SINGAPUR – Spletitá síť mezinárodních organizací, která tvoří globální řízení, se stala tak odtažitou a neefektivní, že málokdo ještě spoléhá na to, že bude přinášet výsledky. Dnes, po několika desetiletích zákopových válek a sebemarginalizace, se mezinárodní organizace musí soustředit na stále naléhavější globální prioritu: trvale udržitelnou urbanizaci.
Svět prochází bezpříkladnou a nezvratnou vlnou urbanizace, kdy má podíl globální populace žijící ve velkých městech do roku 2030 dosáhnout 60%. Rychlá urbanizace však žene vzhůru průmyslovou spotřebu fosilních paliv i spotřebu vody v domácnostech a zvyšuje poptávku po potravinách v oblastech s nedostatkem orné půdy. Stručně řečeno je současná trajektorie urbanizace neudržitelná.
Současné úsilí o změnu této situace však zůstává žalostně nedostatečné. Valné shromáždění Organizace spojených národů sice zadalo své agentuře pro lidské osídlování UN-HABITAT úkol prosazovat trvale udržitelnou urbanizaci, avšak tato agentura nemá dost velký vliv na to, aby zajistila, že tato životně důležitá otázka pronikne do globální agendy.
Mezinárodní rozvojoví aktéři – včetně agentur OSN, nevládních organizací, firemních občanských programů a dalších charitativních organizací – navíc jen málokdy koordinují své aktivity, ačkoliv se jejich intervence stále více koncentrují v hustě osídlených velkoměstech.
Vzhledem k tomu, že prosazování trvale udržitelné urbanizace a zlepšení koordinace by podpořilo pokrok v jiných prioritních oblastech (jako jsou mimo jiné práva žen, klimatické změny, nezaměstnanost mladých lidí a gramotnost), musí se trvale udržitelná urbanizace stát pro úřady prioritou. A také ji musí doplňovat otevření technologických stavidel, kdy budou investice směřovat do rozvoje a distribuce inovací, které učiní velkoměsta lépe obyvatelnými, efektivními a trvale udržitelnými.
Mnohé užitečné inovace, jako jsou stavební hmoty produkující energii nebo bezemisní doprava, již ostatně existují; pouze je zapotřebí zpřístupnit je těm, kdo je potřebují nejvíce. Zařízení, jako jsou systémy filtrace malého množství vody, přenosné monitory srdeční činnosti nebo levné tablety, už dnes dramaticky zlepšují životy nejchudších občanů světa a pomáhají vyrovnávat rozdílné ekonomické podmínky.
Budoucí význam globálního řízení spočívá ve vytvoření nových schémat, která usnadní tok životně důležitých znalostí a technologií ze stále rozmanitější palety zdrojů k městským populacím po celém světě. Nástroje potřebné k tomu, aby se život ve městech stal trvale udržitelnějším, už neproudí jen ze severu na jih nebo ze západu na východ. Čína se dostala do čela vývozců solárních fotovoltaických článků a parky čistých technologií vznikají i v arabském světě.
Vlády, firmy, manažeři nabídkových řetězců, stratégové podnikově-občanského sektoru, nevládní organizace a další instituce by se měli snažit zmenšit svou uhlíkovou stopu a zaměřit své zdroje tak, aby přispívaly k trvale udržitelné urbanizaci. Příležitosti k takovým příspěvkům se vynořují neustále – a napříč sektory.
Například ve stavebnictví uzavírají stavební firmy s laboratořemi partnerské smlouvy o testování materiálů, které budou lépe odrážet teplo a současně absorbovat energii k pohonu chladicích systémů, a veřejné komunální společnosti vyvíjejí nové softwarové nástroje umožňující instalaci chytrých měřičů v domácnostech a kancelářích. Dvě americká města – New York a Seattle – zvýšila standardy účinnosti pro nové stavby na rekordní úroveň.
Výrobci automobilů, dopravní společnosti a místní vlády zase spolupracují na rozvoji trvale udržitelné dopravy tím, že dávají pobídky k efektivnímu nevlastnictví vozidel. V důsledku toho se ve městech, jako je Berlín, rozšiřuje sdílení automobilů.
Na MIT navíc vyvinuli skládací elektromobil CityCar, který se na běžné parkovací místo vejde čtyřikrát. Na loňské konferenci Rio+20 se osm největších multilaterálních rozvojových bank zavázalo poskytnout na rozvoj trvale udržitelné dopravy 175 miliard dolarů.
Tlak na dopravní systémy mohou snížit také informační technologie. Například Singapur využívá svou téměř hotovou síť optických vláken k omezení dopravních zácp tím, že zavádí řadu opatření podněcujících zaměstnance k tomu, aby pracovali z domova. Jakmile tato opatření začnou účinkovat, pravděpodobně se vyvinou soběstačná satelitní městečka, což dále sníží spotřebu energie související s dopravou a podpoří aktivnější občanskou společnost.
