BONN – Sucho je sice odvěkou metlou lidstva, ale v současné době se zhoršuje. Žádná oblast ani země dnes nejsou vůči jeho následkům imunní. Silné sucho zasáhlo například jižní Evropu – v Itálii je nejhorší za posledních 70 let. Na západě Spojených států byla poslední dvě desetiletí nejsušší za 1200 let. Chile trpí suchem 13. rok po sobě a třetí největší mexické město Monterrey muselo zavést vodu na příděl.
V Africkém rohu, Etiopii, Keni a Somálsku zakoušejí čtvrtý rok bez dešťů za sebou a pro lidi, dobytek i ekosystémy, které je podporují, je situace stále svízelnější. Vzhledem k nedostatku vhodné výživy umírají děti na nemoci, které by jinak přežily. Dokonce i velbloudi – kteří obvykle přežívají déle než lidé nebo jiné zvířecí druhy – v tomto regionu ve velkých počtech hynou.
Toto utrpení ve mně vyvolává traumatické vzpomínky na mé první setkání se suchem v Mauritánii. Bylo mi sotva 12 let, když všechny domácnosti v naší komunitě přišly o vše – o jídlo, o dobytek i o živobytí. Mnozí dospělí, kteří nedokázali zaopatřit rodinu, si vzali život. Tato zkušenost mi zůstala ve vzpomínkách a motivuje mé úsilí zajistit, aby už žádné děti nemusely prožívat totéž co já. Bohužel mnohé z nich sucho stále trápí a řadu dalších už brzy trápit bude: vědci předpovídají, že klimatické změny zvýší četnost, délku a zeměpisné rozšíření sucha a že do roku 2050 jím budou zasaženy tři čtvrtiny lidí.
Oblasti napříč regiony jsou stále sušší, a třebaže dosud nepanuje konsensus v otázce, kde přesně nastanou ideální podmínky pro vznik sucha, vědci se shodují, že zhoršování kvality půdy tento problém umocňuje. Ještě horší je varování šesté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu, podle níž neděláme dostatečné pokroky při snižování emisí skleníkových plynů a při odvracení ještě horších podmínek v nadcházejících desetiletích.
Nedávné traumatické události a nejnovější vědecké projekce by společně měly vyvolat pocit naléhavosti, který každého přesvědčí, že je zapotřebí zvyšovat odolnost vůči budoucím rizikům sucha. Sucho je přírodní jev, ale není zapotřebí, aby přerostlo v přírodní katastrofu. Degradaci půdy lze přinejmenším částečně zmírnit lepším rozhodováním v oblasti hospodaření s půdními a vodními zdroji a iniciativami za obnovu půdy.
Organizace OSN pro výživu a zemědělství a Úmluva OSN pro boj s dezertifikací (UNCCD) v nedávné zprávě identifikují úspěšné příklady systémů, které snížily riziko sucha ve zranitelných populacích. V Brazílii, Etiopii, Indii a Tunisku se využívá praxe sběru vody a trvale udržitelného hospodaření s půdou, jež snižují dopad sucha. Možná to nějakou dobu potrvá, ale podobnou strategii mohou přijmout všechny země, aby pomohly posunout své obyvatele od nedostatku vody k vodní bezpečnosti.
Velkým nedostatkem současného přístupu je však skutečnost, že je založený na národních systémech, ačkoliv sucho nerespektuje politické hranice. Proaktivní plánování napříč sektory v rámci jednotlivých zemí je nezbytné; bez mezinárodní spolupráce však dopady sucha nakonec zasáhnou i další země. Mezi běžné vedlejší efekty patří konflikty o ubývající vodní zdroje, prudce rostoucí ceny potravin nebo jejich nedostatek, lesní požáry, masový úbytek zvěře a dobytka, písečné a prachové bouře, přesídlování lidí, nucená migrace a občanské nepokoje.
Spolupráce v oblasti předvídání sucha a reakce na něj může rozsah těchto následků rychle odvrátit či snížit. Například Austrálie a USA mají už dlouho zavedené strategické a plánovací protokoly, které mají zajistit, aby postižené komunity mohly sucho důstojně přestát.
Globální vybudování takové odolnosti si vyžádá čas a politickou vůli. Naštěstí i v nejzranitelnějších regionech světa už mají politici základy, na nichž mohou stavět. Například africký Sahel má regionální systém ohrožení suchem, který vznikl před 50 lety s cílem spojit širokou paletu protagonistů, od sdružení producentů po politiky zodpovědné za rozhodování, a z tohoto spojení vědeckých a technologických kapacit na regionální úrovni dodnes těží.
Indie zvolila ještě obsáhlejší přístup, jenž začleňuje řešení problému sucha do národního plánu řízení katastrof. Přitom uplatňuje důmyslnou strategii, která má zahrnovat všechna příslušná ministerstva a úzce koordinovat národní, státní a místní reakce. Tento proces započal před 15 lety a Indie má dnes integrovaný systém vodního hospodářství, který funguje také jako systém varování před suchem.
USA v červnu oznámily, že budou sucho od této chvíle považovat za strategickou domácí i zahraničně-politickou prioritu. Jako země, ve které funguje jeden z nejdůmyslnějších a nejrozvinutějších mechanismů monitorování sucha a reakce na něj na světě, by USA mohly napomoci k uspíšení globálního rozvoje kvalitnějších systémů řízení rizik.
U vlád z celého světa existuje obrovská chuť jednat rychle, než se dopady stále četnějších a ničivějších such stanou nezvladatelnými. A po vytvoření mezivládní pracovní skupiny pro sucho na květnovém summitu UNCCD už máme i platformu pro mobilizaci společného postupu podle toho, co věda označí za nezbytné.
Dopady sucha můžeme společně omezit. Všichni lídři až po úroveň komunit však budou muset dělat, co je třeba, aby zajistili účinnou odolnost – a musí začít okamžitě.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
BONN – Sucho je sice odvěkou metlou lidstva, ale v současné době se zhoršuje. Žádná oblast ani země dnes nejsou vůči jeho následkům imunní. Silné sucho zasáhlo například jižní Evropu – v Itálii je nejhorší za posledních 70 let. Na západě Spojených států byla poslední dvě desetiletí nejsušší za 1200 let. Chile trpí suchem 13. rok po sobě a třetí největší mexické město Monterrey muselo zavést vodu na příděl.
V Africkém rohu, Etiopii, Keni a Somálsku zakoušejí čtvrtý rok bez dešťů za sebou a pro lidi, dobytek i ekosystémy, které je podporují, je situace stále svízelnější. Vzhledem k nedostatku vhodné výživy umírají děti na nemoci, které by jinak přežily. Dokonce i velbloudi – kteří obvykle přežívají déle než lidé nebo jiné zvířecí druhy – v tomto regionu ve velkých počtech hynou.
Toto utrpení ve mně vyvolává traumatické vzpomínky na mé první setkání se suchem v Mauritánii. Bylo mi sotva 12 let, když všechny domácnosti v naší komunitě přišly o vše – o jídlo, o dobytek i o živobytí. Mnozí dospělí, kteří nedokázali zaopatřit rodinu, si vzali život. Tato zkušenost mi zůstala ve vzpomínkách a motivuje mé úsilí zajistit, aby už žádné děti nemusely prožívat totéž co já. Bohužel mnohé z nich sucho stále trápí a řadu dalších už brzy trápit bude: vědci předpovídají, že klimatické změny zvýší četnost, délku a zeměpisné rozšíření sucha a že do roku 2050 jím budou zasaženy tři čtvrtiny lidí.
Oblasti napříč regiony jsou stále sušší, a třebaže dosud nepanuje konsensus v otázce, kde přesně nastanou ideální podmínky pro vznik sucha, vědci se shodují, že zhoršování kvality půdy tento problém umocňuje. Ještě horší je varování šesté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu, podle níž neděláme dostatečné pokroky při snižování emisí skleníkových plynů a při odvracení ještě horších podmínek v nadcházejících desetiletích.
Nedávné traumatické události a nejnovější vědecké projekce by společně měly vyvolat pocit naléhavosti, který každého přesvědčí, že je zapotřebí zvyšovat odolnost vůči budoucím rizikům sucha. Sucho je přírodní jev, ale není zapotřebí, aby přerostlo v přírodní katastrofu. Degradaci půdy lze přinejmenším částečně zmírnit lepším rozhodováním v oblasti hospodaření s půdními a vodními zdroji a iniciativami za obnovu půdy.
Organizace OSN pro výživu a zemědělství a Úmluva OSN pro boj s dezertifikací (UNCCD) v nedávné zprávě identifikují úspěšné příklady systémů, které snížily riziko sucha ve zranitelných populacích. V Brazílii, Etiopii, Indii a Tunisku se využívá praxe sběru vody a trvale udržitelného hospodaření s půdou, jež snižují dopad sucha. Možná to nějakou dobu potrvá, ale podobnou strategii mohou přijmout všechny země, aby pomohly posunout své obyvatele od nedostatku vody k vodní bezpečnosti.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Velkým nedostatkem současného přístupu je však skutečnost, že je založený na národních systémech, ačkoliv sucho nerespektuje politické hranice. Proaktivní plánování napříč sektory v rámci jednotlivých zemí je nezbytné; bez mezinárodní spolupráce však dopady sucha nakonec zasáhnou i další země. Mezi běžné vedlejší efekty patří konflikty o ubývající vodní zdroje, prudce rostoucí ceny potravin nebo jejich nedostatek, lesní požáry, masový úbytek zvěře a dobytka, písečné a prachové bouře, přesídlování lidí, nucená migrace a občanské nepokoje.
Spolupráce v oblasti předvídání sucha a reakce na něj může rozsah těchto následků rychle odvrátit či snížit. Například Austrálie a USA mají už dlouho zavedené strategické a plánovací protokoly, které mají zajistit, aby postižené komunity mohly sucho důstojně přestát.
Globální vybudování takové odolnosti si vyžádá čas a politickou vůli. Naštěstí i v nejzranitelnějších regionech světa už mají politici základy, na nichž mohou stavět. Například africký Sahel má regionální systém ohrožení suchem, který vznikl před 50 lety s cílem spojit širokou paletu protagonistů, od sdružení producentů po politiky zodpovědné za rozhodování, a z tohoto spojení vědeckých a technologických kapacit na regionální úrovni dodnes těží.
Indie zvolila ještě obsáhlejší přístup, jenž začleňuje řešení problému sucha do národního plánu řízení katastrof. Přitom uplatňuje důmyslnou strategii, která má zahrnovat všechna příslušná ministerstva a úzce koordinovat národní, státní a místní reakce. Tento proces započal před 15 lety a Indie má dnes integrovaný systém vodního hospodářství, který funguje také jako systém varování před suchem.
USA v červnu oznámily, že budou sucho od této chvíle považovat za strategickou domácí i zahraničně-politickou prioritu. Jako země, ve které funguje jeden z nejdůmyslnějších a nejrozvinutějších mechanismů monitorování sucha a reakce na něj na světě, by USA mohly napomoci k uspíšení globálního rozvoje kvalitnějších systémů řízení rizik.
U vlád z celého světa existuje obrovská chuť jednat rychle, než se dopady stále četnějších a ničivějších such stanou nezvladatelnými. A po vytvoření mezivládní pracovní skupiny pro sucho na květnovém summitu UNCCD už máme i platformu pro mobilizaci společného postupu podle toho, co věda označí za nezbytné.
Dopady sucha můžeme společně omezit. Všichni lídři až po úroveň komunit však budou muset dělat, co je třeba, aby zajistili účinnou odolnost – a musí začít okamžitě.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.