NEW YORK – Jednání skupiny G-7 v hotelu Schloss Elmau v bavorských Alpách přineslo tento týden významný průlom v oblasti klimatické politiky. Zástupci sedmi největších vysokopříjmových ekonomik (Spojených států, Japonska, Německa, Velké Británie, Francie, Itálie a Kanady) dospěli k revolučnímu rozhodnutí dekarbonizovat během tohoto století své ekonomiky.
Poprvé v dějinách se velké bohaté ekonomiky shodly na potřebě ukončit svou závislost na fosilních palivech. Německá kancléřka Angela Merkelová, americký prezident Barack Obama i ostatní vedoucí představitelé skupiny G-7 vzali věci za správný konec a zaslouží si silné celosvětové uznání.
Historický průlom je zaznamenán v závěrečném komuniké. Státy G-7 nejprve zdůraznily význam udržení globálního oteplování pod úrovní 2° Celsia. To znamená, že průměrná teplota zeměkoule by se neměla odchýlit o více než 2°C od průměrné teploty, která na Zemi převažovala před vypuknutím průmyslové revoluce (zhruba před rokem 1800). Dosavadní globální oteplení však dosáhlo přibližně 0,9°C – takže jsme již téměř z poloviny vyčerpali prostor pod horní hranicí.
A pak lídři G-7 učinili něco nevídaného. Uznali, že máme-li udržet globální oteplení pod dvoustupňovým limitem, musí světové ekonomiky ukončit svou závislost na fosilních palivech (uhlí, ropě a zemním plynu).
V současné době pochází zhruba 80% celosvětové primární energie z fosilních paliv, při jejichž spalování se uvolňuje přibližně 34 miliard tun oxidu uhličitého. Pokud by tento objem emisí pokračoval i v budoucích desetiletích, zvýšil by teploty výrazně nad horní hranici 2°C. Při rostoucí celosvětové spotřebě energie by pokračující závislost na fosilních palivech mohla zvýšit globální teploty o 4-6°C, což by mělo potenciálně katastrofální následky pro globální produkci potravin a vedlo by to ke zvýšení hladiny moří, obrovským suchům, velkým záplavám, ničivým vlnám veder a extrémním bouřkám.
Věda hovoří jasněji, než by se mnoha politikům líbilo. Má-li se naděje lidstva na udržení dvoustupňového prahu dostat do kategorie „pravděpodobné“ (tedy že existuje nejméně dvoutřetinová šance), pak drobné snížení emisí CO2 nepostačí. Ve skutečnosti budou muset emise klesnout ještě v tomto století na nulu, aby se zabránilo dalšímu zvýšení koncentrace CO2 v atmosféře. Jednoduše řečeno se světová ekonomika musí „dekarbonizovat“.
Průlom na summitu G-7 spočíval v tom, že to všech sedm vlád uznalo a současně deklarovalo, že dodržení limitu 2°C vyžaduje „dekarbonizaci globální ekonomiky v průběhu tohoto století“. Skupina G-7 konečně jasně konstatovala, co vědci naléhavě tvrdí už několik let: lidstvo musí do konce tohoto století nejen snížit, ale přímo zastavit emise CO2 z fosilních paliv.
Dekarbonizace je realizovatelná, ačkoliv to v žádném případě nebude snadné. Závisí na přijetí tří klíčových kroků.
Za prvé musíme zvýšit energetickou účinnost například prostřednictvím moderních stavebních konstrukcí snižujících potřebu vytápění, chlazení a energeticky náročné ventilace. Za druhé musíme vyrábět elektřinu z větrných, solárních, jaderných, hydroelektrických, geotermálních a dalších neuhlíkových energetických zdrojů, případně zachycovat a ukládat CO2 vzniklý při spalování fosilních paliv (tento proces je známý pod zkratkou CCS). A za třetí musíme přejít z fosilních paliv na elektřinu (případně na vodík vyráběný bezuhlíkovou elektřinou) nebo v některých případech (jako je letectví) na moderní biopaliva.
Ze všeho nejtěžší bude rozsáhlé zavádění široce pojatých konceptů do praxe způsobem, který nenaruší naši světovou ekonomiku závislou na energii a nebude nás stát přemrštěnou částku. Až však budeme tyto náklady počítat, musíme mít na paměti, že největší částkou by nás zatížily překotné klimatické změny.
