IBADAN, NIGÉRIE – Nová zpráva zveřejněná Organizací spojených národů (OSN) zaujímá k syntetickým pesticidům kontroverzní postoj. Konvenční interpretace je taková, že tyto látky jsou nezbytné pro nasycení stále početnější světové populace, která má do roku 2050 dosáhnout devíti miliard lidí. Autoři zprávy však označují naši závislost na syntetických pesticidech za „krátkodobé řešení, které podkopává právo na dostatečně kvalitní potraviny a zdraví pro současnou i budoucí generace“. Mají pravdu.
Jako vědkyně z Nigérie, jejíž práce se zaměřuje na kontrolu ztrát po sklizni, vidím na vlastní oči, co se stane, když se používání syntetických pesticidů náležitě nereguluje. Velká část světa se přesto dál řídí konvenční interpretací, což má strašlivé důsledky pro veřejné zdraví.
Zdá se, že Spojené státy mají nakročeno k tomu, aby své již tak rozsáhlé využívání pesticidů ještě více rozšířily. Minulý měsíc byl ve funkci ředitele Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) potvrzen bývalý oklahomský ministr spravedlnosti Scott Pruitt. Tento člověk ve své předchozí funkci mnohokrát EPA žaloval a nyní má zjevně v úmyslu seškrtat její rozpočet a zrušit mnoho jejích regulací včetně regulací pesticidů, přestože jsou tyto regulace nezbytné pro zajištění potravinové bezpečnosti.
Každý, kdo konzumuje potraviny vypěstované nebo vyprodukované v USA, by dnes měl být znepokojen. Demontáž EPA se v podstatě rovná nastražení časované bomby pro veřejné zdraví – bomby, která už v rozvojových zemích opakovaně detonovala.
V roce 1984 uniklo z továrny na výrobu pesticidů v indickém Bhópálu 27 tun methylisokyanátu, plynu používaného k výrobě některých pesticidů. Při úniku zahynulo odhadem 15 000-20 000 lidí a několik tisíc dalších utrpělo trvalé následky. Továrna měla nedostatek personálu a neodpovídající provozní a bezpečnostní procedury. Žádný ze šesti bezpečnostních systémů, které mohly nehodě předejít, nebyl funkční.
Bhópálská tragédie zůstává dodnes nejhorší světovou průmyslovou katastrofou. Je to však jen malý střípek v hrůzné mozaice zbytečného utrpení. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že na celém světě se každoročně vyskytnou tři miliony případů otravy pesticidy, které mají za následek až 250 000 úmrtí.
Například v roce 1996 si na trh v Nigérii našly cestu insekticidem ošetřené hnědé fazole, údajně uskladněné k výsadbě. Tento „únik“ je dáván do souvislosti s úmrtím řady lidí na jihozápadě země. V roce 2013 zase pesticid na bázi organofosfátů zabil 23 indických dětí, které snědly oběd složený z kontaminované rýže, brambor a sóji.
K podobným tragédiím dochází i v případech, kdy směrnice pro registraci a používání pesticidů existují. Například v Nigérii zakázala Státní agentura pro správu a kontrolu potravin a léčiv (NAFDAC) v roce 2008 po řadě úmrtí a otrav celkem 30 agrochemikálií (pesticidů a hnojiv). Ani to však nestačilo k tomu, aby v roce 2015 nezemřelo na otravu pesticidem 18 lidí v nigerijském státě Ondo.
A hrozba nedostatečné regulace se neomezuje jen na akutní katastrofy. Hromadění toxických látek z chemikálií používaných na polích i při skladování přispívá také k setrvalému poklesu kvality našeho životního prostředí – konkrétně půdy, vody a vzduchu.
Více než 250 studií prokázalo spojitost mezi agrochemikáliemi a několika typy rakoviny, například rakovinou mozku, prsu, tlustého střeva, jater, plic, prostaty a štítné žlázy. Zdá se, že vůči toxickým účinkům pesticidů jsou náchylné zejména děti: výzkumy ukazují, že zvýšený výskyt leukemie a rakoviny mozku v dětství by mohl být výsledkem brzkého působení zmíněných látek. A tyto látky jsou dávány do souvislosti také s řadou vrozených vad.
