Zelenání od kořenů

BLOOMINGTON – Na summitu OSN Rio+20 hodně záleží. Mnozí jej propagují jako Plán A pro planetu Zemi a chtějí, aby se lídři zavázali jedinou mezinárodní dohodou k ochraně naší životadárné soustavy a k prevenci globální humanitární krize.

Nečinnost v Riu by byla katastrofální, ale jediná mezinárodní dohoda by byla hrubou chybou. Nemůžeme spoléhat na mimořádné globální politiky, abychom vyřešili problém správy našich společných zdrojů: oceánů, atmosféry, lesů, vodních toků a bohaté rozmanitosti života, které vytvářejí vhodné podmínky, v nichž se daří životu, což platí i pro sedm miliard lidských bytostí.

Nikdy jsme dosud nemuseli řešit problémy v rozsahu, jemuž čelí dnešní globálně propojená společnost. Nikdo s jistotou neví, co se osvědčí, a tak je důležité vybudovat systém schopný vyvíjet se a svižně adaptovat.

Desítky let výzkumů dokládají, že rozmanitost překrývajících se politik na obecních, regionálních, národních a mezinárodních úrovních má větší naději na úspěch než jediná, zastřešující závazná dohoda. Takovýto evoluční přístup k politikám zajišťuje nezbytné záchranné sítě pro případ, že některé politiky selžou.

Dobrá zpráva je, že k evoluční tvorbě politik už organicky dochází. Za neexistence efektivní národní a mezinárodní legislativy omezující skleníkové plyny čím dál vyšší počet vůdčích představitelů měst jedná tak, aby občany a ekonomiky ochránili.

Stěží takové dění může udivovat – ba je zapotřebí jej podporovat.

Go beyond the headlines with PS - and save 30%

Go beyond the headlines with PS - and save 30%

As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.

Subscribe Now

Většina velkých měst stojí na pobřežích, klene se přes řeky nebo leží ve zranitelných deltách, takže jsou v přední linii těch, koho v nadcházejících dekádách zasáhne růst hladin moří a záplavy. Je nezbytné se adaptovat. Avšak vzhledem k tomu, že města jsou zodpovědná za 70 % globálních emisí skleníkových plynů, ještě lepší je usilovat o zmírnění změny klimatu.

Co se týče postupu proti změně klimatu, Spojené státy nezřídily žádnou federální pravomoc explicitně vyžadující, či dokonce propagující cíle snižování emisí. Do loňského května však asi 30 amerických států vytvořilo své vlastní akční plány pro oblast klimatu a více než 900 měst USA podepsalo americkou dohodu o ochraně klimatu.

Tato rozmanitost ve vytváření „zelených politik“ zdola dává ekonomický smysl. „Udržitelná města“ přitahují kreativní, vzdělané lidi, kteří chtějí žít v neznečištěném, moderním městském prostředí, vyhovujícím jejich životním stylům. V tom tkví budoucnost. Tak jako si lidé osvojí novější mobilní telefon, jakmile si uvědomí jeho přínosy, zbaví se v mžiku i starých modelů.

Ovšemže, skutečná udržitelnost znamená víc než jen potlačovat znečištění. Městští plánovači musí zdvihnout zrak za hranice obcí a analyzovat toky zdrojů – energií, potravin, vody a lidí – do měst a z měst.

Celosvětově pozorujeme heterogenní soubor měst, interagujících způsoby, jež mohou mít dalekosáhlý vliv na vývoj celého životadárného systému planety Země. Tato města se vzájemně učí, staví na dobrých nápadech a zbavují se těch slabších. Los Angeles trvalo desítky let, než zavedlo řízení znečištění, ale jakmile další města, například Peking, viděla přínosy, rychle si opatření osvojila. V nadcházejících desetiletích možná zaznamenáme vznik globálního systému vzájemně propojených udržitelných měst. Bude-li úspěšný, všichni se budou chtít přidat.

Právě to je z podstaty správný přístup k řízení systémových rizik a změny spletitých a provázaných systémů a k úspěšnému hospodaření se společnými zdroji – třebaže otřást neúprosným vzestupem globálních emisí skleníkových plynů se mu ještě nepodařilo.

Summit Rio+20 vstupuje na zásadní křižovatku a je nepochybně důležitý. Už 20 let se udržitelný rozvoj považuje za ideál, k němuž je třeba směřovat. První Deklarace o stavu planety, zveřejněná na nedávném mamutím shromáždění vědců Planet Under Pressure (Planeta pod tlakem), ale jasně ukázala, že udržitelnost je dnes předpokladem veškerého dalšího rozvoje. Udržitelnost na lokálních a národních úrovních se musí propojit do globální udržitelnosti. Tato myšlenka se musí stát východiskem národních ekonomik a základem přediva našich společností.

Cílem teď musí být zapracovat udržitelnost do DNA naší globálně propojené společnosti. Čas je přírodním zdrojem, kterého máme největší nedostatek, a právě proto summit v Riu musí svět vyburcovat. Potřebujeme univerzální cíle udržitelného rozvoje v oblastech, jako jsou energetika, potravinová bezpečnost, hygiena, urbanismus a potírání chudoby při současném snižování nerovnosti v mezích možností planety.

Rozvojové cíle tisíciletí, stanovené OSN, jako přístup k řešení globálních problémů uspěly tam, kde jiné iniciativy pohořely. K cílovému datu roku 2015 sice všechny RCT splněny nebudou, ale můžeme se z této zkušenosti hodně naučit.

Stanovení cílů může překonat netečnost, ale zainteresovaní na nich musí být všichni: země, státy, města, organizace, podniky a lidé po celém světě. Úspěch bude záviset na vytvoření mnoha překrývajících se politik k dosažení cílů.

Na úsilí máme ještě deset let, než se ekonomické náklady na schůdná řešení přespříliš zvýší. Nebudeme-li konat, budeme riskovat katastrofální a možná nevratné změny v našem životadárném systému. Prvořadým cílem musí být převzít za toto riziko planetární odpovědnost a neohrožovat blahobyt budoucích generací.

Z angličtiny přeložil David Daduč

This column was produced within the framework of the EC-funded “V4Aid” project. The views expressed do not necessarily represent the view of the EU.