BERKELEY – Debata o nerovnosti se dnes často zaměřuje na disproporční akumulaci příjmů a bohatství velmi malou skupinou domácností ve Spojených státech a dalších rozvinutých ekonomikách. Méně sledovaný – avšak stejně rozvratný – je ovšem trend k poklesu či stagnaci příjmů u většiny ostatních domácností.
Během velké části poválečného období, vlastně až do prvních let nového tisíciletí měl silný růst HDP a zaměstnanosti v rozvinutých ekonomikách za následek, že téměř všechny domácnosti zaznamenávaly růst příjmů, a to před zdaněním a transfery i po nich. V důsledku toho mohly nové a nové generace vyrůstat v očekávání, že se budou mít lépe než jejich rodiče. Podle nového výzkumu společnosti McKinsey Global Institute však už toto očekávání nemusí být opodstatněné.
Během posledních deseti let nastalo u většiny domácností v rozvinutých zemích náhlé zastavení růstu příjmů, přičemž mezi nejhůře postiženými jsou domácnosti svobodných či rozvedených žen nebo mladých zaměstnanců s nižším vzděláním. Reálný příjem ze mzdy a kapitálu u domácností v odpovídajících částech spektra distribuce příjmů byl ve 25 rozvinutých ekonomikách v roce 2014 nižší než v roce 2005 zhruba u dvou třetin domácností – to je více než 500 milionů lidí. Naproti tomu od roku 1993 do roku 2005 vykazovalo stagnaci či pokles příjmů méně než 2% domácností.
Růst vládních transferů a nižší daňové sazby snížily dopad stagnace či poklesu tržních příjmů na disponibilní příjmy. I přesto se se stagnací či poklesem disponibilních příjmů potýkalo v letech 2005 až 2014 plných 20-25% domácností, oproti necelým 2% v předešlých 12 letech.
Hlavní příčinou tohoto obratu je hluboká recese a pomalé zotavení po hospodářské krizi v rozvinutých ekonomikách v roce 2008. V letech 1993 až 2005 přispíval růst HDP k ročnímu střednímu růstu příjmů domácností v USA a v Evropě v průměru asi 18 procentními body; v letech 2005 až 2014 se toto číslo propadlo na pouhé čtyři procentní body.
Postkrizový pokles růstu však zdaleka není jediným problémem. (Kdyby ano, mohlo by být uplynulé desetiletí pouhou anomálií.) Růst příjmů střední domácnosti ve většině rozvinutých zemí oproti období 1993-2005 snížily i dlouhodobější faktory, jako jsou slabé investice, zpomalující se růst objemu pracovní síly a prudké zpomalení růstu produktivity.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Demografické posuny – včetně změn rodinné struktury, nízké míry plodnosti a stárnutí populace – vedly jak ke snížení celkové velikosti domácností, tak i k poklesu počtu výdělečně činných členů v produktivním věku na jednu domácnost. A posuny na trhu práce – tažené technologickými změnami, globalizací málo kvalifikovaných a středně kvalifikovaných pracovních míst a rostoucí prevalencí zaměstnání na částečný úvazek a na dobu určitou – způsobily pokles podílu mezd na národním důchodu a stále nerovnoměrnější distribuci tohoto typu příjmu mezi domácnostmi. Žádný z těchto trendů se v brzké době neobrátí. Některé naopak pravděpodobně zesílí.
Výzkum společnosti McKinsey Global Institute potvrzuje podíl těchto dlouhodobých faktorů na podkopávání příjmů většiny domácností. Ukazuje, že reálné tržní příjmy většiny domácností stagnovaly či klesly, přestože agregátní růst zůstal v letech 2005 až 2014 kladný.
Obzvláště v USA došlo ke značnému narušení schopnosti pracovní síly ochránit svůj podíl na národním důchodu a schopnosti domácností s nižšími a středními příjmy ochránit svůj podíl na mzdovém mixu. V důsledku toho zpomalil reálný růst středního disponibilního příjmu v letech 1993 až 2005 o devět procentních bodů a v letech 2005 až 2014 o dalších sedm procentních bodů.
Švédsko, kde střední domácnost získala v letech 2005-2014 vyšší podíl zisků z růstu výkonnosti, se tomuto negativnímu trendu dokázalo vzepřít. V reakci na zpomalení růstu v posledním desetiletí začala švédská vláda spolupracovat se zaměstnavateli a odbory na snížení délky pracovní doby a udržení pracovních míst. Díky těmto zásahům tržní příjmy klesly či stagnovaly u pouhých 20% domácností. A díky štědrým čistým transferům se disponibilní příjmy téměř u všech domácností zvýšily.
