SAN FRANCISCO: Boom internetových společností možná na chvíli ustal, to ale neznamená, že by mohlo přední vyspělé země něco odradit od podpory svých vlastních vyspělých technologických oborů průmyslu (tzv. high-tech oborů). Mnoho zemí Americe upřímně závidí její Silicon Valley, jenž se nachází nedaleko San Francisca a ve kterém se nalézá skutečné světové centrum počítačových, softwarových a internetových průmyslových oborů. Také obrovské investice Microsoftu v anglickém Cambridge a dalších 200 miliónů dolarů, které Bill Gates věnoval její nejstarší universitě na studijní stipendia pro studenty technologických oborů z celého světa, pomáhá v přeměně Cambridge v mocné centrum technologických inovací. Po celém světě se totiž snaží velká města a university dostat se zpět do hry.
Ano, v Evropě i Asii již některé země odstartovaly proces státních pobídek a podpor, anebo jej zvažují, aby podpořily růst svých vlastních center high-tech oborů průmyslu. Po dlouholetém sledování vývoje Silicon Valley během mého působení na Hooverově institutu Stanfordské university jsem nicméně přesvědčen, že dynamická průmyslová centra vyžadují flexibilní ekonomické prostředí, a nikoliv vládní průmyslovou politiku.
Silicon Valley zahájilo svoji činnost v padesátých letech s velmi skromným plánem Fredericka Termana, prozíravého děkana Stanfordské strojní průmyslovky, který měl představu vytvořit na dosud nevyužité stanfordské půdě průmyslový park. Několik společností tehdy nabídku Stanfordu přijalo, ale ještě během mé první návštěvy Stanfordu na počátku šedesátých let byla pořád celá oblast jen ospalým a nezajímavým hnízdem.
Region se vzpamatoval až v sedmdesátých letech, když společnost Apple začala s rozvojem osobních počítačů, až se nakonec začal rozvíjet rychlostí přímo kosmickou, v souvislosti s vytvořením internetu a následnou obrovskou poptávkou po software. Silicon Valley nyní zaměstnává přes milión osob, z nichž téměř 40% má alespoň bakalářské vzdělání; více jak jedna třetina z nich je zahraničního původu. Tyto lidi přitahuje skvělá práce s báječnými vyhlídkami do budoucna, a také pochopitelně rychlý přístup k průkopnickým novinkám v oblasti high-tech.
Silicon Valley je přecpáno začínajícími společnostmi, stejně jako bývalými nováčky typu Intel anebo Cisco Systems, jež se rozvíjely a rostly skutečně rychle a staly se z nich veliké společnosti. Odvážní podnikatelé investovali jen v roce 1999 do nových či mladých silicon-valleyských společností přes 6 miliard dolarů a 77 společností dosáhlo indexu IPO téměř odpovídajícímu internetu. Nejprestižnějšími pracovníky jsou pak ti, co mohou říci, že pracují právě v začínajících společnostech.
Absolventi fakult, a především absolventi velkých vědeckých a strojírenských fakult dvou nedalekých špičkových universit, Stanfordské university a Kalifornské university v Berkeley, byli mnohdy předními pracovníky nově se utvářejících společností. A třebaže dobré university jsou pravděpodobně pro rozvoj těchto průmyslových center zcela nezbytné, nejsou faktorem dostačujícím. V jiných oblastech, kde existují rovněž silná vědecká a strojírenská centra na universitách, jako je například Illinoiská universita ve městě Urbana, k velkému rozvoji high-tech společností nedochází.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Ať už pohání Silicon Valley kupředu cokoliv, její výhody při lákání vysoce kvalifikované pracovní síly a rizikového kapitálu se nakonec znásobují v rozvoji a růstu celého regionu. Velké množství strojních inženýrů, vědců a softwearových expertů mají k dispozici jak nové, tak již zavedené společnosti. Talentovaní odborníci se v regionu koncentrují nejen pro velkorysé příležitosti a skvělé platy, ale rovněž proto, že vědí, že zde snadno mohou nalézt jinou práci, pokud jejich zaměstnavatelé náhodou zkrachují. A tak zatímco se silicon-valleyská pracovní místa celkem často mění, míra nezaměstnanosti je tam extrémně nízká.
