WASHINGTON – Mnozí lidé označují sílící geopolitické soupeření Číny a Spojených států za novou studenou válku. Pokud přeroste ve válku horkou, mohl by být jejím ohniskem Tchaj-wan, a to z velké části kvůli čínské politice vůči tomuto ostrovu.
Čínská vláda přerušila v červnu 2016 s Tchaj-wanem diplomatické styky, protože se krátce předtím vrátila k moci tamní Demokratická pokroková strana (DPP), která podporuje vyhlášení nezávislosti a odmítla uznat takzvaný „Konsensus 1992“ coby politický základ pro uplatňování principu jediné Číny. Od té doby však tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen uskutečňuje umírněnou politiku, čímž zklamala zastánce tvrdé linie z řad podporovatelů DPP.
Číně to však nestačí a dál utahuje Tchaj-wanu šrouby. Například přesvědčila pět dalších zemí, aby ji následovaly a přerušily s Tchaj-wanem diplomatické styky, čímž se počet států udržujících s ostrovní republikou oficiální vztahy snížil na pouhých 17. Zároveň Čína podnikla některé kroky, aby udusila cestovní ruch z pevniny: zatímco v roce 2015, kdy byla u moci propekingská vláda Kuomintangu, navštívily Tchaj-wan téměř 4,2 miliony turistů z pevninské Číny, v roce 2017 klesl jejich celkový počet na pouhé 2,73 miliony.
Tchajwanská vláda nehnula ani brvou. Loni v listopadu však DPP utrpěla v místních volbách zničující ztráty, do značné míry kvůli neduživému hospodářskému růstu, a tento výsledek vedl politicky oslabenou Cchaj k rezignaci na funkci stranické lídryně.
Pro Čínu to byla zřejmě ideální příležitost zatopit pod kotlem. A tak čínský prezident Si Ťin-pching přednesl 2. ledna významný projev o Tchaj-wanu, ve kterém dal jasně najevo, že Čína je i nadále odhodlaná usilovat o opětovné sjednocení.
Si odmítl argument, že autokratický politický systém v Číně je zásadně neslučitelný s nespoutanou tchajwanskou demokracií, a trval na tom, že recept „jedna země, dva systémy“, který se poprvé uplatnil na Hongkong po jeho navrácení z britské pod čínskou správu v roce 1997, by dostatečně ochránil tchajwanské zájmy i autonomii. Tento systém se však dnes v samotném Hongkongu rozpadá, poněvadž za Siovy vlády tam dochází k omezování svobod.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Stejně tak Si nenaznačil, že nabídne ústupky, aby dostal Tchaj-wan zpět k jednacímu stolu. Naopak se navzdory prohlášení, že „Číňané nebudou bojovat s Číňany“, odmítl zříci použití síly s cílem zabránit Tchaj-wanu ve snaze získat formální nezávislost. Podle jeho slov si Čína musí „vyhradit možnost použít jakékoliv nezbytné opatření“, ačkoliv tato hrozba prý směřuje proti „vnějším silám a extrémně malému počtu separatistů bojujících za ‚tchajwanskou nezávislost‘“.
Tchajwanskou vládu to ani tentokrát nevyvedlo z míry. Cchaj reagovala vlastním vzdorovitým projevem, v němž jasně odmítla jak princip jediné Číny, tak uspořádání „jedna země, dva systémy“, a vyzvala mezinárodní společenství k podpoře faktické nezávislosti Tchaj-wanu.
Ačkoliv Siův tvrdý postoj vůči Tchaj-wanu může skončit posílením ochabující podpory pro Cchaj a DPP, není důvod si myslet, že ho Si v dohledné době opustí. Stejně tak ovšem není důvod se domnívat, že čínská politika zůstane bez reakce. Zasazování ekonomických ran a diplomatické ponižování Tchaj-wanu možná Číně přinese krátkodobé psychologické zadostiučinění, avšak ostrov se postupem času přizpůsobí a počínání Číny bude přinášet stále menší výsledky.
Například když Čína omezila počet svých návštěvníků, začal Tchaj-wan lákat turisty z jiných zemí. A tak navzdory poklesu návštěvníků z pevninské Číny navštívilo v roce 2018 ostrov 11 milionů turistů, což je nový rekord. Ve snaze snížit hospodářskou závislost na pevninské Číně také Tchaj-wan agresivně diverzifikuje své zahraniční trhy.
