MELBOURNE – Dokáže účast na hodině filozofie, konkrétněji na hodině praktické etiky, přivést studenta k etičtějšímu jednání?
Na odpovědi na tuto otázku mají zřetelný zájem učitelé praktické etiky. Důležitá by měla být i pro studenty, kteří zvažují, že se zapíší do kurzu praktické etiky. Otázka má ale také obecnější filozofický význam, protože odpověď na ni by mohla vnést světlo do prastaré a zásadní otázky po roli, již při formování našich etických soudů a určování našich skutků sehrává rozum.
Platón ve Faidrovi používá metaforu povozu taženého dvěma koňmi; jeden představuje racionální a morální podněty, druhý iracionální vášně a touhy. Úkolem vozky je vést koně tak, aby ve spřežení táhli společně. Platón se domnívá, že duše by měla být směsí našich vášní a rozumu, ale také dává najevo, že harmonii je třeba nalézat pod nadvládou rozumu.
David Hume v osmnáctém století tvrdil, že tato představa zápasu mezi rozumem a vášněmi je zavádějící. Rozum sám o sobě, uvažoval, nedokáže ovlivnit vůli. Rozum je, jak proslule napsal, „otrokem vášní“.
Hume hovořil o „vášních“ v širším smyslu, než jak tomuto pojmu rozumíme dnes. Do okruhu toho, co nazýval vášněmi, patří sounáležitost či soucit s ostatními a starost o naše dlouhodobé zájmy. Co jiní filozofové považují za střet mezi rozumem a city, je Humeovým prizmatem vlastně zápas mezi těmito „klidnými vášněmi“ a našimi prudšími a často nerozvážnými tužbami.
V současné psychologii je vlivná obdoba Humeova náhledu na rozum. Jonathan Haidt, autor knih Hypotéza štěstí a Morálka lidské mysli, používá metaforu upomínající na Platóna, ale k podpoře názoru bližšího Humeovi, aby ilustroval, co nazývá sociálně intuicionistickým náhledem na etiku: „Mysl je rozdělena na dvě části, na jezdce a slona,“ píše hned na první stránce Morálky lidské mysli, „přičemž úkolem jezdce je sloužit slonovi.“ Jezdcem v Haidtově metafoře je mentální proces, který ovládáme, hlavně vědomé uvažování, a slonem dalších 99 % mentálních procesů, především emocí a intuicí.
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Výzkumy Haidta přivedly k pohledu na morální argumentaci převážně jako na zpětnou racionalizaci našich automatických, intuitivních reakcí. Píše proto: „Začal jsem být tudíž skeptický k přímým přístupům vůči tříbení etického chování – zejména k přímému vyučování ve škole. Nemůžeme jen tak nalít morální poznání studentům do hlav a očekávat, že po odchodu ze třídy takové znalosti využijí v praxi.“
V Morálce lidské mysli čerpá Haidt oporu pro své názory z výzkumu filozofa Erika Schwitzgebela z Kalifornské univerzity v Riverside a Joshui Rusta ze Stetsonovy univerzity. Schwitzgebel a Rust u řady etických témat dokládají, že profesoři filozofie zaměření na etiku se nechovají o nic lépe než profesoři působící v jiných oblastech filozofie a že nejsou etičtější než profesoři, kteří vůbec nepracují na poli filozofie. Když ani profesoři zabývající se etikou nejsou etičtější než jejich kolegové v jiných oborech, nepotvrzuje to přesvědčení, že etická argumentace nemá schopnost přimět lidi k etičtějšímu chování?
Možná. Přesto o tom nejsem, vzdor těmto důkazům, zcela přesvědčen. Dostala se ke mně spousta nahodilých dokladů, že mé přednášky o praktické etice změnily alespoň některým studentům život, a to dost zásadními způsoby. Někteří se stali vegetariány nebo vegany. Jiní začali přispívat na pomoc krajně chudým lidem v zemích s nízkými příjmy a hrstka jich změnila kariérní plány, aby mohli pro zlepšování světa vykonat víc.
