VARŠAVA – Zlaté časy globální ekonomiky jsou bezesporu za námi. Tvůrci politik se přesto nadále soustředí na řízení krátkodobé poptávky v naději, že vzkřísí opojná tempa růstu, která jim před finanční krizí let 2008-09 lahodila. To je chyba. Když člověk analyzuje neoklasické růstové faktory – pracovní sílu, kapitál a souhrnnou produktivitu faktorů, vzniknou pochyby, jestli stimulace poptávky může být dlouhodobě udržitelná nebo aspoň posloužit jako účinná krátkodobá politika.
VARŠAVA – Zlaté časy globální ekonomiky jsou bezesporu za námi. Tvůrci politik se přesto nadále soustředí na řízení krátkodobé poptávky v naději, že vzkřísí opojná tempa růstu, která jim před finanční krizí let 2008-09 lahodila. To je chyba. Když člověk analyzuje neoklasické růstové faktory – pracovní sílu, kapitál a souhrnnou produktivitu faktorů, vzniknou pochyby, jestli stimulace poptávky může být dlouhodobě udržitelná nebo aspoň posloužit jako účinná krátkodobá politika.