FES – Na zářijovém summitu Organizace spojených národů o cílech trvale udržitelného rozvoje (SDG) se téma dětských sňatků nestalo prioritou. Přesto je ukončení této kruté praxe – která krade dívkám dětství, kontrolu nad vlastním tělem a šanci vybudovat si vlastní budoucnost – nezbytné pro dosažení řady různých SDG, včetně zajištění rovnosti pohlaví, zlepšení zdraví a poskytnutí kvalitního vzdělání a ekonomických příležitostí všem.
Sňatky dětí, fenomén zrozený ze zpozdilých patriarchálních tradic a přežívající díky nevědomosti, chudobě a společensko-ekonomické nerovnosti, jsou nadále rozšířené v celé Africe, Asii a na Blízkém východě. V Nigeru je před osmnáctými narozeninami provdáno 76% dívek – to je nejvyšší číslo na světě. Následují Středoafrická republika (68%) a Čad (67%). Na Blízkém východě se před osmnáctými narozeninami provdá 32% dívek v Jemenu, 24% v Iráku a 17% v Egyptě.
Celkově je každý rok provdáno více než 12 milionů nezletilých dívek. To znamená 12 milionů dívek, jimž se z cizího rozhodnutí zkrátilo dětství – a s vysokou pravděpodobností i doba vzdělávání – a nahradila ho nutnost strpět mnoho fyzicky zatěžujících a potenciálně život ohrožujících těhotenství, povinnost vychovávat rodinu a starat se o domácnost.
Existuje souvztažnost mezi brzkým sňatkem a vyšší mírou psychického a domácího násilí, přičemž taková manželství často vedou k duševním problémům, a dokonce i k předčasným úmrtím. Tato rizika vyšla plně najevo po medializaci případu Aminy Filaliové, šestnáctileté Maročanky, jež spáchala sebevraždu, když byla donucena provdat se za muže, který ji znásilňoval.
Navzdory zničujícím následkům – nehledě na Úmluvu OSN o právech dítěte, která zavazuje státy chránit všechny občany do 18 let – bývají sňatky dětí často legální. Navíc toto téma jen málokdy tvoří součást debat o rozvoji země a vládní orgány ho do značné míry ignorují, protože nemají zájem stavět se proti dlouholeté tradici. A i v zemích, kde existují zákony omezující sňatky dětí, například v Bangladéši nebo v mém rodném Maroku, nejsou tyto zákony dostatečně striktní.
V roce 2004 reformovalo Maroko zákon o rodině tak, aby omezoval sňatky dětí. Kvůli konzervativní kultuře, vstřícnosti vůči náboženským fanatikům a rozšířené diskriminaci na základě pohlaví není tato praxe trestně postihována. Reformy naopak ponechaly v zákoně výjimku v případě mlhavě definovaných „polehčujících okolností“, jako je těhotenství.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Některé rodiny navíc samy velmi touží obcházet zákon o sňatcích dětí, ať už kvůli zastaralým kulturním názorům – například že manželství je nezbytně důležité, aby dívky nesklouzly ke kriminalitě, prostituci či prostopášnostem – nebo kvůli chudobě, kdy jsou sňatky lákavé kvůli možnosti získat věno neboli „cenu za nevěstu“. V důsledku toho je dodnes v Maroku donuceno k manželství více než 30 000 nezletilých dívek ročně. Není divu, že násilí vůči ženám neklesá.
K ochraně dívek a žen jsou zapotřebí náležitě vymáhané zákony, které budou postihovat zprostředkovávání sňatků dětí nebo účast na nich. Lidé, kteří vykonají svatební obřad s dítětem, a dospělé osoby, jež s dítětem uzavřou sňatek, by měli dostat tvrdý trest. Předčasné manželství by nikdy nemělo být legální.
Taková legislativa by přitom měla zapadat do obecnějších národních strategií zapojování žen do hospodářského, společenského, kulturního a politického rozvoje. Dívky a ženy potřebují přístup ke zdravotní péči, vzdělání a výcviku. (Při uzavírání genderové propasti v oblasti vzdělávání dosáhlo Maroko – stejně jako sousední Tunisko a Alžírsko – v posledních desetiletích značného pokroku.)
Ve školách, firmách a státní správě by se měl navíc uplatňovat genderově citlivý přístup, aby se podnítila účast žen ve všech životně důležitých sektorech. Pomohly by také projekty generující příjmy pro chudé rodiny, zejména ve venkovských a odlehlých oblastech, stejně jako obecné vzdělávací iniciativy vedené s cílem napravit zpozdilé a mylné předsudky, díky nimž sňatky dětí přetrvávají, a upozornit komunity na jejich skutečné následky. To si vyžádá zapojení všech vládních institucí, občanské společnosti, médií a dalších vlivných aktérů, jako jsou učitelé, soudci a právníci.
Podporu potřebují také již provdané dívky a měly by ji dostat prostřednictvím přesně cílených programů, které zapojí je i lidi kolem nich, například jejich chotě a tchyně. Kromě toho bychom se měli snažit pomoci dívkám, jež unikly z nechtěného manželství, případně ovdověly, protože tyto dívky se často potýkají se společenským zavržením a ústrky.
Všechny ženy a dívky si zaslouží šanci samy rozhodnout, zda, kdy a za koho se provdají. Zaslouží si možnost rozhodovat o vlastních tělech včetně otázky, kdy chtějí mít děti a kolik jich chtějí. A zaslouží si i příležitost plnit si své sny, přispívat svým komunitám i ekonomice země a současně zvyšovat vlastní životní úroveň. Pokud ani toto nepřesvědčí vlády a vedoucí představitele občanské společnosti, aby skoncovali se sňatky dětí, snad je přesvědčí přínos pro rozvoj.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
China’s prolonged reliance on fiscal stimulus has distorted economic incentives, fueling a housing glut, a collapse in prices, and spiraling public debt. With further stimulus off the table, the only sustainable path is for the central government to relinquish more economic power to local governments and the private sector.
argues that the country’s problems can be traced back to its response to the 2008 financial crisis.
World order is a matter of degree: it varies over time, depending on technological, political, social, and ideological factors that can affect the global distribution of power and influence norms. It can be radically altered both by broader historical trends and by a single major power's blunders.
examines the role of evolving power dynamics and norms in bringing about stable arrangements among states.
FES – Na zářijovém summitu Organizace spojených národů o cílech trvale udržitelného rozvoje (SDG) se téma dětských sňatků nestalo prioritou. Přesto je ukončení této kruté praxe – která krade dívkám dětství, kontrolu nad vlastním tělem a šanci vybudovat si vlastní budoucnost – nezbytné pro dosažení řady různých SDG, včetně zajištění rovnosti pohlaví, zlepšení zdraví a poskytnutí kvalitního vzdělání a ekonomických příležitostí všem.
Sňatky dětí, fenomén zrozený ze zpozdilých patriarchálních tradic a přežívající díky nevědomosti, chudobě a společensko-ekonomické nerovnosti, jsou nadále rozšířené v celé Africe, Asii a na Blízkém východě. V Nigeru je před osmnáctými narozeninami provdáno 76% dívek – to je nejvyšší číslo na světě. Následují Středoafrická republika (68%) a Čad (67%). Na Blízkém východě se před osmnáctými narozeninami provdá 32% dívek v Jemenu, 24% v Iráku a 17% v Egyptě.
Celkově je každý rok provdáno více než 12 milionů nezletilých dívek. To znamená 12 milionů dívek, jimž se z cizího rozhodnutí zkrátilo dětství – a s vysokou pravděpodobností i doba vzdělávání – a nahradila ho nutnost strpět mnoho fyzicky zatěžujících a potenciálně život ohrožujících těhotenství, povinnost vychovávat rodinu a starat se o domácnost.
Existuje souvztažnost mezi brzkým sňatkem a vyšší mírou psychického a domácího násilí, přičemž taková manželství často vedou k duševním problémům, a dokonce i k předčasným úmrtím. Tato rizika vyšla plně najevo po medializaci případu Aminy Filaliové, šestnáctileté Maročanky, jež spáchala sebevraždu, když byla donucena provdat se za muže, který ji znásilňoval.
Navzdory zničujícím následkům – nehledě na Úmluvu OSN o právech dítěte, která zavazuje státy chránit všechny občany do 18 let – bývají sňatky dětí často legální. Navíc toto téma jen málokdy tvoří součást debat o rozvoji země a vládní orgány ho do značné míry ignorují, protože nemají zájem stavět se proti dlouholeté tradici. A i v zemích, kde existují zákony omezující sňatky dětí, například v Bangladéši nebo v mém rodném Maroku, nejsou tyto zákony dostatečně striktní.
V roce 2004 reformovalo Maroko zákon o rodině tak, aby omezoval sňatky dětí. Kvůli konzervativní kultuře, vstřícnosti vůči náboženským fanatikům a rozšířené diskriminaci na základě pohlaví není tato praxe trestně postihována. Reformy naopak ponechaly v zákoně výjimku v případě mlhavě definovaných „polehčujících okolností“, jako je těhotenství.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Některé rodiny navíc samy velmi touží obcházet zákon o sňatcích dětí, ať už kvůli zastaralým kulturním názorům – například že manželství je nezbytně důležité, aby dívky nesklouzly ke kriminalitě, prostituci či prostopášnostem – nebo kvůli chudobě, kdy jsou sňatky lákavé kvůli možnosti získat věno neboli „cenu za nevěstu“. V důsledku toho je dodnes v Maroku donuceno k manželství více než 30 000 nezletilých dívek ročně. Není divu, že násilí vůči ženám neklesá.
K ochraně dívek a žen jsou zapotřebí náležitě vymáhané zákony, které budou postihovat zprostředkovávání sňatků dětí nebo účast na nich. Lidé, kteří vykonají svatební obřad s dítětem, a dospělé osoby, jež s dítětem uzavřou sňatek, by měli dostat tvrdý trest. Předčasné manželství by nikdy nemělo být legální.
Taková legislativa by přitom měla zapadat do obecnějších národních strategií zapojování žen do hospodářského, společenského, kulturního a politického rozvoje. Dívky a ženy potřebují přístup ke zdravotní péči, vzdělání a výcviku. (Při uzavírání genderové propasti v oblasti vzdělávání dosáhlo Maroko – stejně jako sousední Tunisko a Alžírsko – v posledních desetiletích značného pokroku.)
Ve školách, firmách a státní správě by se měl navíc uplatňovat genderově citlivý přístup, aby se podnítila účast žen ve všech životně důležitých sektorech. Pomohly by také projekty generující příjmy pro chudé rodiny, zejména ve venkovských a odlehlých oblastech, stejně jako obecné vzdělávací iniciativy vedené s cílem napravit zpozdilé a mylné předsudky, díky nimž sňatky dětí přetrvávají, a upozornit komunity na jejich skutečné následky. To si vyžádá zapojení všech vládních institucí, občanské společnosti, médií a dalších vlivných aktérů, jako jsou učitelé, soudci a právníci.
Podporu potřebují také již provdané dívky a měly by ji dostat prostřednictvím přesně cílených programů, které zapojí je i lidi kolem nich, například jejich chotě a tchyně. Kromě toho bychom se měli snažit pomoci dívkám, jež unikly z nechtěného manželství, případně ovdověly, protože tyto dívky se často potýkají se společenským zavržením a ústrky.
Všechny ženy a dívky si zaslouží šanci samy rozhodnout, zda, kdy a za koho se provdají. Zaslouží si možnost rozhodovat o vlastních tělech včetně otázky, kdy chtějí mít děti a kolik jich chtějí. A zaslouží si i příležitost plnit si své sny, přispívat svým komunitám i ekonomice země a současně zvyšovat vlastní životní úroveň. Pokud ani toto nepřesvědčí vlády a vedoucí představitele občanské společnosti, aby skoncovali se sňatky dětí, snad je přesvědčí přínos pro rozvoj.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka