ŽENEVA – Globální ekonomika je závislá na nelítostné – a trvale neudržitelné – těžbě přírodních zdrojů. Navzdory naší úplné závislosti na přírodě je však její příspěvek – například v podobě vody použité k výrobě našeho oblečení nebo půdy, v níž rostou naše potraviny – samozřejmý a do značné míry neviditelný. Vybudování spravedlivé a přírodně pozitivní budoucnosti proto vyžaduje novou generaci dobře řízených a na principech založených trhů pro ekosystémová aktiva a služby.
Příroda a klimatická stabilita jsou dvěma stranami téže mince a jejich osudy jsou navzájem provázané. Ochrana a obnova biodiverzity jsou nezbytné pro omezení emisí skleníkových plynů, přičemž nekontrolované globální oteplování zničí přírodní bohatství planety. Snahy o dekarbonizaci globální ekonomiky však drancování ekosystémů samy o sobě nezabrání. Klimatickou příručku pro dnešní den se lze naučit a využívat ji, ale nelze ji jednoduše překopírovat a naroubovat jinam.
K zastavení a obrácení trendu ztráty biodiverzity je zapotřebí příručka nová a Skupina pro přírodní trhy (Taskforce on Nature Markets) byla v březnu 2022 založena právě proto, aby ji pomohla napsat. Zjištění a doporučení skupiny v otázce, jak nejlépe zformovat novou generaci trhů, které budou přírodu chránit, místo aby ji ničily, budou zveřejněna na regionálním summitu pro Alianci za amazonský deštný prales, jež se uskuteční v brazilském Belému.
Stoupenci tržně orientovaných řešení tvrdí, že tento vývoj v kombinaci s politickými signály nakonec uvede globální ekonomiku do souladu s přírodně pozitivními výsledky. Ekosystémy planety budou podle nich zachráněny tím, že se začnou odměňovat firmy a vlády, které budou nabízet přírodně orientované finanční produkty a služby a nasměrovávat investice do obnovy biodiverzity.
Politici a šéfové velkých firem se na stejný přístup spolehli i v oblasti zmírňování globálního oteplování a výsledky byly smíšené. Klimatické změny jsou přitom tržně založenému paradigmatu přístupnější, a to ze dvou důvodů: emise skleníkových plynů jsou snadno kvantifikovatelné a ověřitelné a zelené technologie nadále přitahují obrovské objemy investic. Naproti tomu přírodní svět nemá ani žádnou obdobu emisí skleníkových plynů, takže se těžko oceňuje, a postrádá i investičně vhodnou technologickou krajinu, nepočítáme-li vznikající skupinu technologií ekologicky šetrné produkce komodit, jako jsou laboratorně pěstované maso či vertikální zemědělství.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Další zásadní rozdíl spočívá v roli domorodých národů a místních komunit při ochraně přírody. Domorodé národy sice představují méně než 5% světové populace, ale zároveň chrání 80% biodiverzity planety. I dobře míněné tržní politiky a nástroje by mohly tyto strážce přírody podlomit, což by zhoršilo vyhlídky ochranářského úsilí (a tím i zmírnění klimatických změn).
Jistě, pro záchranu přírody se tržní mechanismy využívat mohou a musí. Vzhledem k těmto specifickým problémům však uspějí pouze za předpokladu, že jejich řídicí principy a provozní metody budou koncipovány tak, aby podporovaly spravedlnost a trvale udržitelnou prosperitu. Naše skupina dává sedm praktických doporučení, která by mohla přivést globální ekonomiku na přírodně pozitivní cestu.
Na prvním místě seznamu stojí potřeba, aby ministři financí a hospodářství a centrální bankéři lépe sladili ekonomická a finanční pravidla s cíli ochrany biodiverzity a podpory strážců přírody. Při úpravách obchodních a investičních dohod pak musí mezinárodní koordinace politik prostřednictvím skupiny G20 a dalších mezinárodních fór zajistit, aby největší díl tranzitivních nákladů nenesly nízkopříjmové země bohaté na přírodní zdroje.
Centrální banky a dozorové orgány musí také zajistit, aby byly finanční trhy v souladu s ekologickými a klimatickými závazky. Lidé, kteří řídí globální finance, pak musí být proaktivnější – řešit střednědobé cíle finanční stability a tržní integrity nestačí.
Řízení trhů měkkých komodit, zejména zemědělských produktů, se vzhledem k jejich nepoměrně vyšším dopadům na biodiverzitu, klima a společnost musí také reformovat. Mezi tyto cílené akce by měly patřit kroky vedoucí ke zvýšení průhlednosti včetně plné trasovatelnosti a k překonání současného nezájmu regulačních orgánů o přírodu.
Pravidla zaměřená proti praní špinavých peněz je třeba více zaměřit na ekologické trestné činy, jako jsou nezákonné odlesňování, těžba, rybolov nebo obchod s divoce žijícími živočichy a rostlinami. Legální investice do zemědělského sektoru, zejména do producentů měkkých komodit, mohou bezděky financovat tuto trestnou činnost, která ničí přírodu a často i rozdmýchává násilí.
Vzhledem ke specifickým problémům spojeným se zastavením a obrácením trendu ztráty biodiverzity a vzhledem k naprosté odkázanosti lidstva na vzkvétající ekosystémy potřebujeme novou příručku k ochraně přírody. Ta může čerpat ze současných klimatických strategií, ale zároveň prosazovat ambicióznější opatření, která jsou k daným účelům vhodná. To je obzvláště důležité při formování přírodních trhů, jež zajistí spravedlivé a přírodně pozitivní výsledky pro lidi i pro planetu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
In 2024, global geopolitics and national politics have undergone considerable upheaval, and the world economy has both significant weaknesses, including Europe and China, and notable bright spots, especially the US. In the coming year, the range of possible outcomes will broaden further.
offers his predictions for the new year while acknowledging that the range of possible outcomes is widening.
ŽENEVA – Globální ekonomika je závislá na nelítostné – a trvale neudržitelné – těžbě přírodních zdrojů. Navzdory naší úplné závislosti na přírodě je však její příspěvek – například v podobě vody použité k výrobě našeho oblečení nebo půdy, v níž rostou naše potraviny – samozřejmý a do značné míry neviditelný. Vybudování spravedlivé a přírodně pozitivní budoucnosti proto vyžaduje novou generaci dobře řízených a na principech založených trhů pro ekosystémová aktiva a služby.
Příroda a klimatická stabilita jsou dvěma stranami téže mince a jejich osudy jsou navzájem provázané. Ochrana a obnova biodiverzity jsou nezbytné pro omezení emisí skleníkových plynů, přičemž nekontrolované globální oteplování zničí přírodní bohatství planety. Snahy o dekarbonizaci globální ekonomiky však drancování ekosystémů samy o sobě nezabrání. Klimatickou příručku pro dnešní den se lze naučit a využívat ji, ale nelze ji jednoduše překopírovat a naroubovat jinam.
K zastavení a obrácení trendu ztráty biodiverzity je zapotřebí příručka nová a Skupina pro přírodní trhy (Taskforce on Nature Markets) byla v březnu 2022 založena právě proto, aby ji pomohla napsat. Zjištění a doporučení skupiny v otázce, jak nejlépe zformovat novou generaci trhů, které budou přírodu chránit, místo aby ji ničily, budou zveřejněna na regionálním summitu pro Alianci za amazonský deštný prales, jež se uskuteční v brazilském Belému.
Potřeba takové skupiny je odrazem historického příklonu k finančnímu oceňování přírody. Existuje například velký tlak na kvantifikaci přírodně založených rizik a na požadavek zveřejňování informací souvisejících s přírodou velkými firmami. Stále většímu zájmu se těší regenerativní zemědělství, vášnivou debatu vyvolalo sdílení přínosů genetických zdrojů a začínají se utvářet i trhy s biodiverzitními kredity.
