ATÉNY – S Iry je, navzdory jejich nespornému evropanství, ze strany Evropské unie opakovaně špatně zacházeno.
Když irští voliči odmítli v roce 2008 Lisabonskou smlouvu, donutila je EU k další volbě, dokud nebylo dosaženo toho “správného“ výsledku. O rok později, kdy se zhroutily soukromé irské banky a ohrozily tak jejich (převážně) německé soukromé věřitele velkými ztrátami, okamžitě “informoval“ tehdejší prezident Evropské centrální banky Jean-Calude Trichet irskou vládu, že ECB uzavře všechny bankomate v zemi, pokud neudrží nic netušící irští daňoví poplatníci německé banky vcelku.
Irsko souhlasilo, jeho veřejný dluh narostl, stejně tak emigrace a země zůstala skleslá a pošramocená. S tím, že EU stále odmítá smysluplné snížení dluhové zátěže, kterou si neférově ponese mladší generace, zůstávají Irové přesvědčeni (a správně), že EU porušila jejich suverenitu ve prospěch cizích bankéřů.
Největší zbraní Irska proti následné dluhové deflaci byla schopnost přilákat technologické giganty z USA na nabídku kombinace evropského práva, zkušené, anglicky mluvící pracovní síly a sazby korporátní daně na úrovni 12,5%. Ačkoliv dceřiné firmy globálním technických konglomerátů mají jen malý pozitivní vliv na příjmy většiny domácností, irské vedení je hrdé na své vazby s firmami typu Apple. Nyní však Evropská komise ohrožuje zvláštní vztah irské vlády s Applem tím, že požaduje zaplacení 13 miliard eur za daně od Applu.
Je poslední intervence od Komise jen dalším případem šikany EU, kdy dochází k porušování suverenity Irska? Když srovnáme Trichetovu intervenci z roku 2009 a současnou situaci s Applem, dostaneme důležitou lekci nad rámec nejen Irska, ale i celé Evropy.
V časných letech eurozóny soustředily německé finanční instituce proud kapitálu do irských komerčních bank, které ho poté půjčily realitním developerům. Následná realitní bublina vedla ke zbytečnostem ve finančním centru v Dublinu, v řadu za řadou nových obytných domů uprostřed ničeho a horu hypotečních dluhů. Když v roce 2008 bublina praskla, zkolabovaly ceny pozemků, dluhy se zhoršily a irské komerční banky se zhroutily.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
ECB, ve snaze srovnatelné s chováním Britů během Velkého hladomoru v letech 1845-52, instruovala vládu k vyvolání “finanční stability,“ aby tak donutila nejchudší obyvatele Irska zaplatit každé euro, které nefunkční soukromé banky dlužily německým věřitelům. Finanční stabilita byla zjevně jen kamufláž: daňoví poplatníci byli přinuceni zaplatit dokonce dluhy i těch bank, které již byly uzavřené (a tudíž systémově bezvýznamné).
Kořeny obchodu s Applem jsou starší než samotná ECB. V roce 1980 navštívil mladý Steve Jobs Irsko, které toužilo uniknout ze zaostalosti. Apple nakonec vytvořil 6000 pracovních míst, výměnou za příjemnou daňovou smlouvu, která mu umožnila ochránit své evropské výnosy od daně tím, že je přiznávala právě v Irsku. I k dnešnímu dni jdou výnosy (po odečtení výrobních nákladů čínských montérů) z každého iPhonu prodaného v Paříži či Stockholmu do irské pobočky Apple Sales International. Výsledkem původní smlouvy mezi Applem a Irskem tedy je, že Apple platí maličkou daň z těchto výnosů, čímž je účinně osvobozen od již tak nízké 12,5% korporátní daně.
Toto ujednání také předpokládalo, že bude spolupracovat za normálních okolností ostražitá US Internal Revenue Service (IRS). Výdělky ASI pramení z práv duševního vlastnictví (IP) Applu, která stojí na výzkumu a vývoji, který se odehrává výlučně v USA (a kdy je většina podporována federálními dotacemi). Tyto výdělky by proto měly být daněny v USA.
