SAO PAULO – Ochrana a udržování biomů, zejména tropických deštných pralesů, je klíčovým předpokladem dosažení klimatických cílů, a to především v zemích s hojným lesním porostem. Nejnovější údaje z monitorování však ukazují na značné odlesňování v řadě těchto oblastí včetně těch nejrozsáhlejších.
V říjnu 2021 ohlásil brazilský Národní institut pro výzkum vesmíru nejvyšší měsíční úbytek lesů v Amazonii za dobu pěti let, kdy se sledování provádí. A tento problém se neomezuje jen na Amazonii. Druhý největší tropický prales nacházející se v povodí řeky Kongo se v letech 2001 až 2020 zmenšil o více než 15 milionů hektarů neboli o 8% původní plochy.
Globální cíle podpory biodiverzity, jako jsou cíle dohodnuté na nedávné konferenci OSN o změně klimatu (COP26), jsou stěžejním předpokladem pro zvýšení povědomí o ztrátách ekosystému a zajištění zodpovědnosti na mezinárodní úrovni. Velká část ochranářské práce se však zákonitě musí vykonávat lokálně.
Chceme-li zajistit přežití lesních biomů, musíme lidem žijícím v těchto biorozmanitých regionech umožnit soužití s okolním prostředím. Vydělávat si na živobytí v lese však není nic jednoduchého. Činnosti typu dolování a těžby dřeva jsou lukrativnější – přinejmenším krátkodobě – než například lesní hospodářství, trvale udržitelné zemědělství či ekoturistika.
Nedávný výzkum dynamiky využívání půdy v brazilské Amazonii v průběhu dvou let nabízí několik poznatků, jak mohou vlády a nevládní aktéři podporovat ochranu lesů na místní úrovni. Tak především je nesmírně důležité pochopit potřeby a obavy tamních obyvatel. Organizace občanské společnosti, které v Amazonii působí, například zjistily, že pro místní zemědělce je klíčovou prioritou ekonomická stabilita. Díky těmto znalostem mohly nevládní organizace zavádět nové zemědělské postupy založené na nejnovějších vědeckých poznatcích. Tím se zároveň umožnilo, aby společně s obnovou lesů fungovaly v místě i činnosti typu chovu dobytka nebo produkce kávy.
Jiné programy zavedené během tohoto období zase učily venkovské farmáře metody lesního hospodářství a nové výsadby místních druhů. Terénní spolupracovníci nevládních organizací přitom farmářům poskytovali technickou pomoc a zakládali předváděcí skupiny, aby obyvatelům pomohli pochopit přínosy nových metod. Nadšená podpora těchto metod a důkazy, že skutečně zlepšují produkci, byly rozhodujícími faktory, které podnítily místní farmáře k jejich zavedení a k trvale udržitelným lesním činnostem.
Vedle zavádění zemědělských postupů šetrných k lesu spolupracují organizace občanské společnosti v Amazonii s malými výrobními družstvy na zapojování odlehlých komunit do větších trhů. Tyto sítě umožní farmářům vydělávat na lesu, aniž by ho poškozovali. Taková infrastruktura je však křehká. Podle dat shromážděných organizací Conexsus činil roční příjem, který trvale udržitelná družstva v brazilské Amazonii vygenerovala v roce 2019 pro své členy, necelou polovinu brazilské minimální mzdy v daném roce. Tak nízký výnos komplikuje snahu přeorientovat farmáře ze ziskovějších, ale méně udržitelných činností.
Mají-li obyvatelé venkovských komunit přijmout trvale udržitelné lesní hospodářství za své, musí ho vnímat jako spolehlivý zdroj stabilního příjmu. Vládní orgány by mohly snížit ekonomickou nejistotu pomocí zákonů a pobídek.
Nedávné politické změny bohužel naopak omezují životaschopnost trvale udržitelného lesního hospodářství v Brazílii. Postupné oslabování státních institucí zodpovědných za kontrolu a sledování využívání půdy představuje jednu z hlavních příčin nedávného zrychlení tempa odlesňování v povodí Amazonky a rovněž brazilská politika venkovských úvěrů pramálo podporuje ekologicky udržitelné ekonomické iniciativy. V letech 2019 a 2020 putovala pouhá 3% úhrad finančních institucí v oblasti Amazonie na trvale udržitelné projekty; zbylé částky směřovaly převážně do činností, o nichž je známo, že poškozují místní ekosystém, například do produkce sójových bobů a do velkochovu dobytka.
Organizace řízené na úrovni komunit představují klíč k podpoře trvale udržitelného lesního hospodářství, avšak jejich schopnost prosazovat změny je kvůli nedostatku kapitálu omezená. Činnosti typu školení venkovských farmářů v oblasti trvale udržitelnějších metod, rozvoje trhů podporujících investice do lesních produktů nebo vývoje metod, jak zapojit amazonské komunity do hodnotových řetězců, jsou časově náročné a drahé.
Ochrana lesů závisí na několika vzájemně provázaných faktorech. Zákony na podporu ochranářského úsilí a lepší financování iniciativ, jako jsou výše uvedené, pomohou podpořit činnosti prospívající životnímu prostředí. Bez strukturálních změn na národní i místní úrovni, které obyvatelům venkova umožní uživit se trvale udržitelnými lesními činnostmi, bude ničení nejdůležitějších lesních biomů na zeměkouli pokračovat.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
SAO PAULO – Ochrana a udržování biomů, zejména tropických deštných pralesů, je klíčovým předpokladem dosažení klimatických cílů, a to především v zemích s hojným lesním porostem. Nejnovější údaje z monitorování však ukazují na značné odlesňování v řadě těchto oblastí včetně těch nejrozsáhlejších.
V říjnu 2021 ohlásil brazilský Národní institut pro výzkum vesmíru nejvyšší měsíční úbytek lesů v Amazonii za dobu pěti let, kdy se sledování provádí. A tento problém se neomezuje jen na Amazonii. Druhý největší tropický prales nacházející se v povodí řeky Kongo se v letech 2001 až 2020 zmenšil o více než 15 milionů hektarů neboli o 8% původní plochy.
Globální cíle podpory biodiverzity, jako jsou cíle dohodnuté na nedávné konferenci OSN o změně klimatu (COP26), jsou stěžejním předpokladem pro zvýšení povědomí o ztrátách ekosystému a zajištění zodpovědnosti na mezinárodní úrovni. Velká část ochranářské práce se však zákonitě musí vykonávat lokálně.
Chceme-li zajistit přežití lesních biomů, musíme lidem žijícím v těchto biorozmanitých regionech umožnit soužití s okolním prostředím. Vydělávat si na živobytí v lese však není nic jednoduchého. Činnosti typu dolování a těžby dřeva jsou lukrativnější – přinejmenším krátkodobě – než například lesní hospodářství, trvale udržitelné zemědělství či ekoturistika.
Nedávný výzkum dynamiky využívání půdy v brazilské Amazonii v průběhu dvou let nabízí několik poznatků, jak mohou vlády a nevládní aktéři podporovat ochranu lesů na místní úrovni. Tak především je nesmírně důležité pochopit potřeby a obavy tamních obyvatel. Organizace občanské společnosti, které v Amazonii působí, například zjistily, že pro místní zemědělce je klíčovou prioritou ekonomická stabilita. Díky těmto znalostem mohly nevládní organizace zavádět nové zemědělské postupy založené na nejnovějších vědeckých poznatcích. Tím se zároveň umožnilo, aby společně s obnovou lesů fungovaly v místě i činnosti typu chovu dobytka nebo produkce kávy.
Jiné programy zavedené během tohoto období zase učily venkovské farmáře metody lesního hospodářství a nové výsadby místních druhů. Terénní spolupracovníci nevládních organizací přitom farmářům poskytovali technickou pomoc a zakládali předváděcí skupiny, aby obyvatelům pomohli pochopit přínosy nových metod. Nadšená podpora těchto metod a důkazy, že skutečně zlepšují produkci, byly rozhodujícími faktory, které podnítily místní farmáře k jejich zavedení a k trvale udržitelným lesním činnostem.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Vedle zavádění zemědělských postupů šetrných k lesu spolupracují organizace občanské společnosti v Amazonii s malými výrobními družstvy na zapojování odlehlých komunit do větších trhů. Tyto sítě umožní farmářům vydělávat na lesu, aniž by ho poškozovali. Taková infrastruktura je však křehká. Podle dat shromážděných organizací Conexsus činil roční příjem, který trvale udržitelná družstva v brazilské Amazonii vygenerovala v roce 2019 pro své členy, necelou polovinu brazilské minimální mzdy v daném roce. Tak nízký výnos komplikuje snahu přeorientovat farmáře ze ziskovějších, ale méně udržitelných činností.
Mají-li obyvatelé venkovských komunit přijmout trvale udržitelné lesní hospodářství za své, musí ho vnímat jako spolehlivý zdroj stabilního příjmu. Vládní orgány by mohly snížit ekonomickou nejistotu pomocí zákonů a pobídek.
Nedávné politické změny bohužel naopak omezují životaschopnost trvale udržitelného lesního hospodářství v Brazílii. Postupné oslabování státních institucí zodpovědných za kontrolu a sledování využívání půdy představuje jednu z hlavních příčin nedávného zrychlení tempa odlesňování v povodí Amazonky a rovněž brazilská politika venkovských úvěrů pramálo podporuje ekologicky udržitelné ekonomické iniciativy. V letech 2019 a 2020 putovala pouhá 3% úhrad finančních institucí v oblasti Amazonie na trvale udržitelné projekty; zbylé částky směřovaly převážně do činností, o nichž je známo, že poškozují místní ekosystém, například do produkce sójových bobů a do velkochovu dobytka.
Organizace řízené na úrovni komunit představují klíč k podpoře trvale udržitelného lesního hospodářství, avšak jejich schopnost prosazovat změny je kvůli nedostatku kapitálu omezená. Činnosti typu školení venkovských farmářů v oblasti trvale udržitelnějších metod, rozvoje trhů podporujících investice do lesních produktů nebo vývoje metod, jak zapojit amazonské komunity do hodnotových řetězců, jsou časově náročné a drahé.
Ochrana lesů závisí na několika vzájemně provázaných faktorech. Zákony na podporu ochranářského úsilí a lepší financování iniciativ, jako jsou výše uvedené, pomohou podpořit činnosti prospívající životnímu prostředí. Bez strukturálních změn na národní i místní úrovni, které obyvatelům venkova umožní uživit se trvale udržitelnými lesními činnostmi, bude ničení nejdůležitějších lesních biomů na zeměkouli pokračovat.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka