U vědomí významu a složitosti americko-čínských hospodářských vztahů vytvořili prezidenti George W. Bush a Chu Ťin-tchao v září 2006 mezi oběma zeměmi „Strategický hospodářský dialog“ (SED). Jejich záměrem nebylo nahradit řadu hospodářských dialogů, které už probíhaly, nýbrž vytvořit fórum vysoké úrovně, které bude vyčerpávající a současně strategické. Fórum, jež zároveň posílí na obou stranách důvěru tím, že dá najevo pokrok při řešení problémů, kterým bezprostředně čelíme.
Při plnění těchto cílů zaznamenal SED významný pokrok. USA a Čína si vybudovaly pevnější vztahy a vytvořily konstruktivní komunikační kanály, které dříve neexistovaly. Tyto inovace pomohly udržet americko-čínské hospodářské vztahy v rovnováze, a to i v napjatých obdobích. Jelikož máme rámec pro diskuse na vysoké úrovni, můžeme zvednout telefon a hovořit – a také to děláme.
Jednání SED, které se koná příští týden v Pekingu, se zaměří na pět oblastí: integrita obchodu a bezpečnost výrobků, vyvážený hospodářský rozvoj včetně reformy finančního sektoru, energetická účinnost a bezpečnost, trvalá udržitelnost životního prostředí a bilaterální investice. Schůzka přichází v choulostivou dobu, kdy na nejvyšší místa ve vedení Číny nastupuje nová skupina představitelů a kdy byl pořad jednání rozšířen i o bezpečnost potravin a produktů, energetickou účinnost a bezpečnost a trvalou udržitelnost životního prostředí. Tato témata mají pro hospodářské svazky hluboké důsledky.
Spotřebitelé potřebují mít důvěru v bezpečnost výrobků, které nakupují, ať už jsou vyráběny doma, nebo v zahraničí. Problémy s bezpečností čínských potravin a produktů budou mít dlouhodobý dopad na obchodní vztahy, trvalou udržitelnost růstové strategie Číny i na její další zapojení do systému globálního obchodu. Americké a čínské vládní agentury spolupracují na řešení těchto otázek.
Podobně i větší energetická účinnost a bezpečnost vyžaduje, aby se obě země spoléhaly na tržní cenové signály, technologie, inovace a diverzifikované zdroje energie. Globální partnerství pro jadernou energii, rozvoj technologií čistého uhlí v rámci projektu FutureGen a kontroly průmyslové účinnosti, to jsou jen některé z nejplodnějších oblastí probíhající spolupráce.
Podporujeme také aktivní účast Číny na Jednání velkých ekonomik, které se snaží vytvořit rámec pro snížení skleníkových plynů po roce 2012. S radostí jsem kvitoval, když velká čínská energetická společnost Shanghai Electric nedávno naznačila, že podstatné snížení emisí skleníkových plynů má podporu veřejnosti.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jedním z tíživých témat – pro USA, Čínu i globální ekonomiku – je přechod Číny na flexibilnější kurzovou politiku. Čína již svou politiku reformuje v rámci přechodu na tržně podmíněnější směnný kurz. V loňském roce došlo ke zhodnocení jüanu o 6%, avšak toto tempo není dost rychlé na snížení přebytku globálního obchodu Číny, jejích vnitřních nerovnováh nebo tlaků na mezinárodních devizových trzích.
Flexibilní měna je obzvláště důležitá dnes, kdy v Číně sílí inflační rizika. Vyšší flexibilita měny by umožnila čínské centrální bance používat monetární politiku ke zvyšování finanční a cenové stability země. Jak nedávno zdůraznil premiér Wen Ťia-pao, Čína dnes musí přijmout rozsáhlá opatření na kontrolu roztáčející se inflace, rostoucích bublin v oblasti aktiv a přehřívající se ekonomiky. Tyto obavy sdílíme i my.
V americko-čínských vztazích se stal kurz jüanu prubířským kamenem vedoucím k rozsáhlejším obavám z čínské konkurence. Jak globalizace postupuje a ekonomiky začínají být těsněji provázané, obavy z dopadů zahraniční konkurence – ať už prostřednictvím obchodu, anebo zahraničních investic – přiživily ekonomický nacionalismus a protekcionistické nálady.
Američané už tento typ debaty jednou zažili. Před dvaceti lety nás ovládl strach, že roli vedoucí ekonomiky světa převezme Japonsko – tato obava byla nepodložená a při zpětném ohlédnutí se jeví i jako hluboce mylná.
