MELBOURNE – Loni 29. prosince dohlížel Hasan Gokal, vedoucí lékař reakčního týmu COVID-19 v texaském okrese Harris (kam spadá i Houston, čtvrté nejlidnatější město Spojených států), na rozdělování vakcíny Moderna, a to převážně pracovníkům záchranných složek. Vakcína se dodává v ampulích obsahujících jedenáct dávek. Ampule se po otevření musí vyočkovat během šesti hodin a nespotřebovaná vakcína se musí vyhodit.
Onoho prosincového dne dorazil jeden pacient krátce před ukončením otevírací doby, takže sestra musela otevřít novou ampuli a Gokalovi zůstalo deset dávek. Nabídl je tedy zdravotníkům a také dvěma policistům, kteří se stále pohybovali na místě, ale všichni už buď byli naočkovaní, anebo vakcínu odmítli. Poté zatelefonoval kolegovi, jehož rodiče i rodiče jehož manželky měli na vakcínu nárok – v té době mohl být naočkován každý člověk nad 65 let a také lidé se zdravotní komplikací zvyšující rizikovost koronaviru –, avšak nikdo z těchto lidí nebyl právě k dispozici.
Gokal tedy začal obvolávat osoby, které měl uložené v kontaktech svého telefonu, a ptal se jich, zda neznají někoho, kdo by chtěl být očkován a může večer přijet k němu. Jakmile dorazil domů, čekali tam na něj dva lidé a on oba naočkoval. Posléze začal objíždět místa, o nichž věděl, že tam žijí osoby mající na očkování nárok, a podal vakcínu dalším pěti lidem.
Přitom dál volal na různá místa, až sehnal tři osoby, které souhlasily, že přijedou k němu domů. Tím by se vyočkovala celá ampule, avšak jedna osoba mezitím návštěvu zrušila. Gokalova manželka trpí plicní sarkoidózou – onemocněním plic, v jehož důsledku měla nárok na vakcínu i ona. „Nechtěl jsem ti to dávat,“ řekl Gokal podle svého tvrzení manželce, „ale za půl hodiny to budu muset spláchnout do záchodu.“ A tak dal patnáct minut před vypršením účinnosti poslední dávky vakcínu i své ženě.
Druhý den ráno oznámil Gokal v práci svému nadřízenému, co se stalo, a uvedl mu jména příjemců zmíněných deseti dávek. Po několika dnech si ho nadřízený předvolal a řekl mu, že měl nevypotřebované dávky vrátit, i kdyby se znehodnotily a musely se vyhodit. A protože tak neučinil, byl s ním ukončen pracovní poměr.
O dva týdny později ho okresní státní zástupkyně Kim Oggová obžalovala z krádeže a z porušení protokolů platných v okrese Harris. Gokalův advokát chtěl vidět kopii protokolů, z jejichž porušení byl jeho klient obžalován. Dostalo se mu odpovědi, že žádné neexistují.
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: Age of Extremes, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Soudce obžalobu zrušil, jelikož státní zástupkyně podle něj neprokázala, že Gokal coby lékařský expert okresního reakčního týmu COVID-19 neměl právo rozhodnout o tom, koho naočkuje. Oggová reagovala prohlášením, že to zkusí znovu.
Některé morální soustavy pokládají pravidla za nedotknutelná. Například římskokatolická církev zastává názor, že ukončit nevinný lidský život je vždy nesprávné.
Během porodu se někdy stane, že lebka dítěte zůstane vězet v pochvě a veškeré pokusy o její uvolnění selžou. Pokud se v takové situaci nic neučiní, matka i dítě zemřou. Až do rozvoje moderního porodnictví existoval jediný způsob, jak předejít této dvojí tragédii: porodník musel rozdrtit dítěti lebku. Dítě zemřelo, avšak žena mohla žít dál. V katolických zemích byl tento zákrok zakázaný, poněvadž šlo o přímé usmrcení dítěte. V důsledku toho umíraly i ženy, které se daly zachránit.
Utilitarismus zastává opačný názor. Jeho zakladatel Jeremy Bentham se vůči jakémukoliv zákonu, zvyku či morálnímu pravidlu vymezoval otázkou: „Jaký je jeho užitek?“ Jinými slovy chtěl vědět, nakolik dané pravidlo zvyšuje štěstí nebo snižuje utrpení. Bentham a jeho stoupenci aplikovali toto měřítko na širokou paletu zákonů a institucí: na výsady aristokracie, na obchod s otroky, na omezování hlasovacích práv, na zločiny bez obětí, jako je homosexualita, či na podřízené postavení žen.