Ačkoliv je navíc čínská ekonomika daleko větší, Tchaj-wan disponuje několika důležitými pákami. Pokud například zakáže svému elektronickému průmyslu – který představuje stěžejní spojovací článek mezi Čínou a globálními nabídkovými řetězci informačních technologií – obchod s pevninskou Čínou, výrazně tím urychlí exodus exportně orientovaných výrobců z Číny, který odstartovala rostoucí americká dovozní cla.
Zřejmě nejnebezpečnějším důsledkem čínské politiky vůči Tchaj-wanu je ovšem skutečnost, že vyvolává další napětí se Spojenými státy. USA coby konečný ochránce faktické nezávislosti Tchaj-wanu už vyslaly signál, že nebudou jen nečinně přihlížet, jak Čína terorizuje ostrov a nutí ho, aby se jí podrobil. Americký Kongres loni v únoru jednohlasně schválil zákon o cestách na Tchaj-wan, který umožní vysokým americkým představitelům cestovat na Tchaj-wan a naopak. Toto opatření je sice do značné míry symbolické, ale Čínu přesto rozzuřilo, poněvadž se rovná oficiálnímu uznání tchajwanské vlády.
V září navíc USA odvolaly své velvyslance v Dominikánské republice, Salvadoru a Panamě na protest proti rozhodnutí těchto zemí přerušit diplomatické styky s Tchaj-wanem. A diskutuje se o návrzích na posílení americko-tchajwanské obranné spolupráce, včetně prodeje pokročilejších zbrojních systémů.
Na toto zpochybňování politiky jediné Číny zatím Peking reaguje stupňováním tlaku na Tchaj-wan – a udržuje tak vysoce nebezpečnou dynamiku v době, kdy jsou americko-čínské vztahy již tak napjaté. Pokud vedoucí představitelé Číny tento začarovaný kruh neporuší, mohl by eskalující souboj vůlí s USA přerůst v přímý konflikt.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The finance underpinning supply chains is crucial, but too many small businesses in emerging and developing economies cannot access it, cutting them off from the benefits of global trade. Plucking this relatively low-hanging fruit can drive progress toward many development goals at once.
show how a lack of supply-chain finance keeps many businesses and economies on the sidelines.
Diane Coyle
advocates a new public philosophy that rejects viewing “government” and “market” as opposites, explains why time-use data must shape technological development, warns that policymakers are devising AI regulation in a thick conceptual fog, and more.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
WASHINGTON – Mnozí lidé označují sílící geopolitické soupeření Číny a Spojených států za novou studenou válku. Pokud přeroste ve válku horkou, mohl by být jejím ohniskem Tchaj-wan, a to z velké části kvůli čínské politice vůči tomuto ostrovu.
Čínská vláda přerušila v červnu 2016 s Tchaj-wanem diplomatické styky, protože se krátce předtím vrátila k moci tamní Demokratická pokroková strana (DPP), která podporuje vyhlášení nezávislosti a odmítla uznat takzvaný „Konsensus 1992“ coby politický základ pro uplatňování principu jediné Číny. Od té doby však tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen uskutečňuje umírněnou politiku, čímž zklamala zastánce tvrdé linie z řad podporovatelů DPP.
Číně to však nestačí a dál utahuje Tchaj-wanu šrouby. Například přesvědčila pět dalších zemí, aby ji následovaly a přerušily s Tchaj-wanem diplomatické styky, čímž se počet států udržujících s ostrovní republikou oficiální vztahy snížil na pouhých 17. Zároveň Čína podnikla některé kroky, aby udusila cestovní ruch z pevniny: zatímco v roce 2015, kdy byla u moci propekingská vláda Kuomintangu, navštívily Tchaj-wan téměř 4,2 miliony turistů z pevninské Číny, v roce 2017 klesl jejich celkový počet na pouhé 2,73 miliony.
Tchajwanská vláda nehnula ani brvou. Loni v listopadu však DPP utrpěla v místních volbách zničující ztráty, do značné míry kvůli neduživému hospodářskému růstu, a tento výsledek vedl politicky oslabenou Cchaj k rezignaci na funkci stranické lídryně.
Pro Čínu to byla zřejmě ideální příležitost zatopit pod kotlem. A tak čínský prezident Si Ťin-pching přednesl 2. ledna významný projev o Tchaj-wanu, ve kterém dal jasně najevo, že Čína je i nadále odhodlaná usilovat o opětovné sjednocení.
Si odmítl argument, že autokratický politický systém v Číně je zásadně neslučitelný s nespoutanou tchajwanskou demokracií, a trval na tom, že recept „jedna země, dva systémy“, který se poprvé uplatnil na Hongkong po jeho navrácení z britské pod čínskou správu v roce 1997, by dostatečně ochránil tchajwanské zájmy i autonomii. Tento systém se však dnes v samotném Hongkongu rozpadá, poněvadž za Siovy vlády tam dochází k omezování svobod.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Stejně tak Si nenaznačil, že nabídne ústupky, aby dostal Tchaj-wan zpět k jednacímu stolu. Naopak se navzdory prohlášení, že „Číňané nebudou bojovat s Číňany“, odmítl zříci použití síly s cílem zabránit Tchaj-wanu ve snaze získat formální nezávislost. Podle jeho slov si Čína musí „vyhradit možnost použít jakékoliv nezbytné opatření“, ačkoliv tato hrozba prý směřuje proti „vnějším silám a extrémně malému počtu separatistů bojujících za ‚tchajwanskou nezávislost‘“.
Tchajwanskou vládu to ani tentokrát nevyvedlo z míry. Cchaj reagovala vlastním vzdorovitým projevem, v němž jasně odmítla jak princip jediné Číny, tak uspořádání „jedna země, dva systémy“, a vyzvala mezinárodní společenství k podpoře faktické nezávislosti Tchaj-wanu.
Ačkoliv Siův tvrdý postoj vůči Tchaj-wanu může skončit posílením ochabující podpory pro Cchaj a DPP, není důvod si myslet, že ho Si v dohledné době opustí. Stejně tak ovšem není důvod se domnívat, že čínská politika zůstane bez reakce. Zasazování ekonomických ran a diplomatické ponižování Tchaj-wanu možná Číně přinese krátkodobé psychologické zadostiučinění, avšak ostrov se postupem času přizpůsobí a počínání Číny bude přinášet stále menší výsledky.
Například když Čína omezila počet svých návštěvníků, začal Tchaj-wan lákat turisty z jiných zemí. A tak navzdory poklesu návštěvníků z pevninské Číny navštívilo v roce 2018 ostrov 11 milionů turistů, což je nový rekord. Ve snaze snížit hospodářskou závislost na pevninské Číně také Tchaj-wan agresivně diverzifikuje své zahraniční trhy.
Ačkoliv je navíc čínská ekonomika daleko větší, Tchaj-wan disponuje několika důležitými pákami. Pokud například zakáže svému elektronickému průmyslu – který představuje stěžejní spojovací článek mezi Čínou a globálními nabídkovými řetězci informačních technologií – obchod s pevninskou Čínou, výrazně tím urychlí exodus exportně orientovaných výrobců z Číny, který odstartovala rostoucí americká dovozní cla.
Zřejmě nejnebezpečnějším důsledkem čínské politiky vůči Tchaj-wanu je ovšem skutečnost, že vyvolává další napětí se Spojenými státy. USA coby konečný ochránce faktické nezávislosti Tchaj-wanu už vyslaly signál, že nebudou jen nečinně přihlížet, jak Čína terorizuje ostrov a nutí ho, aby se jí podrobil. Americký Kongres loni v únoru jednohlasně schválil zákon o cestách na Tchaj-wan, který umožní vysokým americkým představitelům cestovat na Tchaj-wan a naopak. Toto opatření je sice do značné míry symbolické, ale Čínu přesto rozzuřilo, poněvadž se rovná oficiálnímu uznání tchajwanské vlády.
V září navíc USA odvolaly své velvyslance v Dominikánské republice, Salvadoru a Panamě na protest proti rozhodnutí těchto zemí přerušit diplomatické styky s Tchaj-wanem. A diskutuje se o návrzích na posílení americko-tchajwanské obranné spolupráce, včetně prodeje pokročilejších zbrojních systémů.
Na toto zpochybňování politiky jediné Číny zatím Peking reaguje stupňováním tlaku na Tchaj-wan – a udržuje tak vysoce nebezpečnou dynamiku v době, kdy jsou americko-čínské vztahy již tak napjaté. Pokud vedoucí představitelé Číny tento začarovaný kruh neporuší, mohl by eskalující souboj vůlí s USA přerůst v přímý konflikt.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.