Chceme-li uspět, budeme potřebovat několik desetiletí na převedení elektráren, infrastruktury a souborů budov na nízkouhlíkové technologie, přičemž budeme muset zkvalitnit i tyto technologie samotné, ať už jde o fotovoltaické články, baterie k uskladnění energie, technologie CCS pro bezpečné uložení CO2 či jaderné elektrárny, které si získají důvěru veřejnosti. Skupina G-7 se výslovně přihlásila k „vývoji a zavádění inovativních technologií usilujících o transformaci energetických sektorů do roku 2050“ a vyzvala „všechny země, aby se k tomuto úsilí připojily“.
Tento globální proces dekarbonizace bude dlouhý a složitý a bude vyžadovat podrobné plány s periodickými úpravami podle vývoje technologií. Také zde učinila skupina G-7 historický průlom, když deklarovala svou připravenost „vyvíjet dlouhodobé národní nízkouhlíkové strategie“ s cílem dospět k dekarbonizované budoucnosti. Síť OSN pro trvale udržitelná rozvojová řešení (SDSN), které jménem generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna předsedám, pracuje na takových nízkouhlíkových strategiích pro největší emitenty v projektu s názvem Cesty k hluboké dekarbonizaci.
Deklarace G-7 je samozřejmě jen deklarací a zatím neobsahuje závazky mnoha největších světových emitentů CO2, jako jsou Čína, Indie nebo Rusko. Přesto jde o klíčový krok, který silně podnítí další země k tomu, aby se do hluboké dekarbonizace rovněž zapojily, zejména s ohledem na závazek G-7 urychlit vývoj kvalitnějších nízkouhlíkových technologií.
Výsledek jednání skupiny G-7 je dobrou předzvěstí silné globální shody v otázce klimatických změn, až se zástupci všech 193 členských států OSN sejdou v prosinci v Paříži a pokusí se uzavřít skutečně globální klimatickou dohodu. Státy skupiny G-7 ještě nezajistily úspěšný výsledek pařížského setkání, ale učinily velký krok k tomuto cíli.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
NEW YORK – Jednání skupiny G-7 v hotelu Schloss Elmau v bavorských Alpách přineslo tento týden významný průlom v oblasti klimatické politiky. Zástupci sedmi největších vysokopříjmových ekonomik (Spojených států, Japonska, Německa, Velké Británie, Francie, Itálie a Kanady) dospěli k revolučnímu rozhodnutí dekarbonizovat během tohoto století své ekonomiky.
Poprvé v dějinách se velké bohaté ekonomiky shodly na potřebě ukončit svou závislost na fosilních palivech. Německá kancléřka Angela Merkelová, americký prezident Barack Obama i ostatní vedoucí představitelé skupiny G-7 vzali věci za správný konec a zaslouží si silné celosvětové uznání.
Historický průlom je zaznamenán v závěrečném komuniké. Státy G-7 nejprve zdůraznily význam udržení globálního oteplování pod úrovní 2° Celsia. To znamená, že průměrná teplota zeměkoule by se neměla odchýlit o více než 2°C od průměrné teploty, která na Zemi převažovala před vypuknutím průmyslové revoluce (zhruba před rokem 1800). Dosavadní globální oteplení však dosáhlo přibližně 0,9°C – takže jsme již téměř z poloviny vyčerpali prostor pod horní hranicí.
A pak lídři G-7 učinili něco nevídaného. Uznali, že máme-li udržet globální oteplení pod dvoustupňovým limitem, musí světové ekonomiky ukončit svou závislost na fosilních palivech (uhlí, ropě a zemním plynu).
V současné době pochází zhruba 80% celosvětové primární energie z fosilních paliv, při jejichž spalování se uvolňuje přibližně 34 miliard tun oxidu uhličitého. Pokud by tento objem emisí pokračoval i v budoucích desetiletích, zvýšil by teploty výrazně nad horní hranici 2°C. Při rostoucí celosvětové spotřebě energie by pokračující závislost na fosilních palivech mohla zvýšit globální teploty o 4-6°C, což by mělo potenciálně katastrofální následky pro globální produkci potravin a vedlo by to ke zvýšení hladiny moří, obrovským suchům, velkým záplavám, ničivým vlnám veder a extrémním bouřkám.
