LONDÝN – Během posledních tří let byly oceány inkoustu (či bajtů) věnovány formulacím programů k rozlousknutí hlavolamu bank „příliš velkých, aby padly“. Mnozí akademici a učenci plísní regulátory a centrální bankéře za neschopnost pochopit zjevné půvaby takzvaného „úzkého bankovnictví“, určité restaurace oddělenosti komerčního a investičního/obchodního bankovnictví z éry platnosti Glassova-Steagallova zákona nebo dramaticky vyšších kapitálových požadavků. Kdyby prý jedno z těchto řešení bylo zavedeno, svět by byl bezpečnější a šťastnější a daňovým poplatníkům už by nehrozilo, že budou sanovat naprosto neschopné finančníky.
LONDÝN – Během posledních tří let byly oceány inkoustu (či bajtů) věnovány formulacím programů k rozlousknutí hlavolamu bank „příliš velkých, aby padly“. Mnozí akademici a učenci plísní regulátory a centrální bankéře za neschopnost pochopit zjevné půvaby takzvaného „úzkého bankovnictví“, určité restaurace oddělenosti komerčního a investičního/obchodního bankovnictví z éry platnosti Glassova-Steagallova zákona nebo dramaticky vyšších kapitálových požadavků. Kdyby prý jedno z těchto řešení bylo zavedeno, svět by byl bezpečnější a šťastnější a daňovým poplatníkům už by nehrozilo, že budou sanovat naprosto neschopné finančníky.