NEW YORK – Hrozby plynoucí z krize na Ukrajině jsou tak velké, že je víc nadsadit nelze. Ruský prezident Vladimír Putin otevřeně i vskrytu podněcuje na východě Ukrajiny separatismus a vyhlásil jednostranné ruské právo zasáhnout tam, zcela v rozporu s mezinárodním právem. Provokativními politikami se Rusko dostává na dráhu, kde mu hrozí střet se Západem.
Putin svůj úhel pohledu vysvětlil v nedávném televizním vystoupení: současné mezinárodní hranice Ruska jsou provizorní, určené dějinnými náhodami, například převodem Krymu z Ruska na Ukrajinu v roce 1954 či ruských území na východní Ukrajinu ve 20. letech. Putin tvrdí, že je právem a povinností Ruska bránit etnické Rusy v sousedních zemích, zejména při nahodilosti stávajících hranic.
Jestliže etničtí Rusové volají po návratu do Ruska, tvrdí Putin, Rusko musí jejích volání vyslyšet. Jízlivě divákům připomněl, že východní Ukrajina se za carských dob označovala za „Novou Rus,“ čímž dal jasně najevo, že se novou Rusí může stát opět.
Putin je zjevně přesvědčen, že plodem neústupného tlaku a nároků vůči sousedním státům s cílem podrývat jejich svrchovanost a přimět je ustoupit ruským požadavkům, bude silnější Rusko, lépe schopné postavit se Západu. V nedávné minulosti Rusko ostře oponovalo vojenské intervenci USA a NATO v Libyi, Sýrii a Srbsku s odůvodněním, že Západ porušuje svrchovanost těchto zemí. Teď si Putin nárokuje právo ignorovat suverenitu sousedních zemí pod záminkou, že Rusko pouze brání práva etnických Rusů v zahraničí, až po právo odštěpit se a přičlenit k ruské domovině.
Putin bezpochyby doufá, že v terénu navodí – tak jako na Krymu – potřebnou situaci, aniž by vyprovokoval ráznou reakci Západu. I bez invaze může Rusko k destabilizaci sousedů použít pohrůžky, ukázky vojenské moci, tajné operace a vyhrocená vyjádření. K dosažení ruských zahraničněpolitických cílů, včetně poddajnosti sousedů, to může stačit.
Putinův avanturismus ale nejspíš skončí pro Rusko velmi špatně. Západ se oprávněně zdráhá nechat se vtáhnout do vojenských střetů s Ruskem mimo hranice NATO, ba váhá dokonce s uvalením hospodářských sankcí, avšak Putinovy činy vyvolaly v USA a Evropě značný a nadále sílící protiruský odpor. Reakce Západu se dramaticky vystupňuje, vyšle-li Rusko své síly za hranice, ať už s jakoukoli záminkou; nasadí-li Rusko jemnější metody politické destabilizace, tlak Západu bude narůstat sice pomaleji, ale narůstat bude.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Stávající obchodní, investiční a finanční vazby mezi Ruskem a Západem už začínají být citelně napjaté. Nové investiční projekty a společné podniky jsou u ledu. Západní investoři žádají od ruských subjektů splacení půjček. Ruské banky a firmy se budou střetat s čím dál omezenějšími úvěrovými možnostmi.
Krátkodobě má Rusko víc než dost devizových rezerv k vyrovnání odlivů kapitálu, ale v řádu měsíců začne zvrat kapitálových toků bolet. Po ruském násilném převzetí Krymu je téměř nepředstavitelné, že by ruskou intervenci, podvratnou činnost či anexi jinde na Ukrajině mohly přežít normální ekonomické vztahy mezi Ruskem a Západem.
Jinými slovy, propukne-li druhá studená válka, což se zdá čím dál pravděpodobnější, Rusko bude v dlouhodobém výhledu tratit. Evropská unie rozhodně dokáže přežít bez dovozů ruského zemního plynu, a to i při úplném utažení kohoutků. Ruský vývoz plynu do Evropy představuje necelých 10 % primární spotřeby energie v EU. Rusko by naproti tomu utrpělo zásadní ztrátu příjmů.
