Počátkem měsíce se objevila zpráva, že firma Microsoft na žádost čínských vládců znepřístupnila webovou stránku čínského bloggera, který využíval její službu s názvem MSN Spaces. Blogger Čao Ťing informoval o stávce novinářů z listu Beijing News, kterou zahájili po propuštění svého nezávisle orientovaného šéfredaktora.
Postup Microsoftu vyvolává klíčovou otázku: může být internet skutečně silou svobody, kterou represivní vlády nedokážou kontrolovat tak snadno jako noviny, rozhlas a televizi?
Nadšeným zastáncem tohoto názoru je paradoxně sám zakladatel a šéf firmy Microsoft Bill Gates. Ještě loni v říjnu prohlásil: V širším smyslu dnes doopravdy neexistuje způsob, jak potlačovat informace, a já si myslím, že je to báječný pokrok, z něhož můžeme mít všichni dobrý pocit… Jde o médium s totální otevřeností a totální svobodou a právě to je činí tak výjimečným.“
Navzdory tomuto mínění pomáhá Microsoft čínským úřadům potlačovat informace, co nejlépe to jde. Mluvčí firmy údajně prohlásila, že Microsoft už v Číně zablokoval „mnoho stránek“, a již několik měsíců je známo, že blogovací portál Microsoftu filtruje v Číně z názvů blogů slova jako „demokracie“ a „lidská práva“.
Microsoft se hájí tím, že musí „dodržovat místní i celosvětové zákony“. Stránky MSN Spaces jsou však umístěny na serverech ve Spojených státech. Zdá se tedy, že by se na ně měly vztahovat americké zákony, a diskuse Čao Ťinga o stávce pekingských novinářů žádný z nich neporušila.
Stejně tak neexistují žádné celosvětové zákony, které by Číňanům bránily diskutovat o událostech, o nichž by jejich vláda raději nediskutovala. Deník New York Times může například svobodně otisknout svou zprávu o stávce, přestože zároveň provozuje webovou stránku, kterou může číst kdokoliv s neokleštěným přístupem k internetu. Pokud si čínská vláda nepřeje, aby její občané četli zahraniční noviny, pak je na ní, aby vymyslela způsob, jak k nim zamezit přístup. Noviny to nejsou povinny dělat za ni.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Obhajoba Microsoftu se tedy míjí účinkem. Můžeme se jen dohadovat, jaký skutečný důvod vedl firmu k odstranění webové stránky, ale důležitou roli podle všeho sehrál strach z odvetných opatření proti obchodním zájmům firmy v Číně.
Jakákoliv korporace pochopitelně může a měla by stanovit limity na využívání svých služeb. Absolutistická linie – ponechat vládnout naprostou svobodu vyjadřování – neobstojí ve světle nepříjemných příkladů. Podle Gatese by Microsoft mohl zabránit využívání svých služeb k šíření návodů na výrobu jaderných bomb, k odesílání nacisticky orientovaných prohlášení do Německa, kde jsou takové materiály nezákonné, a k propagaci dětské pornografie.
Nakolik relevantní jsou však tyto příklady? Ve své klasické obhajobě svobody vyjadřování O svobodě formuloval John Stuart Mill názor, že nejvýznamnějším argumentem pro svobodu vyjadřování je podpora konkurence co nejširšího rozsahu myšlenek a že nejlepším způsobem, jak tyto myšlenky odzkoušet, je ničím nespoutaná diskuse. Chce-li totiž vláda ochránit myšlenky před kritikou, promění je jen v neživotné a zkostnatělé dogma, bez ohledu na to, zda jsou pravdivé.
Souhlasíme-li s Millem, pak pouze jediný z Gatesových příkladů spadá do kategorie projevů, které by měly být chráněny. Recepty na výrobu jaderných bomb nejsou myšlenkami, nýbrž metodami. Stejně tak dětská pornografie není vyjádřením myšlenek. Obojí tedy můžeme omezovat, aniž bychom se zpronevěřili Millově argumentaci. (Esej zastávající názor, že na sexuálním zájmu dospělých o děti není nic špatného a že by se takové chování mělo povolit, na druhou stranu vyjadřuje myšlenku, a neměl by proto podléhat cenzuře, ať už tuto myšlenku pokládáme za sebejedovatější.)