Singapur je na čele také v další oblasti: v produkci a distribuci recyklované pitné vody. Mnoho měst z celého světa dnes následuje jeho příkladu a rozšiřuje programy zachycování a úpravy vody.
Od amerického Středozápadu až po japonskou Ósaku se zatím šíří také experimenty s vertikálními farmami, jejichž cílem je zlepšit dodávky potravin do měst pěstováním plodin ve skleníkových mrakodrapech. A Indie se stala lídrem v oblasti přeměny biomasy a potravinového odpadu v energii.
Zapomínat by se samozřejmě nemělo ani na miliardy farmářů a vesničanů po celém světě. Intervence typu elektrifikace venkova, poskytování osiva odolného proti suchu a zemědělských technologií nebo rozšíření mikropojištění jsou životně důležité nejen pro blaho venkovského obyvatelstva, ale i jako katalyzátory nové „zelené revoluce“, bez níž se budou obyvatelé měst potýkat se závažným nedostatkem potravin.
V době, kdy se dennodenně objevují nová nápaditá řešení, spočívá hlavní úkol v jejich širokém rozšíření – a to vyžaduje mezinárodní spolupráci. „Nejchytřejší“ města však nemusí být nutně technologicky nejrozvinutějšími. Spíše jsou to místa, kde technologie a veřejná politika ruku v ruce podporují blahobyt a aspirace občanů. Tato klíčová skutečnost bude leitmotivem diskuse na druhém výročním summitu Nadace nových měst – ten se uskuteční letos v červnu a jeho téma bude znít „Lidské velkoměsto“ – a měla by být i jádrem iniciativ za trvale udržitelnou urbanizaci.
Učinit z trvale udržitelné urbanizace strategickou prioritu je možná jediný způsob, jak lze překonat spojené krize růstu celkové nezaměstnanosti, nezaměstnanosti mládeže a příjmové nerovnosti. Některá pracovní místa v továrnách lze sice převést jinam nebo automatizovat, avšak roboti zatím neumějí renovovat budovy, instalovat na střechy fotovoltaické články ani budovat vertikální farmy. A dokonce i přechod na automatizované soupravy metra nebo automobily bez řidiče, k němuž dnes dochází v městech jako Singapur nebo Tokio, bude vyžadovat značný počet pracovních sil, které vybudují příslušné systémy a budou je provozovat. Také v budoucnu stejně jako v minulosti budou činnosti s největším podílem lidské práce souviset s výstavbou domů, výrobních komplexů a potažmo i komunit.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
SINGAPUR – Spletitá síť mezinárodních organizací, která tvoří globální řízení, se stala tak odtažitou a neefektivní, že málokdo ještě spoléhá na to, že bude přinášet výsledky. Dnes, po několika desetiletích zákopových válek a sebemarginalizace, se mezinárodní organizace musí soustředit na stále naléhavější globální prioritu: trvale udržitelnou urbanizaci.
Svět prochází bezpříkladnou a nezvratnou vlnou urbanizace, kdy má podíl globální populace žijící ve velkých městech do roku 2030 dosáhnout 60%. Rychlá urbanizace však žene vzhůru průmyslovou spotřebu fosilních paliv i spotřebu vody v domácnostech a zvyšuje poptávku po potravinách v oblastech s nedostatkem orné půdy. Stručně řečeno je současná trajektorie urbanizace neudržitelná.
Současné úsilí o změnu této situace však zůstává žalostně nedostatečné. Valné shromáždění Organizace spojených národů sice zadalo své agentuře pro lidské osídlování UN-HABITAT úkol prosazovat trvale udržitelnou urbanizaci, avšak tato agentura nemá dost velký vliv na to, aby zajistila, že tato životně důležitá otázka pronikne do globální agendy.
Mezinárodní rozvojoví aktéři – včetně agentur OSN, nevládních organizací, firemních občanských programů a dalších charitativních organizací – navíc jen málokdy koordinují své aktivity, ačkoliv se jejich intervence stále více koncentrují v hustě osídlených velkoměstech.
Vzhledem k tomu, že prosazování trvale udržitelné urbanizace a zlepšení koordinace by podpořilo pokrok v jiných prioritních oblastech (jako jsou mimo jiné práva žen, klimatické změny, nezaměstnanost mladých lidí a gramotnost), musí se trvale udržitelná urbanizace stát pro úřady prioritou. A také ji musí doplňovat otevření technologických stavidel, kdy budou investice směřovat do rozvoje a distribuce inovací, které učiní velkoměsta lépe obyvatelnými, efektivními a trvale udržitelnými.
Mnohé užitečné inovace, jako jsou stavební hmoty produkující energii nebo bezemisní doprava, již ostatně existují; pouze je zapotřebí zpřístupnit je těm, kdo je potřebují nejvíce. Zařízení, jako jsou systémy filtrace malého množství vody, přenosné monitory srdeční činnosti nebo levné tablety, už dnes dramaticky zlepšují životy nejchudších občanů světa a pomáhají vyrovnávat rozdílné ekonomické podmínky.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Budoucí význam globálního řízení spočívá ve vytvoření nových schémat, která usnadní tok životně důležitých znalostí a technologií ze stále rozmanitější palety zdrojů k městským populacím po celém světě. Nástroje potřebné k tomu, aby se život ve městech stal trvale udržitelnějším, už neproudí jen ze severu na jih nebo ze západu na východ. Čína se dostala do čela vývozců solárních fotovoltaických článků a parky čistých technologií vznikají i v arabském světě.
Vlády, firmy, manažeři nabídkových řetězců, stratégové podnikově-občanského sektoru, nevládní organizace a další instituce by se měli snažit zmenšit svou uhlíkovou stopu a zaměřit své zdroje tak, aby přispívaly k trvale udržitelné urbanizaci. Příležitosti k takovým příspěvkům se vynořují neustále – a napříč sektory.
Například ve stavebnictví uzavírají stavební firmy s laboratořemi partnerské smlouvy o testování materiálů, které budou lépe odrážet teplo a současně absorbovat energii k pohonu chladicích systémů, a veřejné komunální společnosti vyvíjejí nové softwarové nástroje umožňující instalaci chytrých měřičů v domácnostech a kancelářích. Dvě americká města – New York a Seattle – zvýšila standardy účinnosti pro nové stavby na rekordní úroveň.
Výrobci automobilů, dopravní společnosti a místní vlády zase spolupracují na rozvoji trvale udržitelné dopravy tím, že dávají pobídky k efektivnímu nevlastnictví vozidel. V důsledku toho se ve městech, jako je Berlín, rozšiřuje sdílení automobilů.
Na MIT navíc vyvinuli skládací elektromobil CityCar, který se na běžné parkovací místo vejde čtyřikrát. Na loňské konferenci Rio+20 se osm největších multilaterálních rozvojových bank zavázalo poskytnout na rozvoj trvale udržitelné dopravy 175 miliard dolarů.
Tlak na dopravní systémy mohou snížit také informační technologie. Například Singapur využívá svou téměř hotovou síť optických vláken k omezení dopravních zácp tím, že zavádí řadu opatření podněcujících zaměstnance k tomu, aby pracovali z domova. Jakmile tato opatření začnou účinkovat, pravděpodobně se vyvinou soběstačná satelitní městečka, což dále sníží spotřebu energie související s dopravou a podpoří aktivnější občanskou společnost.
Singapur je na čele také v další oblasti: v produkci a distribuci recyklované pitné vody. Mnoho měst z celého světa dnes následuje jeho příkladu a rozšiřuje programy zachycování a úpravy vody.
Od amerického Středozápadu až po japonskou Ósaku se zatím šíří také experimenty s vertikálními farmami, jejichž cílem je zlepšit dodávky potravin do měst pěstováním plodin ve skleníkových mrakodrapech. A Indie se stala lídrem v oblasti přeměny biomasy a potravinového odpadu v energii.
Zapomínat by se samozřejmě nemělo ani na miliardy farmářů a vesničanů po celém světě. Intervence typu elektrifikace venkova, poskytování osiva odolného proti suchu a zemědělských technologií nebo rozšíření mikropojištění jsou životně důležité nejen pro blaho venkovského obyvatelstva, ale i jako katalyzátory nové „zelené revoluce“, bez níž se budou obyvatelé měst potýkat se závažným nedostatkem potravin.
V době, kdy se dennodenně objevují nová nápaditá řešení, spočívá hlavní úkol v jejich širokém rozšíření – a to vyžaduje mezinárodní spolupráci. „Nejchytřejší“ města však nemusí být nutně technologicky nejrozvinutějšími. Spíše jsou to místa, kde technologie a veřejná politika ruku v ruce podporují blahobyt a aspirace občanů. Tato klíčová skutečnost bude leitmotivem diskuse na druhém výročním summitu Nadace nových měst – ten se uskuteční letos v červnu a jeho téma bude znít „Lidské velkoměsto“ – a měla by být i jádrem iniciativ za trvale udržitelnou urbanizaci.
Učinit z trvale udržitelné urbanizace strategickou prioritu je možná jediný způsob, jak lze překonat spojené krize růstu celkové nezaměstnanosti, nezaměstnanosti mládeže a příjmové nerovnosti. Některá pracovní místa v továrnách lze sice převést jinam nebo automatizovat, avšak roboti zatím neumějí renovovat budovy, instalovat na střechy fotovoltaické články ani budovat vertikální farmy. A dokonce i přechod na automatizované soupravy metra nebo automobily bez řidiče, k němuž dnes dochází v městech jako Singapur nebo Tokio, bude vyžadovat značný počet pracovních sil, které vybudují příslušné systémy a budou je provozovat. Také v budoucnu stejně jako v minulosti budou činnosti s největším podílem lidské práce souviset s výstavbou domů, výrobních komplexů a potažmo i komunit.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.