Je zajímavé, že IRS se rozhodla po Applu nepožadovat platbu daně za výnosy plynoucí z duševního vlastnictví, které sídlí v USA. Namísto toho si účtuje Apple po ASI symbolický poplatek, který ASI umožňuje profitovat z IP Applu, a za tento poplatek platí maličkou daň IRS. ASI si tak může v Irsku ponechat zisky, které představují téměř dvě třetiny výnosů z produktů Applu prodaných mimo USA. Výsledkem toho všeho je, že Apple nashromáždil nezdaněné peněžní rezervy ve výši 230 miliard dolarů.
Na rozdíl od roku 2009 nyní irská vláda proti rozhodnutí EU v případě Applu protestuje, kdy tvrdí, že daňová politika je v kompetenci národní vlády, ne EU. 185 amerických CEO v nedávném společném dopise německé kancléřce Angele Merkelové a 27 národním vládám EU tvrdí, že EU to opět přehnala a sama zasadila ránu Irské, ale i celoevropské ekonomice.
Nemají však pravdu: Irská suverenita tu není tématem. Apple by se v Irsku neusídlil, kdyby nebylo jednotného trhu EU, jevu, který vyžaduje společná pravidla. Jedno z těchto pravidel je, že vlády nemohou nabídnout pomoc jen některým firmám a jiným ne.
Představme si například, že by řecká vláda, ve snaze sehnat 6000 pracovních míst pro svou zpustošenou ekonomiku, nabídla Applu dotaci 110 000 euro za každé pracovní místo ročně, respektive 660 milionů eur. Během dvaceti let by byla celková dotace něco přes 13 miliard euro. Pokud by EU Řecku dovolila nabídnout takovou věc, tak by se další země EU, včetně Řecka, vzbouřily.
Řekněme, že by pak řecká vláda navrhla upustit na 20 let od korporátní daně na všechny výnosy Applu ve zbytku EU – řekněme zhruba 13 miliard euro. Evropská komise by poté měla povinnost vůči občanům Evropy požadovat, aby Řecko okamžitě získalo zpět těchto 13 miliard – stejně, jako to dnes chce po Irsku.
Pokaždé, když EU jedná jako koloniální usurpátor, jako tomu bylo v roce 2009, tak tím podkopává legitimitu svých dobrých a správných činů a posiluje tak xenofobní, protievropské “Nationalist International.” K potěšení Vladimira Putina a Donalda Trumpa jsou těmi, kdo z toho těží, brexitští izolacionisti, krajně pravicová Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta a neliberální vlády Polska, Maďarska, Chorvatska a dalších.
Lekce k ponaučení z porovnání intervence Tricheta v roce 2009 a současné pozice Evropské komise k Applu je jednoduchá: opravdový nepřítel je parazitování mála na zádech mnoha. Bez společných institucí se Evropané nemohou chránit před vykořisťováním a nespolečenskými praktikami, které velké firmy a jejich političtí agenti vykreslují jako ekonomický zdravý rozum.
Trichet kompromitoval suverenitu Irska, aby tak usnadnil parazitování německých bankéřů na zádech irských daňových poplatníků. Jako náhradu by si ECB měla do svých účetních knih připsat část irského dluhu. EU však nesmí Irsku povolit, aby zneužívalo občany Evropy tím, že nabídne Applu takový obchod, jaký by jiná země nabídnout nemohla. Správná reakce na nespravedlnosti z minulosti je navrácení suverenity v takové Evropě, kde je silným – ať už němečtí bankéři, či američtí výrobci smartphonů – zabráněno využívat ty slabé.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Recent demonstrations in Gaza have pushed not only for an end to the war, but also for an end to Hamas's rule, thus echoing Israel's own stated objectives. Yet the Israeli government, consumed by its own internal politics, has barely acknowledged this unprecedentedly positive development.
underscores the unprecedented nature of recent demonstrations in the war-ravaged enclave.
America's history is replete with episodes in which vigorous government action proved essential to achieving shared prosperity. With a lethal mutation of neoliberalism now destroying US state capacity, understanding what came before has never been more important.
urges the creation of public utilities to accelerate decarbonization and improve living standards.
ATÉNY – S Iry je, navzdory jejich nespornému evropanství, ze strany Evropské unie opakovaně špatně zacházeno.
Když irští voliči odmítli v roce 2008 Lisabonskou smlouvu, donutila je EU k další volbě, dokud nebylo dosaženo toho “správného“ výsledku. O rok později, kdy se zhroutily soukromé irské banky a ohrozily tak jejich (převážně) německé soukromé věřitele velkými ztrátami, okamžitě “informoval“ tehdejší prezident Evropské centrální banky Jean-Calude Trichet irskou vládu, že ECB uzavře všechny bankomate v zemi, pokud neudrží nic netušící irští daňoví poplatníci německé banky vcelku.
Irsko souhlasilo, jeho veřejný dluh narostl, stejně tak emigrace a země zůstala skleslá a pošramocená. S tím, že EU stále odmítá smysluplné snížení dluhové zátěže, kterou si neférově ponese mladší generace, zůstávají Irové přesvědčeni (a správně), že EU porušila jejich suverenitu ve prospěch cizích bankéřů.
Největší zbraní Irska proti následné dluhové deflaci byla schopnost přilákat technologické giganty z USA na nabídku kombinace evropského práva, zkušené, anglicky mluvící pracovní síly a sazby korporátní daně na úrovni 12,5%. Ačkoliv dceřiné firmy globálním technických konglomerátů mají jen malý pozitivní vliv na příjmy většiny domácností, irské vedení je hrdé na své vazby s firmami typu Apple. Nyní však Evropská komise ohrožuje zvláštní vztah irské vlády s Applem tím, že požaduje zaplacení 13 miliard eur za daně od Applu.
Je poslední intervence od Komise jen dalším případem šikany EU, kdy dochází k porušování suverenity Irska? Když srovnáme Trichetovu intervenci z roku 2009 a současnou situaci s Applem, dostaneme důležitou lekci nad rámec nejen Irska, ale i celé Evropy.
V časných letech eurozóny soustředily německé finanční instituce proud kapitálu do irských komerčních bank, které ho poté půjčily realitním developerům. Následná realitní bublina vedla ke zbytečnostem ve finančním centru v Dublinu, v řadu za řadou nových obytných domů uprostřed ničeho a horu hypotečních dluhů. Když v roce 2008 bublina praskla, zkolabovaly ceny pozemků, dluhy se zhoršily a irské komerční banky se zhroutily.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
ECB, ve snaze srovnatelné s chováním Britů během Velkého hladomoru v letech 1845-52, instruovala vládu k vyvolání “finanční stability,“ aby tak donutila nejchudší obyvatele Irska zaplatit každé euro, které nefunkční soukromé banky dlužily německým věřitelům. Finanční stabilita byla zjevně jen kamufláž: daňoví poplatníci byli přinuceni zaplatit dokonce dluhy i těch bank, které již byly uzavřené (a tudíž systémově bezvýznamné).
Kořeny obchodu s Applem jsou starší než samotná ECB. V roce 1980 navštívil mladý Steve Jobs Irsko, které toužilo uniknout ze zaostalosti. Apple nakonec vytvořil 6000 pracovních míst, výměnou za příjemnou daňovou smlouvu, která mu umožnila ochránit své evropské výnosy od daně tím, že je přiznávala právě v Irsku. I k dnešnímu dni jdou výnosy (po odečtení výrobních nákladů čínských montérů) z každého iPhonu prodaného v Paříži či Stockholmu do irské pobočky Apple Sales International. Výsledkem původní smlouvy mezi Applem a Irskem tedy je, že Apple platí maličkou daň z těchto výnosů, čímž je účinně osvobozen od již tak nízké 12,5% korporátní daně.