Stoupenci tržně orientovaných řešení tvrdí, že tento vývoj v kombinaci s politickými signály nakonec uvede globální ekonomiku do souladu s přírodně pozitivními výsledky. Ekosystémy planety budou podle nich zachráněny tím, že se začnou odměňovat firmy a vlády, které budou nabízet přírodně orientované finanční produkty a služby a nasměrovávat investice do obnovy biodiverzity.
Politici a šéfové velkých firem se na stejný přístup spolehli i v oblasti zmírňování globálního oteplování a výsledky byly smíšené. Klimatické změny jsou přitom tržně založenému paradigmatu přístupnější, a to ze dvou důvodů: emise skleníkových plynů jsou snadno kvantifikovatelné a ověřitelné a zelené technologie nadále přitahují obrovské objemy investic. Naproti tomu přírodní svět nemá ani žádnou obdobu emisí skleníkových plynů, takže se těžko oceňuje, a postrádá i investičně vhodnou technologickou krajinu, nepočítáme-li vznikající skupinu technologií ekologicky šetrné produkce komodit, jako jsou laboratorně pěstované maso či vertikální zemědělství.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Další zásadní rozdíl spočívá v roli domorodých národů a místních komunit při ochraně přírody. Domorodé národy sice představují méně než 5% světové populace, ale zároveň chrání 80% biodiverzity planety. I dobře míněné tržní politiky a nástroje by mohly tyto strážce přírody podlomit, což by zhoršilo vyhlídky ochranářského úsilí (a tím i zmírnění klimatických změn).
Jistě, pro záchranu přírody se tržní mechanismy využívat mohou a musí. Vzhledem k těmto specifickým problémům však uspějí pouze za předpokladu, že jejich řídicí principy a provozní metody budou koncipovány tak, aby podporovaly spravedlnost a trvale udržitelnou prosperitu. Naše skupina dává sedm praktických doporučení, která by mohla přivést globální ekonomiku na přírodně pozitivní cestu.
Na prvním místě seznamu stojí potřeba, aby ministři financí a hospodářství a centrální bankéři lépe sladili ekonomická a finanční pravidla s cíli ochrany biodiverzity a podpory strážců přírody. Při úpravách obchodních a investičních dohod pak musí mezinárodní koordinace politik prostřednictvím skupiny G20 a dalších mezinárodních fór zajistit, aby největší díl tranzitivních nákladů nenesly nízkopříjmové země bohaté na přírodní zdroje.
Centrální banky a dozorové orgány musí také zajistit, aby byly finanční trhy v souladu s ekologickými a klimatickými závazky. Lidé, kteří řídí globální finance, pak musí být proaktivnější – řešit střednědobé cíle finanční stability a tržní integrity nestačí.
Řízení trhů měkkých komodit, zejména zemědělských produktů, se vzhledem k jejich nepoměrně vyšším dopadům na biodiverzitu, klima a společnost musí také reformovat. Mezi tyto cílené akce by měly patřit kroky vedoucí ke zvýšení průhlednosti včetně plné trasovatelnosti a k překonání současného nezájmu regulačních orgánů o přírodu.
Pravidla zaměřená proti praní špinavých peněz je třeba více zaměřit na ekologické trestné činy, jako jsou nezákonné odlesňování, těžba, rybolov nebo obchod s divoce žijícími živočichy a rostlinami. Legální investice do zemědělského sektoru, zejména do producentů měkkých komodit, mohou bezděky financovat tuto trestnou činnost, která ničí přírodu a často i rozdmýchává násilí.
Vzhledem ke specifickým problémům spojeným se zastavením a obrácením trendu ztráty biodiverzity a vzhledem k naprosté odkázanosti lidstva na vzkvétající ekosystémy potřebujeme novou příručku k ochraně přírody. Ta může čerpat ze současných klimatických strategií, ale zároveň prosazovat ambicióznější opatření, která jsou k daným účelům vhodná. To je obzvláště důležité při formování přírodních trhů, jež zajistí spravedlivé a přírodně pozitivní výsledky pro lidi i pro planetu.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka