Přibývá důkazů, že americká válka v Iráku připravila o život desítky tisíc civilních Iráčanů, ba možná až přes sto tisíc. Přesto se toto krveprolití ve Spojených státech, kde média i vláda vykreslují válku, v níž civilisté neumírají, neboť neexistují iráčtí civilisté, ale jen povstalci, systematicky ignoruje.
To, jak se Američané chovají a jak na sebe nahlížejí, odhaluje snadnost, s níž se civilizovaná země může bez veřejné diskuse zaplést do masového zabíjení civilistů. Na konci října britský lékařský časopis The Lancet zveřejnil studii o civilistech zabitých v Iráku od zahájení invaze pod vedením USA. Náhodným dotazováním bylo doloženo o sto tisíc mrtvých civilistů víc než v předchozím roce, kdy byl ještě u moci Saddám Husajn – a to tento odhad ani nezapočítal obrovské množství zabitých ve Fallúdži, neboť se zdálo, že by bylo příliš nebezpečné je zahrnout.
Studie také upozorňuje, že většinu úmrtí způsobilo násilí a že velikou část násilných úmrtí zapříčinilo americké letecké bombardování. Epidemiologové přiznali nejistotu v těchto odhadech, ale přinesli dostatek dat, která vyžadují, aby Bushova administrativa a armáda USA dále prošetřily a znovu zvážily letecké bombardování městských území v Iráku.
Reakce americké veřejnosti je stejně pozoruhodná jako studie v Lancetu , neboť o žádnou reakci vlastně ani nešlo. Chvástavý list The New York Times zveřejnil jeden jediný článek o 770 slovech na osmé straně (29. října). Zpravodaj Timesů očividně nekladl otázky ani jedinému představiteli Bushovy administrativy či americké armády. Neobjevily se žádné návazné články ani komentáře a nikdo z reportérů The New York Times neposoudil věc v terénu. Zpravodajství v ostatních amerických novinách bylo obdobně lehkovážné. Deník The Washington Post (29. října) přinesl na straně 16 jediný článek o 758 slovech.
Nedávné zpravodajství o bombardování Fallúdži je také ukázkovým příkladem sebezapření. List The New York Times (6. listopadu) napsal, že „vojenská letadla rozdrtila pozice rebelů“ ve Fallúdži, aniž by upozornil, že tyto „pozice rebelů“ jsou ve skutečnosti civilní obytné čtvrti. Jiný článek v The New York Times (12. listopadu) s odvoláním na „vojenské činitele“ svědomitě informoval: „Od pondělního začátku útoku bylo zabito asi 600 rebelů, společně s 18 americkými a pěti iráckými vojáky.“ Otázka civilních úmrtí nebyla ani nadnesena.
Násilí je jen jedním z důvodů nárůstu počtu mrtvých civilistů v Iráku. Děti ve válkou sužovaných obydlených oblastech masově umírají v důsledku průjmů, infekcí dýchacího ústrojí a dalších potíží způsobovaných závadnou pitnou vodou, nedostatkem mražených potravin a kritickou nedostupností krve a základních léků v klinikách a nemocnicích (tedy pokud se civilisté vůbec odváží za lékařským ošetřením vyjít ze svých domovů). Přesto ani Červený půlměsíc, ani jiné organizace zaměřené na pomoc v tísni nemají možnost civilnímu obyvatelstvu ve Fallúdži pomoci.
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Dne 14. listopadu vévodil první stránce The New York Times tento popis: „Armádní tanky a bojová vozidla si v sobotu při západu slunce prostřílely cestu do poslední hlavní pevnosti rebelů ve Fallúdži poté, co jim prudkým bombardováním připravila cestu americká bojová letadla a dělostřelectvo. Už o něco dříve se odpoledne téhož dne nad jižní částí Fallúdži zdvihlo 10 ostrých oblaků, jež se rýsovaly na pustém nebi a pro povstalce se zřejmě staly vykřičníky katastrofy.“
Opět tu není prakticky ani zmínka o katastrofě civilistů, jež se na pustém nebi rýsovala. Objevuje se alespoň náznak vprostřed článku, v krátké zmínce o otci, jenž v nemocnici hledí na své zraněné syny a prohlašuje: „Teď Američané střílí náhodně na všechno, co se hýbe.“
O několik dní později byl ve vybombardované mešitě s vojáky USA i americký televizní štáb. Za běhu kamer se voják námořní pěchoty USA obrátil k neozbrojenému a zraněnému Iráčanovi ležícímu na zemi a zavraždil jej střelbou do hlavy. (Údajně došlo k několika dalším podobným případům nepochybných vražd.) Americká média však i tento šokující případ víceméně zametla pod koberec. List The Wall Street Journal dokonce 18. listopadu otiskl úvodník, v němž kritizoval kritiky a jako obvykle poznamenal, že ať dělají USA cokoliv, jejich nepřátelé v Iráku jednají hůř, jako kdyby to americké zločiny omlouvalo.
Neomlouvá to nic. USA zabíjejí obrovské počty iráckých civilistů a rozhořčují tamní obyvatele a islámský svět a vytvářejí půdu pro eskalaci násilí a zabíjení. Ani sebevětší počet mrtvých Iráčanů nepřinese mír. Americký přelud o posledním souboji, ať ve Fallúdži nebo jinde, či o polapení nějakého duchovního otce teroristů roztáčí bludný kruh krveprolívání, který ohrožuje svět. Ještě horší je, že americké veřejné mínění, média i volební výsledky nechávají nejsilnější armádu světa bez účinných omezení.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Anders Åslund
considers what the US presidential election will mean for Ukraine, says that only a humiliating loss in the war could threaten Vladimir Putin’s position, urges the EU to take additional steps to ensure a rapid and successful Ukrainian accession, and more.
Přibývá důkazů, že americká válka v Iráku připravila o život desítky tisíc civilních Iráčanů, ba možná až přes sto tisíc. Přesto se toto krveprolití ve Spojených státech, kde média i vláda vykreslují válku, v níž civilisté neumírají, neboť neexistují iráčtí civilisté, ale jen povstalci, systematicky ignoruje.
To, jak se Američané chovají a jak na sebe nahlížejí, odhaluje snadnost, s níž se civilizovaná země může bez veřejné diskuse zaplést do masového zabíjení civilistů. Na konci října britský lékařský časopis The Lancet zveřejnil studii o civilistech zabitých v Iráku od zahájení invaze pod vedením USA. Náhodným dotazováním bylo doloženo o sto tisíc mrtvých civilistů víc než v předchozím roce, kdy byl ještě u moci Saddám Husajn – a to tento odhad ani nezapočítal obrovské množství zabitých ve Fallúdži, neboť se zdálo, že by bylo příliš nebezpečné je zahrnout.
Studie také upozorňuje, že většinu úmrtí způsobilo násilí a že velikou část násilných úmrtí zapříčinilo americké letecké bombardování. Epidemiologové přiznali nejistotu v těchto odhadech, ale přinesli dostatek dat, která vyžadují, aby Bushova administrativa a armáda USA dále prošetřily a znovu zvážily letecké bombardování městských území v Iráku.
Reakce americké veřejnosti je stejně pozoruhodná jako studie v Lancetu , neboť o žádnou reakci vlastně ani nešlo. Chvástavý list The New York Times zveřejnil jeden jediný článek o 770 slovech na osmé straně (29. října). Zpravodaj Timesů očividně nekladl otázky ani jedinému představiteli Bushovy administrativy či americké armády. Neobjevily se žádné návazné články ani komentáře a nikdo z reportérů The New York Times neposoudil věc v terénu. Zpravodajství v ostatních amerických novinách bylo obdobně lehkovážné. Deník The Washington Post (29. října) přinesl na straně 16 jediný článek o 758 slovech.
Nedávné zpravodajství o bombardování Fallúdži je také ukázkovým příkladem sebezapření. List The New York Times (6. listopadu) napsal, že „vojenská letadla rozdrtila pozice rebelů“ ve Fallúdži, aniž by upozornil, že tyto „pozice rebelů“ jsou ve skutečnosti civilní obytné čtvrti. Jiný článek v The New York Times (12. listopadu) s odvoláním na „vojenské činitele“ svědomitě informoval: „Od pondělního začátku útoku bylo zabito asi 600 rebelů, společně s 18 americkými a pěti iráckými vojáky.“ Otázka civilních úmrtí nebyla ani nadnesena.
Násilí je jen jedním z důvodů nárůstu počtu mrtvých civilistů v Iráku. Děti ve válkou sužovaných obydlených oblastech masově umírají v důsledku průjmů, infekcí dýchacího ústrojí a dalších potíží způsobovaných závadnou pitnou vodou, nedostatkem mražených potravin a kritickou nedostupností krve a základních léků v klinikách a nemocnicích (tedy pokud se civilisté vůbec odváží za lékařským ošetřením vyjít ze svých domovů). Přesto ani Červený půlměsíc, ani jiné organizace zaměřené na pomoc v tísni nemají možnost civilnímu obyvatelstvu ve Fallúdži pomoci.
Go beyond the headlines with PS - and save 30%
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Dne 14. listopadu vévodil první stránce The New York Times tento popis: „Armádní tanky a bojová vozidla si v sobotu při západu slunce prostřílely cestu do poslední hlavní pevnosti rebelů ve Fallúdži poté, co jim prudkým bombardováním připravila cestu americká bojová letadla a dělostřelectvo. Už o něco dříve se odpoledne téhož dne nad jižní částí Fallúdži zdvihlo 10 ostrých oblaků, jež se rýsovaly na pustém nebi a pro povstalce se zřejmě staly vykřičníky katastrofy.“
Opět tu není prakticky ani zmínka o katastrofě civilistů, jež se na pustém nebi rýsovala. Objevuje se alespoň náznak vprostřed článku, v krátké zmínce o otci, jenž v nemocnici hledí na své zraněné syny a prohlašuje: „Teď Američané střílí náhodně na všechno, co se hýbe.“
O několik dní později byl ve vybombardované mešitě s vojáky USA i americký televizní štáb. Za běhu kamer se voják námořní pěchoty USA obrátil k neozbrojenému a zraněnému Iráčanovi ležícímu na zemi a zavraždil jej střelbou do hlavy. (Údajně došlo k několika dalším podobným případům nepochybných vražd.) Americká média však i tento šokující případ víceméně zametla pod koberec. List The Wall Street Journal dokonce 18. listopadu otiskl úvodník, v němž kritizoval kritiky a jako obvykle poznamenal, že ať dělají USA cokoliv, jejich nepřátelé v Iráku jednají hůř, jako kdyby to americké zločiny omlouvalo.
Neomlouvá to nic. USA zabíjejí obrovské počty iráckých civilistů a rozhořčují tamní obyvatele a islámský svět a vytvářejí půdu pro eskalaci násilí a zabíjení. Ani sebevětší počet mrtvých Iráčanů nepřinese mír. Americký přelud o posledním souboji, ať ve Fallúdži nebo jinde, či o polapení nějakého duchovního otce teroristů roztáčí bludný kruh krveprolívání, který ohrožuje svět. Ještě horší je, že americké veřejné mínění, média i volební výsledky nechávají nejsilnější armádu světa bez účinných omezení.