Spojené státy mají ve světě stále vedoucí roli co do životní úrovně, produktivity a inovací. Pokračující hospodářský růst Číny a její integrace do globální ekonomiky nabízejí Americe ještě větší příležitosti růst a uspět. Největším rizikem pro prosperitu USA i Číny je hrozba, že se čínský růst zadrhne nebo že tato země rezignuje na další globální integraci a bude se reformovat příliš pomalu.
Také v Číně ovšem sílí hospodářský nacionalismus. Někteří Číňané mají podezření, že americké naléhání na zhodnocení jüanu a liberalizaci finančního trhu je ve skutečnosti pokusem získat obchodní výhody a zajistit zisky americkým společnostem, přestože to zpomalí hospodářskou expanzi Číny. Tito lidé se mylně domnívají, že zhodnocování jenu v polovině 80. let způsobilo slabý hospodářský výkon Japonska v 90. letech. My však dnes víme, že japonské ekonomické obtíže způsobil růst a pozdější splasknutí obrovské bubliny aktiv v kombinaci s neschopností zamezit po splasknutí této bubliny deflaci prostřednictvím monetární politiky.
Finanční liberalizace nespočívá v tom, že zahraniční firmy budou vrtat do čínské ekonomiky díry. Zahraniční participace na finančním sektoru přináší znalosti potřebné pro vytvoření účinnějších nástrojů v oblasti úspor, řízení rizik a alokace kapitálu. Aby však investoři mohli uplatnit své znalosti – toto nejcennější aktivum, které má globálně konkurenceschopná finanční instituce k dispozici –, potřebují kontrolovat činnost firem, v nichž mají podíl. Proto jsou kapitálové stropy pro zahraniční investice do čínských finančních institucí pro čínskou ekonomiku nákladné a proto je důležité tyto stropy zvýšit.
Někteří lidé v Číně zase tvrdí, že americký důraz na bezpečnost potravin a produktů je součástí strategie omezování čínského dovozu a snižování bilaterálního obchodního schodku. Tento argument však nemá oporu ve faktech. Naše obavy sdílí bezpočet dalších zemí, zejména členské státy Evropské unie.
A konečně by někteří lidé v Číně po počátečním vstřícném přístupu k zahraničním investicím, které značně přispěly k růstu čínské výroby a její vývozní konkurenceschopnosti, rádi zpřísnili restrikce těchto investic, aby ochránili domácí průmyslový sektor. USA čelí podobným tlakům, přestože se řadí k nejotevřenějším ekonomikám světa. Žádná země však nemůže svou cestu k prosperitě ochránit: protekcionismus škodí průmyslovému rozvoji Číny i našemu úsilí vybudovat pevnější obchodní vztahy.
Jsem odhodlán zasadit se o zachování ekonomické otevřenosti, protože je to dobré pro Ameriku i pro naše zaměstnance. Upřímně řečeno to však bude snazší, pokud americká veřejnost i Kongres Spojených států uvidí, že to Čína myslí s reformami a rozšiřováním přístupu na své trhy vážně.
SED je v boji s protekcionistickými náladami cenným nástrojem. V tomto i dalších bilaterálních dialozích daly USA najevo, že vítáme a podporujeme vznik prosperující a stabilní Číny. Podpořili jsme členství Číny ve Světové obchodní organizaci, Meziamerické rozvojové bance a Finančním akčním výboru proti praní peněz. Podpořili jsme větší hlasovací právo Číny a dalších rychle rostoucích nových ekonomik v MMF a Světové bance. Čínská vláda si však musí uvědomit, že větší participace sice Číně umožňuje lépe prosazovat své zájmy, ale také je spojena s vyšší zodpovědností.
Dohody, kterých jsme zatím dosáhli, jsou jako ukazatele směru na cestě ke vzájemné hospodářské prosperitě. A přestože pokrok není tak rychlý, jak bychom si přáli, ukazují tyto ukazatele cestu k dalším přínosům pro Američany i Číňany. Pokud bychom se k sobě otočili zády, ohrozili bychom dlouhodobé strategické zájmy obou zemí kvůli krátkodobému politickému prospěchu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
While the Democrats have won some recent elections with support from Silicon Valley, minorities, trade unions, and professionals in large cities, this coalition was never sustainable. The party has become culturally disconnected from, and disdainful of, precisely the voters it needs to win.
thinks Kamala Harris lost because her party has ceased to be the political home of American workers.