Jistě, USA po krizi také intervenovaly, když v roce 2009 zavedly fiskální stimulační balík, který spolu s dalšími transfery zvýšil růst středního disponibilního příjmu o ekvivalent pěti procentních bodů. Po odečtení poklesu středního tržního příjmu o čtyři procentní body tak byl výsledkem přírůstek středního disponibilního příjmu o jeden procentní bod. To však nic nezměnilo na tom, že od roku 2005 do konce roku 2013 tržní příjmy u 81% amerických domácností klesly.
Rovněž nedávný výzkum provedený Emmanuelem Saezem z Kalifornské univerzity v Berkeley ukazuje, že reálný tržní příjem spodních 99% Američanů rostl v letech 2014 i 2015 tempem nevídaným od roku 1999. Přesto se reálné tržní příjmy této skupiny obyvatel stačily do konce roku 2015 zotavit jen do té míry, že vykompenzovaly přibližně dvě třetiny ztrát způsobených recesí v letech 2007-2009. Americká intervence vedená s cílem umožnit zaměstnancům dostat se zpět na předchozí příjmovou úroveň byla jinými slovy mnohem méně účinná než švédská.
Tento neúspěch má dalekosáhlé důsledky. Stagnující či klesající reálné příjmy nefungují jen jako brzda spotřebitelské poptávky a růstu HDP; vyvolávají také sociální a politickou nespokojenost, neboť občané ztrácejí důvěru ve stávající ekonomické struktury.
Průzkumy, které společnost McKinsey Global Institute provedla ve Francii, ve Velké Británii a v USA, zjistily, že lidé, jejichž příjmy nerostou a kteří neočekávají zlepšení, mají sklon vnímat obchod a imigraci negativněji než ti, kteří zlepšení zažívají či předpokládají. Hlasování o brexitu ve Velké Británii a odpor obou velkých amerických stran k obchodním dohodám to jasně dokládají.
Nedávná debata o nerovnosti příjmů v USA a dalších rozvinutých zemích se zaměřuje na rychlý růst příjmů pro hrstku vyvolených. Stagnující či klesající příjmy většiny však dodávají této debatě jiný rozměr – a vyžadují odlišné typy řešení, které budou klást důraz na růst mezd pro většinu spektra distribuce příjmů. V situaci, kdy se většina domácností dál potýká se stagnujícími či klesajícími příjmy – a kdy se zdá, že mladší generace budou chudší než jejich rodiče –, jsou tato řešení naléhavě zapotřebí.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
BERKELEY – Debata o nerovnosti se dnes často zaměřuje na disproporční akumulaci příjmů a bohatství velmi malou skupinou domácností ve Spojených státech a dalších rozvinutých ekonomikách. Méně sledovaný – avšak stejně rozvratný – je ovšem trend k poklesu či stagnaci příjmů u většiny ostatních domácností.
Během velké části poválečného období, vlastně až do prvních let nového tisíciletí měl silný růst HDP a zaměstnanosti v rozvinutých ekonomikách za následek, že téměř všechny domácnosti zaznamenávaly růst příjmů, a to před zdaněním a transfery i po nich. V důsledku toho mohly nové a nové generace vyrůstat v očekávání, že se budou mít lépe než jejich rodiče. Podle nového výzkumu společnosti McKinsey Global Institute však už toto očekávání nemusí být opodstatněné.
Během posledních deseti let nastalo u většiny domácností v rozvinutých zemích náhlé zastavení růstu příjmů, přičemž mezi nejhůře postiženými jsou domácnosti svobodných či rozvedených žen nebo mladých zaměstnanců s nižším vzděláním. Reálný příjem ze mzdy a kapitálu u domácností v odpovídajících částech spektra distribuce příjmů byl ve 25 rozvinutých ekonomikách v roce 2014 nižší než v roce 2005 zhruba u dvou třetin domácností – to je více než 500 milionů lidí. Naproti tomu od roku 1993 do roku 2005 vykazovalo stagnaci či pokles příjmů méně než 2% domácností.
Růst vládních transferů a nižší daňové sazby snížily dopad stagnace či poklesu tržních příjmů na disponibilní příjmy. I přesto se se stagnací či poklesem disponibilních příjmů potýkalo v letech 2005 až 2014 plných 20-25% domácností, oproti necelým 2% v předešlých 12 letech.
Hlavní příčinou tohoto obratu je hluboká recese a pomalé zotavení po hospodářské krizi v rozvinutých ekonomikách v roce 2008. V letech 1993 až 2005 přispíval růst HDP k ročnímu střednímu růstu příjmů domácností v USA a v Evropě v průměru asi 18 procentními body; v letech 2005 až 2014 se toto číslo propadlo na pouhé čtyři procentní body.
