VARŠAVA – Když Angela Merkelová v prosinci roku 2021 opouštěla funkci německé kancléřky, po 16letém působení měla dobře našlápnuto do síně slávy politiků 21. století. Nyní, po třech letech ohlušujícího ticha a rozpadajícího se politického odkazu, propaguje své připravované politické memoáry. Její mlčení však bylo mnohem přesvědčivější.
První rozhovor poskytla německému týdeníku Der Spiegel, kde hájila klíčové politiky, jež pomohly formovat současné Německo a Evropu. Mezi tyto politiky zahrnula ústupky vůči Rusku, vycházející z principu studené války „změna skrze obchod“ (Wandel durch Handel), rozhodnutí přijmout v roce 2015 více než milion uprchlíků (především ze Sýrie a Blízkého východu) a také postupné odstavení německých jaderných elektráren.
Čtvrtý problém se netýká konkrétní strategie, ale spíše její absence. Kvůli tomu, že Merkelová během svého působení nijak nepřispěla k přizpůsobení německé ekonomiky technologickým výzvám 21. století, země dnes zaostává v oblasti digitalizace. Internetové připojení je v Německu ostudně slabé, byrokracie je absurdně přebujelá, vládní instituce stále používají fax a kdysi dominantní německé společnosti už nejsou schopny konkurovat svým americkým a asijským protějškům. Německé dálnice a mosty se rozpadají, vlaky mají pravidelná zpoždění a realizace hlavních infrastrukturních projektů, jako je berlínské nádraží nebo letiště, trvá dvakrát až třikrát déle než obdobné projekty v Polsku nebo dokonce v Rumunsku.
Zatímco Němci kdysi opovrhovali Poláky a měli je za potěšilé a nekompetentní, dnes se role obrátily. Pokud dnes navštívíte Německo, pravděpodobně zjistíte, že platební kartou nezaplatíte ani snídani. Poběžíte k bankomatu, ale musíte počítat s nezanedbatelnou šancí, že bude mimo provoz nebo nepřijímá karty Visa či Mastercard, což se stává ve dvou třetinách případů. O připojení k Wi-Fi ani nemluvme; lepší přístup k internetu, a třeba také dynamičtější sektor informačních technologií, naleznete v Bělorusku, vazalském státu Ruska.
Co se týká adaptace průmyslu směrem k 21. století, Merkelová během svých 16 let ve funkci kancléřky nehnula ani prstem, aby se elita německých odvětví, jako je chemický průmysl, farmaceutika či výroba vozidel se spalovacími motory, přizpůsobila současným potřebám. A nyní jsou důsledky zřejmé. K tomu je německá armáda pravidelným terčem posměchu v evropském tisku.
Pokud Němci dávají přednost faxům a vyhýbají se internetu, je to jejich věc. Bohužel však rozhodnutí jejich vlády ovlivňují celou Evropu. Morální argument Merkelové z roku 2015 pro poskytování pomoci a přístřeší uprchlíkům není nijak kontroverzní. Ale jistě musela vědět, že imigrace takového rozsahu vyvolá populistickou reakci nejen v Německu, ale napříč celou Evropou. Merkelová sice dávala na odiv obranu liberálně-demokratických hodnot, ale právě její politika vedla k útoku na tyto hodnoty. Výsledkem byla oslabená liberální demokracie a méně imigrace.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Podobný je i následující příklad, kdy Merkelová a další němečtí lídři tvrdošíjně prosazovali projekty plynovodů Nord Stream a Nord Stream II, čímž posílili pozici nebezpečného diktátora s revizionistickými ambicemi vůči východní Evropě. Když Německo na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 zablokovalo nabídku „akčního plánu členství“ pro Ukrajinu a Gruzii, de facto tím Rusko pozvalo k invazi. Každý, kdo měl alespoň základní povědomí o ruské zahraniční politice, věděl, že Kreml tuto nejistotu využije.
V rozhovoru pro Der Spiegel Merkelová z těchto selhání viní jiné. Tvrdí, že nebyla jediná, kdo byl proti procesu přistoupení Ukrajiny a Gruzie do NATO. Má ji to snad omlouvat? V té době Evropa následovala Německo a hlas Merkelové měl větší váhu než hlasy ostatních, jak si sama dobře uvědomuje.