Pravidla mají v životě významné místo, dokonce i pro utilitaristy. John Stuart Mill se domníval, že pravidla shrnují moudrosti a zkušenosti předchozích generací v otázce, jaký typ chování pravděpodobně přinese lepší život všem. Na druhou stranu nejsou pravidla pro Milla absolutní. „Jde-li o záchranu života,“ napsal, „může být krádež nejen přípustná, ale je i povinností.“
Nikdy se nedozvíme, zda některá z Gokalových deseti injekcí zachránila lidský život, ale všechny rozhodně posílily klid na duši u lidí, kteří by jinak možná museli na očkování čekat několik dní nebo týdnů. Každopádně Gokal nic neukradl. Využití volných dávek k vakcinaci lidí mělo evidentně příznivější důsledky, než kdyby je vyhodil – lépe řečeno by bývalo mělo příznivější důsledky, kdyby ho za to nepropustili z práce a nevyhrožovali mu žalobou.
Jedním z ponaučení, které si můžeme z křivdy na Gokalovi odnést, je hodnota rozumných pravidel, jimiž by se měli administrátoři očkování řídit. V okrese Los Angeles akceptuje tamní Úřad veřejného zdraví záložní pořadníky osob stojících mimo kliniky, a to i neoficiální. Úřad dokonce vyzval poskytovatele zdravotní péče, aby nevyhazovali nevyužité dávky. V Izraeli se lidé, kteří by za normálních okolností neměli na očkování nárok, mohou zaregistrovat, a pokud některému blízkému vakcinačnímu centru zůstanou vakcíny, které by jinak přišly nazmar, obdrží tito lidé textovou zprávu s pozvánkou k očkování. Jak dokládají zmíněné příklady, není nijak složité vymyslet něco lepšího než vyhazování vakcín, jež mají potenciál zachraňovat lidské životy.
Dalším ponaučením je skutečnost, že je nesprávné trestat lidi, kteří se snaží učinit to nejlepší v situacích, kdy neexistují jasná pravidla, nebo v situacích, s nimiž autoři aktuálních pravidel nepočítali. V takových případech by měli být lidé podněcováni k tomu, aby použili vlastní úsudek a pokusili se zajistit takový výsledek, který bude pro všechny nejlepší.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Labour leader Keir Starmer’s incoming cabinet has more people of working-class origin than any British cabinet that came before it, and this remarkable feature will surely bear on policymaking. However, various countervailing forces will moderate any latent impulse to veer sharply to the left.
explain how the socioeconomic backgrounds of Labour’s cabinet members will, and will not, bear on policymaking.
If Russia, Saudi Arabia, and the world’s other large oil producers were to shift away from settling their oil trade in dollars, the implications for other commodity markets, global trade patterns, and financial stability would be enormous. But how plausible is this scenario in the foreseeable future?
considers whether Saudi Arabia would ever move away from invoicing its oil trade in US dollars.
MELBOURNE – Loni 29. prosince dohlížel Hasan Gokal, vedoucí lékař reakčního týmu COVID-19 v texaském okrese Harris (kam spadá i Houston, čtvrté nejlidnatější město Spojených států), na rozdělování vakcíny Moderna, a to převážně pracovníkům záchranných složek. Vakcína se dodává v ampulích obsahujících jedenáct dávek. Ampule se po otevření musí vyočkovat během šesti hodin a nespotřebovaná vakcína se musí vyhodit.
Onoho prosincového dne dorazil jeden pacient krátce před ukončením otevírací doby, takže sestra musela otevřít novou ampuli a Gokalovi zůstalo deset dávek. Nabídl je tedy zdravotníkům a také dvěma policistům, kteří se stále pohybovali na místě, ale všichni už buď byli naočkovaní, anebo vakcínu odmítli. Poté zatelefonoval kolegovi, jehož rodiče i rodiče jehož manželky měli na vakcínu nárok – v té době mohl být naočkován každý člověk nad 65 let a také lidé se zdravotní komplikací zvyšující rizikovost koronaviru –, avšak nikdo z těchto lidí nebyl právě k dispozici.
Gokal tedy začal obvolávat osoby, které měl uložené v kontaktech svého telefonu, a ptal se jich, zda neznají někoho, kdo by chtěl být očkován a může večer přijet k němu. Jakmile dorazil domů, čekali tam na něj dva lidé a on oba naočkoval. Posléze začal objíždět místa, o nichž věděl, že tam žijí osoby mající na očkování nárok, a podal vakcínu dalším pěti lidem.
Přitom dál volal na různá místa, až sehnal tři osoby, které souhlasily, že přijedou k němu domů. Tím by se vyočkovala celá ampule, avšak jedna osoba mezitím návštěvu zrušila. Gokalova manželka trpí plicní sarkoidózou – onemocněním plic, v jehož důsledku měla nárok na vakcínu i ona. „Nechtěl jsem ti to dávat,“ řekl Gokal podle svého tvrzení manželce, „ale za půl hodiny to budu muset spláchnout do záchodu.“ A tak dal patnáct minut před vypršením účinnosti poslední dávky vakcínu i své ženě.
