V případě, že se epidemii AIDS nic nepostaví do cesty, přiblíží se do roku 2010 průměrná délka života v Botswaně k pouhým 30 rokům. Průměrná délka života v Kanadě je přitom více než 80 let a dále se zvysuje. Takové otřesné rozdíly jsou pro lékaře snad největsí etickou výzvou dneska. Může tuto křivdu nějakým způsobem, byť jen do jisté míry, odčinit probíhající revoluce v genomice (studium nikoli jednotlivých genů, ale genů jako celku) a biotechnologii? Soudíme, že odpověď zní ano - za předpokladu, že budou splněny jisté podmínky.
Za prvé: nesmíme na genomiku/biotechnologii mylně pohlížet jako na nákladné spičkové technologie, které tudíž pro rozvojové země nemají valný význam. Očkování vždy bylo a dodnes je spičkovou technologií, ale jeho cena klesla a na rozvojové země mělo obrovský vliv. V mnoha rozvojových zemích patří genetické poruchy k prioritám veřejného zdravotnictví. Probíhající sekvencování genomů malárie, bacilu tuberkulózy, lepry, virů hepatitidy a HIV dává naději, že do budoucna budeme disponovat mnohem kvalitnějsími vakcínami. V Keni se ostatně již dnes testuje vakcína proti viru HIV. Pro rozvojové země se budou zřejmě více hodit poživatelné vakcíny vyprodukované z transgenických rostlin, protože u nich není potřeba uchovávat je ve zmrzlém stavu.
Za druhé: zájmy rozvojových zemí musí zůstat v popředí zájmu debat o potenciálních přínosech genomiky a biotechnologie. Lidé, kteří protestují proti globalizaci v Janově, budou asi těžko umírat hlady v Somálsku. Hlasy obyvatel rozvojového světa musíme vyslyset. Bývalý nigerijský ministr pro rozvoj zemědělství a vesnice Hassan Adamu jednou poznamenal: ,,Dá se doslova zabíjet z laskavosti. Takový by mohl být důsledek dobře míněných, ale nesmírně scestných snah evropských a severoamerických skupin, které Afričanům radily, aby si dávali pozor na zemědělskou biotechnologii.``
Za třetí: musíme stavět na síle výzkumu a lidském kapitálu rozvojového světa. Například Kuba má významný biotechnologický průmysl, který dokázal vyvinout jedinou účinnou vakcínu proti meningitidě B na světě (která se i přes embargo dováží do USA) a v roce 1998 vyprodukoval 30 tun transgenické ryby tilápie. Příjmy z vývozu biotechnologických produktů přitom stačí pokrýt vsechny výdaje výzkumu a vývoje kubánského biotechnologického průmyslu.
Biotechnologický výzkum a vývoj probíhá i v dalsích rozvojových zemích, mimo jiné v Indii, Brazílii a v Číně. Rozvojové země musí rovněž budovat kapacity pro analýzu výzkumné politiky a etiky. Celosvětově dobrou pověst má například Africké centrum pro studium technologií v Nairobi, které hraje významnou roli v oblasti výzkumné politiky a podpory kapacit.
Před nedávnem vysvitlo, že jedním z klíčů k úspěchu je navazovat vzájemně prospěsnou spolupráci se zavedenými a úspěsnými institucemi kdekoli na světě, ne jen mezi sousedními zeměmi. Jedním z nejméně využívaných zdrojů rozvojových zemí je jejich lidský kapitál pracující v cizině, často ve vedoucích pozicích ve vysokém skolství a průmyslu. Indie se takto stala jedním z předních vývozců softwaru, neboť se naučila efektivně využívat své odborníky žijící v ,,diaspoře``.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Za čtvrté: je třeba rozsířit koncept lidské bezpečnosti, který Kanada v posledních letech předkládala Radě bezpečnosti OSN, a to tak, aby jeho součástí byla nejen bezpečnost civilistů ve válečných konfliktech, ale i ochrana civilistů před zdravotními riziky. Spojení genomiky a globálního zdraví je totiž nejen otázkou vědy a strategie, ale i diplomacie.
Chceme-li zužitkovat potenciál genomiky/biotechnologie, který může pomoci odstranit - či zmensit - nespravedlnosti v globálním zdraví, musíme vsichni kolektivně učinit pozitivní strategické rozhodnutí. Nakonec budeme muset nechat vykrystalizovat vsechno to, co jsme se naučili, a předložit tyto zkusenosti ve snadno stravitelné podobě. Aby nedocházelo k nedůvěře, aby se usnadnil dialog a vybudovala důvěra, aby byl dosažen konsensus a aby mohla vzniknout vodítka pro nejlepsí praxi, musí toto úsilí spojit vsechny články řetězce: průmysl, vědecké instituce, tisk, nevládní organizace i vlády. To by mělo zaručit harmonizaci přístupu k praktické aplikaci genomiky a biotechnologie, jež přispěje k vyřesení nejpalčivějsích zdravotních problémů kdekoli na světě.
První známkou úspěchu bude, až se globální rozprava na téma biotechnologie zaměří na výhody i rizika a na zájmy jak rozvinutého, tak rozvojového světa. Dlouhodobě by to pak mohlo vyústit ve snížení zamezitelného břemene nemocnosti a ve zlepsení zdravotních ukazatelů. Budeme-li jednat, může se průměrná délka života v Botswaně jednou přiblížit osmdesátce.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Bashar al-Assad’s fall from power has created an opportunity for the political and economic reconstruction of a key Arab state. But the record of efforts to stabilize post-conflict societies in the Middle East is littered with failure, and the next few months will most likely determine Syria's political trajectory.
say that Syrians themselves must do the hard work, but multilateral assistance has an important role to play.