Toto ujednání také předpokládalo, že bude spolupracovat za normálních okolností ostražitá US Internal Revenue Service (IRS). Výdělky ASI pramení z práv duševního vlastnictví (IP) Applu, která stojí na výzkumu a vývoji, který se odehrává výlučně v USA (a kdy je většina podporována federálními dotacemi). Tyto výdělky by proto měly být daněny v USA.
Je zajímavé, že IRS se rozhodla po Applu nepožadovat platbu daně za výnosy plynoucí z duševního vlastnictví, které sídlí v USA. Namísto toho si účtuje Apple po ASI symbolický poplatek, který ASI umožňuje profitovat z IP Applu, a za tento poplatek platí maličkou daň IRS. ASI si tak může v Irsku ponechat zisky, které představují téměř dvě třetiny výnosů z produktů Applu prodaných mimo USA. Výsledkem toho všeho je, že Apple nashromáždil nezdaněné peněžní rezervy ve výši 230 miliard dolarů.
Na rozdíl od roku 2009 nyní irská vláda proti rozhodnutí EU v případě Applu protestuje, kdy tvrdí, že daňová politika je v kompetenci národní vlády, ne EU. 185 amerických CEO v nedávném společném dopise německé kancléřce Angele Merkelové a 27 národním vládám EU tvrdí, že EU to opět přehnala a sama zasadila ránu Irské, ale i celoevropské ekonomice.
Nemají však pravdu: Irská suverenita tu není tématem. Apple by se v Irsku neusídlil, kdyby nebylo jednotného trhu EU, jevu, který vyžaduje společná pravidla. Jedno z těchto pravidel je, že vlády nemohou nabídnout pomoc jen některým firmám a jiným ne.
Představme si například, že by řecká vláda, ve snaze sehnat 6000 pracovních míst pro svou zpustošenou ekonomiku, nabídla Applu dotaci 110 000 euro za každé pracovní místo ročně, respektive 660 milionů eur. Během dvaceti let by byla celková dotace něco přes 13 miliard euro. Pokud by EU Řecku dovolila nabídnout takovou věc, tak by se další země EU, včetně Řecka, vzbouřily.
Řekněme, že by pak řecká vláda navrhla upustit na 20 let od korporátní daně na všechny výnosy Applu ve zbytku EU – řekněme zhruba 13 miliard euro. Evropská komise by poté měla povinnost vůči občanům Evropy požadovat, aby Řecko okamžitě získalo zpět těchto 13 miliard – stejně, jako to dnes chce po Irsku.
Pokaždé, když EU jedná jako koloniální usurpátor, jako tomu bylo v roce 2009, tak tím podkopává legitimitu svých dobrých a správných činů a posiluje tak xenofobní, protievropské “Nationalist International.” K potěšení Vladimira Putina a Donalda Trumpa jsou těmi, kdo z toho těží, brexitští izolacionisti, krajně pravicová Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta a neliberální vlády Polska, Maďarska, Chorvatska a dalších.
Lekce k ponaučení z porovnání intervence Tricheta v roce 2009 a současné pozice Evropské komise k Applu je jednoduchá: opravdový nepřítel je parazitování mála na zádech mnoha. Bez společných institucí se Evropané nemohou chránit před vykořisťováním a nespolečenskými praktikami, které velké firmy a jejich političtí agenti vykreslují jako ekonomický zdravý rozum.
Trichet kompromitoval suverenitu Irska, aby tak usnadnil parazitování německých bankéřů na zádech irských daňových poplatníků. Jako náhradu by si ECB měla do svých účetních knih připsat část irského dluhu. EU však nesmí Irsku povolit, aby zneužívalo občany Evropy tím, že nabídne Applu takový obchod, jaký by jiná země nabídnout nemohla. Správná reakce na nespravedlnosti z minulosti je navrácení suverenity v takové Evropě, kde je silným – ať už němečtí bankéři, či američtí výrobci smartphonů – zabráněno využívat ty slabé.