To vše vykresluje neveselý obrázek toho, co by se mohlo stát v USA, kdyby odpůrci EPA – mezi něž se dnes řadí i ředitel této agentury – dosáhli svého. V letech 2006 a 2007 spotřebovávaly USA více než 2,2 miliardy kilogramů pesticidů ročně – i při platných regulacích EPA. Bez adekvátních regulací se toto množství pravděpodobně ještě zvýší.
USA samozřejmě nejsou jedinou zemí ohroženou nadměrným používáním organofosfátů. V rozvojových zemích je sice spotřeba pesticidů mnohem nižší než v USA, avšak údaje Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) ukazují setrvalý vzestup v afrických a asijských zemích. Farmáři v těchto regionech pochopitelně hledají snadné cesty, jak omezit ztráty výnosu a navýšit své příjmy. A existuje pramálo regulací, které by jim v tom bránily.
FAO uvádí, že k většině případů otravy pesticidy dochází v rozvojových zemích – právě proto, že tamní zdravotní standardy bývají nedostatečné nebo vůbec neexistují. Zpráva OSN zjistila, že pouze v 35% rozvojových zemí platí pro používání pesticidů regulační úprava a všechny tyto země mají potíže s jejím vymáháním.
Rozvojové státy musí zavést efektivnější mechanismy monitorování agrochemikálií, které jsou v oběhu. Kromě toho musí pracovat na omezení využívání toxických látek ke kontrole škůdců a zvyšování výnosů, a to zejména podporou organických alternativ, které nejsou spojené s rozsáhlými zdravotními a ekologickými riziky.
Tyto organické metody se před nástupem moderních syntetických pesticidů ve 40. letech používaly po celá staletí. Zvyšování výnosů podporuje například organický hnůj, případně biopesticidy vyvinuté z rostlin. Tyto přírodní metody, které jsou účinné a zároveň netoxické, by se měly používat nejen v rozvojových zemích, ale po celém světě.
Syntetické pesticidy mají možná místo tam, kde pomáhají nasytit stále hladovější svět, zejména v rozvojových zemích. Musíme si však představit, ke kolika zbytečným otravám a úmrtím ještě dojde, nebudou-li se tyto látky nasazovat s maximální opatrností a zdrženlivostí. Pokud si to Američané představit nedovedou, pak se Pruittův sen stane jejich noční můrou.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
IBADAN, NIGÉRIE – Nová zpráva zveřejněná Organizací spojených národů (OSN) zaujímá k syntetickým pesticidům kontroverzní postoj. Konvenční interpretace je taková, že tyto látky jsou nezbytné pro nasycení stále početnější světové populace, která má do roku 2050 dosáhnout devíti miliard lidí. Autoři zprávy však označují naši závislost na syntetických pesticidech za „krátkodobé řešení, které podkopává právo na dostatečně kvalitní potraviny a zdraví pro současnou i budoucí generace“. Mají pravdu.
Jako vědkyně z Nigérie, jejíž práce se zaměřuje na kontrolu ztrát po sklizni, vidím na vlastní oči, co se stane, když se používání syntetických pesticidů náležitě nereguluje. Velká část světa se přesto dál řídí konvenční interpretací, což má strašlivé důsledky pro veřejné zdraví.
Zdá se, že Spojené státy mají nakročeno k tomu, aby své již tak rozsáhlé využívání pesticidů ještě více rozšířily. Minulý měsíc byl ve funkci ředitele Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) potvrzen bývalý oklahomský ministr spravedlnosti Scott Pruitt. Tento člověk ve své předchozí funkci mnohokrát EPA žaloval a nyní má zjevně v úmyslu seškrtat její rozpočet a zrušit mnoho jejích regulací včetně regulací pesticidů, přestože jsou tyto regulace nezbytné pro zajištění potravinové bezpečnosti.
Každý, kdo konzumuje potraviny vypěstované nebo vyprodukované v USA, by dnes měl být znepokojen. Demontáž EPA se v podstatě rovná nastražení časované bomby pro veřejné zdraví – bomby, která už v rozvojových zemích opakovaně detonovala.
V roce 1984 uniklo z továrny na výrobu pesticidů v indickém Bhópálu 27 tun methylisokyanátu, plynu používaného k výrobě některých pesticidů. Při úniku zahynulo odhadem 15 000-20 000 lidí a několik tisíc dalších utrpělo trvalé následky. Továrna měla nedostatek personálu a neodpovídající provozní a bezpečnostní procedury. Žádný ze šesti bezpečnostních systémů, které mohly nehodě předejít, nebyl funkční.
Bhópálská tragédie zůstává dodnes nejhorší světovou průmyslovou katastrofou. Je to však jen malý střípek v hrůzné mozaice zbytečného utrpení. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že na celém světě se každoročně vyskytnou tři miliony případů otravy pesticidy, které mají za následek až 250 000 úmrtí.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Například v roce 1996 si na trh v Nigérii našly cestu insekticidem ošetřené hnědé fazole, údajně uskladněné k výsadbě. Tento „únik“ je dáván do souvislosti s úmrtím řady lidí na jihozápadě země. V roce 2013 zase pesticid na bázi organofosfátů zabil 23 indických dětí, které snědly oběd složený z kontaminované rýže, brambor a sóji.
K podobným tragédiím dochází i v případech, kdy směrnice pro registraci a používání pesticidů existují. Například v Nigérii zakázala Státní agentura pro správu a kontrolu potravin a léčiv (NAFDAC) v roce 2008 po řadě úmrtí a otrav celkem 30 agrochemikálií (pesticidů a hnojiv). Ani to však nestačilo k tomu, aby v roce 2015 nezemřelo na otravu pesticidem 18 lidí v nigerijském státě Ondo.
A hrozba nedostatečné regulace se neomezuje jen na akutní katastrofy. Hromadění toxických látek z chemikálií používaných na polích i při skladování přispívá také k setrvalému poklesu kvality našeho životního prostředí – konkrétně půdy, vody a vzduchu.
Více než 250 studií prokázalo spojitost mezi agrochemikáliemi a několika typy rakoviny, například rakovinou mozku, prsu, tlustého střeva, jater, plic, prostaty a štítné žlázy. Zdá se, že vůči toxickým účinkům pesticidů jsou náchylné zejména děti: výzkumy ukazují, že zvýšený výskyt leukemie a rakoviny mozku v dětství by mohl být výsledkem brzkého působení zmíněných látek. A tyto látky jsou dávány do souvislosti také s řadou vrozených vad.
To vše vykresluje neveselý obrázek toho, co by se mohlo stát v USA, kdyby odpůrci EPA – mezi něž se dnes řadí i ředitel této agentury – dosáhli svého. V letech 2006 a 2007 spotřebovávaly USA více než 2,2 miliardy kilogramů pesticidů ročně – i při platných regulacích EPA. Bez adekvátních regulací se toto množství pravděpodobně ještě zvýší.
USA samozřejmě nejsou jedinou zemí ohroženou nadměrným používáním organofosfátů. V rozvojových zemích je sice spotřeba pesticidů mnohem nižší než v USA, avšak údaje Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) ukazují setrvalý vzestup v afrických a asijských zemích. Farmáři v těchto regionech pochopitelně hledají snadné cesty, jak omezit ztráty výnosu a navýšit své příjmy. A existuje pramálo regulací, které by jim v tom bránily.
FAO uvádí, že k většině případů otravy pesticidy dochází v rozvojových zemích – právě proto, že tamní zdravotní standardy bývají nedostatečné nebo vůbec neexistují. Zpráva OSN zjistila, že pouze v 35% rozvojových zemí platí pro používání pesticidů regulační úprava a všechny tyto země mají potíže s jejím vymáháním.
Rozvojové státy musí zavést efektivnější mechanismy monitorování agrochemikálií, které jsou v oběhu. Kromě toho musí pracovat na omezení využívání toxických látek ke kontrole škůdců a zvyšování výnosů, a to zejména podporou organických alternativ, které nejsou spojené s rozsáhlými zdravotními a ekologickými riziky.
Tyto organické metody se před nástupem moderních syntetických pesticidů ve 40. letech používaly po celá staletí. Zvyšování výnosů podporuje například organický hnůj, případně biopesticidy vyvinuté z rostlin. Tyto přírodní metody, které jsou účinné a zároveň netoxické, by se měly používat nejen v rozvojových zemích, ale po celém světě.
Syntetické pesticidy mají možná místo tam, kde pomáhají nasytit stále hladovější svět, zejména v rozvojových zemích. Musíme si však představit, ke kolika zbytečným otravám a úmrtím ještě dojde, nebudou-li se tyto látky nasazovat s maximální opatrností a zdrženlivostí. Pokud si to Američané představit nedovedou, pak se Pruittův sen stane jejich noční můrou.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.