singer173_BrianAJacksonGettyImages_feetwhitearrows Brian A. Jackson/Getty Images

Lze etice naučit?

MELBOURNE – Dokáže účast na hodině filozofie, konkrétněji na hodině praktické etiky, přivést studenta k etičtějšímu jednání?

Na odpovědi na tuto otázku mají zřetelný zájem učitelé praktické etiky. Důležitá by měla být i pro studenty, kteří zvažují, že se zapíší do kurzu praktické etiky. Otázka má ale také obecnější filozofický význam, protože odpověď na ni by mohla vnést světlo do prastaré a zásadní otázky po roli, již při formování našich etických soudů a určování našich skutků sehrává rozum.

Platón ve Faidrovi používá metaforu povozu taženého dvěma koňmi; jeden představuje racionální a morální podněty, druhý iracionální vášně a touhy. Úkolem vozky je vést koně tak, aby ve spřežení táhli společně. Platón se domnívá, že duše by měla být směsí našich vášní a rozumu, ale také dává najevo, že harmonii je třeba nalézat pod nadvládou rozumu.

David Hume v osmnáctém století tvrdil, že tato představa zápasu mezi rozumem a vášněmi je zavádějící. Rozum sám o sobě, uvažoval, nedokáže ovlivnit vůli. Rozum je, jak proslule napsal, „otrokem vášní“.

Hume hovořil o „vášních“ v širším smyslu, než jak tomuto pojmu rozumíme dnes. Do okruhu toho, co nazýval vášněmi, patří sounáležitost či soucit s ostatními a starost o naše dlouhodobé zájmy. Co jiní filozofové považují za střet mezi rozumem a city, je Humeovým prizmatem vlastně zápas mezi těmito „klidnými vášněmi“ a našimi prudšími a často nerozvážnými tužbami.

V současné psychologii je vlivná obdoba Humeova náhledu na rozum. Jonathan Haidt, autor knih Hypotéza štěstí a Morálka lidské mysli, používá metaforu upomínající na Platóna, ale k podpoře názoru bližšího Humeovi, aby ilustroval, co nazývá sociálně intuicionistickým náhledem na etiku: „Mysl je rozdělena na dvě části, na jezdce a slona,“ píše hned na první stránce Morálky lidské mysli, „přičemž úkolem jezdce je sloužit slonovi.“ Jezdcem v Haidtově metafoře je mentální proces, který ovládáme, hlavně vědomé uvažování, a slonem dalších 99 % mentálních procesů, především emocí a intuicí.

Go beyond the headlines with PS - and save 30%
kamala-trump-1333x1000

Go beyond the headlines with PS - and save 30%

As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.

Subscribe Now

Výzkumy Haidta přivedly k pohledu na morální argumentaci převážně jako na zpětnou racionalizaci našich automatických, intuitivních reakcí. Píše proto: „Začal jsem být tudíž skeptický k přímým přístupům vůči tříbení etického chování – zejména k přímému vyučování ve škole. Nemůžeme jen tak nalít morální poznání studentům do hlav a očekávat, že po odchodu ze třídy takové znalosti využijí v praxi.“

Morálce lidské mysli čerpá Haidt oporu pro své názory z výzkumu filozofa Erika Schwitzgebela z Kalifornské univerzity v Riverside a Joshui Rusta ze Stetsonovy univerzity. Schwitzgebel a Rust u řady etických témat dokládají, že profesoři filozofie zaměření na etiku se nechovají o nic lépe než profesoři působící v jiných oblastech filozofie a že nejsou etičtější než profesoři, kteří vůbec nepracují na poli filozofie. Když ani profesoři zabývající se etikou nejsou etičtější než jejich kolegové v jiných oborech, nepotvrzuje to přesvědčení, že etická argumentace nemá schopnost přimět lidi k etičtějšímu chování?

Možná. Přesto o tom nejsem, vzdor těmto důkazům, zcela přesvědčen. Dostala se ke mně spousta nahodilých dokladů, že mé přednášky o praktické etice změnily alespoň některým studentům život, a to dost zásadními způsoby. Někteří se stali vegetariány nebo vegany. Jiní začali přispívat na pomoc krajně chudým lidem v zemích s nízkými příjmy a hrstka jich změnila kariérní plány, aby mohli pro zlepšování světa vykonat víc.

Před dvěma lety mi Schwitzgebel nabídl příležitost uskutečnit test, rigorózněji než kdy dřív, jestli přednáška o etice konzumace masa dokáže něco změnit na tom, co studenti jedí. Společně s Bradem Cokeletem, profesorem filozofie na Kansaské univerzitě, jsme realizovali studii zahrnující 1143 studentů na Kalifornské univerzitě v Riverside. Od poloviny studentů jsme požadovali, aby si přečetli filozofický článek obhajující vegetariánství, poté následovala diskuse ve skupinkách s možností sledovat video propagující bezmasou stravu. Druhá půlka byla kontrolní skupinou. Ta obdržela materiály a diskutovala o tom, jak pomoci lidem žijícím v chudobě.

Využili jsme informací z univerzitních stravovacích karet, abychom zjistili, jaké jídlo si studenti z obou skupin kupovali před těmito semináři a po nich. Získali jsme údaje o téměř 6000 nákupů potravin uskutečněných 476 studenty. Nákupy byly ztotožněny se studenty, kteří četli a diskutovali o etice konzumace masa a kteří nikoli, ale údaje, jež jsme obdrželi, byly anonymizované, takže jsme nemohli určit nákupy žádného konkrétního studenta.

Výsledkem byl pokles nákupů masa, z 52 % na 45 %, mezi studenty ze skupiny, která se věnovala etice masa, a několik týdnů po semináři tato nižší míra nákupů masa přetrvala. Ve skupině, která se zabývala charitativními dary, k žádné změně v míře nákupů masa nedošlo (a zda tito studenti víc darovali na dobročinnost, jsme neměli jak zjistit).

Naše výsledky jsou prozatím předběžné a ještě neprošly recenzním řízením. Sháníme další údaje o významu sledování videa, které u studentů mohlo zapůsobit spíš na city než na rozum. Nicméně jedná se podle našich znalostí o první řádně řízenou studii ve skutečném světě, nikoli laboratorním prostředí, věnovanou vlivu vysokoškolské výuky filozofie na chování studentů. Úbytek konzumace masa není dramatický, ale je statisticky významný a naznačuje, že za určitých okolností může etická argumentace ve výuce měnit chování.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/UAHahaOcs