Putin se zřejmě domnívá, že Rusko dokáže každé zhoršení ekonomických vztahů se Západem vynahradit posílením ekonomických vztahů s Čínou. Jenže technika a podnikání jsou globálně natolik provázané, že svět nelze dělit na hospodářské bloky. Čína ví, že její dlouhodobá hospodářská prosperita závisí na dobrých ekonomických vztazích s USA a Evropou. Putin to zřejmě nechápe, ba nechápe asi ani to, že sovětská ekonomika se zhroutila v důsledku izolace od technicky vyspělých ekonomik.
Budoucí hospodářská síla Ruska závisí na jeho schopnosti modernizovat techniku v klíčových sektorech, mimo jiné v oblasti letectví, vysokorychlostní železnice, automobilů, strojírenství a těžkého průmyslu. Dosáhnout jí lze, jedině pokud se ruské společnosti úžeji začlení do globálních výrobních sítí a ty je propojí s německými, japonskými, americkými a čínskými firmami, jež se opírají o nejnovější techniku a vyspělé strojírenství.
Samozřejmě, situace se může ještě výrazně zhoršit. Nová studená válka by až příliš snadno mohla přejít ve žhavý konflikt. Mnozí v USA už dnes vyzývají k vyzbrojení Ukrajiny s cílem odstrašit Rusko. Avšak přestože odstrašování někdy funguje, Západ by namísto vojenských reakcí na ruské provokace měl zdůrazňovat obchodní a finanční odvetná opatření. Vojenské reakce by mohly vyvolat katastrofu, například proměnu Ukrajiny v bojiště připomínající Sýrii s mnoha a mnoha tisíci mrtvých.
Je nepochybné, že NATO bude v případě nutnosti bránit své členy. Bojechtivost a otřesné chování Ruska by však neměly vést k tomu, že v politické debatě Západu získají navrch stoupenci tvrdé linie. Zatvrzelé přístupy přinesly rozsáhlé konflikty v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii, které vedly k bezpočtu úmrtí, ale nezajistily smysluplná politická ani ekonomická řešení pro dotčené země. Válka není politika jinými způsoby. Válka je chaos a utrpení.
Putin na Ukrajině bezpochyby jedná se silným ohledem na domácí politiku a využívá zahraničního avanturismu k upevnění své domácí základny. Ruská ekonomika je malátná a obyvatelstvo unavují represe, o ruské vše prostupující korupci ani nemluvě. Anexe Krymu a hrozba vpádu na východní Ukrajinu jsou podle všeho v Rusku velice populární. Zůstává děsivou realitou, že politici často na válku pohlížejí jako na lék proti domácí ochablosti.
S mezinárodním právem si v posledních letech bezohledně zahrávalo Rusko i Západ. Západ porušil státní svrchovanost v Srbsku, Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii. Rusko teď se šokující bezostyšností rozehrává ve svém sousedství tutéž kartu a své činy často ospravedlňuje poukazem na západní precedenty.
Dlouhodobé zájmy Ruska ale spočívají v multilateralismu, integraci do světové ekonomiky a mezinárodní vládě práva. Současné Putinovo směřování provází řada vážných rizik. Podrývá ekonomické vyhlídky Ruska a světu do cesty klade sílící hrozbu války. Naší jedinou nadějí je, že se všechny strany vrátí k zásadám mezinárodního práva, které už tak dlouho zanedbávají.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
South Korea's latest political crisis is further evidence that the 1987 constitution has outlived its usefulness. To facilitate better governance and bolster policy stability, the country must establish a new political framework that includes stronger checks on the president and fosters genuine power-sharing.
argues that breaking the cycle of political crises will require some fundamental reforms.