Nejsložitějším z Gatesových tří příkladů jsou tedy nacistická prohlášení na webové stránce určené pro Německo. Lze snadno pochopit, proč si Německo přeje podobná prohlášení zakázat. Podněcování rasové nenávisti zapovídají zákony hned několika států, což může být oprávněné a také v souladu s Millovou obhajobou svobody, pokud se tyto zákony opravdu úzce zaměřují na boj proti podněcování nenávisti, a nikoliv na potlačování argumentů, jakkoliv pomýlených, které apelují na intelektuální schopnosti lidí.
Obhájce potlačování nacistických idejí by mohl namítnout, že tyto ideje už byly odzkoušeny a ukázalo se – tím nejstrašlivějším představitelným způsobem –, že lepší společnost nedokážou vytvořit. Nejlepší možnou známkou, že Německo již překonalo nacistickou minulost, by nicméně bylo, kdyby se jeho zákony zaměřovaly výlučně na podněcování rasové nenávisti, nikoliv na nacismus jako takový.
Rázná opatření Číny proti poctivému zpravodajství a diskusi o událostech odehrávajících se v této zemi každopádně nejsou potlačením zdiskreditované politické ideologie, nýbrž potlačením otevřené a informované politické debaty. Pokud Bill Gates opravdu věří, že internet by měl být osvobozující silou, pak by se měl postarat, aby firma Microsoft nedělala za čínskou vládu špinavou práci.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Bashar al-Assad’s fall from power has created an opportunity for the political and economic reconstruction of a key Arab state. But the record of efforts to stabilize post-conflict societies in the Middle East is littered with failure, and the next few months will most likely determine Syria's political trajectory.
say that Syrians themselves must do the hard work, but multilateral assistance has an important role to play.
The US president-elect has vowed to round up illegal immigrants and raise tariffs, but he will probably fail to reinvigorate the economy for the masses, who will watch the rich get richer on crypto and AI. America has been here before, and if Trump doesn’t turn on the business class and lay the blame at its feet, someone else will.
thinks the next president will be forced to choose between big business and the forgotten man.
Počátkem měsíce se objevila zpráva, že firma Microsoft na žádost čínských vládců znepřístupnila webovou stránku čínského bloggera, který využíval její službu s názvem MSN Spaces. Blogger Čao Ťing informoval o stávce novinářů z listu Beijing News, kterou zahájili po propuštění svého nezávisle orientovaného šéfredaktora.
Postup Microsoftu vyvolává klíčovou otázku: může být internet skutečně silou svobody, kterou represivní vlády nedokážou kontrolovat tak snadno jako noviny, rozhlas a televizi?
Nadšeným zastáncem tohoto názoru je paradoxně sám zakladatel a šéf firmy Microsoft Bill Gates. Ještě loni v říjnu prohlásil: V širším smyslu dnes doopravdy neexistuje způsob, jak potlačovat informace, a já si myslím, že je to báječný pokrok, z něhož můžeme mít všichni dobrý pocit… Jde o médium s totální otevřeností a totální svobodou a právě to je činí tak výjimečným.“
Navzdory tomuto mínění pomáhá Microsoft čínským úřadům potlačovat informace, co nejlépe to jde. Mluvčí firmy údajně prohlásila, že Microsoft už v Číně zablokoval „mnoho stránek“, a již několik měsíců je známo, že blogovací portál Microsoftu filtruje v Číně z názvů blogů slova jako „demokracie“ a „lidská práva“.
Microsoft se hájí tím, že musí „dodržovat místní i celosvětové zákony“. Stránky MSN Spaces jsou však umístěny na serverech ve Spojených státech. Zdá se tedy, že by se na ně měly vztahovat americké zákony, a diskuse Čao Ťinga o stávce pekingských novinářů žádný z nich neporušila.