U vědomí významu a složitosti americko-čínských hospodářských vztahů vytvořili prezidenti George W. Bush a Chu Ťin-tchao v září 2006 mezi oběma zeměmi „Strategický hospodářský dialog“ (SED). Jejich záměrem nebylo nahradit řadu hospodářských dialogů, které už probíhaly, nýbrž vytvořit fórum vysoké úrovně, které bude vyčerpávající a současně strategické. Fórum, jež zároveň posílí na obou stranách důvěru tím, že dá najevo pokrok při řešení problémů, kterým bezprostředně čelíme.
Při plnění těchto cílů zaznamenal SED významný pokrok. USA a Čína si vybudovaly pevnější vztahy a vytvořily konstruktivní komunikační kanály, které dříve neexistovaly. Tyto inovace pomohly udržet americko-čínské hospodářské vztahy v rovnováze, a to i v napjatých obdobích. Jelikož máme rámec pro diskuse na vysoké úrovni, můžeme zvednout telefon a hovořit – a také to děláme.
Jednání SED, které se koná příští týden v Pekingu, se zaměří na pět oblastí: integrita obchodu a bezpečnost výrobků, vyvážený hospodářský rozvoj včetně reformy finančního sektoru, energetická účinnost a bezpečnost, trvalá udržitelnost životního prostředí a bilaterální investice. Schůzka přichází v choulostivou dobu, kdy na nejvyšší místa ve vedení Číny nastupuje nová skupina představitelů a kdy byl pořad jednání rozšířen i o bezpečnost potravin a produktů, energetickou účinnost a bezpečnost a trvalou udržitelnost životního prostředí. Tato témata mají pro hospodářské svazky hluboké důsledky.
Spotřebitelé potřebují mít důvěru v bezpečnost výrobků, které nakupují, ať už jsou vyráběny doma, nebo v zahraničí. Problémy s bezpečností čínských potravin a produktů budou mít dlouhodobý dopad na obchodní vztahy, trvalou udržitelnost růstové strategie Číny i na její další zapojení do systému globálního obchodu. Americké a čínské vládní agentury spolupracují na řešení těchto otázek.
Podobně i větší energetická účinnost a bezpečnost vyžaduje, aby se obě země spoléhaly na tržní cenové signály, technologie, inovace a diverzifikované zdroje energie. Globální partnerství pro jadernou energii, rozvoj technologií čistého uhlí v rámci projektu FutureGen a kontroly průmyslové účinnosti, to jsou jen některé z nejplodnějších oblastí probíhající spolupráce.
Podporujeme také aktivní účast Číny na Jednání velkých ekonomik, které se snaží vytvořit rámec pro snížení skleníkových plynů po roce 2012. S radostí jsem kvitoval, když velká čínská energetická společnost Shanghai Electric nedávno naznačila, že podstatné snížení emisí skleníkových plynů má podporu veřejnosti.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jedním z tíživých témat – pro USA, Čínu i globální ekonomiku – je přechod Číny na flexibilnější kurzovou politiku. Čína již svou politiku reformuje v rámci přechodu na tržně podmíněnější směnný kurz. V loňském roce došlo ke zhodnocení jüanu o 6%, avšak toto tempo není dost rychlé na snížení přebytku globálního obchodu Číny, jejích vnitřních nerovnováh nebo tlaků na mezinárodních devizových trzích.
Flexibilní měna je obzvláště důležitá dnes, kdy v Číně sílí inflační rizika. Vyšší flexibilita měny by umožnila čínské centrální bance používat monetární politiku ke zvyšování finanční a cenové stability země. Jak nedávno zdůraznil premiér Wen Ťia-pao, Čína dnes musí přijmout rozsáhlá opatření na kontrolu roztáčející se inflace, rostoucích bublin v oblasti aktiv a přehřívající se ekonomiky. Tyto obavy sdílíme i my.
V americko-čínských vztazích se stal kurz jüanu prubířským kamenem vedoucím k rozsáhlejším obavám z čínské konkurence. Jak globalizace postupuje a ekonomiky začínají být těsněji provázané, obavy z dopadů zahraniční konkurence – ať už prostřednictvím obchodu, anebo zahraničních investic – přiživily ekonomický nacionalismus a protekcionistické nálady.
Američané už tento typ debaty jednou zažili. Před dvaceti lety nás ovládl strach, že roli vedoucí ekonomiky světa převezme Japonsko – tato obava byla nepodložená a při zpětném ohlédnutí se jeví i jako hluboce mylná.
Spojené státy mají ve světě stále vedoucí roli co do životní úrovně, produktivity a inovací. Pokračující hospodářský růst Číny a její integrace do globální ekonomiky nabízejí Americe ještě větší příležitosti růst a uspět. Největším rizikem pro prosperitu USA i Číny je hrozba, že se čínský růst zadrhne nebo že tato země rezignuje na další globální integraci a bude se reformovat příliš pomalu.
Také v Číně ovšem sílí hospodářský nacionalismus. Někteří Číňané mají podezření, že americké naléhání na zhodnocení jüanu a liberalizaci finančního trhu je ve skutečnosti pokusem získat obchodní výhody a zajistit zisky americkým společnostem, přestože to zpomalí hospodářskou expanzi Číny. Tito lidé se mylně domnívají, že zhodnocování jenu v polovině 80. let způsobilo slabý hospodářský výkon Japonska v 90. letech. My však dnes víme, že japonské ekonomické obtíže způsobil růst a pozdější splasknutí obrovské bubliny aktiv v kombinaci s neschopností zamezit po splasknutí této bubliny deflaci prostřednictvím monetární politiky.
Finanční liberalizace nespočívá v tom, že zahraniční firmy budou vrtat do čínské ekonomiky díry. Zahraniční participace na finančním sektoru přináší znalosti potřebné pro vytvoření účinnějších nástrojů v oblasti úspor, řízení rizik a alokace kapitálu. Aby však investoři mohli uplatnit své znalosti – toto nejcennější aktivum, které má globálně konkurenceschopná finanční instituce k dispozici –, potřebují kontrolovat činnost firem, v nichž mají podíl. Proto jsou kapitálové stropy pro zahraniční investice do čínských finančních institucí pro čínskou ekonomiku nákladné a proto je důležité tyto stropy zvýšit.
Někteří lidé v Číně zase tvrdí, že americký důraz na bezpečnost potravin a produktů je součástí strategie omezování čínského dovozu a snižování bilaterálního obchodního schodku. Tento argument však nemá oporu ve faktech. Naše obavy sdílí bezpočet dalších zemí, zejména členské státy Evropské unie.
A konečně by někteří lidé v Číně po počátečním vstřícném přístupu k zahraničním investicím, které značně přispěly k růstu čínské výroby a její vývozní konkurenceschopnosti, rádi zpřísnili restrikce těchto investic, aby ochránili domácí průmyslový sektor. USA čelí podobným tlakům, přestože se řadí k nejotevřenějším ekonomikám světa. Žádná země však nemůže svou cestu k prosperitě ochránit: protekcionismus škodí průmyslovému rozvoji Číny i našemu úsilí vybudovat pevnější obchodní vztahy.
Jsem odhodlán zasadit se o zachování ekonomické otevřenosti, protože je to dobré pro Ameriku i pro naše zaměstnance. Upřímně řečeno to však bude snazší, pokud americká veřejnost i Kongres Spojených států uvidí, že to Čína myslí s reformami a rozšiřováním přístupu na své trhy vážně.
SED je v boji s protekcionistickými náladami cenným nástrojem. V tomto i dalších bilaterálních dialozích daly USA najevo, že vítáme a podporujeme vznik prosperující a stabilní Číny. Podpořili jsme členství Číny ve Světové obchodní organizaci, Meziamerické rozvojové bance a Finančním akčním výboru proti praní peněz. Podpořili jsme větší hlasovací právo Číny a dalších rychle rostoucích nových ekonomik v MMF a Světové bance. Čínská vláda si však musí uvědomit, že větší participace sice Číně umožňuje lépe prosazovat své zájmy, ale také je spojena s vyšší zodpovědností.
Dohody, kterých jsme zatím dosáhli, jsou jako ukazatele směru na cestě ke vzájemné hospodářské prosperitě. A přestože pokrok není tak rychlý, jak bychom si přáli, ukazují tyto ukazatele cestu k dalším přínosům pro Američany i Číňany. Pokud bychom se k sobě otočili zády, ohrozili bychom dlouhodobé strategické zájmy obou zemí kvůli krátkodobému politickému prospěchu.