The US president-elect has vowed to round up illegal immigrants and raise tariffs, but he will probably fail to reinvigorate the economy for the masses, who will watch the rich get richer on crypto and AI. America has been here before, and if Trump doesn’t turn on the business class and lay the blame at its feet, someone else will.
thinks the next president will be forced to choose between big business and the forgotten man.
V případě, že se epidemii AIDS nic nepostaví do cesty, přiblíží se do roku 2010 průměrná délka života v Botswaně k pouhým 30 rokům. Průměrná délka života v Kanadě je přitom více než 80 let a dále se zvysuje. Takové otřesné rozdíly jsou pro lékaře snad největsí etickou výzvou dneska. Může tuto křivdu nějakým způsobem, byť jen do jisté míry, odčinit probíhající revoluce v genomice (studium nikoli jednotlivých genů, ale genů jako celku) a biotechnologii? Soudíme, že odpověď zní ano - za předpokladu, že budou splněny jisté podmínky.
Za prvé: nesmíme na genomiku/biotechnologii mylně pohlížet jako na nákladné spičkové technologie, které tudíž pro rozvojové země nemají valný význam. Očkování vždy bylo a dodnes je spičkovou technologií, ale jeho cena klesla a na rozvojové země mělo obrovský vliv. V mnoha rozvojových zemích patří genetické poruchy k prioritám veřejného zdravotnictví. Probíhající sekvencování genomů malárie, bacilu tuberkulózy, lepry, virů hepatitidy a HIV dává naději, že do budoucna budeme disponovat mnohem kvalitnějsími vakcínami. V Keni se ostatně již dnes testuje vakcína proti viru HIV. Pro rozvojové země se budou zřejmě více hodit poživatelné vakcíny vyprodukované z transgenických rostlin, protože u nich není potřeba uchovávat je ve zmrzlém stavu.
Za druhé: zájmy rozvojových zemí musí zůstat v popředí zájmu debat o potenciálních přínosech genomiky a biotechnologie. Lidé, kteří protestují proti globalizaci v Janově, budou asi těžko umírat hlady v Somálsku. Hlasy obyvatel rozvojového světa musíme vyslyset. Bývalý nigerijský ministr pro rozvoj zemědělství a vesnice Hassan Adamu jednou poznamenal: ,,Dá se doslova zabíjet z laskavosti. Takový by mohl být důsledek dobře míněných, ale nesmírně scestných snah evropských a severoamerických skupin, které Afričanům radily, aby si dávali pozor na zemědělskou biotechnologii.``
Za třetí: musíme stavět na síle výzkumu a lidském kapitálu rozvojového světa. Například Kuba má významný biotechnologický průmysl, který dokázal vyvinout jedinou účinnou vakcínu proti meningitidě B na světě (která se i přes embargo dováží do USA) a v roce 1998 vyprodukoval 30 tun transgenické ryby tilápie. Příjmy z vývozu biotechnologických produktů přitom stačí pokrýt vsechny výdaje výzkumu a vývoje kubánského biotechnologického průmyslu.
Biotechnologický výzkum a vývoj probíhá i v dalsích rozvojových zemích, mimo jiné v Indii, Brazílii a v Číně. Rozvojové země musí rovněž budovat kapacity pro analýzu výzkumné politiky a etiky. Celosvětově dobrou pověst má například Africké centrum pro studium technologií v Nairobi, které hraje významnou roli v oblasti výzkumné politiky a podpory kapacit.
Před nedávnem vysvitlo, že jedním z klíčů k úspěchu je navazovat vzájemně prospěsnou spolupráci se zavedenými a úspěsnými institucemi kdekoli na světě, ne jen mezi sousedními zeměmi. Jedním z nejméně využívaných zdrojů rozvojových zemí je jejich lidský kapitál pracující v cizině, často ve vedoucích pozicích ve vysokém skolství a průmyslu. Indie se takto stala jedním z předních vývozců softwaru, neboť se naučila efektivně využívat své odborníky žijící v ,,diaspoře``.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Za čtvrté: je třeba rozsířit koncept lidské bezpečnosti, který Kanada v posledních letech předkládala Radě bezpečnosti OSN, a to tak, aby jeho součástí byla nejen bezpečnost civilistů ve válečných konfliktech, ale i ochrana civilistů před zdravotními riziky. Spojení genomiky a globálního zdraví je totiž nejen otázkou vědy a strategie, ale i diplomacie.
Chceme-li zužitkovat potenciál genomiky/biotechnologie, který může pomoci odstranit - či zmensit - nespravedlnosti v globálním zdraví, musíme vsichni kolektivně učinit pozitivní strategické rozhodnutí. Nakonec budeme muset nechat vykrystalizovat vsechno to, co jsme se naučili, a předložit tyto zkusenosti ve snadno stravitelné podobě. Aby nedocházelo k nedůvěře, aby se usnadnil dialog a vybudovala důvěra, aby byl dosažen konsensus a aby mohla vzniknout vodítka pro nejlepsí praxi, musí toto úsilí spojit vsechny články řetězce: průmysl, vědecké instituce, tisk, nevládní organizace i vlády. To by mělo zaručit harmonizaci přístupu k praktické aplikaci genomiky a biotechnologie, jež přispěje k vyřesení nejpalčivějsích zdravotních problémů kdekoli na světě.
První známkou úspěchu bude, až se globální rozprava na téma biotechnologie zaměří na výhody i rizika a na zájmy jak rozvinutého, tak rozvojového světa. Dlouhodobě by to pak mohlo vyústit ve snížení zamezitelného břemene nemocnosti a ve zlepsení zdravotních ukazatelů. Budeme-li jednat, může se průměrná délka života v Botswaně jednou přiblížit osmdesátce.