Před dvěma lety mi Schwitzgebel nabídl příležitost uskutečnit test, rigorózněji než kdy dřív, jestli přednáška o etice konzumace masa dokáže něco změnit na tom, co studenti jedí. Společně s Bradem Cokeletem, profesorem filozofie na Kansaské univerzitě, jsme realizovali studii zahrnující 1143 studentů na Kalifornské univerzitě v Riverside. Od poloviny studentů jsme požadovali, aby si přečetli filozofický článek obhajující vegetariánství, poté následovala diskuse ve skupinkách s možností sledovat video propagující bezmasou stravu. Druhá půlka byla kontrolní skupinou. Ta obdržela materiály a diskutovala o tom, jak pomoci lidem žijícím v chudobě.
Využili jsme informací z univerzitních stravovacích karet, abychom zjistili, jaké jídlo si studenti z obou skupin kupovali před těmito semináři a po nich. Získali jsme údaje o téměř 6000 nákupů potravin uskutečněných 476 studenty. Nákupy byly ztotožněny se studenty, kteří četli a diskutovali o etice konzumace masa a kteří nikoli, ale údaje, jež jsme obdrželi, byly anonymizované, takže jsme nemohli určit nákupy žádného konkrétního studenta.
Výsledkem byl pokles nákupů masa, z 52 % na 45 %, mezi studenty ze skupiny, která se věnovala etice masa, a několik týdnů po semináři tato nižší míra nákupů masa přetrvala. Ve skupině, která se zabývala charitativními dary, k žádné změně v míře nákupů masa nedošlo (a zda tito studenti víc darovali na dobročinnost, jsme neměli jak zjistit).
Naše výsledky jsou prozatím předběžné a ještě neprošly recenzním řízením. Sháníme další údaje o významu sledování videa, které u studentů mohlo zapůsobit spíš na city než na rozum. Nicméně jedná se podle našich znalostí o první řádně řízenou studii ve skutečném světě, nikoli laboratorním prostředí, věnovanou vlivu vysokoškolské výuky filozofie na chování studentů. Úbytek konzumace masa není dramatický, ale je statisticky významný a naznačuje, že za určitých okolností může etická argumentace ve výuce měnit chování.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Donald Trump is offering a vision of crony rentier capitalism that has enticed many captains of industry and finance. In catering to their wishes for more tax cuts and less regulation, he would make most Americans’ lives poorer, harder, and shorter.
explains what a Republican victory in the 2024 election would mean for most Americans’ standard of living.
The outcome of the AI race could determine the global distribution of wealth and power for generations to come, and Europe is already lagging far behind China, the United States, Israel, Taiwan, and many others. Overhauling the EU's sclerotic, Kafkaesque startup ecosystem has never been more urgent.
explain what is wrong with the EU technology startup system, and what to do about it.
MELBOURNE – Dokáže účast na hodině filozofie, konkrétněji na hodině praktické etiky, přivést studenta k etičtějšímu jednání?
Na odpovědi na tuto otázku mají zřetelný zájem učitelé praktické etiky. Důležitá by měla být i pro studenty, kteří zvažují, že se zapíší do kurzu praktické etiky. Otázka má ale také obecnější filozofický význam, protože odpověď na ni by mohla vnést světlo do prastaré a zásadní otázky po roli, již při formování našich etických soudů a určování našich skutků sehrává rozum.
Platón ve Faidrovi používá metaforu povozu taženého dvěma koňmi; jeden představuje racionální a morální podněty, druhý iracionální vášně a touhy. Úkolem vozky je vést koně tak, aby ve spřežení táhli společně. Platón se domnívá, že duše by měla být směsí našich vášní a rozumu, ale také dává najevo, že harmonii je třeba nalézat pod nadvládou rozumu.
David Hume v osmnáctém století tvrdil, že tato představa zápasu mezi rozumem a vášněmi je zavádějící. Rozum sám o sobě, uvažoval, nedokáže ovlivnit vůli. Rozum je, jak proslule napsal, „otrokem vášní“.
Hume hovořil o „vášních“ v širším smyslu, než jak tomuto pojmu rozumíme dnes. Do okruhu toho, co nazýval vášněmi, patří sounáležitost či soucit s ostatními a starost o naše dlouhodobé zájmy. Co jiní filozofové považují za střet mezi rozumem a city, je Humeovým prizmatem vlastně zápas mezi těmito „klidnými vášněmi“ a našimi prudšími a často nerozvážnými tužbami.