Postkrizový pokles růstu však zdaleka není jediným problémem. (Kdyby ano, mohlo by být uplynulé desetiletí pouhou anomálií.) Růst příjmů střední domácnosti ve většině rozvinutých zemí oproti období 1993-2005 snížily i dlouhodobější faktory, jako jsou slabé investice, zpomalující se růst objemu pracovní síly a prudké zpomalení růstu produktivity.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Demografické posuny – včetně změn rodinné struktury, nízké míry plodnosti a stárnutí populace – vedly jak ke snížení celkové velikosti domácností, tak i k poklesu počtu výdělečně činných členů v produktivním věku na jednu domácnost. A posuny na trhu práce – tažené technologickými změnami, globalizací málo kvalifikovaných a středně kvalifikovaných pracovních míst a rostoucí prevalencí zaměstnání na částečný úvazek a na dobu určitou – způsobily pokles podílu mezd na národním důchodu a stále nerovnoměrnější distribuci tohoto typu příjmu mezi domácnostmi. Žádný z těchto trendů se v brzké době neobrátí. Některé naopak pravděpodobně zesílí.
Výzkum společnosti McKinsey Global Institute potvrzuje podíl těchto dlouhodobých faktorů na podkopávání příjmů většiny domácností. Ukazuje, že reálné tržní příjmy většiny domácností stagnovaly či klesly, přestože agregátní růst zůstal v letech 2005 až 2014 kladný.
Obzvláště v USA došlo ke značnému narušení schopnosti pracovní síly ochránit svůj podíl na národním důchodu a schopnosti domácností s nižšími a středními příjmy ochránit svůj podíl na mzdovém mixu. V důsledku toho zpomalil reálný růst středního disponibilního příjmu v letech 1993 až 2005 o devět procentních bodů a v letech 2005 až 2014 o dalších sedm procentních bodů.
Švédsko, kde střední domácnost získala v letech 2005-2014 vyšší podíl zisků z růstu výkonnosti, se tomuto negativnímu trendu dokázalo vzepřít. V reakci na zpomalení růstu v posledním desetiletí začala švédská vláda spolupracovat se zaměstnavateli a odbory na snížení délky pracovní doby a udržení pracovních míst. Díky těmto zásahům tržní příjmy klesly či stagnovaly u pouhých 20% domácností. A díky štědrým čistým transferům se disponibilní příjmy téměř u všech domácností zvýšily.
Jistě, USA po krizi také intervenovaly, když v roce 2009 zavedly fiskální stimulační balík, který spolu s dalšími transfery zvýšil růst středního disponibilního příjmu o ekvivalent pěti procentních bodů. Po odečtení poklesu středního tržního příjmu o čtyři procentní body tak byl výsledkem přírůstek středního disponibilního příjmu o jeden procentní bod. To však nic nezměnilo na tom, že od roku 2005 do konce roku 2013 tržní příjmy u 81% amerických domácností klesly.
Rovněž nedávný výzkum provedený Emmanuelem Saezem z Kalifornské univerzity v Berkeley ukazuje, že reálný tržní příjem spodních 99% Američanů rostl v letech 2014 i 2015 tempem nevídaným od roku 1999. Přesto se reálné tržní příjmy této skupiny obyvatel stačily do konce roku 2015 zotavit jen do té míry, že vykompenzovaly přibližně dvě třetiny ztrát způsobených recesí v letech 2007-2009. Americká intervence vedená s cílem umožnit zaměstnancům dostat se zpět na předchozí příjmovou úroveň byla jinými slovy mnohem méně účinná než švédská.
Tento neúspěch má dalekosáhlé důsledky. Stagnující či klesající reálné příjmy nefungují jen jako brzda spotřebitelské poptávky a růstu HDP; vyvolávají také sociální a politickou nespokojenost, neboť občané ztrácejí důvěru ve stávající ekonomické struktury.
Průzkumy, které společnost McKinsey Global Institute provedla ve Francii, ve Velké Británii a v USA, zjistily, že lidé, jejichž příjmy nerostou a kteří neočekávají zlepšení, mají sklon vnímat obchod a imigraci negativněji než ti, kteří zlepšení zažívají či předpokládají. Hlasování o brexitu ve Velké Británii a odpor obou velkých amerických stran k obchodním dohodám to jasně dokládají.
Nedávná debata o nerovnosti příjmů v USA a dalších rozvinutých zemích se zaměřuje na rychlý růst příjmů pro hrstku vyvolených. Stagnující či klesající příjmy většiny však dodávají této debatě jiný rozměr – a vyžadují odlišné typy řešení, které budou klást důraz na růst mezd pro většinu spektra distribuce příjmů. V situaci, kdy se většina domácností dál potýká se stagnujícími či klesajícími příjmy – a kdy se zdá, že mladší generace budou chudší než jejich rodiče –, jsou tato řešení naléhavě zapotřebí.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.