Inovace a další nové rozvojové programy se v Silicon Valley rychle šíří, částečně také díky zaměstnanců, jež směňují svá pracovní místa. Jak poznamenal Alfred Marshall, velký britský ekonom konce devatenáctého století, jenž studoval společnosti z blízkých průmyslových oborů, které když jsou lokalizovány blízko sebe, pak „obchodní tajemství přestává být tajemstvím, a jakoby se přímo šířilo vzduchem“. Podobně to funguje tady, kde je jen obtížné udržet nějaké tajemství, ale na druhé straně, společnosti mají vskutku rychlý přístup k inovacím svých sousedů.
Flexibilita silicon-valleyského trhu pracovní síly ukazuje, že země, které chtějí podpořit svá high-tech centra, by se měly spíše soustředit na usnadnění najímání a propouštění pracovníků, než na podporu velikých částek odchodného či legislativní omezení pracovní doby. Společnosti totiž mají vždy větší zájem o najímání dalších dělníků, když jsou již zavedeny nebo dokonce expandují, ovšem jen tehdy, vědí-li, že je mohou propustit, pokud se poptávka obrátí směrem dolů.
USA disponují relativně málo překážkami, jež stojí v cestě vytvoření nové společnosti, získání soukromého kapitálu, či nabídce akcií k prodeji na burze. Systém rovněž přináší klíč, který umožňuje, aby byli pracovníci zaměstnáni s potencionálně bohatou zásobnicí možností, jak ještě dále ušetřit finanční výdaje. Třebaže několik zemí již začalo omezovat byrokratické postupy, které omezují vytváření a financování nových společností, většinu z nich čeká ještě dlouhá cesta, něž začnou plně doceňovat a podporovat tyto podnikatelské aktivity.
Například: omezení umělých překážek, jež stojí v cestě vytvoření nové společnosti, je přece něco mnohem, mnohem jiného, než programy velkorysých podpor, které byly zahájeny jen nedávno v Německu a jiných zemích, tedy zemích, které zoufale potřebují dosáhnout dynamičtějšího rozvoje svých ekonomik. Podpory totiž vytvářejí „bezpečný“ rozjezd nové společnosti, který se byrokratům zamlouvá mnohem více než pravidla poptávky trhu. Úžasná spontánnost, kterou je v Silicon Valley možné nalézt, by přece nikdy nemohla být vytvořena pomocí úřednických skleníkových podpor.
Je zřejmé, že Silicon Valley vyrostl do své podoby jen s mizivou státní pomocí. Opak je pravdou a jeden velký pokus o pomoc v podstatě poškodil celý region. Díky Americko-japonské dohodě o polovodičích z roku 1986, kterým byla uvalena „antidumpingová“ omezení na dovozy polovodičů z Japonska, se zpomalil postup celého Silicon Valley směrem k softwearovým a jiným produktům a službám s vysokou mírou přidané hodnoty. Je jen málo pravděpodobné, že by jiné průmyslové politiky ohledně high-tech sektoru, přijímané dalšími zeměmi, byly o něco rozumnější, než je příklad tohoto amerického neúspěchu té doby.
Kde se tedy dynamická průmyslová centra nakonec vytvoří je částečně dílem štěstí a náhody. Nicméně historie Silicon Valley ukazuje, že špičkové university, flexibilní trh pracovních sil, funkční kapitálový trh a omezené regulatorní překážky podnikání, to vše společně pomáhá high-tech společnosti přilákat.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
If UK Chancellor of the Exchequer Rachel Reeves tried to meet all the political demands that have been placed on her, her budget would likely result in disappointing growth and financial instability. Instead, the new government's first budget should be judged according to four longer-term criteria.
lists four criteria for assessing the chancellor's attempt to meet a long list of unrealistic demands.