Stejně tak neexistují žádné celosvětové zákony, které by Číňanům bránily diskutovat o událostech, o nichž by jejich vláda raději nediskutovala. Deník New York Times může například svobodně otisknout svou zprávu o stávce, přestože zároveň provozuje webovou stránku, kterou může číst kdokoliv s neokleštěným přístupem k internetu. Pokud si čínská vláda nepřeje, aby její občané četli zahraniční noviny, pak je na ní, aby vymyslela způsob, jak k nim zamezit přístup. Noviny to nejsou povinny dělat za ni.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Obhajoba Microsoftu se tedy míjí účinkem. Můžeme se jen dohadovat, jaký skutečný důvod vedl firmu k odstranění webové stránky, ale důležitou roli podle všeho sehrál strach z odvetných opatření proti obchodním zájmům firmy v Číně.
Jakákoliv korporace pochopitelně může a měla by stanovit limity na využívání svých služeb. Absolutistická linie – ponechat vládnout naprostou svobodu vyjadřování – neobstojí ve světle nepříjemných příkladů. Podle Gatese by Microsoft mohl zabránit využívání svých služeb k šíření návodů na výrobu jaderných bomb, k odesílání nacisticky orientovaných prohlášení do Německa, kde jsou takové materiály nezákonné, a k propagaci dětské pornografie.
Nakolik relevantní jsou však tyto příklady? Ve své klasické obhajobě svobody vyjadřování O svobodě formuloval John Stuart Mill názor, že nejvýznamnějším argumentem pro svobodu vyjadřování je podpora konkurence co nejširšího rozsahu myšlenek a že nejlepším způsobem, jak tyto myšlenky odzkoušet, je ničím nespoutaná diskuse. Chce-li totiž vláda ochránit myšlenky před kritikou, promění je jen v neživotné a zkostnatělé dogma, bez ohledu na to, zda jsou pravdivé.
Souhlasíme-li s Millem, pak pouze jediný z Gatesových příkladů spadá do kategorie projevů, které by měly být chráněny. Recepty na výrobu jaderných bomb nejsou myšlenkami, nýbrž metodami. Stejně tak dětská pornografie není vyjádřením myšlenek. Obojí tedy můžeme omezovat, aniž bychom se zpronevěřili Millově argumentaci. (Esej zastávající názor, že na sexuálním zájmu dospělých o děti není nic špatného a že by se takové chování mělo povolit, na druhou stranu vyjadřuje myšlenku, a neměl by proto podléhat cenzuře, ať už tuto myšlenku pokládáme za sebejedovatější.)
Nejsložitějším z Gatesových tří příkladů jsou tedy nacistická prohlášení na webové stránce určené pro Německo. Lze snadno pochopit, proč si Německo přeje podobná prohlášení zakázat. Podněcování rasové nenávisti zapovídají zákony hned několika států, což může být oprávněné a také v souladu s Millovou obhajobou svobody, pokud se tyto zákony opravdu úzce zaměřují na boj proti podněcování nenávisti, a nikoliv na potlačování argumentů, jakkoliv pomýlených, které apelují na intelektuální schopnosti lidí.
Obhájce potlačování nacistických idejí by mohl namítnout, že tyto ideje už byly odzkoušeny a ukázalo se – tím nejstrašlivějším představitelným způsobem –, že lepší společnost nedokážou vytvořit. Nejlepší možnou známkou, že Německo již překonalo nacistickou minulost, by nicméně bylo, kdyby se jeho zákony zaměřovaly výlučně na podněcování rasové nenávisti, nikoliv na nacismus jako takový.
Rázná opatření Číny proti poctivému zpravodajství a diskusi o událostech odehrávajících se v této zemi každopádně nejsou potlačením zdiskreditované politické ideologie, nýbrž potlačením otevřené a informované politické debaty. Pokud Bill Gates opravdu věří, že internet by měl být osvobozující silou, pak by se měl postarat, aby firma Microsoft nedělala za čínskou vládu špinavou práci.