdíl od roku 2005 musí navíc G8 předložit akční plán. Absence konkrétních závazků konkrétních zemí je šokující ukázkou nejhorší formy řízení.
A konečně je zapotřebí informovat příjemce, jaká meziroční navýšení pomoci mohou očekávat, aby mohli dopředu plánovat. Zvýšená pomoc by měla směřovat na výstavbu silnic, energetických sítí, škol a klinik a také na výcvik učitelů, lékařů a veřejných zdravotníků. Všechny tyto investice vyžadují plánování a několikaleté zavádění do praxe. Pomoc nemůže být střelbou od boku. Musí být poskytována za jasně definovaných podmínek v průběhu několika let, aby ji adresáti mohli rozumně a zodpovědně využít.
Připusťme, že problém s G8 není způsoben pouze nedostatkem dobré víry či politické vůle, ale částečně i absencí základní kompetentnosti. Vláda Spojených států v podstatě neví, co v Africe dělá, protože americká agentura pomoci během let přišla o převážnou část svých předních myslitelů a stratégů. Bushova administrativa navíc rozdělování pomoci zpolitizovala, když ji začala poskytovat prostřednictvím soukromých náboženských skupin, které jsou součástí politické koalice administrativy. Z tohoto důvodu se velká část amerických prostředků na boj proti AIDS řídí spíše náboženskými poučkami než vědeckými poznatky.
Potřebné kroky naštěstí nejsou nijak složité. Africké země si již stanovily prioritní investice do zdravotnictví, školství, zemědělství a infrastruktury (včetně silnic, energií a připojení k internetu). Tyto investice by se měly ode dneška až do roku 2015 systematicky zvyšovat, aby jejich příjemci mohli dosáhnout Rozvojových cílů tisíciletí. Plány již leží na stole nebo přinejmenším na polici a čekají, až dorazí prostředky z G8.
Je načase, aby bohaté státy přestaly dělat chudým zemím přednášky a raději se snažily dostát vlastním slovům. Občané zemí skupiny G8 pak musí vést své vlády k zodpovědnosti za to, co slíbily, ale nedodržely.