Merkelová také stále dokola omílá mýtus, že Nord Stream byl čistě ekonomický projekt, i když je zřejmé, že tomu tak nebylo. Při obhajobě své politiky vůči Rusku tvrdí, že Polsku a Ukrajině nevadilo, když přes jejich území proudil plyn, pokud z toho tyto státy měly finanční prospěch. Problém Nord Streamu však spočíval v tom, že obcházením Polska a Ukrajiny se snižoval jejich vliv vůči Moskvě. Merkelová se rozhodla, že levnější plyn je důležitější než bezpečnost Polska a Ukrajiny. Výsledkem jejího přístupu byla energetická krize a jeden z důvodů nové války na evropském kontinentu. Když to shrneme, žádná levná energie, ani bezpečí.
Rozhodnutí Merkelové ukončit provoz německých jaderných elektráren po katastrofě ve Fukušimě v roce 2011 navíc posílilo Rusko, jelikož zvýšilo závislost německé ekonomiky na ruských energetických surovinách. Taková rozhodnutí by možná mohla být obhajitelná, pokud bychom žili v blažené nevědomosti o skutečné povaze Vladimira Putina. Ale jak po roce 2008, tak ještě výrazněji po roce 2014 už nebylo pochyb o tom, kým je a co zamýšlí.
Merkelová byla na rizika opakovaně upozorňována. Už v roce 2006 přirovnalRadek Sikorski, tehdejší polský ministr obrany, projekt Nord Stream k paktu Molotov-Ribbentrop (tajné dohodě z roku 1939 mezi Hitlerem a Stalinem o neútočení). I o pět let později nás nadále varoval, že pro Polsko i Evropu je pasivita Německa větší hrozbou, než německá síla.
Merkelová tyto argumenty ignorovala. Za jejího dlouhého působení v čele vlády Německo usilovalo o levnou energii výměnou za bezpečí východní Evropy, opustilo stávající zdroje obnovitelné energie a poskytlo nacionalistickým populistům silné téma pro jejich kampaně. Merkelová zhoršila bezpečnostní situaci Evropy, a to jak vůči vnějším, tak domácím hrozbám. Zatímco Německo dnes čelí krizi vedení a zabředává do nových globálních problémů, Merkelová si nadále namlouvá, že jednala naprosto správně.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Bashar al-Assad’s fall from power has created an opportunity for the political and economic reconstruction of a key Arab state. But the record of efforts to stabilize post-conflict societies in the Middle East is littered with failure, and the next few months will most likely determine Syria's political trajectory.
say that Syrians themselves must do the hard work, but multilateral assistance has an important role to play.
The US president-elect has vowed to round up illegal immigrants and raise tariffs, but he will probably fail to reinvigorate the economy for the masses, who will watch the rich get richer on crypto and AI. America has been here before, and if Trump doesn’t turn on the business class and lay the blame at its feet, someone else will.
thinks the next president will be forced to choose between big business and the forgotten man.
VARŠAVA – Když Angela Merkelová v prosinci roku 2021 opouštěla funkci německé kancléřky, po 16letém působení měla dobře našlápnuto do síně slávy politiků 21. století. Nyní, po třech letech ohlušujícího ticha a rozpadajícího se politického odkazu, propaguje své připravované politické memoáry. Její mlčení však bylo mnohem přesvědčivější.
První rozhovor poskytla německému týdeníku Der Spiegel, kde hájila klíčové politiky, jež pomohly formovat současné Německo a Evropu. Mezi tyto politiky zahrnula ústupky vůči Rusku, vycházející z principu studené války „změna skrze obchod“ (Wandel durch Handel), rozhodnutí přijmout v roce 2015 více než milion uprchlíků (především ze Sýrie a Blízkého východu) a také postupné odstavení německých jaderných elektráren.
Čtvrtý problém se netýká konkrétní strategie, ale spíše její absence. Kvůli tomu, že Merkelová během svého působení nijak nepřispěla k přizpůsobení německé ekonomiky technologickým výzvám 21. století, země dnes zaostává v oblasti digitalizace. Internetové připojení je v Německu ostudně slabé, byrokracie je absurdně přebujelá, vládní instituce stále používají fax a kdysi dominantní německé společnosti už nejsou schopny konkurovat svým americkým a asijským protějškům. Německé dálnice a mosty se rozpadají, vlaky mají pravidelná zpoždění a realizace hlavních infrastrukturních projektů, jako je berlínské nádraží nebo letiště, trvá dvakrát až třikrát déle než obdobné projekty v Polsku nebo dokonce v Rumunsku.
Zatímco Němci kdysi opovrhovali Poláky a měli je za potěšilé a nekompetentní, dnes se role obrátily. Pokud dnes navštívíte Německo, pravděpodobně zjistíte, že platební kartou nezaplatíte ani snídani. Poběžíte k bankomatu, ale musíte počítat s nezanedbatelnou šancí, že bude mimo provoz nebo nepřijímá karty Visa či Mastercard, což se stává ve dvou třetinách případů. O připojení k Wi-Fi ani nemluvme; lepší přístup k internetu, a třeba také dynamičtější sektor informačních technologií, naleznete v Bělorusku, vazalském státu Ruska.
Co se týká adaptace průmyslu směrem k 21. století, Merkelová během svých 16 let ve funkci kancléřky nehnula ani prstem, aby se elita německých odvětví, jako je chemický průmysl, farmaceutika či výroba vozidel se spalovacími motory, přizpůsobila současným potřebám. A nyní jsou důsledky zřejmé. K tomu je německá armáda pravidelným terčem posměchu v evropském tisku.
Pokud Němci dávají přednost faxům a vyhýbají se internetu, je to jejich věc. Bohužel však rozhodnutí jejich vlády ovlivňují celou Evropu. Morální argument Merkelové z roku 2015 pro poskytování pomoci a přístřeší uprchlíkům není nijak kontroverzní. Ale jistě musela vědět, že imigrace takového rozsahu vyvolá populistickou reakci nejen v Německu, ale napříč celou Evropou. Merkelová sice dávala na odiv obranu liberálně-demokratických hodnot, ale právě její politika vedla k útoku na tyto hodnoty. Výsledkem byla oslabená liberální demokracie a méně imigrace.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Podobný je i následující příklad, kdy Merkelová a další němečtí lídři tvrdošíjně prosazovali projekty plynovodů Nord Stream a Nord Stream II, čímž posílili pozici nebezpečného diktátora s revizionistickými ambicemi vůči východní Evropě. Když Německo na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 zablokovalo nabídku „akčního plánu členství“ pro Ukrajinu a Gruzii, de facto tím Rusko pozvalo k invazi. Každý, kdo měl alespoň základní povědomí o ruské zahraniční politice, věděl, že Kreml tuto nejistotu využije.
V rozhovoru pro Der Spiegel Merkelová z těchto selhání viní jiné. Tvrdí, že nebyla jediná, kdo byl proti procesu přistoupení Ukrajiny a Gruzie do NATO. Má ji to snad omlouvat? V té době Evropa následovala Německo a hlas Merkelové měl větší váhu než hlasy ostatních, jak si sama dobře uvědomuje.
Merkelová také stále dokola omílá mýtus, že Nord Stream byl čistě ekonomický projekt, i když je zřejmé, že tomu tak nebylo. Při obhajobě své politiky vůči Rusku tvrdí, že Polsku a Ukrajině nevadilo, když přes jejich území proudil plyn, pokud z toho tyto státy měly finanční prospěch. Problém Nord Streamu však spočíval v tom, že obcházením Polska a Ukrajiny se snižoval jejich vliv vůči Moskvě. Merkelová se rozhodla, že levnější plyn je důležitější než bezpečnost Polska a Ukrajiny. Výsledkem jejího přístupu byla energetická krize a jeden z důvodů nové války na evropském kontinentu. Když to shrneme, žádná levná energie, ani bezpečí.
Rozhodnutí Merkelové ukončit provoz německých jaderných elektráren po katastrofě ve Fukušimě v roce 2011 navíc posílilo Rusko, jelikož zvýšilo závislost německé ekonomiky na ruských energetických surovinách. Taková rozhodnutí by možná mohla být obhajitelná, pokud bychom žili v blažené nevědomosti o skutečné povaze Vladimira Putina. Ale jak po roce 2008, tak ještě výrazněji po roce 2014 už nebylo pochyb o tom, kým je a co zamýšlí.
Merkelová byla na rizika opakovaně upozorňována. Už v roce 2006 přirovnalRadek Sikorski, tehdejší polský ministr obrany, projekt Nord Stream k paktu Molotov-Ribbentrop (tajné dohodě z roku 1939 mezi Hitlerem a Stalinem o neútočení). I o pět let později nás nadále varoval, že pro Polsko i Evropu je pasivita Německa větší hrozbou, než německá síla.
Merkelová tyto argumenty ignorovala. Za jejího dlouhého působení v čele vlády Německo usilovalo o levnou energii výměnou za bezpečí východní Evropy, opustilo stávající zdroje obnovitelné energie a poskytlo nacionalistickým populistům silné téma pro jejich kampaně. Merkelová zhoršila bezpečnostní situaci Evropy, a to jak vůči vnějším, tak domácím hrozbám. Zatímco Německo dnes čelí krizi vedení a zabředává do nových globálních problémů, Merkelová si nadále namlouvá, že jednala naprosto správně.