V současné psychologii je vlivná obdoba Humeova náhledu na rozum. Jonathan Haidt, autor knih Hypotéza štěstí a Morálka lidské mysli, používá metaforu upomínající na Platóna, ale k podpoře názoru bližšího Humeovi, aby ilustroval, co nazývá sociálně intuicionistickým náhledem na etiku: „Mysl je rozdělena na dvě části, na jezdce a slona,“ píše hned na první stránce Morálky lidské mysli, „přičemž úkolem jezdce je sloužit slonovi.“ Jezdcem v Haidtově metafoře je mentální proces, který ovládáme, hlavně vědomé uvažování, a slonem dalších 99 % mentálních procesů, především emocí a intuicí.
Go beyond the headlines with PS - and save 30%
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Výzkumy Haidta přivedly k pohledu na morální argumentaci převážně jako na zpětnou racionalizaci našich automatických, intuitivních reakcí. Píše proto: „Začal jsem být tudíž skeptický k přímým přístupům vůči tříbení etického chování – zejména k přímému vyučování ve škole. Nemůžeme jen tak nalít morální poznání studentům do hlav a očekávat, že po odchodu ze třídy takové znalosti využijí v praxi.“
V Morálce lidské mysli čerpá Haidt oporu pro své názory z výzkumu filozofa Erika Schwitzgebela z Kalifornské univerzity v Riverside a Joshui Rusta ze Stetsonovy univerzity. Schwitzgebel a Rust u řady etických témat dokládají, že profesoři filozofie zaměření na etiku se nechovají o nic lépe než profesoři působící v jiných oblastech filozofie a že nejsou etičtější než profesoři, kteří vůbec nepracují na poli filozofie. Když ani profesoři zabývající se etikou nejsou etičtější než jejich kolegové v jiných oborech, nepotvrzuje to přesvědčení, že etická argumentace nemá schopnost přimět lidi k etičtějšímu chování?
Možná. Přesto o tom nejsem, vzdor těmto důkazům, zcela přesvědčen. Dostala se ke mně spousta nahodilých dokladů, že mé přednášky o praktické etice změnily alespoň některým studentům život, a to dost zásadními způsoby. Někteří se stali vegetariány nebo vegany. Jiní začali přispívat na pomoc krajně chudým lidem v zemích s nízkými příjmy a hrstka jich změnila kariérní plány, aby mohli pro zlepšování světa vykonat víc.
Před dvěma lety mi Schwitzgebel nabídl příležitost uskutečnit test, rigorózněji než kdy dřív, jestli přednáška o etice konzumace masa dokáže něco změnit na tom, co studenti jedí. Společně s Bradem Cokeletem, profesorem filozofie na Kansaské univerzitě, jsme realizovali studii zahrnující 1143 studentů na Kalifornské univerzitě v Riverside. Od poloviny studentů jsme požadovali, aby si přečetli filozofický článek obhajující vegetariánství, poté následovala diskuse ve skupinkách s možností sledovat video propagující bezmasou stravu. Druhá půlka byla kontrolní skupinou. Ta obdržela materiály a diskutovala o tom, jak pomoci lidem žijícím v chudobě.
Využili jsme informací z univerzitních stravovacích karet, abychom zjistili, jaké jídlo si studenti z obou skupin kupovali před těmito semináři a po nich. Získali jsme údaje o téměř 6000 nákupů potravin uskutečněných 476 studenty. Nákupy byly ztotožněny se studenty, kteří četli a diskutovali o etice konzumace masa a kteří nikoli, ale údaje, jež jsme obdrželi, byly anonymizované, takže jsme nemohli určit nákupy žádného konkrétního studenta.
Výsledkem byl pokles nákupů masa, z 52 % na 45 %, mezi studenty ze skupiny, která se věnovala etice masa, a několik týdnů po semináři tato nižší míra nákupů masa přetrvala. Ve skupině, která se zabývala charitativními dary, k žádné změně v míře nákupů masa nedošlo (a zda tito studenti víc darovali na dobročinnost, jsme neměli jak zjistit).
Naše výsledky jsou prozatím předběžné a ještě neprošly recenzním řízením. Sháníme další údaje o významu sledování videa, které u studentů mohlo zapůsobit spíš na city než na rozum. Nicméně jedná se podle našich znalostí o první řádně řízenou studii ve skutečném světě, nikoli laboratorním prostředí, věnovanou vlivu vysokoškolské výuky filozofie na chování studentů. Úbytek konzumace masa není dramatický, ale je statisticky významný a naznačuje, že za určitých okolností může etická argumentace ve výuce měnit chování.
Z angličtiny přeložil David Daduč