FORT LAUDERDALE – Na výročním zasedání Světového ekonomického fóra, které se konalo minulý měsíc v Davosu, vyzvali čelní účastníci k rychlému přechodu na čistší energii v rámci boje proti klimatickým změnám. Je cosi znepokojivého na představě, jak globální mocenská elita přiletí v tryskáčích do exkluzivního švýcarského lyžařského letoviska a sdělí zbytku světa, že má přestat používat fosilní paliva.
Apokalyptická nabubřelost je však ještě znepokojivější. Podle generálního tajemníka OECD Ángela Gurríi se „naše planeta nebezpečně otepluje“, a tak potřebujeme ihned jednat, abychom se „vyhnuli katastrofě“. Šéfka Organizace spojených národů pro otázky klimatu Christiana Figueresová zase tvrdí, že kvůli globálnímu oteplování „je světová ekonomika v ohrožení“.
Cenu za nejextrémnější rétoriku si však odnáší bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan, který tvrdí, že neomezit globální oteplování je „strašlivý hazard s budoucností planety a s životem samotným“.
Přesto tato rétorika nevyznívá přesvědčivě. Ano, globální oteplování je reálné a způsobené člověkem. Vyvolávání paniky a navrhování nerealistických politik však k řešení problému nepřispěje.
Annan i Gurría uvedli listopadový tajfun Haiyan na Filipínách jako příklad stále vyšších škod souvisejících s klimatickými změnami. Nic na tom, že podle nejnovější zprávy Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC) „současné datové soubory nenaznačují žádné podstatné pozorovatelné trendy v oblasti globální frekvence tropických cyklonů v uplynulém století“, přičemž zpráva konstatovala „malou jistotu“, že jakékoliv změny hurikánů v nedávných (či budoucích) desetiletích jakkoliv souvisejí s globálním oteplováním.
Annan a Gurría si také nevšimli, že globální Akumulovaná energie cyklonů, což je ukazatel celkové aktivity hurikánů, se pohybuje kolem nejnižších hodnot od 70. let. Trend pro silné hurikány kolem Filipín se dokonce od roku 1951 snížil.
Gurría nám také sděluje, že hurikán Sandy, jenž v roce 2012 zasáhl město New York, je příkladem nečinnosti v oblasti klimatických změn, která stojí Spojené státy „ekvivalent 0,5% HDP“ ročně. Ve skutečnosti USA v současné době zažívají nejdelší absenci prudkých hurikánů na pevnině od zahájení záznamů v roce 1900, přičemž výše škod očištěná o inflaci se v USA během tohoto období lehce snížila, a to včetně hurikánu Sandy.
Figueresová tvrdí, že „současné roční celosvětové ztráty způsobené extrémním počasím a katastrofami by mohly činit ohromujících 12% ročního globálního HDP“. Jí citovaná studie však ukazuje pouze možnou ztrátu 1-12% HDP v budoucnu, přičemž tento odhad se netýká celého světa, nýbrž pouze osmi pečlivě vybraných regionů či velkých měst se zranitelným klimatem. Naproti tomu podle IPCC „dlouhodobé trendy v oblasti ztrát způsobených hospodářskými katastrofami, upravené podle bohatství a počtu obyvatel, nejsou připisovány klimatickým změnám“.
Právě naopak: převážná část experty posuzovaných ekonomických důkazů naznačuje, že zhruba do období let 2050-2070 bude čistý globální ekonomický dopad rostoucích teplot pravděpodobně pozitivní. Ačkoliv globální oteplování přinese náklady vyplývající z vyššího počtu úmrtí způsobených horkem a nedostatkem vody, převáží nad nimi přínosy dané nižším počtem úmrtí způsobených zimou a vyšší zemědělskou produktivitou v důsledku vyšší koncentrace CO2.
Globální oteplování je dlouhodobý problém. Většina modelů naznačuje, že ke konci století dosáhnou náklady 1-5% světového HDP. To není triviální ztráta, avšak nevystavuje „světovou ekonomiku v ohrožení“. Pro srovnání: IPCC očekává, že do konce století bude průměrný občan v rozvojovém světě o 1400-1800% bohatší než dnes.
Nekorektní prohlášení vedoucích činitelů posilují rozhazovačnou politiku založenou na zbožných přáních. Figueresová vidí „sílící impulz“ směrem ke klimatické politice, neboť země jako Čína „omezují spalování uhlí“. V reálném světě se však Čína podle Mezinárodní energetické agentury podílí téměř šedesáti procenty na globálním růstu spotřeby uhlí v letech 2012-2014. Figueresová sice vychvaluje Čínu za dramatické zvýšení solární kapacity v roce 2013, avšak růst závislosti Číny na energii z uhlí byl sedmadvacetkrát vyšší.
Špatné chápání fakt vede Figueresovou nejen k závěru, že v otázce klimatických změn to Čína „dělá správně“, ale i ke spekulacím, že je Čína úspěšná, protože se její „politický systém vyhýbá některým legislativním překážkám, které vidíme v jiných zemích včetně USA“. Jinými slovy špičková představitelka OSN pro otázky klimatu podle všeho naznačuje, že autoritářský politický systém je pro planetu lepší.
Skutečností zůstává, že globální využívání větrné a solární energie v roce 2012 odbouralo maximálně 275 milionů tun CO2, ale současně spolykalo až 60 miliard dolarů na dotacích. Vzhledem k tomu, že elektřina může mít hodnotu 10 miliard dolarů, činí průměrné náklady na eliminaci jedné tuny CO2 zhruba 180 dolarů. Nejvyšší expertní odhad škod způsobených CO2 přitom činí asi 5 dolarů za tunu. To znamená, že sluneční a větrná energie zabrání za každý vynaložený dolar poškození klimatu v hodnotě zhruba 0,03 dolaru.
Porovnejme to s chytřejšími technologickými řešeními. Z krátkodobého hlediska platí, že americká revoluce v podobě energie z břidlicového plynu nahradila silně znečišťující uhlí levnějším a čistším zemním plynem. To snížilo americké emise zhruba o 300 milionů tun – což je více než veškerá světová solární a větrná energie dohromady – a současně to přineslo Američanům zisk, neboť ušetřili 100 miliard dolarů na nákladech za energii.
Z dlouhodobého hlediska pomohou současné investice do zeleného výzkumu a vývoje stlačit cenu budoucí obnovitelné energie pod cenu fosilních paliv, což umožní volbu, která bude ekologicky i ekonomicky zdravá. I dramatická snížení emisí CO2 přitom budou mít velmi malý dopad na hurikány ode dneška za 50-100 let. Naopak pozvednutí miliard lidí z chudoby by bylo nejen samo o sobě dobré, ale současně by to učinilo společnosti mnohem odolnějšími vůči extrémnímu počasí, ať už by bylo jeho příčinou globální oteplování nebo něco jiného.
Jak jsme bohužel viděli v Davosu, globální debata o klimatu je znečištěná mýty a zbožnými přáními. Chceme-li vykonat víc dobrého při nižších nákladech, měli bychom začít tím, že tuto debatu vyčistíme.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
FORT LAUDERDALE – Na výročním zasedání Světového ekonomického fóra, které se konalo minulý měsíc v Davosu, vyzvali čelní účastníci k rychlému přechodu na čistší energii v rámci boje proti klimatickým změnám. Je cosi znepokojivého na představě, jak globální mocenská elita přiletí v tryskáčích do exkluzivního švýcarského lyžařského letoviska a sdělí zbytku světa, že má přestat používat fosilní paliva.
Apokalyptická nabubřelost je však ještě znepokojivější. Podle generálního tajemníka OECD Ángela Gurríi se „naše planeta nebezpečně otepluje“, a tak potřebujeme ihned jednat, abychom se „vyhnuli katastrofě“. Šéfka Organizace spojených národů pro otázky klimatu Christiana Figueresová zase tvrdí, že kvůli globálnímu oteplování „je světová ekonomika v ohrožení“.
Cenu za nejextrémnější rétoriku si však odnáší bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan, který tvrdí, že neomezit globální oteplování je „strašlivý hazard s budoucností planety a s životem samotným“.
Přesto tato rétorika nevyznívá přesvědčivě. Ano, globální oteplování je reálné a způsobené člověkem. Vyvolávání paniky a navrhování nerealistických politik však k řešení problému nepřispěje.
Annan i Gurría uvedli listopadový tajfun Haiyan na Filipínách jako příklad stále vyšších škod souvisejících s klimatickými změnami. Nic na tom, že podle nejnovější zprávy Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC) „současné datové soubory nenaznačují žádné podstatné pozorovatelné trendy v oblasti globální frekvence tropických cyklonů v uplynulém století“, přičemž zpráva konstatovala „malou jistotu“, že jakékoliv změny hurikánů v nedávných (či budoucích) desetiletích jakkoliv souvisejí s globálním oteplováním.
Annan a Gurría si také nevšimli, že globální Akumulovaná energie cyklonů, což je ukazatel celkové aktivity hurikánů, se pohybuje kolem nejnižších hodnot od 70. let. Trend pro silné hurikány kolem Filipín se dokonce od roku 1951 snížil.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Gurría nám také sděluje, že hurikán Sandy, jenž v roce 2012 zasáhl město New York, je příkladem nečinnosti v oblasti klimatických změn, která stojí Spojené státy „ekvivalent 0,5% HDP“ ročně. Ve skutečnosti USA v současné době zažívají nejdelší absenci prudkých hurikánů na pevnině od zahájení záznamů v roce 1900, přičemž výše škod očištěná o inflaci se v USA během tohoto období lehce snížila, a to včetně hurikánu Sandy.
Figueresová tvrdí, že „současné roční celosvětové ztráty způsobené extrémním počasím a katastrofami by mohly činit ohromujících 12% ročního globálního HDP“. Jí citovaná studie však ukazuje pouze možnou ztrátu 1-12% HDP v budoucnu, přičemž tento odhad se netýká celého světa, nýbrž pouze osmi pečlivě vybraných regionů či velkých měst se zranitelným klimatem. Naproti tomu podle IPCC „dlouhodobé trendy v oblasti ztrát způsobených hospodářskými katastrofami, upravené podle bohatství a počtu obyvatel, nejsou připisovány klimatickým změnám“.
Právě naopak: převážná část experty posuzovaných ekonomických důkazů naznačuje, že zhruba do období let 2050-2070 bude čistý globální ekonomický dopad rostoucích teplot pravděpodobně pozitivní. Ačkoliv globální oteplování přinese náklady vyplývající z vyššího počtu úmrtí způsobených horkem a nedostatkem vody, převáží nad nimi přínosy dané nižším počtem úmrtí způsobených zimou a vyšší zemědělskou produktivitou v důsledku vyšší koncentrace CO2.
Globální oteplování je dlouhodobý problém. Většina modelů naznačuje, že ke konci století dosáhnou náklady 1-5% světového HDP. To není triviální ztráta, avšak nevystavuje „světovou ekonomiku v ohrožení“. Pro srovnání: IPCC očekává, že do konce století bude průměrný občan v rozvojovém světě o 1400-1800% bohatší než dnes.
Nekorektní prohlášení vedoucích činitelů posilují rozhazovačnou politiku založenou na zbožných přáních. Figueresová vidí „sílící impulz“ směrem ke klimatické politice, neboť země jako Čína „omezují spalování uhlí“. V reálném světě se však Čína podle Mezinárodní energetické agentury podílí téměř šedesáti procenty na globálním růstu spotřeby uhlí v letech 2012-2014. Figueresová sice vychvaluje Čínu za dramatické zvýšení solární kapacity v roce 2013, avšak růst závislosti Číny na energii z uhlí byl sedmadvacetkrát vyšší.
Špatné chápání fakt vede Figueresovou nejen k závěru, že v otázce klimatických změn to Čína „dělá správně“, ale i ke spekulacím, že je Čína úspěšná, protože se její „politický systém vyhýbá některým legislativním překážkám, které vidíme v jiných zemích včetně USA“. Jinými slovy špičková představitelka OSN pro otázky klimatu podle všeho naznačuje, že autoritářský politický systém je pro planetu lepší.
Skutečností zůstává, že globální využívání větrné a solární energie v roce 2012 odbouralo maximálně 275 milionů tun CO2, ale současně spolykalo až 60 miliard dolarů na dotacích. Vzhledem k tomu, že elektřina může mít hodnotu 10 miliard dolarů, činí průměrné náklady na eliminaci jedné tuny CO2 zhruba 180 dolarů. Nejvyšší expertní odhad škod způsobených CO2 přitom činí asi 5 dolarů za tunu. To znamená, že sluneční a větrná energie zabrání za každý vynaložený dolar poškození klimatu v hodnotě zhruba 0,03 dolaru.
Porovnejme to s chytřejšími technologickými řešeními. Z krátkodobého hlediska platí, že americká revoluce v podobě energie z břidlicového plynu nahradila silně znečišťující uhlí levnějším a čistším zemním plynem. To snížilo americké emise zhruba o 300 milionů tun – což je více než veškerá světová solární a větrná energie dohromady – a současně to přineslo Američanům zisk, neboť ušetřili 100 miliard dolarů na nákladech za energii.
Z dlouhodobého hlediska pomohou současné investice do zeleného výzkumu a vývoje stlačit cenu budoucí obnovitelné energie pod cenu fosilních paliv, což umožní volbu, která bude ekologicky i ekonomicky zdravá. I dramatická snížení emisí CO2 přitom budou mít velmi malý dopad na hurikány ode dneška za 50-100 let. Naopak pozvednutí miliard lidí z chudoby by bylo nejen samo o sobě dobré, ale současně by to učinilo společnosti mnohem odolnějšími vůči extrémnímu počasí, ať už by bylo jeho příčinou globální oteplování nebo něco jiného.
Jak jsme bohužel viděli v Davosu, globální debata o klimatu je znečištěná mýty a zbožnými přáními. Chceme-li vykonat víc dobrého při nižších nákladech, měli bychom začít tím, že tuto debatu vyčistíme.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.