At COP16 in Colombia this month, delegates from nearly 200 countries will discuss how to accelerate action to protect 30% of the planet’s land and maritime areas by 2030. Central to that goal will be unlocking more investment through public-private partnerships, de-risking mechanisms, and other innovative strategies.
points out that biodiversity loss and ecosystem damage jeopardize all other global development goals.
SAN FRANCISCO: Boom internetových společností možná na chvíli ustal, to ale neznamená, že by mohlo přední vyspělé země něco odradit od podpory svých vlastních vyspělých technologických oborů průmyslu (tzv. high-tech oborů). Mnoho zemí Americe upřímně závidí její Silicon Valley, jenž se nachází nedaleko San Francisca a ve kterém se nalézá skutečné světové centrum počítačových, softwarových a internetových průmyslových oborů. Také obrovské investice Microsoftu v anglickém Cambridge a dalších 200 miliónů dolarů, které Bill Gates věnoval její nejstarší universitě na studijní stipendia pro studenty technologických oborů z celého světa, pomáhá v přeměně Cambridge v mocné centrum technologických inovací. Po celém světě se totiž snaží velká města a university dostat se zpět do hry.
Ano, v Evropě i Asii již některé země odstartovaly proces státních pobídek a podpor, anebo jej zvažují, aby podpořily růst svých vlastních center high-tech oborů průmyslu. Po dlouholetém sledování vývoje Silicon Valley během mého působení na Hooverově institutu Stanfordské university jsem nicméně přesvědčen, že dynamická průmyslová centra vyžadují flexibilní ekonomické prostředí, a nikoliv vládní průmyslovou politiku.
Silicon Valley zahájilo svoji činnost v padesátých letech s velmi skromným plánem Fredericka Termana, prozíravého děkana Stanfordské strojní průmyslovky, který měl představu vytvořit na dosud nevyužité stanfordské půdě průmyslový park. Několik společností tehdy nabídku Stanfordu přijalo, ale ještě během mé první návštěvy Stanfordu na počátku šedesátých let byla pořád celá oblast jen ospalým a nezajímavým hnízdem.
Region se vzpamatoval až v sedmdesátých letech, když společnost Apple začala s rozvojem osobních počítačů, až se nakonec začal rozvíjet rychlostí přímo kosmickou, v souvislosti s vytvořením internetu a následnou obrovskou poptávkou po software. Silicon Valley nyní zaměstnává přes milión osob, z nichž téměř 40% má alespoň bakalářské vzdělání; více jak jedna třetina z nich je zahraničního původu. Tyto lidi přitahuje skvělá práce s báječnými vyhlídkami do budoucna, a také pochopitelně rychlý přístup k průkopnickým novinkám v oblasti high-tech.
Silicon Valley je přecpáno začínajícími společnostmi, stejně jako bývalými nováčky typu Intel anebo Cisco Systems, jež se rozvíjely a rostly skutečně rychle a staly se z nich veliké společnosti. Odvážní podnikatelé investovali jen v roce 1999 do nových či mladých silicon-valleyských společností přes 6 miliard dolarů a 77 společností dosáhlo indexu IPO téměř odpovídajícímu internetu. Nejprestižnějšími pracovníky jsou pak ti, co mohou říci, že pracují právě v začínajících společnostech.
Absolventi fakult, a především absolventi velkých vědeckých a strojírenských fakult dvou nedalekých špičkových universit, Stanfordské university a Kalifornské university v Berkeley, byli mnohdy předními pracovníky nově se utvářejících společností. A třebaže dobré university jsou pravděpodobně pro rozvoj těchto průmyslových center zcela nezbytné, nejsou faktorem dostačujícím. V jiných oblastech, kde existují rovněž silná vědecká a strojírenská centra na universitách, jako je například Illinoiská universita ve městě Urbana, k velkému rozvoji high-tech společností nedochází.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Ať už pohání Silicon Valley kupředu cokoliv, její výhody při lákání vysoce kvalifikované pracovní síly a rizikového kapitálu se nakonec znásobují v rozvoji a růstu celého regionu. Velké množství strojních inženýrů, vědců a softwearových expertů mají k dispozici jak nové, tak již zavedené společnosti. Talentovaní odborníci se v regionu koncentrují nejen pro velkorysé příležitosti a skvělé platy, ale rovněž proto, že vědí, že zde snadno mohou nalézt jinou práci, pokud jejich zaměstnavatelé náhodou zkrachují. A tak zatímco se silicon-valleyská pracovní místa celkem často mění, míra nezaměstnanosti je tam extrémně nízká.
