Přínosy americko-čínského Strategického hospodářského dialogu

U vědomí významu a složitosti americko-čínských hospodářských vztahů vytvořili prezidenti George W. Bush a Chu Ťin-tchao v září 2006 mezi oběma zeměmi „Strategický hospodářský dialog“ (SED). Jejich záměrem nebylo nahradit řadu hospodářských dialogů, které už probíhaly, nýbrž vytvořit fórum vysoké úrovně, které bude vyčerpávající a současně strategické. Fórum, jež zároveň posílí na obou stranách důvěru tím, že dá najevo pokrok při řešení problémů, kterým bezprostředně čelíme.

Při plnění těchto cílů zaznamenal SED významný pokrok. USA a Čína si vybudovaly pevnější vztahy a vytvořily konstruktivní komunikační kanály, které dříve neexistovaly. Tyto inovace pomohly udržet americko-čínské hospodářské vztahy v rovnováze, a to i v napjatých obdobích. Jelikož máme rámec pro diskuse na vysoké úrovni, můžeme zvednout telefon a hovořit – a také to děláme.

Jednání SED, které se koná příští týden v Pekingu, se zaměří na pět oblastí: integrita obchodu a bezpečnost výrobků, vyvážený hospodářský rozvoj včetně reformy finančního sektoru, energetická účinnost a bezpečnost, trvalá udržitelnost životního prostředí a bilaterální investice. Schůzka přichází v choulostivou dobu, kdy na nejvyšší místa ve vedení Číny nastupuje nová skupina představitelů a kdy byl pořad jednání rozšířen i o bezpečnost potravin a produktů, energetickou účinnost a bezpečnost a trvalou udržitelnost životního prostředí. Tato témata mají pro hospodářské svazky hluboké důsledky.

Spotřebitelé potřebují mít důvěru v bezpečnost výrobků, které nakupují, ať už jsou vyráběny doma, nebo v zahraničí. Problémy s bezpečností čínských potravin a produktů budou mít dlouhodobý dopad na obchodní vztahy, trvalou udržitelnost růstové strategie Číny i na její další zapojení do systému globálního obchodu. Americké a čínské vládní agentury spolupracují na řešení těchto otázek.

Podobně i větší energetická účinnost a bezpečnost vyžaduje, aby se obě země spoléhaly na tržní cenové signály, technologie, inovace a diverzifikované zdroje energie. Globální partnerství pro jadernou energii, rozvoj technologií čistého uhlí v rámci projektu FutureGen a kontroly průmyslové účinnosti, to jsou jen některé z nejplodnějších oblastí probíhající spolupráce.

Podporujeme také aktivní účast Číny na Jednání velkých ekonomik, které se snaží vytvořit rámec pro snížení skleníkových plynů po roce 2012. S radostí jsem kvitoval, když velká čínská energetická společnost Shanghai Electric nedávno naznačila, že podstatné snížení emisí skleníkových plynů má podporu veřejnosti.

Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
PS_Digital_1333x1000_Intro-Offer1

Introductory Offer: Save 30% on PS Digital

Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.

Subscribe Now

Jedním z tíživých témat – pro USA, Čínu i globální ekonomiku – je přechod Číny na flexibilnější kurzovou politiku. Čína již svou politiku reformuje v rámci přechodu na tržně podmíněnější směnný kurz. V loňském roce došlo ke zhodnocení jüanu o 6%, avšak toto tempo není dost rychlé na snížení přebytku globálního obchodu Číny, jejích vnitřních nerovnováh nebo tlaků na mezinárodních devizových trzích.

Flexibilní měna je obzvláště důležitá dnes, kdy v Číně sílí inflační rizika. Vyšší flexibilita měny by umožnila čínské centrální bance používat monetární politiku ke zvyšování finanční a cenové stability země. Jak nedávno zdůraznil premiér Wen Ťia-pao, Čína dnes musí přijmout rozsáhlá opatření na kontrolu roztáčející se inflace, rostoucích bublin v oblasti aktiv a přehřívající se ekonomiky. Tyto obavy sdílíme i my.

V americko-čínských vztazích se stal kurz jüanu prubířským kamenem vedoucím k rozsáhlejším obavám z čínské konkurence. Jak globalizace postupuje a ekonomiky začínají být těsněji provázané, obavy z dopadů zahraniční konkurence – ať už prostřednictvím obchodu, anebo zahraničních investic – přiživily ekonomický nacionalismus a protekcionistické nálady.

Američané už tento typ debaty jednou zažili. Před dvaceti lety nás ovládl strach, že roli vedoucí ekonomiky světa převezme Japonsko – tato obava byla nepodložená a při zpětném ohlédnutí se jeví i jako hluboce mylná.

Spojené státy mají ve světě stále vedoucí roli co do životní úrovně, produktivity a inovací. Pokračující hospodářský růst Číny a její integrace do globální ekonomiky nabízejí Americe ještě větší příležitosti růst a uspět. Největším rizikem pro prosperitu USA i Číny je hrozba, že se čínský růst zadrhne nebo že tato země rezignuje na další globální integraci a bude se reformovat příliš pomalu.

Také v Číně ovšem sílí hospodářský nacionalismus. Někteří Číňané mají podezření, že americké naléhání na zhodnocení jüanu a liberalizaci finančního trhu je ve skutečnosti pokusem získat obchodní výhody a zajistit zisky americkým společnostem, přestože to zpomalí hospodářskou expanzi Číny. Tito lidé se mylně domnívají, že zhodnocování jenu v polovině 80. let způsobilo slabý hospodářský výkon Japonska v 90. letech. My však dnes víme, že japonské ekonomické obtíže způsobil růst a pozdější splasknutí obrovské bubliny aktiv v kombinaci s neschopností zamezit po splasknutí této bubliny deflaci prostřednictvím monetární politiky.

Finanční liberalizace nespočívá v tom, že zahraniční firmy budou vrtat do čínské ekonomiky díry. Zahraniční participace na finančním sektoru přináší znalosti potřebné pro vytvoření účinnějších nástrojů v oblasti úspor, řízení rizik a alokace kapitálu. Aby však investoři mohli uplatnit své znalosti – toto nejcennější aktivum, které má globálně konkurenceschopná finanční instituce k dispozici –, potřebují kontrolovat činnost firem, v nichž mají podíl. Proto jsou kapitálové stropy pro zahraniční investice do čínských finančních institucí pro čínskou ekonomiku nákladné a proto je důležité tyto stropy zvýšit.

Někteří lidé v Číně zase tvrdí, že americký důraz na bezpečnost potravin a produktů je součástí strategie omezování čínského dovozu a snižování bilaterálního obchodního schodku. Tento argument však nemá oporu ve faktech. Naše obavy sdílí bezpočet dalších zemí, zejména členské státy Evropské unie.

A konečně by někteří lidé v Číně po počátečním vstřícném přístupu k zahraničním investicím, které značně přispěly k růstu čínské výroby a její vývozní konkurenceschopnosti, rádi zpřísnili restrikce těchto investic, aby ochránili domácí průmyslový sektor. USA čelí podobným tlakům, přestože se řadí k nejotevřenějším ekonomikám světa. Žádná země však nemůže svou cestu k prosperitě ochránit: protekcionismus škodí průmyslovému rozvoji Číny i našemu úsilí vybudovat pevnější obchodní vztahy.

Jsem odhodlán zasadit se o zachování ekonomické otevřenosti, protože je to dobré pro Ameriku i pro naše zaměstnance. Upřímně řečeno to však bude snazší, pokud americká veřejnost i Kongres Spojených států uvidí, že to Čína myslí s reformami a rozšiřováním přístupu na své trhy vážně.

SED je v boji s protekcionistickými náladami cenným nástrojem. V tomto i dalších bilaterálních dialozích daly USA najevo, že vítáme a podporujeme vznik prosperující a stabilní Číny. Podpořili jsme členství Číny ve Světové obchodní organizaci, Meziamerické rozvojové bance a Finančním akčním výboru proti praní peněz. Podpořili jsme větší hlasovací právo Číny a dalších rychle rostoucích nových ekonomik v MMF a Světové bance. Čínská vláda si však musí uvědomit, že větší participace sice Číně umožňuje lépe prosazovat své zájmy, ale také je spojena s vyšší zodpovědností.

Dohody, kterých jsme zatím dosáhli, jsou jako ukazatele směru na cestě ke vzájemné hospodářské prosperitě. A přestože pokrok není tak rychlý, jak bychom si přáli, ukazují tyto ukazatele cestu k dalším přínosům pro Američany i Číňany. Pokud bychom se k sobě otočili zády, ohrozili bychom dlouhodobé strategické zájmy obou zemí kvůli krátkodobému politickému prospěchu.

https://prosyn.org/09FSK3Ocs