Letošní Nobelova cena míru právem odměňuje tisíce vědců Mezivládního panelu Organizace spojených národů pro změnu klimatu (IPCC). Tito vědci odvádějí vynikající, svědomitou práci, která precizně stanovuje, co má svět očekávat od změny klimatu.
Druhý vítěz ceny, bývalý viceprezident USA Al Gore, věnoval mnohem víc času tomu, aby nám vykládal, čeho se máme bát. Zatímco odhady a závěry IPCC se opírají o pečlivý výzkum, Gore se nezdá být obdobně zdrženlivý.
Gore ve svém oscarovém filmu (britským soudcem nedávno označeném za „jednostranný“ snímek obsahující „vědecké omyly“) sdělil světu, že během současného století je třeba očekávat šestimetrový vzestup hladin moří. Ignoruje zjištění těch, kdo byli Nobelovou cenou poctěni zároveň s ním, totiž IPCC, který soudí, že hladiny moří se během současného století zvýší o 15 až 60 centimetrů, přičemž jejich nejlepší odhad je kolem 30 centimetrů. To se podobá vývoji, který svět zažil v průběhu posledních 150 let.
Gore si rovněž zoufá nad zrychlujícím se odtáváním ledu v Grónsku a jeho důsledky pro planetu, ale přehlíží závěr IPCC, že pokud se současné tempo tání udrží, do konce století ke zvýšení hladin moří přispěje jen osmi centimetry. Gore si také nevšímá výzkumu, který dokládá, že v roce 1941 byly teploty v Grónsku vyšší než dnes.
Goreovi dále dělá starosti budoucnost ledních medvědů. Tvrdí, že kvůli mizení jejich ledového domova umírají utonutím. Avšak jediná vědecká studie, která něco takového naznačuje, se týká čtyř ledních medvědů, kteří se utopili kvůli bouři.
Politika proměněného ve filmaře budí ze sna předpovědi zvýšení počtu úmrtí v důsledku veder. Údaje ale mají ještě druhou stránku, která se tolik nehodí do krámu: rostoucí teploty sníží počet studených vln, které si vyžádají mnohem víc obětí na životech než vedra. Nejlepší studie ukazuje, že do roku 2050 si horka vyžádají o 400 tisíc životů víc, ale mrtvých v důsledku chladu ubude o 1,8 milionu. Ba první úplné posouzení ekonomických důsledků změny klimatu na svět potvrzuje, že globální oteplování životy ušetří .
IPCC velkoryse prohlásil, že by byl spokojený, kdyby Gore dostal Nobelovu cenu míru sám. Já jsem rád, že se tak nestalo a že byla právem oceněna práce IPCC.
Gore přispěl k tomu, aby si svět dělal starosti. Naše pozornost je ale bohužel odváděna od podstatných věcí. Změna klimatu není jediný problém, jemuž země čelí. Naše úzkoprsé zaměření na ni – k újmě ostatních planetárních výzev – se pozorností, již Goreova Nobelova cena míru vyvolává, jedině posílí.
Gore se oproti všemu ostatnímu soustředí na výzvu k lídrům, aby snížili emise CO2, třebaže existují jiné politiky, které by pro dobro planety udělaly mnohem víc. V průběhu nadcházejícího století budou rozvojové státy čím dál závislejší na dovozu potravin z vyspělých zemí. To není v prvé řadě důsledkem globálního oteplování, nýbrž vyššího počtu lidí a méně orné půdy v rozvojovém světě.
Počet hladovějících lidí závisí mnohem méně na klimatu než na demografické situaci a příjmu. Nesmírně nákladné snižování uhlíkových emisí by mohlo znamenat víc podvyživených lidí. Je-li naším cílem bojovat proti podvýživě, politiky jako zajišťování výživy pro ty, kdo ji potřebují, jsou pro zachraňování životů 5000krát účinnější než utrácení miliard dolarů za snižování uhlíkových emisí.
Obdobně platí, že globální oteplování pravděpodobně mírně zvýší výskyt malárie, ale omezování CO2 bude při potírání této nemoci mnohem méně účinné než moskytiéry a léky, které mohou levně zachránit 850 tisíc životů ročně. Naproti tomu nákladný Kjótský protokol zabrání pouhým 1400 úmrtím na malárii ročně.
Znepokojujeme se nad vzdálenými důsledky změny klimatu, leč neděláme nic pro řešení potíží, které planetu trápí dnes. Letos na podvýživu zahynou téměř čtyři miliony lidí. Tři miliony životů si vyžádá HIV/AIDS. Dva a půl milionu lidí zemře kvůli znečištění ovzduší v uzavřených či otevřených prostorách. Jak nedostatek stopových prvků, tak nedostatek nezávadné pitné vody si vyžádají po dvou milionech obětí.
Vzhledem k tomu, že pozornost i peníze jsou vzácné statky, je důležité, abychom se věnovali nejprve problémům, jež mají nejlepší řešení, a vykonali během století co nejvíc dobrého. Zaměříme-li se na řešení dnešních problémů, upevní se díky nám společnosti, ekonomiky budou živější a infrastruktury robustnější. To společnostem umožní, aby se lépe vypořádaly s budoucími problémy – včetně globálního oteplování. Zavazování se k rozsáhlému snižování uhlíkových emisí způsobí, že budoucí generace budou chudší a budou mít menší schopnost přizpůsobovat se výzvám.
Gore chová neotřesitelnou víru, že změna klimatu je největší výzvou, před níž svět stojí. Abych byl spravedlivý, za své nezlomné zanícení si jistou formu ocenění zaslouží. Rozdíl mezi letošními vítězi Nobelovy ceny míru ale nemohl být ostřejší. IPCC provádí pečlivý výzkum, kde se všemu ostatnímu nadřazují fakta. Goreův přístup je jiný.
Letošní Nobelova cena míru právem odměňuje tisíce vědců Mezivládního panelu Organizace spojených národů pro změnu klimatu (IPCC). Tito vědci odvádějí vynikající, svědomitou práci, která precizně stanovuje, co má svět očekávat od změny klimatu.
Druhý vítěz ceny, bývalý viceprezident USA Al Gore, věnoval mnohem víc času tomu, aby nám vykládal, čeho se máme bát. Zatímco odhady a závěry IPCC se opírají o pečlivý výzkum, Gore se nezdá být obdobně zdrženlivý.
Gore ve svém oscarovém filmu (britským soudcem nedávno označeném za „jednostranný“ snímek obsahující „vědecké omyly“) sdělil světu, že během současného století je třeba očekávat šestimetrový vzestup hladin moří. Ignoruje zjištění těch, kdo byli Nobelovou cenou poctěni zároveň s ním, totiž IPCC, který soudí, že hladiny moří se během současného století zvýší o 15 až 60 centimetrů, přičemž jejich nejlepší odhad je kolem 30 centimetrů. To se podobá vývoji, který svět zažil v průběhu posledních 150 let.
Gore si rovněž zoufá nad zrychlujícím se odtáváním ledu v Grónsku a jeho důsledky pro planetu, ale přehlíží závěr IPCC, že pokud se současné tempo tání udrží, do konce století ke zvýšení hladin moří přispěje jen osmi centimetry. Gore si také nevšímá výzkumu, který dokládá, že v roce 1941 byly teploty v Grónsku vyšší než dnes.
Goreovi dále dělá starosti budoucnost ledních medvědů. Tvrdí, že kvůli mizení jejich ledového domova umírají utonutím. Avšak jediná vědecká studie, která něco takového naznačuje, se týká čtyř ledních medvědů, kteří se utopili kvůli bouři.
Politika proměněného ve filmaře budí ze sna předpovědi zvýšení počtu úmrtí v důsledku veder. Údaje ale mají ještě druhou stránku, která se tolik nehodí do krámu: rostoucí teploty sníží počet studených vln, které si vyžádají mnohem víc obětí na životech než vedra. Nejlepší studie ukazuje, že do roku 2050 si horka vyžádají o 400 tisíc životů víc, ale mrtvých v důsledku chladu ubude o 1,8 milionu. Ba první úplné posouzení ekonomických důsledků změny klimatu na svět potvrzuje, že globální oteplování životy ušetří .
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
IPCC velkoryse prohlásil, že by byl spokojený, kdyby Gore dostal Nobelovu cenu míru sám. Já jsem rád, že se tak nestalo a že byla právem oceněna práce IPCC.
Gore přispěl k tomu, aby si svět dělal starosti. Naše pozornost je ale bohužel odváděna od podstatných věcí. Změna klimatu není jediný problém, jemuž země čelí. Naše úzkoprsé zaměření na ni – k újmě ostatních planetárních výzev – se pozorností, již Goreova Nobelova cena míru vyvolává, jedině posílí.
Gore se oproti všemu ostatnímu soustředí na výzvu k lídrům, aby snížili emise CO2, třebaže existují jiné politiky, které by pro dobro planety udělaly mnohem víc. V průběhu nadcházejícího století budou rozvojové státy čím dál závislejší na dovozu potravin z vyspělých zemí. To není v prvé řadě důsledkem globálního oteplování, nýbrž vyššího počtu lidí a méně orné půdy v rozvojovém světě.
Počet hladovějících lidí závisí mnohem méně na klimatu než na demografické situaci a příjmu. Nesmírně nákladné snižování uhlíkových emisí by mohlo znamenat víc podvyživených lidí. Je-li naším cílem bojovat proti podvýživě, politiky jako zajišťování výživy pro ty, kdo ji potřebují, jsou pro zachraňování životů 5000krát účinnější než utrácení miliard dolarů za snižování uhlíkových emisí.
Obdobně platí, že globální oteplování pravděpodobně mírně zvýší výskyt malárie, ale omezování CO2 bude při potírání této nemoci mnohem méně účinné než moskytiéry a léky, které mohou levně zachránit 850 tisíc životů ročně. Naproti tomu nákladný Kjótský protokol zabrání pouhým 1400 úmrtím na malárii ročně.
Znepokojujeme se nad vzdálenými důsledky změny klimatu, leč neděláme nic pro řešení potíží, které planetu trápí dnes. Letos na podvýživu zahynou téměř čtyři miliony lidí. Tři miliony životů si vyžádá HIV/AIDS. Dva a půl milionu lidí zemře kvůli znečištění ovzduší v uzavřených či otevřených prostorách. Jak nedostatek stopových prvků, tak nedostatek nezávadné pitné vody si vyžádají po dvou milionech obětí.
Vzhledem k tomu, že pozornost i peníze jsou vzácné statky, je důležité, abychom se věnovali nejprve problémům, jež mají nejlepší řešení, a vykonali během století co nejvíc dobrého. Zaměříme-li se na řešení dnešních problémů, upevní se díky nám společnosti, ekonomiky budou živější a infrastruktury robustnější. To společnostem umožní, aby se lépe vypořádaly s budoucími problémy – včetně globálního oteplování. Zavazování se k rozsáhlému snižování uhlíkových emisí způsobí, že budoucí generace budou chudší a budou mít menší schopnost přizpůsobovat se výzvám.
Gore chová neotřesitelnou víru, že změna klimatu je největší výzvou, před níž svět stojí. Abych byl spravedlivý, za své nezlomné zanícení si jistou formu ocenění zaslouží. Rozdíl mezi letošními vítězi Nobelovy ceny míru ale nemohl být ostřejší. IPCC provádí pečlivý výzkum, kde se všemu ostatnímu nadřazují fakta. Goreův přístup je jiný.