Inovace a další nové rozvojové programy se v Silicon Valley rychle šíří, částečně také díky zaměstnanců, jež směňují svá pracovní místa. Jak poznamenal Alfred Marshall, velký britský ekonom konce devatenáctého století, jenž studoval společnosti z blízkých průmyslových oborů, které když jsou lokalizovány blízko sebe, pak „obchodní tajemství přestává být tajemstvím, a jakoby se přímo šířilo vzduchem“. Podobně to funguje tady, kde je jen obtížné udržet nějaké tajemství, ale na druhé straně, společnosti mají vskutku rychlý přístup k inovacím svých sousedů.
Flexibilita silicon-valleyského trhu pracovní síly ukazuje, že země, které chtějí podpořit svá high-tech centra, by se měly spíše soustředit na usnadnění najímání a propouštění pracovníků, než na podporu velikých částek odchodného či legislativní omezení pracovní doby. Společnosti totiž mají vždy větší zájem o najímání dalších dělníků, když jsou již zavedeny nebo dokonce expandují, ovšem jen tehdy, vědí-li, že je mohou propustit, pokud se poptávka obrátí směrem dolů.
USA disponují relativně málo překážkami, jež stojí v cestě vytvoření nové společnosti, získání soukromého kapitálu, či nabídce akcií k prodeji na burze. Systém rovněž přináší klíč, který umožňuje, aby byli pracovníci zaměstnáni s potencionálně bohatou zásobnicí možností, jak ještě dále ušetřit finanční výdaje. Třebaže několik zemí již začalo omezovat byrokratické postupy, které omezují vytváření a financování nových společností, většinu z nich čeká ještě dlouhá cesta, něž začnou plně doceňovat a podporovat tyto podnikatelské aktivity.
Například: omezení umělých překážek, jež stojí v cestě vytvoření nové společnosti, je přece něco mnohem, mnohem jiného, než programy velkorysých podpor, které byly zahájeny jen nedávno v Německu a jiných zemích, tedy zemích, které zoufale potřebují dosáhnout dynamičtějšího rozvoje svých ekonomik. Podpory totiž vytvářejí „bezpečný“ rozjezd nové společnosti, který se byrokratům zamlouvá mnohem více než pravidla poptávky trhu. Úžasná spontánnost, kterou je v Silicon Valley možné nalézt, by přece nikdy nemohla být vytvořena pomocí úřednických skleníkových podpor.
Je zřejmé, že Silicon Valley vyrostl do své podoby jen s mizivou státní pomocí. Opak je pravdou a jeden velký pokus o pomoc v podstatě poškodil celý region. Díky Americko-japonské dohodě o polovodičích z roku 1986, kterým byla uvalena „antidumpingová“ omezení na dovozy polovodičů z Japonska, se zpomalil postup celého Silicon Valley směrem k softwearovým a jiným produktům a službám s vysokou mírou přidané hodnoty. Je jen málo pravděpodobné, že by jiné průmyslové politiky ohledně high-tech sektoru, přijímané dalšími zeměmi, byly o něco rozumnější, než je příklad tohoto amerického neúspěchu té doby.
Kde se tedy dynamická průmyslová centra nakonec vytvoří je částečně dílem štěstí a náhody. Nicméně historie Silicon Valley ukazuje, že špičkové university, flexibilní trh pracovních sil, funkční kapitálový trh a omezené regulatorní překážky podnikání, to vše společně pomáhá high-tech společnosti přilákat.