LONDÝN – Evropa má silnou tradici lídra v boji proti klimatickým změnám. V poslední době však evropský kontinent dospěl do ideologické slepé uličky v otázce, jak tento problém řešit, neboť trvalá ekologická udržitelnost a růst bývají často vykreslovány jako dvě vzájemně se vylučující věci. Má-li Evropa zůstat ekologickým lídrem a také centrem inovací a konkurenceschopnosti, bude se muset vzdát své ideologické strnulosti a přihlásit se k realistickým a pragmatickým řešením, která dokážou přinést ekologický prospěch, aniž by obětovala hospodářský rozvoj.
Problémy způsobené klimatickými změnami jsou reálné a důsledky nečinnosti nelze přehlížet. Současně však roste poptávka po energii a je zde i zoufalá potřeba dlouhodobého vybřednutí z probíhající hospodářské krize. Neexistuje žádný jediný a snadný recept, jenž by řešil oba tyto imperativy. Zpomalení globálního oteplování při současném zajištění hospodářského růstu bude vyžadovat vyvážené portfolio řešení včetně obnovitelné energie a vyšší energetické účinnosti. Mezi těmito řešeními hraje zásadní roli zachycování a ukládání uhlíku (CCS).
Technologie CCS spočívá v zachycování oxidu uhličitého u zdroje jeho emisí, v jeho stlačování a trvalém ukládání v podzemí. Díky tomu představuje důležitý most mezi naší moderní ekonomikou, která se silně spoléhá na fosilní paliva s vysokým obsahem uhlíku, a budoucností, v níž budou emise CO2 podstatně nižší. To nám poskytuje nástroj potřebný k tomu, abychom udrželi konkurenceschopný průmyslový sektor a současně mohli bojovat s globálním oteplováním.
Stejně jako u kterékoliv jiné inovace existují i zde otázky týkající se technologické životaschopnosti. Někteří lidé zpochybňují rozsah investic potřebných k instalaci a údržbě systémů nutných pro zachycování a ukládání CO2. Zde je však důležité poznamenat, že tyto náklady jsou neporovnatelně nižší než náklady na snížení emisí CO2 bez CCS. Například podle Mezinárodní energetické agentury by desetileté zpoždění při zavádění CCS zvýšilo náklady na odstranění uhlíku v energetickém sektoru o 750 miliard eur.
Mezivládní panel OSN pro změny klimatu se vyjádřil jednoznačně, když trval na tom, že snížení emisí CO2 a oslabení naší závislosti na fosilních palivech jsou dnes naléhavější než kdykoliv dříve. Panel dal jasně najevo, že CCS – jediná technologie, která dokáže zachytit nejméně 90% emisí CO2 od největších světových producentů – musí být součástí řešení.
Za hranicemi Evropy už vlády a firmy uhánějí vpřed. V Kanadě na přehradě Boundary Dam byl v říjnu 2014 spuštěn první kompletní projekt CCS na světě, což dokazuje, že tato technologie je životaschopná a připravená k realizaci. Spojené arabské emiráty zahájily výstavbu prvního rozsáhlého projektu CCS na světě v sektoru železárenství a ocelářství. Čína nadále projevuje obrovský zájem o tuto technologii a spolupracuje se Spojenými státy na vývoji vlastních kapacit CCS.
Evropa si nemůže dovolit zaostat. Energeticky náročné průmyslové obory přímo podporují čtyři miliony pracovních míst po celém kontinentu. Investice do CCS by pomohly zachovat evropskou ekonomickou základnu, neboť by zabezpečily pracovní místa, vytvořily nová a ochránily životně důležité sektory. Zároveň by pomohly realizovat vizi Evropy, která podporuje trvalou udržitelnost i růst – vizi, jež je zjevně v souladu s prioritami předsedy Evropské komise Jeana-Claudea Junckera vytvořit pracovní místa, udržet růst a rozvinout konkurenceschopnou energetickou unii.
Největší evropské ropné společnosti a dodavatelé vybavení jsou připraveni investovat do snížení emisí CO2 tolik, kolik je zapotřebí. Aby to však bylo možné, musíme disponovat realistickými politikami a strategiemi.
Technologie CCS byla na nejvyšší politické úrovni uznána jako součást Klimatického a energetického rámce Evropské unie 2030 a Evropské strategie energetické bezpečnosti. Přišel však čas přetavit uznání v konkrétní činy. To vyžaduje investiční pobídky, kvalitnější oceňování uhlíku a zdokonalení systému obchodování s emisemi. Převratné řešení předpokládá značnou politickou vůli; je tedy nezbytné, aby vedoucí evropští představitelé dali najevo, že vědí, co je třeba dělat.
Trvale udržitelný růst nemusí být protimluv. Aby ho však Evropa dosáhla, musí překonat ideologický pat, který ochromuje ekologickou debatu. Chceme-li uvést naše ekologické priority do souladu s trvalým růstem, musíme jednat realisticky, pragmaticky a především bezodkladně.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
LONDÝN – Evropa má silnou tradici lídra v boji proti klimatickým změnám. V poslední době však evropský kontinent dospěl do ideologické slepé uličky v otázce, jak tento problém řešit, neboť trvalá ekologická udržitelnost a růst bývají často vykreslovány jako dvě vzájemně se vylučující věci. Má-li Evropa zůstat ekologickým lídrem a také centrem inovací a konkurenceschopnosti, bude se muset vzdát své ideologické strnulosti a přihlásit se k realistickým a pragmatickým řešením, která dokážou přinést ekologický prospěch, aniž by obětovala hospodářský rozvoj.
Problémy způsobené klimatickými změnami jsou reálné a důsledky nečinnosti nelze přehlížet. Současně však roste poptávka po energii a je zde i zoufalá potřeba dlouhodobého vybřednutí z probíhající hospodářské krize. Neexistuje žádný jediný a snadný recept, jenž by řešil oba tyto imperativy. Zpomalení globálního oteplování při současném zajištění hospodářského růstu bude vyžadovat vyvážené portfolio řešení včetně obnovitelné energie a vyšší energetické účinnosti. Mezi těmito řešeními hraje zásadní roli zachycování a ukládání uhlíku (CCS).
Technologie CCS spočívá v zachycování oxidu uhličitého u zdroje jeho emisí, v jeho stlačování a trvalém ukládání v podzemí. Díky tomu představuje důležitý most mezi naší moderní ekonomikou, která se silně spoléhá na fosilní paliva s vysokým obsahem uhlíku, a budoucností, v níž budou emise CO2 podstatně nižší. To nám poskytuje nástroj potřebný k tomu, abychom udrželi konkurenceschopný průmyslový sektor a současně mohli bojovat s globálním oteplováním.
Stejně jako u kterékoliv jiné inovace existují i zde otázky týkající se technologické životaschopnosti. Někteří lidé zpochybňují rozsah investic potřebných k instalaci a údržbě systémů nutných pro zachycování a ukládání CO2. Zde je však důležité poznamenat, že tyto náklady jsou neporovnatelně nižší než náklady na snížení emisí CO2 bez CCS. Například podle Mezinárodní energetické agentury by desetileté zpoždění při zavádění CCS zvýšilo náklady na odstranění uhlíku v energetickém sektoru o 750 miliard eur.
Mezivládní panel OSN pro změny klimatu se vyjádřil jednoznačně, když trval na tom, že snížení emisí CO2 a oslabení naší závislosti na fosilních palivech jsou dnes naléhavější než kdykoliv dříve. Panel dal jasně najevo, že CCS – jediná technologie, která dokáže zachytit nejméně 90% emisí CO2 od největších světových producentů – musí být součástí řešení.
Za hranicemi Evropy už vlády a firmy uhánějí vpřed. V Kanadě na přehradě Boundary Dam byl v říjnu 2014 spuštěn první kompletní projekt CCS na světě, což dokazuje, že tato technologie je životaschopná a připravená k realizaci. Spojené arabské emiráty zahájily výstavbu prvního rozsáhlého projektu CCS na světě v sektoru železárenství a ocelářství. Čína nadále projevuje obrovský zájem o tuto technologii a spolupracuje se Spojenými státy na vývoji vlastních kapacit CCS.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Evropa si nemůže dovolit zaostat. Energeticky náročné průmyslové obory přímo podporují čtyři miliony pracovních míst po celém kontinentu. Investice do CCS by pomohly zachovat evropskou ekonomickou základnu, neboť by zabezpečily pracovní místa, vytvořily nová a ochránily životně důležité sektory. Zároveň by pomohly realizovat vizi Evropy, která podporuje trvalou udržitelnost i růst – vizi, jež je zjevně v souladu s prioritami předsedy Evropské komise Jeana-Claudea Junckera vytvořit pracovní místa, udržet růst a rozvinout konkurenceschopnou energetickou unii.
Největší evropské ropné společnosti a dodavatelé vybavení jsou připraveni investovat do snížení emisí CO2 tolik, kolik je zapotřebí. Aby to však bylo možné, musíme disponovat realistickými politikami a strategiemi.
Technologie CCS byla na nejvyšší politické úrovni uznána jako součást Klimatického a energetického rámce Evropské unie 2030 a Evropské strategie energetické bezpečnosti. Přišel však čas přetavit uznání v konkrétní činy. To vyžaduje investiční pobídky, kvalitnější oceňování uhlíku a zdokonalení systému obchodování s emisemi. Převratné řešení předpokládá značnou politickou vůli; je tedy nezbytné, aby vedoucí evropští představitelé dali najevo, že vědí, co je třeba dělat.
Trvale udržitelný růst nemusí být protimluv. Aby ho však Evropa dosáhla, musí překonat ideologický pat, který ochromuje ekologickou debatu. Chceme-li uvést naše ekologické priority do souladu s trvalým růstem, musíme jednat realisticky, pragmaticky a především bezodkladně.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.