NEW YORK – Otázka, kterou dnes nejčastěji dostávám, zní takto: Vrátili jsme se do roku 2008, k další globální finanční krizi a recesi?
Odpovídám, že rozhodně ne, ale že nedávná epizoda chaosu na globálních finančních trzích je pravděpodobně závažnější než kterékoliv jiné období volatility a snahy o snižování rizika po roce 2009. Je to dáno tím, že na rozdíl od nedávných let, kdy volatilitu vyvolávaly jednotlivé faktory – krize v eurozóně, „utlumovací nálada“ Federálního rezervního systému, hrozící odchod Řecka z eurozóny a tvrdé ekonomické přistání v Číně –, dnes existuje nejméně sedm zdrojů globálního rizika současně.
Za prvé se s ještě větší intenzitou vrátily obavy z tvrdého přistání v Číně a jeho pravděpodobného dopadu na akciový trh a hodnotu jüanu. Jakkoliv je pravděpodobné, že Čína zažije spíše kodrcavé než tvrdé přistání, kvůli dalšímu zpomalování růstu a pokračujícímu odlivu kapitálu se zatím nepodařilo rozptýlit obavy investorů.
Za druhé jsou ve vážných potížích rozvíjející se trhy. Musí čelit nepříznivým globálním podmínkám (zpomalení v Číně, konec komoditního supercyklu, ústup Fedu od nulových úrokových sazeb), mnohé z nich vykazují makroekonomické nerovnováhy, jako jsou deficity na běžném účtu v kombinaci s fiskálními deficity, a potýkají se s rostoucí inflací a zpomalujícím růstem. Většina z nich nezavedla strukturální reformy, které by podpořily uvadající potenciální růst. A slabost jejich měn zvyšuje reálnou hodnotu bilionových dolarových dluhů, které v uplynulém desetiletí nahromadily.
Za třetí Fed pravděpodobně chyboval, kdy v prosinci upustil od politiky nulových úrokových sazeb. Slabší růst, nižší inflace (kvůli dalšímu poklesu cen ropy) a nepříznivější finanční podmínky (v podobě silnějšího dolaru, korigovaného akciového trhu a širšího úvěrového rozpětí) dnes ohrožují růstová a inflační očekávání v USA.
Za čtvrté začínají vřít mnohá geopolitická rizika. Zřejmě nejbezprostřednějším zdrojem nejistoty je vyhlídka dlouhodobé studené války – provázené zástupnými konflikty – mezi blízkovýchodními regionálními mocnostmi, zejména mezi sunnitskou Saúdskou Arábií a šíitským Íránem.
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Za páté pokles cen ropy vyvolává propad amerických i globálních akcií a prudce zvyšuje úvěrová rozpětí. To dnes může signalizovat slabou globální poptávku – spíše než rostoucí nabídku –, neboť růst v Číně, na rozvíjejících se trzích i v USA zpomaluje.
Slabé ceny ropy poškozují také americké producenty energie, kteří tvoří velkou část amerického akciového trhu, a vyvolávají úvěrové ztráty a potenciální bankroty ekonomik, jež jsou čistými vývozci energií, jejich suverénních fondů, státních podniků a energetických firem. A protože regulace omezují tvůrce trhu v poskytování likvidity a absorpci tržní volatility, stává se každý fundamentální šok z hlediska cenových korekcí rizikových aktiv závažnějším.
Za šesté se globální banky potýkají s nižšími výnosy v důsledku nových regulací zavedených po roce 2008, vzestupu finančních technologií, které hrozí rozvrátit jejich už tak ohrožené obchodní modely, rostoucího používání záporných úrokových sazeb, stoupajících úvěrových ztrát ze špatných aktiv (energie, komodit, rozvíjejících se trhů, křehkých evropských podnikových dlužníků) a evropského příklonu k „antisanaci“ bankovních věřitelů namísto jejich sanace s nyní již omezenou státní pomocí.
A konečně by se Evropská unie a eurozóna mohly stát letos epicentrem globálního finančního chaosu. Evropské banky mají potíže. Migrační krize by mohla vést ke konci Schengenské dohody a (v kombinaci s dalšími domácími problémy) také ke konci vlády německé kancléřky Angely Merkelové.
Zvyšuje se rovněž pravděpodobnost vystoupení Velké Británie z EU. Protože jsou řecká vláda a její věřitelé znovu na kolizní dráze, může se vrátit i riziko odchodu Řecka. V celé Evropě získávají na síle pravicové i levicové populistické strany. Evropě tedy stále více hrozí rozpad. A k dovršení všeho není její okolí bezpečné; války zuří nejen na Blízkém východě, ale – navzdory opakovaným snahám EU zprostředkovat mír – také na Ukrajině, přičemž Rusko se na evropských hranicích od Pobaltí po Balkán chová stále agresivněji.
V minulosti byla rizika nárazovější, hrozby pro růst zůstávaly pouhými hrozbami a politické reakce byly silné a účinné, díky čemuž se dařilo udržovat epizody snižování rizik krátké a obnovovat ceny aktiv na předchozí maxima (nebo je dostávat ještě výš). Dnes existuje hned sedm zdrojů potenciálního globálního rizika a globální ekonomika se přesouvá od chudokrevné expanze (kladného růstu, který se zrychluje) ke zpomalení (kladnému růstu, který se zpomaluje), což povede k dalšímu celosvětovému poklesu cen rizikových aktiv (akcií, komodit, úvěrů).
Současně platí, že politika, která zastavila a obrátila zkázonosnou spirálu mezi reálnou ekonomikou a rizikovými aktivy, ztrácí na síle. Mix hospodářských politik rozhodně není optimální kvůli přehnanému spoléhání se na měnovou, nikoliv fiskální politiku. Měnová politika má stále nekonvenčnější ráz, odrazem čehož je posun několika centrálních bank k záporným reálným úrokovým sazbám; hrozí přitom, že tato nekonvenční politika napáchá víc škod než užitku, neboť poškozuje ziskovost bank a dalších finančních společností.
Po dvou neutěšených měsících pro finanční trhy může v březnu přijít úlevné zotavení některých aktiv, jako jsou globální akcie, neboť některé klíčové centrální banky (Čínská lidová banka, Evropská centrální banka a Japonská centrální banka) provádějí uvolněnější politiku, zatímco jiné (Fed a Bank of England), zůstanou o něco déle zdrženlivé. Opakované erupce některých ze sedmi zdrojů globálního rizika však učiní ze zbytku letošního roku – na rozdíl od předchozích sedmi let – špatný rok pro riziková aktiva a neduživý rok pro globální růst.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Anders Åslund
considers what the US presidential election will mean for Ukraine, says that only a humiliating loss in the war could threaten Vladimir Putin’s position, urges the EU to take additional steps to ensure a rapid and successful Ukrainian accession, and more.
NEW YORK – Otázka, kterou dnes nejčastěji dostávám, zní takto: Vrátili jsme se do roku 2008, k další globální finanční krizi a recesi?
Odpovídám, že rozhodně ne, ale že nedávná epizoda chaosu na globálních finančních trzích je pravděpodobně závažnější než kterékoliv jiné období volatility a snahy o snižování rizika po roce 2009. Je to dáno tím, že na rozdíl od nedávných let, kdy volatilitu vyvolávaly jednotlivé faktory – krize v eurozóně, „utlumovací nálada“ Federálního rezervního systému, hrozící odchod Řecka z eurozóny a tvrdé ekonomické přistání v Číně –, dnes existuje nejméně sedm zdrojů globálního rizika současně.
Za prvé se s ještě větší intenzitou vrátily obavy z tvrdého přistání v Číně a jeho pravděpodobného dopadu na akciový trh a hodnotu jüanu. Jakkoliv je pravděpodobné, že Čína zažije spíše kodrcavé než tvrdé přistání, kvůli dalšímu zpomalování růstu a pokračujícímu odlivu kapitálu se zatím nepodařilo rozptýlit obavy investorů.
Za druhé jsou ve vážných potížích rozvíjející se trhy. Musí čelit nepříznivým globálním podmínkám (zpomalení v Číně, konec komoditního supercyklu, ústup Fedu od nulových úrokových sazeb), mnohé z nich vykazují makroekonomické nerovnováhy, jako jsou deficity na běžném účtu v kombinaci s fiskálními deficity, a potýkají se s rostoucí inflací a zpomalujícím růstem. Většina z nich nezavedla strukturální reformy, které by podpořily uvadající potenciální růst. A slabost jejich měn zvyšuje reálnou hodnotu bilionových dolarových dluhů, které v uplynulém desetiletí nahromadily.
Za třetí Fed pravděpodobně chyboval, kdy v prosinci upustil od politiky nulových úrokových sazeb. Slabší růst, nižší inflace (kvůli dalšímu poklesu cen ropy) a nepříznivější finanční podmínky (v podobě silnějšího dolaru, korigovaného akciového trhu a širšího úvěrového rozpětí) dnes ohrožují růstová a inflační očekávání v USA.
Za čtvrté začínají vřít mnohá geopolitická rizika. Zřejmě nejbezprostřednějším zdrojem nejistoty je vyhlídka dlouhodobé studené války – provázené zástupnými konflikty – mezi blízkovýchodními regionálními mocnostmi, zejména mezi sunnitskou Saúdskou Arábií a šíitským Íránem.
Go beyond the headlines with PS - and save 30%
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Za páté pokles cen ropy vyvolává propad amerických i globálních akcií a prudce zvyšuje úvěrová rozpětí. To dnes může signalizovat slabou globální poptávku – spíše než rostoucí nabídku –, neboť růst v Číně, na rozvíjejících se trzích i v USA zpomaluje.
Slabé ceny ropy poškozují také americké producenty energie, kteří tvoří velkou část amerického akciového trhu, a vyvolávají úvěrové ztráty a potenciální bankroty ekonomik, jež jsou čistými vývozci energií, jejich suverénních fondů, státních podniků a energetických firem. A protože regulace omezují tvůrce trhu v poskytování likvidity a absorpci tržní volatility, stává se každý fundamentální šok z hlediska cenových korekcí rizikových aktiv závažnějším.
Za šesté se globální banky potýkají s nižšími výnosy v důsledku nových regulací zavedených po roce 2008, vzestupu finančních technologií, které hrozí rozvrátit jejich už tak ohrožené obchodní modely, rostoucího používání záporných úrokových sazeb, stoupajících úvěrových ztrát ze špatných aktiv (energie, komodit, rozvíjejících se trhů, křehkých evropských podnikových dlužníků) a evropského příklonu k „antisanaci“ bankovních věřitelů namísto jejich sanace s nyní již omezenou státní pomocí.
A konečně by se Evropská unie a eurozóna mohly stát letos epicentrem globálního finančního chaosu. Evropské banky mají potíže. Migrační krize by mohla vést ke konci Schengenské dohody a (v kombinaci s dalšími domácími problémy) také ke konci vlády německé kancléřky Angely Merkelové.
Zvyšuje se rovněž pravděpodobnost vystoupení Velké Británie z EU. Protože jsou řecká vláda a její věřitelé znovu na kolizní dráze, může se vrátit i riziko odchodu Řecka. V celé Evropě získávají na síle pravicové i levicové populistické strany. Evropě tedy stále více hrozí rozpad. A k dovršení všeho není její okolí bezpečné; války zuří nejen na Blízkém východě, ale – navzdory opakovaným snahám EU zprostředkovat mír – také na Ukrajině, přičemž Rusko se na evropských hranicích od Pobaltí po Balkán chová stále agresivněji.
V minulosti byla rizika nárazovější, hrozby pro růst zůstávaly pouhými hrozbami a politické reakce byly silné a účinné, díky čemuž se dařilo udržovat epizody snižování rizik krátké a obnovovat ceny aktiv na předchozí maxima (nebo je dostávat ještě výš). Dnes existuje hned sedm zdrojů potenciálního globálního rizika a globální ekonomika se přesouvá od chudokrevné expanze (kladného růstu, který se zrychluje) ke zpomalení (kladnému růstu, který se zpomaluje), což povede k dalšímu celosvětovému poklesu cen rizikových aktiv (akcií, komodit, úvěrů).
Současně platí, že politika, která zastavila a obrátila zkázonosnou spirálu mezi reálnou ekonomikou a rizikovými aktivy, ztrácí na síle. Mix hospodářských politik rozhodně není optimální kvůli přehnanému spoléhání se na měnovou, nikoliv fiskální politiku. Měnová politika má stále nekonvenčnější ráz, odrazem čehož je posun několika centrálních bank k záporným reálným úrokovým sazbám; hrozí přitom, že tato nekonvenční politika napáchá víc škod než užitku, neboť poškozuje ziskovost bank a dalších finančních společností.
Po dvou neutěšených měsících pro finanční trhy může v březnu přijít úlevné zotavení některých aktiv, jako jsou globální akcie, neboť některé klíčové centrální banky (Čínská lidová banka, Evropská centrální banka a Japonská centrální banka) provádějí uvolněnější politiku, zatímco jiné (Fed a Bank of England), zůstanou o něco déle zdrženlivé. Opakované erupce některých ze sedmi zdrojů globálního rizika však učiní ze zbytku letošního roku – na rozdíl od předchozích sedmi let – špatný rok pro riziková aktiva a neduživý rok pro globální růst.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.