Věda hovoří jasněji, než by se mnoha politikům líbilo. Má-li se naděje lidstva na udržení dvoustupňového prahu dostat do kategorie „pravděpodobné“ (tedy že existuje nejméně dvoutřetinová šance), pak drobné snížení emisí CO2 nepostačí. Ve skutečnosti budou muset emise klesnout ještě v tomto století na nulu, aby se zabránilo dalšímu zvýšení koncentrace CO2 v atmosféře. Jednoduše řečeno se světová ekonomika musí „dekarbonizovat“.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Průlom na summitu G-7 spočíval v tom, že to všech sedm vlád uznalo a současně deklarovalo, že dodržení limitu 2°C vyžaduje „dekarbonizaci globální ekonomiky v průběhu tohoto století“. Skupina G-7 konečně jasně konstatovala, co vědci naléhavě tvrdí už několik let: lidstvo musí do konce tohoto století nejen snížit, ale přímo zastavit emise CO2 z fosilních paliv.
Dekarbonizace je realizovatelná, ačkoliv to v žádném případě nebude snadné. Závisí na přijetí tří klíčových kroků.
Za prvé musíme zvýšit energetickou účinnost například prostřednictvím moderních stavebních konstrukcí snižujících potřebu vytápění, chlazení a energeticky náročné ventilace. Za druhé musíme vyrábět elektřinu z větrných, solárních, jaderných, hydroelektrických, geotermálních a dalších neuhlíkových energetických zdrojů, případně zachycovat a ukládat CO2 vzniklý při spalování fosilních paliv (tento proces je známý pod zkratkou CCS). A za třetí musíme přejít z fosilních paliv na elektřinu (případně na vodík vyráběný bezuhlíkovou elektřinou) nebo v některých případech (jako je letectví) na moderní biopaliva.
Ze všeho nejtěžší bude rozsáhlé zavádění široce pojatých konceptů do praxe způsobem, který nenaruší naši světovou ekonomiku závislou na energii a nebude nás stát přemrštěnou částku. Až však budeme tyto náklady počítat, musíme mít na paměti, že největší částkou by nás zatížily překotné klimatické změny.
Chceme-li uspět, budeme potřebovat několik desetiletí na převedení elektráren, infrastruktury a souborů budov na nízkouhlíkové technologie, přičemž budeme muset zkvalitnit i tyto technologie samotné, ať už jde o fotovoltaické články, baterie k uskladnění energie, technologie CCS pro bezpečné uložení CO2 či jaderné elektrárny, které si získají důvěru veřejnosti. Skupina G-7 se výslovně přihlásila k „vývoji a zavádění inovativních technologií usilujících o transformaci energetických sektorů do roku 2050“ a vyzvala „všechny země, aby se k tomuto úsilí připojily“.
Tento globální proces dekarbonizace bude dlouhý a složitý a bude vyžadovat podrobné plány s periodickými úpravami podle vývoje technologií. Také zde učinila skupina G-7 historický průlom, když deklarovala svou připravenost „vyvíjet dlouhodobé národní nízkouhlíkové strategie“ s cílem dospět k dekarbonizované budoucnosti. Síť OSN pro trvale udržitelná rozvojová řešení (SDSN), které jménem generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna předsedám, pracuje na takových nízkouhlíkových strategiích pro největší emitenty v projektu s názvem Cesty k hluboké dekarbonizaci.
Deklarace G-7 je samozřejmě jen deklarací a zatím neobsahuje závazky mnoha největších světových emitentů CO2, jako jsou Čína, Indie nebo Rusko. Přesto jde o klíčový krok, který silně podnítí další země k tomu, aby se do hluboké dekarbonizace rovněž zapojily, zejména s ohledem na závazek G-7 urychlit vývoj kvalitnějších nízkouhlíkových technologií.
Výsledek jednání skupiny G-7 je dobrou předzvěstí silné globální shody v otázce klimatických změn, až se zástupci všech 193 členských států OSN sejdou v prosinci v Paříži a pokusí se uzavřít skutečně globální klimatickou dohodu. Státy skupiny G-7 ještě nezajistily úspěšný výsledek pařížského setkání, ale učinily velký krok k tomuto cíli.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.