Among the major issues that will dominate attention in the next 12 months are the future of multilateralism, the ongoing wars in Ukraine and the Middle East, and the threats to global stability posed by geopolitical rivalries and Donald Trump’s second presidency. Advances in artificial intelligence, if regulated effectively, offer a glimmer of hope.
asked PS contributors to identify the national and global trends to look out for in the coming year.
NEW YORK – Hrozby plynoucí z krize na Ukrajině jsou tak velké, že je víc nadsadit nelze. Ruský prezident Vladimír Putin otevřeně i vskrytu podněcuje na východě Ukrajiny separatismus a vyhlásil jednostranné ruské právo zasáhnout tam, zcela v rozporu s mezinárodním právem. Provokativními politikami se Rusko dostává na dráhu, kde mu hrozí střet se Západem.
Putin svůj úhel pohledu vysvětlil v nedávném televizním vystoupení: současné mezinárodní hranice Ruska jsou provizorní, určené dějinnými náhodami, například převodem Krymu z Ruska na Ukrajinu v roce 1954 či ruských území na východní Ukrajinu ve 20. letech. Putin tvrdí, že je právem a povinností Ruska bránit etnické Rusy v sousedních zemích, zejména při nahodilosti stávajících hranic.
Jestliže etničtí Rusové volají po návratu do Ruska, tvrdí Putin, Rusko musí jejích volání vyslyšet. Jízlivě divákům připomněl, že východní Ukrajina se za carských dob označovala za „Novou Rus,“ čímž dal jasně najevo, že se novou Rusí může stát opět.
Putin je zjevně přesvědčen, že plodem neústupného tlaku a nároků vůči sousedním státům s cílem podrývat jejich svrchovanost a přimět je ustoupit ruským požadavkům, bude silnější Rusko, lépe schopné postavit se Západu. V nedávné minulosti Rusko ostře oponovalo vojenské intervenci USA a NATO v Libyi, Sýrii a Srbsku s odůvodněním, že Západ porušuje svrchovanost těchto zemí. Teď si Putin nárokuje právo ignorovat suverenitu sousedních zemí pod záminkou, že Rusko pouze brání práva etnických Rusů v zahraničí, až po právo odštěpit se a přičlenit k ruské domovině.
Putin bezpochyby doufá, že v terénu navodí – tak jako na Krymu – potřebnou situaci, aniž by vyprovokoval ráznou reakci Západu. I bez invaze může Rusko k destabilizaci sousedů použít pohrůžky, ukázky vojenské moci, tajné operace a vyhrocená vyjádření. K dosažení ruských zahraničněpolitických cílů, včetně poddajnosti sousedů, to může stačit.
Putinův avanturismus ale nejspíš skončí pro Rusko velmi špatně. Západ se oprávněně zdráhá nechat se vtáhnout do vojenských střetů s Ruskem mimo hranice NATO, ba váhá dokonce s uvalením hospodářských sankcí, avšak Putinovy činy vyvolaly v USA a Evropě značný a nadále sílící protiruský odpor. Reakce Západu se dramaticky vystupňuje, vyšle-li Rusko své síly za hranice, ať už s jakoukoli záminkou; nasadí-li Rusko jemnější metody politické destabilizace, tlak Západu bude narůstat sice pomaleji, ale narůstat bude.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Stávající obchodní, investiční a finanční vazby mezi Ruskem a Západem už začínají být citelně napjaté. Nové investiční projekty a společné podniky jsou u ledu. Západní investoři žádají od ruských subjektů splacení půjček. Ruské banky a firmy se budou střetat s čím dál omezenějšími úvěrovými možnostmi.
Krátkodobě má Rusko víc než dost devizových rezerv k vyrovnání odlivů kapitálu, ale v řádu měsíců začne zvrat kapitálových toků bolet. Po ruském násilném převzetí Krymu je téměř nepředstavitelné, že by ruskou intervenci, podvratnou činnost či anexi jinde na Ukrajině mohly přežít normální ekonomické vztahy mezi Ruskem a Západem.
Jinými slovy, propukne-li druhá studená válka, což se zdá čím dál pravděpodobnější, Rusko bude v dlouhodobém výhledu tratit. Evropská unie rozhodně dokáže přežít bez dovozů ruského zemního plynu, a to i při úplném utažení kohoutků. Ruský vývoz plynu do Evropy představuje necelých 10 % primární spotřeby energie v EU. Rusko by naproti tomu utrpělo zásadní ztrátu příjmů.
Putin se zřejmě domnívá, že Rusko dokáže každé zhoršení ekonomických vztahů se Západem vynahradit posílením ekonomických vztahů s Čínou. Jenže technika a podnikání jsou globálně natolik provázané, že svět nelze dělit na hospodářské bloky. Čína ví, že její dlouhodobá hospodářská prosperita závisí na dobrých ekonomických vztazích s USA a Evropou. Putin to zřejmě nechápe, ba nechápe asi ani to, že sovětská ekonomika se zhroutila v důsledku izolace od technicky vyspělých ekonomik.
Budoucí hospodářská síla Ruska závisí na jeho schopnosti modernizovat techniku v klíčových sektorech, mimo jiné v oblasti letectví, vysokorychlostní železnice, automobilů, strojírenství a těžkého průmyslu. Dosáhnout jí lze, jedině pokud se ruské společnosti úžeji začlení do globálních výrobních sítí a ty je propojí s německými, japonskými, americkými a čínskými firmami, jež se opírají o nejnovější techniku a vyspělé strojírenství.
Samozřejmě, situace se může ještě výrazně zhoršit. Nová studená válka by až příliš snadno mohla přejít ve žhavý konflikt. Mnozí v USA už dnes vyzývají k vyzbrojení Ukrajiny s cílem odstrašit Rusko. Avšak přestože odstrašování někdy funguje, Západ by namísto vojenských reakcí na ruské provokace měl zdůrazňovat obchodní a finanční odvetná opatření. Vojenské reakce by mohly vyvolat katastrofu, například proměnu Ukrajiny v bojiště připomínající Sýrii s mnoha a mnoha tisíci mrtvých.
Je nepochybné, že NATO bude v případě nutnosti bránit své členy. Bojechtivost a otřesné chování Ruska by však neměly vést k tomu, že v politické debatě Západu získají navrch stoupenci tvrdé linie. Zatvrzelé přístupy přinesly rozsáhlé konflikty v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii, které vedly k bezpočtu úmrtí, ale nezajistily smysluplná politická ani ekonomická řešení pro dotčené země. Válka není politika jinými způsoby. Válka je chaos a utrpení.
Putin na Ukrajině bezpochyby jedná se silným ohledem na domácí politiku a využívá zahraničního avanturismu k upevnění své domácí základny. Ruská ekonomika je malátná a obyvatelstvo unavují represe, o ruské vše prostupující korupci ani nemluvě. Anexe Krymu a hrozba vpádu na východní Ukrajinu jsou podle všeho v Rusku velice populární. Zůstává děsivou realitou, že politici často na válku pohlížejí jako na lék proti domácí ochablosti.
S mezinárodním právem si v posledních letech bezohledně zahrávalo Rusko i Západ. Západ porušil státní svrchovanost v Srbsku, Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii. Rusko teď se šokující bezostyšností rozehrává ve svém sousedství tutéž kartu a své činy často ospravedlňuje poukazem na západní precedenty.
Dlouhodobé zájmy Ruska ale spočívají v multilateralismu, integraci do světové ekonomiky a mezinárodní vládě práva. Současné Putinovo směřování provází řada vážných rizik. Podrývá ekonomické vyhlídky Ruska a světu do cesty klade sílící hrozbu války. Naší jedinou nadějí je, že se všechny strany vrátí k zásadám mezinárodního práva, které už tak dlouho zanedbávají.
Z angličtiny přeložil David Daduč