V Argentině se pomalu dají vysledovat první známky hospodářského oživení. Pro mnoho lidí je to, co se tam dělo a co se tam děje teď, naprostá záhada. Zrušení "konvertibility", tj. systému fixního směnného kurzu, mělo vést je katastrofě - a vedlo. Produkce klesala a nezaměstnanost prudce stoupala. Kvůli obavám z nákladů a záchranným programům Mezinárodního měnového fondu (MMF) si Argentina držela svou měnovou radu ještě dlouho poté, co bylo všem jasné, že je tento systém neudržitelný. Když nakonec přišel kolaps, byl tím mohutnější, čím déle tato tvrdohlavost trvala.
Ovšem hlavním důvodem, proč se Argentina tak úporně držela systému, který nemohl fungovat, byl strach z hyperinflace. Když jsem se během svých návštěv v Buenos Aires ptal, proč Argentina s tímhle ekonomickým šílenstvím nepřestala, dostal jsem od všech stejnou odpověď: "Ano, když Brazílie uvolnila svoji měnu, inflace nijak zvlášť nevzrostla. Ale Brazílie je Brazílie, a tady je Argentina." Jako by Argentinci byli skoro hrdí na to, že nemají důvěru ve své instituce a jejich schopnost zvládat hospodářství bez pout konvertibility.
Tolik obávaná hyperinflace se zatím nezhmotnila. Jistě, přišla normální inflace, spojená se zvýšením importních cen, které vždycky přicházejí po významnějších devalvacích, ale zdá se, že nespouští spirálu zvyšování cen a že její míra slábne. Argentina se tak dost možná připojí k dlouhému seznamu zemí - kam patří například Brazílie, Jižní Korea, Rusko, Thajsko a Indonésie -, jež devalvaci zvládly bez nekontrolovatelné inflace.
Pro ekonoma není zotavení Argentiny žádným překvapením. Devalvace aktivuje několik regeneračních sil. Export zlevní a příjmy z něj (měřené v pesos) dramaticky stoupnou. Turistika a na ní navázané ekonomické sektory kvetou. Substituce dovozu se odehrává přímo před vašima očima: obchod s oděvy, který ještě loni prodával jen dovozové zboží, dnes prodává výhradně domácí artikl.
Tyto regenerační síly však podobně, jako tomu bylo u východoasijské krize v roce 1998, tlumí nedostatek úvěrů. Jejich stabilitu mělo zajistit zahraniční vlastnictví bank; předpokládalo se, že zahraniční banky svým argentinským pobočkách pomohou, pokud budou potřebovat peníze. Vklady v pobočkách amerických bank v Buenos Aires měly být v bezpečí stejně jako v Miami. Střadatelé však brzy shledali, že věci se mají jinak.
Na druhé straně však zahraniční banky neposkytovaly dostatečný objem úvěrů pro malé a střední argentinské firmy. Tento nedostatek zpomaloval růst, což přispělo k ekonomickým potížím země; teď je úvěrová studna vyschlá docela.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Některé domácí banky budou samozřejmě půjčovat i nadále. Jenže aby zotavení bylo udržitelné, je třeba úvěrové možnosti rozšířit, a to buď vytvořením nových finančních institucí, anebo rozšířením stávajících. V tomto ohledu mohou vzhledem k chabé důvěře v tradiční bankovní sektor sehrát významnou roli úvěrová družstva. Důležité je také oživit obchodní úvěr - během východoasijské krize byl jeho význam pochopen záhy a Japonsko v dobrém sousedském gestu poskytlo prostřednictvím Mijazawovy iniciativy 30 miliard dolarů, z nichž většina byla využita k financování obchodních úvěrů a k znovunastartování ekonomiky.
Je to prosté: skutečné zdroje Argentiny, její obyvatelé, jejich talent a dovednosti, její úrodná země, její investiční statky - to vše zůstalo. Ekonomika potřebuje především reaktivovat a na tento úkol se musí zaměřit vládní politika. Pokud se zlepšit dostupnost úvěrů nepodaří samotnému soukromému sektoru a žádný soused svou pomoc nenabídne - jako se nabídlo Japonsko ve východní Asii -, musí se o restrukturalizaci stávajících úvěrových institucí, ale i o vytvoření nových, postarat vláda.
Zvýšila by se nějak nebezpečně účastí vlády na poskytování úvěrů inflace? Adresování úvěrů s cílem zvýšit nabídku zboží nemusí být inflační, právě naopak: zvýšená nabídka zboží produkovaného doma může být účinným nástrojem pro boj s inflací.
S řádným účetnictvím, oddělováním výdajů na rekapitalizaci bank od běžných výdajů, jako jsou výdaje na provoz nemocnic a škol, by mělo být jasné, že tyto výdaje nemohou být samy o sobě inflační. Inflační je jen rozšíření úvěru, které tyto výdaje umožňují. V ekonomice, která se potýká s rozsáhlými problémy, nedostatečným využitím zdrojů a obrovským nedostatkem úvěrů, by mírné rozšíření úvěru k vysoké inflaci ani nevedlo.
Podíváme-li se reaktivaci blíže, bude nám jasné, proč je pozornost, která se věnuje úvěrům od MMF, zavádějící. Půjčky od MMF se budou vracet MMF, nepůjdou na reaktivaci ekonomiky. Úvěr od MMF by sice měl "obnovit důvěru" v ekonomiku, ale jestli ji obnoví, nebo ne, bude záviset na tom, jaké podmínky si fond nadiktuje. Pokud MMF nařídí fiskální omezení nebo jinou mylnou strategii k restrukturalizaci finančního sektoru (jako v Indonésii), pak bude ekonomika oslabena, a to povede k dalšímu nahlodání důvěry.
Pokud bude na druhé straně úvěr od MMF nabídnut s výhodnými podmínkami, bude to pozitivní příspěvek. Nebude to ale všelék. Úvěr od MMF nedokáže vyřešit zásadní ekonomické problémy, snad jen s tou výjimkou, že uvolní peníze z jiných mezinárodních zdrojů a tyto fondy se pak mohou použít k reaktivaci ekonomiky.
Mezinárodní společenství může Argentině pomoci tím, že otevře své brány argentinskému zboží, že bude brát volný obchod vážně a že si uvědomí, že obchodování může být významný nástroj nejen pro dlouhodobý růst, ale i pro hospodářské zotavení. Z jedné strany export pomůže reaktivovat argentinskou ekonomiku a z druhé strany spotřebitelé v Evropě a Americe budou moci kupovat kvalitní zboží za nižší ceny. Toto je jedna z cest, jak lze globalizaci využít tak, aby přinášela užitek lidem v nouzi.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
If UK Chancellor of the Exchequer Rachel Reeves tried to meet all the political demands that have been placed on her, her budget would likely result in disappointing growth and financial instability. Instead, the new government's first budget should be judged according to four longer-term criteria.
lists four criteria for assessing the chancellor's attempt to meet a long list of unrealistic demands.
At COP16 in Colombia this month, delegates from nearly 200 countries will discuss how to accelerate action to protect 30% of the planet’s land and maritime areas by 2030. Central to that goal will be unlocking more investment through public-private partnerships, de-risking mechanisms, and other innovative strategies.
points out that biodiversity loss and ecosystem damage jeopardize all other global development goals.
V Argentině se pomalu dají vysledovat první známky hospodářského oživení. Pro mnoho lidí je to, co se tam dělo a co se tam děje teď, naprostá záhada. Zrušení "konvertibility", tj. systému fixního směnného kurzu, mělo vést je katastrofě - a vedlo. Produkce klesala a nezaměstnanost prudce stoupala. Kvůli obavám z nákladů a záchranným programům Mezinárodního měnového fondu (MMF) si Argentina držela svou měnovou radu ještě dlouho poté, co bylo všem jasné, že je tento systém neudržitelný. Když nakonec přišel kolaps, byl tím mohutnější, čím déle tato tvrdohlavost trvala.
Ovšem hlavním důvodem, proč se Argentina tak úporně držela systému, který nemohl fungovat, byl strach z hyperinflace. Když jsem se během svých návštěv v Buenos Aires ptal, proč Argentina s tímhle ekonomickým šílenstvím nepřestala, dostal jsem od všech stejnou odpověď: "Ano, když Brazílie uvolnila svoji měnu, inflace nijak zvlášť nevzrostla. Ale Brazílie je Brazílie, a tady je Argentina." Jako by Argentinci byli skoro hrdí na to, že nemají důvěru ve své instituce a jejich schopnost zvládat hospodářství bez pout konvertibility.
Tolik obávaná hyperinflace se zatím nezhmotnila. Jistě, přišla normální inflace, spojená se zvýšením importních cen, které vždycky přicházejí po významnějších devalvacích, ale zdá se, že nespouští spirálu zvyšování cen a že její míra slábne. Argentina se tak dost možná připojí k dlouhému seznamu zemí - kam patří například Brazílie, Jižní Korea, Rusko, Thajsko a Indonésie -, jež devalvaci zvládly bez nekontrolovatelné inflace.
Pro ekonoma není zotavení Argentiny žádným překvapením. Devalvace aktivuje několik regeneračních sil. Export zlevní a příjmy z něj (měřené v pesos) dramaticky stoupnou. Turistika a na ní navázané ekonomické sektory kvetou. Substituce dovozu se odehrává přímo před vašima očima: obchod s oděvy, který ještě loni prodával jen dovozové zboží, dnes prodává výhradně domácí artikl.
Tyto regenerační síly však podobně, jako tomu bylo u východoasijské krize v roce 1998, tlumí nedostatek úvěrů. Jejich stabilitu mělo zajistit zahraniční vlastnictví bank; předpokládalo se, že zahraniční banky svým argentinským pobočkách pomohou, pokud budou potřebovat peníze. Vklady v pobočkách amerických bank v Buenos Aires měly být v bezpečí stejně jako v Miami. Střadatelé však brzy shledali, že věci se mají jinak.
Na druhé straně však zahraniční banky neposkytovaly dostatečný objem úvěrů pro malé a střední argentinské firmy. Tento nedostatek zpomaloval růst, což přispělo k ekonomickým potížím země; teď je úvěrová studna vyschlá docela.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Některé domácí banky budou samozřejmě půjčovat i nadále. Jenže aby zotavení bylo udržitelné, je třeba úvěrové možnosti rozšířit, a to buď vytvořením nových finančních institucí, anebo rozšířením stávajících. V tomto ohledu mohou vzhledem k chabé důvěře v tradiční bankovní sektor sehrát významnou roli úvěrová družstva. Důležité je také oživit obchodní úvěr - během východoasijské krize byl jeho význam pochopen záhy a Japonsko v dobrém sousedském gestu poskytlo prostřednictvím Mijazawovy iniciativy 30 miliard dolarů, z nichž většina byla využita k financování obchodních úvěrů a k znovunastartování ekonomiky.
Je to prosté: skutečné zdroje Argentiny, její obyvatelé, jejich talent a dovednosti, její úrodná země, její investiční statky - to vše zůstalo. Ekonomika potřebuje především reaktivovat a na tento úkol se musí zaměřit vládní politika. Pokud se zlepšit dostupnost úvěrů nepodaří samotnému soukromému sektoru a žádný soused svou pomoc nenabídne - jako se nabídlo Japonsko ve východní Asii -, musí se o restrukturalizaci stávajících úvěrových institucí, ale i o vytvoření nových, postarat vláda.
Zvýšila by se nějak nebezpečně účastí vlády na poskytování úvěrů inflace? Adresování úvěrů s cílem zvýšit nabídku zboží nemusí být inflační, právě naopak: zvýšená nabídka zboží produkovaného doma může být účinným nástrojem pro boj s inflací.
S řádným účetnictvím, oddělováním výdajů na rekapitalizaci bank od běžných výdajů, jako jsou výdaje na provoz nemocnic a škol, by mělo být jasné, že tyto výdaje nemohou být samy o sobě inflační. Inflační je jen rozšíření úvěru, které tyto výdaje umožňují. V ekonomice, která se potýká s rozsáhlými problémy, nedostatečným využitím zdrojů a obrovským nedostatkem úvěrů, by mírné rozšíření úvěru k vysoké inflaci ani nevedlo.
Podíváme-li se reaktivaci blíže, bude nám jasné, proč je pozornost, která se věnuje úvěrům od MMF, zavádějící. Půjčky od MMF se budou vracet MMF, nepůjdou na reaktivaci ekonomiky. Úvěr od MMF by sice měl "obnovit důvěru" v ekonomiku, ale jestli ji obnoví, nebo ne, bude záviset na tom, jaké podmínky si fond nadiktuje. Pokud MMF nařídí fiskální omezení nebo jinou mylnou strategii k restrukturalizaci finančního sektoru (jako v Indonésii), pak bude ekonomika oslabena, a to povede k dalšímu nahlodání důvěry.
Pokud bude na druhé straně úvěr od MMF nabídnut s výhodnými podmínkami, bude to pozitivní příspěvek. Nebude to ale všelék. Úvěr od MMF nedokáže vyřešit zásadní ekonomické problémy, snad jen s tou výjimkou, že uvolní peníze z jiných mezinárodních zdrojů a tyto fondy se pak mohou použít k reaktivaci ekonomiky.
Mezinárodní společenství může Argentině pomoci tím, že otevře své brány argentinskému zboží, že bude brát volný obchod vážně a že si uvědomí, že obchodování může být významný nástroj nejen pro dlouhodobý růst, ale i pro hospodářské zotavení. Z jedné strany export pomůže reaktivovat argentinskou ekonomiku a z druhé strany spotřebitelé v Evropě a Americe budou moci kupovat kvalitní zboží za nižší ceny. Toto je jedna z cest, jak lze globalizaci využít tak, aby přinášela užitek lidem v nouzi.