PITTSBURGH – Prezident Richard M. Nixon zahájil roku 1971 „válku“ proti rakovině. Téměř čtyři desítky let nato se však tato bitva stále zaměřuje na vysoce ziskové snahy vyvinout léky a postupy umožňující léčbu nemoci a přitom prakticky ignoruje environmentální faktory, které ji způsobují.
Pravda, počet úmrtí na rakovinu klesl, hlavně díky dlouho odkládanému – a stále chabě podporovanému – úsilí potlačit kouření. Přispěly rovněž úspěchy v diagnostice a léčbě rakoviny prsu, tlustého střeva a děložního čípku.
Černoši a další menšiny ve Spojených státech – a jinde ve světě – však z těchto úspěchů netěží rovným dílem a zdá se, že tuto nesrovnalost vysvětlují environmentální faktory. Tak například ač je tmavé pleti jeden z osmi Američanů, každý třetí je zaměstnán v oblasti zajišťování hygieny nebo v jiných dělnických profesích. Navíc mají oproti bělochům poloviční hladinu vitaminu D, který působí protirakovinně, a mnohem častěji žijí ve znečištěných prostředích.
Případů rakoviny, které se neváží ke kouření ani ke stárnutí, skutečně přibývá. Rakovina je hlavní příčinou úmrtí u lidí ve středním věku i u dětí (hned po úrazech) a my neumíme vysvětlit, proč je u většiny typů rakoviny úmrtnost u černochů vyšší než u bělochů.
Co ale dokážeme říct, je, že nepřítelem není samotná nemoc. Měli bychom si vzít na mušku spíš známé environmentální karcinogeny – nejen tabák, ale také radiaci, sluneční svit, benzen, rozpouštědla a některé léky a hormony. Soudobé rakovinotvorné činitele jako naftové zplodiny, pesticidy a další škodliviny se systematicky nezkoumají. Když už se vůbec berou v úvahu, považují se za nevyhnutelnou daň pokroku.
Většinu případů rakoviny však nezpůsobí vrozené dispozice, ale vyvinou se v důsledku poškození genů během našeho života. Přestože jednovaječná dvojčata mají při narození nesmírně podobné geny, nevznikají u nich tytéž případy rakoviny. Ve věku 50 let se jejich chromozomální pruhy vzájemně naprosto liší.
Americká Centra pro kontrolu nemocí a prevenci potvrzují, že krev dětí dnes obsahuje desítky chemikálií, které před dvěma desítkami let neexistovaly, včetně mnoha sloučenin, které poškozují geny a o nichž se ví, že způsobují rakovinu a řadu dalších onemocnění. Muži a ženy v rodičovském věku si v současnosti nesou v těle tolik hormonálně rušivých sloučenin, že může dojít k poškození jejich plodnosti.
U žen vystavených zvýšeným hladinám pesticidu DDT před dosažením věku čtrnácti let je pětkrát vyšší pravděpodobnost vzniku rakoviny prsu ve středním věku. Mohly by se takové sloučeniny podílet na nevysvětleném a sílícím výskytu rakoviny u dětí, testikulární rakoviny a lymfomu jiného než Hodgkinova typu v průmyslovém světě? Měli bychom čekat, než se odpověď objeví?
Přestože jsme dnes fenomenálně úspěšní v úsilí nenechat děti na rakovinu zemřít, tento úspěch vychází z faustovské dohody. U jedné ze tří žen léčených ozářením hrudi s cílem zastavit Hodgkinovu chorobu se do 32 let věku vyvine rakovina prsu. Samozřejmě že mnohé případy rakoviny by vůbec nemusely vzniknout, kdyby tito pacienti nebyli vystaveni dalším rakovinotvorným látkám v životním prostředí. Naše závislost na mnoha moderních vymoženostech z nás dělá subjekt rozsáhlých neřízených experimentů, k nimž se od nikoho z nás nežádá souhlas.
Neprokázaná například zůstává dlouhodobá bezpečnost mobilních telefonů. Studie široce publikované na počátku 90. let, které jejich bezpečnost vychvalovaly, vylučovaly z výzkumu ty, kdo telefon používali pracovně. Nedávné práce z Francie a Švédska dokládají, že u těch, kdo mobilní telefon používají deset a více let, je riziko vzniku rakoviny mozku dvojnásobné. Znepokojující je také skutečnost, že maximální povolené mikrovlnné záření u mobilních telefonů ve Švýcarsku a v Číně je 500krát nižší než v USA.
Způsob nahlížení je způsob nenahlížení, praví čínské přísloví.
Omezený charakter důkazů u některých environmentálních rizik vzniku rakoviny bychom si neměli plést s důkazem, že k žádné újmě nedochází: jde o náročný výzkum a v USA jej dnes vláda a soukromý sektor financují jen z malé části. Nejasnosti ohledně environmentálních rizik vzniku rakoviny navíc pramení též z mnohaletých, pečlivě rozvíjených a dobře finančně zajištěných dezinformačních kampaní inspirovaných intrikami tabákového průmyslu.
Nemůžeme si dovolit ignorovat známky významu životního prostředí pro naše zdraví. Abychom se s metlou rakoviny vypořádali, musíme úsilí věnované diagnostice a léčbě rakoviny doplnit novými způsoby ochrany lidí před samotným vznikem onemocnění.
PITTSBURGH – Prezident Richard M. Nixon zahájil roku 1971 „válku“ proti rakovině. Téměř čtyři desítky let nato se však tato bitva stále zaměřuje na vysoce ziskové snahy vyvinout léky a postupy umožňující léčbu nemoci a přitom prakticky ignoruje environmentální faktory, které ji způsobují.
Pravda, počet úmrtí na rakovinu klesl, hlavně díky dlouho odkládanému – a stále chabě podporovanému – úsilí potlačit kouření. Přispěly rovněž úspěchy v diagnostice a léčbě rakoviny prsu, tlustého střeva a děložního čípku.
Černoši a další menšiny ve Spojených státech – a jinde ve světě – však z těchto úspěchů netěží rovným dílem a zdá se, že tuto nesrovnalost vysvětlují environmentální faktory. Tak například ač je tmavé pleti jeden z osmi Američanů, každý třetí je zaměstnán v oblasti zajišťování hygieny nebo v jiných dělnických profesích. Navíc mají oproti bělochům poloviční hladinu vitaminu D, který působí protirakovinně, a mnohem častěji žijí ve znečištěných prostředích.
Případů rakoviny, které se neváží ke kouření ani ke stárnutí, skutečně přibývá. Rakovina je hlavní příčinou úmrtí u lidí ve středním věku i u dětí (hned po úrazech) a my neumíme vysvětlit, proč je u většiny typů rakoviny úmrtnost u černochů vyšší než u bělochů.
Co ale dokážeme říct, je, že nepřítelem není samotná nemoc. Měli bychom si vzít na mušku spíš známé environmentální karcinogeny – nejen tabák, ale také radiaci, sluneční svit, benzen, rozpouštědla a některé léky a hormony. Soudobé rakovinotvorné činitele jako naftové zplodiny, pesticidy a další škodliviny se systematicky nezkoumají. Když už se vůbec berou v úvahu, považují se za nevyhnutelnou daň pokroku.
Většinu případů rakoviny však nezpůsobí vrozené dispozice, ale vyvinou se v důsledku poškození genů během našeho života. Přestože jednovaječná dvojčata mají při narození nesmírně podobné geny, nevznikají u nich tytéž případy rakoviny. Ve věku 50 let se jejich chromozomální pruhy vzájemně naprosto liší.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Americká Centra pro kontrolu nemocí a prevenci potvrzují, že krev dětí dnes obsahuje desítky chemikálií, které před dvěma desítkami let neexistovaly, včetně mnoha sloučenin, které poškozují geny a o nichž se ví, že způsobují rakovinu a řadu dalších onemocnění. Muži a ženy v rodičovském věku si v současnosti nesou v těle tolik hormonálně rušivých sloučenin, že může dojít k poškození jejich plodnosti.
U žen vystavených zvýšeným hladinám pesticidu DDT před dosažením věku čtrnácti let je pětkrát vyšší pravděpodobnost vzniku rakoviny prsu ve středním věku. Mohly by se takové sloučeniny podílet na nevysvětleném a sílícím výskytu rakoviny u dětí, testikulární rakoviny a lymfomu jiného než Hodgkinova typu v průmyslovém světě? Měli bychom čekat, než se odpověď objeví?
Přestože jsme dnes fenomenálně úspěšní v úsilí nenechat děti na rakovinu zemřít, tento úspěch vychází z faustovské dohody. U jedné ze tří žen léčených ozářením hrudi s cílem zastavit Hodgkinovu chorobu se do 32 let věku vyvine rakovina prsu. Samozřejmě že mnohé případy rakoviny by vůbec nemusely vzniknout, kdyby tito pacienti nebyli vystaveni dalším rakovinotvorným látkám v životním prostředí. Naše závislost na mnoha moderních vymoženostech z nás dělá subjekt rozsáhlých neřízených experimentů, k nimž se od nikoho z nás nežádá souhlas.
Neprokázaná například zůstává dlouhodobá bezpečnost mobilních telefonů. Studie široce publikované na počátku 90. let, které jejich bezpečnost vychvalovaly, vylučovaly z výzkumu ty, kdo telefon používali pracovně. Nedávné práce z Francie a Švédska dokládají, že u těch, kdo mobilní telefon používají deset a více let, je riziko vzniku rakoviny mozku dvojnásobné. Znepokojující je také skutečnost, že maximální povolené mikrovlnné záření u mobilních telefonů ve Švýcarsku a v Číně je 500krát nižší než v USA.
Způsob nahlížení je způsob nenahlížení, praví čínské přísloví.
Omezený charakter důkazů u některých environmentálních rizik vzniku rakoviny bychom si neměli plést s důkazem, že k žádné újmě nedochází: jde o náročný výzkum a v USA jej dnes vláda a soukromý sektor financují jen z malé části. Nejasnosti ohledně environmentálních rizik vzniku rakoviny navíc pramení též z mnohaletých, pečlivě rozvíjených a dobře finančně zajištěných dezinformačních kampaní inspirovaných intrikami tabákového průmyslu.
Nemůžeme si dovolit ignorovat známky významu životního prostředí pro naše zdraví. Abychom se s metlou rakoviny vypořádali, musíme úsilí věnované diagnostice a léčbě rakoviny doplnit novými způsoby ochrany lidí před samotným vznikem onemocnění.