NEW YORK – V posledních několika letech byla skupina BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) hojně zahrnována bombastem. Tvrdí se, že tyto země, charakteristické početnými populacemi a svižným růstem, se brzy propracují mezi největší ekonomiky světa – ostatně Čína bude ze všech největší už v roce 2020. V poslední době ale BRICS, jakož i mnohé další ekonomiky rozvíjejících se trhů, zažívají strmý hospodářský pokles. Je tedy počáteční idylka pryč?
Brazilský HDP se loni zvýšil o pouhé procento a letos zřejmě nenaroste o víc než 2 %, přičemž tamní potenciální růst stěží převyšuje 3 %. Ruská ekonomika letos patrně poroste sotva o 2 % a její potenciální růst dosahuje asi 3 %, přestože ceny ropy se pohybují kolem 100 dolarů za barel. Indie nedávno zažila několik let silného růstu (11,2 % roku 2010 a 7,7 % roku 2011), ale v roce 2012 zpomalila na 4 %. Čínské hospodářství rostlo v posledních třech desetiletích o 10 % za rok, ale loni zpomalilo na 7,8 % a hrozí mu tvrdé přistání. Konečně Jižní Afrika rostla loni o pouhá 2,5 % a letos zřejmě poroste nanejvýš 2% tempem.
Podobným zpomalením procházejí mnohé další dříve rychle rostoucí ekonomiky rozvíjejících se trhů, například Turecko, Argentina, Polsko, Maďarsko a řada zemí ve střední a východní Evropě. Co tedy BRICS a další rozvíjející se trhy sužuje?
Zaprvé, v letech 2010-2011 se většina ekonomik rozvíjejících se trhů přehřívala, růst přesahoval potenciál a rostoucí inflace převyšovala cíle. Mnohé z nich proto v roce 2011 zpřísnily měnovou politiku, což mělo během roku 2012 důsledky na růst, které se přelévají i do letošního roku.
Zadruhé, přehnaná byla představa, že by se ekonomiky rozvíjejících se trhů mohly zcela izolovat od hospodářské ochablosti vyspělých ekonomik: z recese v eurozóně, ze stavu blízkého recesi ve Spojeném království a Japonsku během let 2011-2012 a z pomalého hospodářského růstu ve Spojených státech plynula vždy pravděpodobnost negativního vlivu na výkon rozvíjejících se trhů – skrze obchod, finanční vazby a důvěru investorů. Například trvající pokles eurozóny vlivem obchodních vazeb poškodil Turecko a ekonomiky rozvíjejících se trhů ve střední a východní Evropě.
Zatřetí, většina BRICS a několik dalších rozvíjejících se trhů spěje k určité podobě státního kapitalismu. To vyvolává zpomalení reforem zvyšujících produktivitu a ekonomický podíl soukromého sektoru, způsobuje nárůst ekonomické úlohy státních podniků (a státních bank při alokaci úvěrů a úspor) a stává se pramenem nacionalismu ve vztahu k přírodním zdrojům a pohnutkou k obchodnímu protekcionismu, industrializačním politikám zaměřeným na nahrazování dovozu a zavádění regulace kapitálu.
Takový přístup snad mohl fungovat v dřívějších fázích vývoje a v době, kdy finanční krize zapříčinila propad soukromých výdajů, ale teď pokřivuje ekonomickou aktivitu a stlačuje potenciální růst. Platí, že čínské zpomalení je odrazem ekonomického modelu, který je, řečeno slovy bývalého premiéra Wen Ťia-paa, „nestabilní, nevyvážený, nekoordinovaný a neudržitelný,“ a že dnes negativně postihuje růst v rozvíjející se Asii a na rozvíjejících se trzích vyvážejících komodity, od Asie přes Latinskou Ameriku až po Afriku. Další újmu by mnoha rozvíjejícím se ekonomikám mohlo způsobit riziko, že Čína v příštích dvou letech může zakusit tvrdé přistání.
Začtvrté, komoditní supercyklus, který pomohl Brazílii, Rusku, Jižní Africe a mnoha dalším rozvíjejícím se trhům exportujícím komodity, už je možná za námi. Boom by bylo ostatně těžké udržet, vzhledem k čínskému zpomalení, vyšším investicím do energeticky úsporných technologií, slabšímu důrazu na kapitálově a zdrojově orientované modely růstu po celém světě a zpožděnému vzestupu nabídky v důsledku vysokých cen.
Pátým a nejčerstvějším faktorem jsou signály americké centrální banky, že by mohla politiku kvantitativního uvolňování ukončit dřív, než se očekává, a náznaky, že se blíží konečný ústup od nulových úrokových sazeb, což v obou případech zapříčinilo turbulence na finančních trzích rozvíjejících se ekonomik. S ohledem na čínské zpomalení letos akcie a komodity rozvíjejících se trhů vykazovaly horší výsledky už před těmito signály Fedu. Od jejich nástupu však měny a cenné papíry s pevným výnosem (vládní a firemní dluhopisy) na rozvíjejících se trzích dostaly zásah. Éra laciných či nulově úročených peněz, která vzedmula val likvidity ženoucí se za vysokými výnosy a aktivy – akciemi, dluhopisy, měnami a komoditami – na rozvíjejících se trzích, spěje ke konci.
Konečně, přestože řada ekonomik rozvíjejících se trhů obvykle hospodaří s přebytky běžného účtu, narůstající počet – včetně Turecka, Jižní Afriky, Brazílie a Indie – hospodaří se schodky. A tyto schodky se teď financují riskantnějšími způsoby: spíš dluhem než akciemi, spíš krátkodobým než dlouhodobým dluhem, spíš dluhem v zahraniční než místní měně a častěji financováním z vrtkavých přeshraničních mezibankovních toků.
Tyto země mají společné i další slabiny: nadměrné fiskální deficity, inflaci převyšující cíl a ohroženou stabilitu (promítající se nejen do nedávného politického pozdvižení v Brazílii a Turecku, ale i do nepokojů pracujících v Jižní Africe a politických a volebních nejistot v Indii). Nutnost financovat externí deficit a vyvarovat se přílišné devalvaci (a ještě vyšší inflaci) pobízí ke zvyšování úrokových sazeb centrálních bank nebo k jejich vytrvalému ponechání na vysokých hladinách. Měnové zpřísňování by ale oslabilo už beztak slabý růst. Rozvíjející se ekonomiky s rozsáhlými dvojitými schodky a dalšími makroekonomickými slabinami tedy mohou zaznamenat další drtivý tlak na své finanční trhy a tempa růstu.
Tyto faktory vysvětlují, proč většina BRICS a mnohé další rozvíjející se trhy prudce zpomalily. Některé faktory jsou cyklické, ale jiné – státní kapitalismus, riziko tvrdého přistání v Číně, konec komoditního supercyklu – jsou spíše strukturální. Tempa růstu mnoha rozvíjejících se trhů tedy mohou být v příštím desetiletí nižší než v tom minulém – a totéž platí pro obrovské výnosy, jež investorům přinesla finanční aktiva těchto ekonomik (měny, akcie, dluhopisy a komodity).
Samozřejmě že některé z lépe spravovaných ekonomik rozvíjejících se trhů budou nadále zažívat svižný růst a nadprůměrný výkon aktiv. Mnohé země BRICS, společně s některými dalšími rozvíjejícími se ekonomikami, ale mohou narazit do tvrdé zdi a tamní finanční trhy dostanou co proto.
Z angličtiny přeložil David Daduč
NEW YORK – V posledních několika letech byla skupina BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) hojně zahrnována bombastem. Tvrdí se, že tyto země, charakteristické početnými populacemi a svižným růstem, se brzy propracují mezi největší ekonomiky světa – ostatně Čína bude ze všech největší už v roce 2020. V poslední době ale BRICS, jakož i mnohé další ekonomiky rozvíjejících se trhů, zažívají strmý hospodářský pokles. Je tedy počáteční idylka pryč?
Brazilský HDP se loni zvýšil o pouhé procento a letos zřejmě nenaroste o víc než 2 %, přičemž tamní potenciální růst stěží převyšuje 3 %. Ruská ekonomika letos patrně poroste sotva o 2 % a její potenciální růst dosahuje asi 3 %, přestože ceny ropy se pohybují kolem 100 dolarů za barel. Indie nedávno zažila několik let silného růstu (11,2 % roku 2010 a 7,7 % roku 2011), ale v roce 2012 zpomalila na 4 %. Čínské hospodářství rostlo v posledních třech desetiletích o 10 % za rok, ale loni zpomalilo na 7,8 % a hrozí mu tvrdé přistání. Konečně Jižní Afrika rostla loni o pouhá 2,5 % a letos zřejmě poroste nanejvýš 2% tempem.
Podobným zpomalením procházejí mnohé další dříve rychle rostoucí ekonomiky rozvíjejících se trhů, například Turecko, Argentina, Polsko, Maďarsko a řada zemí ve střední a východní Evropě. Co tedy BRICS a další rozvíjející se trhy sužuje?
Zaprvé, v letech 2010-2011 se většina ekonomik rozvíjejících se trhů přehřívala, růst přesahoval potenciál a rostoucí inflace převyšovala cíle. Mnohé z nich proto v roce 2011 zpřísnily měnovou politiku, což mělo během roku 2012 důsledky na růst, které se přelévají i do letošního roku.
Zadruhé, přehnaná byla představa, že by se ekonomiky rozvíjejících se trhů mohly zcela izolovat od hospodářské ochablosti vyspělých ekonomik: z recese v eurozóně, ze stavu blízkého recesi ve Spojeném království a Japonsku během let 2011-2012 a z pomalého hospodářského růstu ve Spojených státech plynula vždy pravděpodobnost negativního vlivu na výkon rozvíjejících se trhů – skrze obchod, finanční vazby a důvěru investorů. Například trvající pokles eurozóny vlivem obchodních vazeb poškodil Turecko a ekonomiky rozvíjejících se trhů ve střední a východní Evropě.
Zatřetí, většina BRICS a několik dalších rozvíjejících se trhů spěje k určité podobě státního kapitalismu. To vyvolává zpomalení reforem zvyšujících produktivitu a ekonomický podíl soukromého sektoru, způsobuje nárůst ekonomické úlohy státních podniků (a státních bank při alokaci úvěrů a úspor) a stává se pramenem nacionalismu ve vztahu k přírodním zdrojům a pohnutkou k obchodnímu protekcionismu, industrializačním politikám zaměřeným na nahrazování dovozu a zavádění regulace kapitálu.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Takový přístup snad mohl fungovat v dřívějších fázích vývoje a v době, kdy finanční krize zapříčinila propad soukromých výdajů, ale teď pokřivuje ekonomickou aktivitu a stlačuje potenciální růst. Platí, že čínské zpomalení je odrazem ekonomického modelu, který je, řečeno slovy bývalého premiéra Wen Ťia-paa, „nestabilní, nevyvážený, nekoordinovaný a neudržitelný,“ a že dnes negativně postihuje růst v rozvíjející se Asii a na rozvíjejících se trzích vyvážejících komodity, od Asie přes Latinskou Ameriku až po Afriku. Další újmu by mnoha rozvíjejícím se ekonomikám mohlo způsobit riziko, že Čína v příštích dvou letech může zakusit tvrdé přistání.
Začtvrté, komoditní supercyklus, který pomohl Brazílii, Rusku, Jižní Africe a mnoha dalším rozvíjejícím se trhům exportujícím komodity, už je možná za námi. Boom by bylo ostatně těžké udržet, vzhledem k čínskému zpomalení, vyšším investicím do energeticky úsporných technologií, slabšímu důrazu na kapitálově a zdrojově orientované modely růstu po celém světě a zpožděnému vzestupu nabídky v důsledku vysokých cen.
Pátým a nejčerstvějším faktorem jsou signály americké centrální banky, že by mohla politiku kvantitativního uvolňování ukončit dřív, než se očekává, a náznaky, že se blíží konečný ústup od nulových úrokových sazeb, což v obou případech zapříčinilo turbulence na finančních trzích rozvíjejících se ekonomik. S ohledem na čínské zpomalení letos akcie a komodity rozvíjejících se trhů vykazovaly horší výsledky už před těmito signály Fedu. Od jejich nástupu však měny a cenné papíry s pevným výnosem (vládní a firemní dluhopisy) na rozvíjejících se trzích dostaly zásah. Éra laciných či nulově úročených peněz, která vzedmula val likvidity ženoucí se za vysokými výnosy a aktivy – akciemi, dluhopisy, měnami a komoditami – na rozvíjejících se trzích, spěje ke konci.
Konečně, přestože řada ekonomik rozvíjejících se trhů obvykle hospodaří s přebytky běžného účtu, narůstající počet – včetně Turecka, Jižní Afriky, Brazílie a Indie – hospodaří se schodky. A tyto schodky se teď financují riskantnějšími způsoby: spíš dluhem než akciemi, spíš krátkodobým než dlouhodobým dluhem, spíš dluhem v zahraniční než místní měně a častěji financováním z vrtkavých přeshraničních mezibankovních toků.
Tyto země mají společné i další slabiny: nadměrné fiskální deficity, inflaci převyšující cíl a ohroženou stabilitu (promítající se nejen do nedávného politického pozdvižení v Brazílii a Turecku, ale i do nepokojů pracujících v Jižní Africe a politických a volebních nejistot v Indii). Nutnost financovat externí deficit a vyvarovat se přílišné devalvaci (a ještě vyšší inflaci) pobízí ke zvyšování úrokových sazeb centrálních bank nebo k jejich vytrvalému ponechání na vysokých hladinách. Měnové zpřísňování by ale oslabilo už beztak slabý růst. Rozvíjející se ekonomiky s rozsáhlými dvojitými schodky a dalšími makroekonomickými slabinami tedy mohou zaznamenat další drtivý tlak na své finanční trhy a tempa růstu.
Tyto faktory vysvětlují, proč většina BRICS a mnohé další rozvíjející se trhy prudce zpomalily. Některé faktory jsou cyklické, ale jiné – státní kapitalismus, riziko tvrdého přistání v Číně, konec komoditního supercyklu – jsou spíše strukturální. Tempa růstu mnoha rozvíjejících se trhů tedy mohou být v příštím desetiletí nižší než v tom minulém – a totéž platí pro obrovské výnosy, jež investorům přinesla finanční aktiva těchto ekonomik (měny, akcie, dluhopisy a komodity).
Samozřejmě že některé z lépe spravovaných ekonomik rozvíjejících se trhů budou nadále zažívat svižný růst a nadprůměrný výkon aktiv. Mnohé země BRICS, společně s některými dalšími rozvíjejícími se ekonomikami, ale mohou narazit do tvrdé zdi a tamní finanční trhy dostanou co proto.
Z angličtiny přeložil David Daduč