Deset nejteplejších zaznamenaných let spadá do období od roku 1990 a rok 2005 bude zřejmě nejteplejším rokem vůbec. Letos jsme dostali ochutnávku od všech z mnoha nebezpečí, jež jsou před námi: mimořádné hurikány, rozsáhlá sucha, lesní požáry, šíření infekčních nemocí, záplavy. Podnebí se mění a ledacos je ještě před námi.
Na konci listopadu se v Montrealu sejdou vlády z celého světa, aby připravily další kroky, včetně konkrétních opatření, jež by svět mohl zavést, kdyby Bushova administrativa přestala tuto zásadní záležitost záměrně zanedbávat.
Změna klimatu se ztotožňuje s „globálním oteplováním“, přesto zahrnuje víc než jen oteplování. Rostoucí koncentrace oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů vede k mimořádnějším bouřím, hurikánům s vysokou intenzitou, zvyšování hladiny moří, tání ledovců a ledových příkrovů, suchům, záplavám a dalším podnebným změnám. Proměňuje se i chemické složení půdy a moří; v důsledku vyšší koncentrace oxidu uhličitého například stoupá kyselost oceánů, což ohrožuje korálové útesy.
Konkrétní vzorce změn sice nejsou přesně známé, ale rizika pokračování našeho současného globálního směřování se všeobecně uznávají. Přesto Spojené státy odmítly podepsat Kjótský protokol, ač pro změnu dlouhodobého chodu dějů na planetě dělá jen málo, neboť vyzývá k drobným opatřením do roku 2012.
V rámci úmluvy OSN o změně klimatu se její signatáři – prakticky celý svět – každoročně scházejí, aby prodiskutovali uskutečňování úmluvy. Konference v Montrealu – už jedenácté takové setkání – by měla hledět za rok 2012, aby svět ohledně klimatu vykročil na dlouhodobě bezpečnou a udržitelnou stezku.
Potřebná opatření není snadné zavést, neboť pronikají přímo k srdci světového využívání energií, zejména fosilních paliv (uhlí, ropy a plynu), která při spalování uvolňují do atmosféry oxid uhličitý, hlavní příčinu přibývajících skleníkových plynů. Přesto světové hospodářství na fosilních palivech závisí a rozvojové země jich budou muset využívat víc, nikoli méně, jak jejich ekonomiky porostou. I kdyby světu v nadcházejících letech došla ropa a plyn, bude stále dostatek uhlí, které lze s poměrně nízkými náklady přeměňovat na kapalná paliva do automobilů i pro další využití.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Žel bohu, čisté, obnovitelné zdroje energie, jež neuvolňují oxid uhličitý, jako je větrná nebo geotermální energie, prozatím nedostačují. Sluneční energii lze sice v potřebném rozsahu vyrábět, ale se současnými technologiemi je příliš drahá. Jaderná energie je relativně levná a lze jí vyrábět spousty, avšak představuje obrovské nebezpečí nárůstu šíření materiálů pro výrobu atomových zbraní.
Takže: fosilní paliva jsou sice hojná, ale škodlivá. Obnovitelné zdroje jako vítr jsou příznivé pro klima, ale není jich dostatek. Sluneční energie je mnoho, ale není levná. Jaderné energie je rovněž mnoho, ale není bezpečná.
Tento bludný kruh mohou rozetnout dokonalejší technologie, ale jedině budeme-li myslet a jednat dopředu. Nejslibněji se jeví dva zásadní druhy technologií. První je úspora energií prostřednictvím vozidel s efektivnější spotřebou paliv. Nové hybridní automobily, jejichž průkopníkem je Toyota, využívají jak benzínovou, tak elektrickou energii, aby tak přibližně dvojnásobně zvýšily využití benzinu. Rozsáhlý přechod k palivově úsporným vozidlům by měl veliký význam, zejména proto, že v Číně, Indii a dalších rozvojových zemích prudce rostou počty vozidel na silnicích.
Druhá zásadní technologie, která by mohla mít podstatný význam, se nazývá „zachytávání a ukládání uhlíku“. Myšlenka spočívá v „zachytávání“ oxidu uhličitého, který se vypouští z elektráren a jiných velkých továren, kde se spalují fosilní paliva, čímž by se zabraňovalo jeho pronikání do atmosféry. Zachycený uhlík by se poté přečerpával do podzemních úložišť, jako jsou prázdná ropná pole a další vhodná místa.
Všechny klíčové aspekty této technologie – zachytávání oxidu uhličitého, jeho potrubní přeprava a následné ukládání pod zem – byly již v praxi předvedeny, ale nebyly ještě vyzkoušeny a ověřeny ve velkém měřítku. Existují však přesvědčivé důkazy, že zavedení zachytávání a ukládání uhlíku by svět nestálo závratné sumy.
Problém spočívá v načasování. Celosvětový přechod k hybridním vozidlům a dalším efektivním technologiím si nevyžádá roky, nýbrž desítky let. Totéž platí pro přechod elektráren k zachytávání a ukládání uhlíku. Budeme-li otálet, nebezpečí, jež přináší změna klimatu, nás zastihne ještě během rozhovorů, debat a plánování. Má-li svět odvrátit největší hrozby, musí začít jednat brzy, velice brzy.
Bude potřeba, aby se zapojily všechny významné světové regiony. Dnešní rozvojové země zatím nejsou hlavními producenty emisí oxidu uhličitého, ale vzhledem k hospodářskému růstu se jimi stanou. Svou úlohu tedy musí sehrát všechny země, jak vyspělé, tak rozvojové, přičemž je potřeba, aby bohaté země pomohly chudým uhradit finanční náklady přeměny.
Až ti, kdo budou o světovém klimatu vyjednávat, poletí do Montrealu a zpět, do atmosféry bude vypuštěna spousta oxidu uhličitého. Naléhejme na své vlády, aby na schůzce prosadily skutečný pokrok; jinak jen přispějí k problému.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
Deset nejteplejších zaznamenaných let spadá do období od roku 1990 a rok 2005 bude zřejmě nejteplejším rokem vůbec. Letos jsme dostali ochutnávku od všech z mnoha nebezpečí, jež jsou před námi: mimořádné hurikány, rozsáhlá sucha, lesní požáry, šíření infekčních nemocí, záplavy. Podnebí se mění a ledacos je ještě před námi.
Na konci listopadu se v Montrealu sejdou vlády z celého světa, aby připravily další kroky, včetně konkrétních opatření, jež by svět mohl zavést, kdyby Bushova administrativa přestala tuto zásadní záležitost záměrně zanedbávat.
Změna klimatu se ztotožňuje s „globálním oteplováním“, přesto zahrnuje víc než jen oteplování. Rostoucí koncentrace oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů vede k mimořádnějším bouřím, hurikánům s vysokou intenzitou, zvyšování hladiny moří, tání ledovců a ledových příkrovů, suchům, záplavám a dalším podnebným změnám. Proměňuje se i chemické složení půdy a moří; v důsledku vyšší koncentrace oxidu uhličitého například stoupá kyselost oceánů, což ohrožuje korálové útesy.
Konkrétní vzorce změn sice nejsou přesně známé, ale rizika pokračování našeho současného globálního směřování se všeobecně uznávají. Přesto Spojené státy odmítly podepsat Kjótský protokol, ač pro změnu dlouhodobého chodu dějů na planetě dělá jen málo, neboť vyzývá k drobným opatřením do roku 2012.
V rámci úmluvy OSN o změně klimatu se její signatáři – prakticky celý svět – každoročně scházejí, aby prodiskutovali uskutečňování úmluvy. Konference v Montrealu – už jedenácté takové setkání – by měla hledět za rok 2012, aby svět ohledně klimatu vykročil na dlouhodobě bezpečnou a udržitelnou stezku.
Potřebná opatření není snadné zavést, neboť pronikají přímo k srdci světového využívání energií, zejména fosilních paliv (uhlí, ropy a plynu), která při spalování uvolňují do atmosféry oxid uhličitý, hlavní příčinu přibývajících skleníkových plynů. Přesto světové hospodářství na fosilních palivech závisí a rozvojové země jich budou muset využívat víc, nikoli méně, jak jejich ekonomiky porostou. I kdyby světu v nadcházejících letech došla ropa a plyn, bude stále dostatek uhlí, které lze s poměrně nízkými náklady přeměňovat na kapalná paliva do automobilů i pro další využití.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Žel bohu, čisté, obnovitelné zdroje energie, jež neuvolňují oxid uhličitý, jako je větrná nebo geotermální energie, prozatím nedostačují. Sluneční energii lze sice v potřebném rozsahu vyrábět, ale se současnými technologiemi je příliš drahá. Jaderná energie je relativně levná a lze jí vyrábět spousty, avšak představuje obrovské nebezpečí nárůstu šíření materiálů pro výrobu atomových zbraní.
Takže: fosilní paliva jsou sice hojná, ale škodlivá. Obnovitelné zdroje jako vítr jsou příznivé pro klima, ale není jich dostatek. Sluneční energie je mnoho, ale není levná. Jaderné energie je rovněž mnoho, ale není bezpečná.
Tento bludný kruh mohou rozetnout dokonalejší technologie, ale jedině budeme-li myslet a jednat dopředu. Nejslibněji se jeví dva zásadní druhy technologií. První je úspora energií prostřednictvím vozidel s efektivnější spotřebou paliv. Nové hybridní automobily, jejichž průkopníkem je Toyota, využívají jak benzínovou, tak elektrickou energii, aby tak přibližně dvojnásobně zvýšily využití benzinu. Rozsáhlý přechod k palivově úsporným vozidlům by měl veliký význam, zejména proto, že v Číně, Indii a dalších rozvojových zemích prudce rostou počty vozidel na silnicích.
Druhá zásadní technologie, která by mohla mít podstatný význam, se nazývá „zachytávání a ukládání uhlíku“. Myšlenka spočívá v „zachytávání“ oxidu uhličitého, který se vypouští z elektráren a jiných velkých továren, kde se spalují fosilní paliva, čímž by se zabraňovalo jeho pronikání do atmosféry. Zachycený uhlík by se poté přečerpával do podzemních úložišť, jako jsou prázdná ropná pole a další vhodná místa.
Všechny klíčové aspekty této technologie – zachytávání oxidu uhličitého, jeho potrubní přeprava a následné ukládání pod zem – byly již v praxi předvedeny, ale nebyly ještě vyzkoušeny a ověřeny ve velkém měřítku. Existují však přesvědčivé důkazy, že zavedení zachytávání a ukládání uhlíku by svět nestálo závratné sumy.
Problém spočívá v načasování. Celosvětový přechod k hybridním vozidlům a dalším efektivním technologiím si nevyžádá roky, nýbrž desítky let. Totéž platí pro přechod elektráren k zachytávání a ukládání uhlíku. Budeme-li otálet, nebezpečí, jež přináší změna klimatu, nás zastihne ještě během rozhovorů, debat a plánování. Má-li svět odvrátit největší hrozby, musí začít jednat brzy, velice brzy.
Bude potřeba, aby se zapojily všechny významné světové regiony. Dnešní rozvojové země zatím nejsou hlavními producenty emisí oxidu uhličitého, ale vzhledem k hospodářskému růstu se jimi stanou. Svou úlohu tedy musí sehrát všechny země, jak vyspělé, tak rozvojové, přičemž je potřeba, aby bohaté země pomohly chudým uhradit finanční náklady přeměny.
Až ti, kdo budou o světovém klimatu vyjednávat, poletí do Montrealu a zpět, do atmosféry bude vypuštěna spousta oxidu uhličitého. Naléhejme na své vlády, aby na schůzce prosadily skutečný pokrok; jinak jen přispějí k problému.