Druhý den ráno oznámil Gokal v práci svému nadřízenému, co se stalo, a uvedl mu jména příjemců zmíněných deseti dávek. Po několika dnech si ho nadřízený předvolal a řekl mu, že měl nevypotřebované dávky vrátit, i kdyby se znehodnotily a musely se vyhodit. A protože tak neučinil, byl s ním ukončen pracovní poměr.
O dva týdny později ho okresní státní zástupkyně Kim Oggová obžalovala z krádeže a z porušení protokolů platných v okrese Harris. Gokalův advokát chtěl vidět kopii protokolů, z jejichž porušení byl jeho klient obžalován. Dostalo se mu odpovědi, že žádné neexistují.
Secure your copy of PS Quarterly: Age of Extremes
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: Age of Extremes, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Soudce obžalobu zrušil, jelikož státní zástupkyně podle něj neprokázala, že Gokal coby lékařský expert okresního reakčního týmu COVID-19 neměl právo rozhodnout o tom, koho naočkuje. Oggová reagovala prohlášením, že to zkusí znovu.
Některé morální soustavy pokládají pravidla za nedotknutelná. Například římskokatolická církev zastává názor, že ukončit nevinný lidský život je vždy nesprávné.
Během porodu se někdy stane, že lebka dítěte zůstane vězet v pochvě a veškeré pokusy o její uvolnění selžou. Pokud se v takové situaci nic neučiní, matka i dítě zemřou. Až do rozvoje moderního porodnictví existoval jediný způsob, jak předejít této dvojí tragédii: porodník musel rozdrtit dítěti lebku. Dítě zemřelo, avšak žena mohla žít dál. V katolických zemích byl tento zákrok zakázaný, poněvadž šlo o přímé usmrcení dítěte. V důsledku toho umíraly i ženy, které se daly zachránit.
Utilitarismus zastává opačný názor. Jeho zakladatel Jeremy Bentham se vůči jakémukoliv zákonu, zvyku či morálnímu pravidlu vymezoval otázkou: „Jaký je jeho užitek?“ Jinými slovy chtěl vědět, nakolik dané pravidlo zvyšuje štěstí nebo snižuje utrpení. Bentham a jeho stoupenci aplikovali toto měřítko na širokou paletu zákonů a institucí: na výsady aristokracie, na obchod s otroky, na omezování hlasovacích práv, na zločiny bez obětí, jako je homosexualita, či na podřízené postavení žen.
Pravidla mají v životě významné místo, dokonce i pro utilitaristy. John Stuart Mill se domníval, že pravidla shrnují moudrosti a zkušenosti předchozích generací v otázce, jaký typ chování pravděpodobně přinese lepší život všem. Na druhou stranu nejsou pravidla pro Milla absolutní. „Jde-li o záchranu života,“ napsal, „může být krádež nejen přípustná, ale je i povinností.“
Nikdy se nedozvíme, zda některá z Gokalových deseti injekcí zachránila lidský život, ale všechny rozhodně posílily klid na duši u lidí, kteří by jinak možná museli na očkování čekat několik dní nebo týdnů. Každopádně Gokal nic neukradl. Využití volných dávek k vakcinaci lidí mělo evidentně příznivější důsledky, než kdyby je vyhodil – lépe řečeno by bývalo mělo příznivější důsledky, kdyby ho za to nepropustili z práce a nevyhrožovali mu žalobou.
Jedním z ponaučení, které si můžeme z křivdy na Gokalovi odnést, je hodnota rozumných pravidel, jimiž by se měli administrátoři očkování řídit. V okrese Los Angeles akceptuje tamní Úřad veřejného zdraví záložní pořadníky osob stojících mimo kliniky, a to i neoficiální. Úřad dokonce vyzval poskytovatele zdravotní péče, aby nevyhazovali nevyužité dávky. V Izraeli se lidé, kteří by za normálních okolností neměli na očkování nárok, mohou zaregistrovat, a pokud některému blízkému vakcinačnímu centru zůstanou vakcíny, které by jinak přišly nazmar, obdrží tito lidé textovou zprávu s pozvánkou k očkování. Jak dokládají zmíněné příklady, není nijak složité vymyslet něco lepšího než vyhazování vakcín, jež mají potenciál zachraňovat lidské životy.
Dalším ponaučením je skutečnost, že je nesprávné trestat lidi, kteří se snaží učinit to nejlepší v situacích, kdy neexistují jasná pravidla, nebo v situacích, s nimiž autoři aktuálních pravidel nepočítali. V takových případech by měli být lidé podněcováni k tomu, aby použili vlastní úsudek a pokusili se zajistit takový výsledek, který bude pro všechny nejlepší.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka