ATÉNY/BERLÍN – Vlády po celé Evropské unii a po celém světě se potýkají se zdánlivou „hlavou-22“: mlýnský kámen státního dluhu na krku je nutí snižovat schodky prostřednictvím výdajových škrtů a zvyšování daní. To však brzdí spotřebitelské výdaje potřebné k oživení hospodářské aktivity a nastartování růstu. V době, kdy se těžiště debaty přesouvá od utahování opasků k opatřením zaměřeným na stimulaci růstu, bude pro nastolení správné rovnováhy nezbytné chytřejší zdaňování.
Když vlády uvažují o obtížném úkolu zvýšit daně, obvykle myslí na daň z příjmu fyzických a právnických osob a daň z přidané hodnoty (DPH). Existují však i další daně, které mohou vygenerovat značné příjmy s daleko menším negativním dopadem na ekonomiku. Jedná se o daně, které vlády už dnes uvalují na elektřinu a fosilní paliva.
Tyto daně hrají klíčovou roli při snižování uhlíkových emisí, které způsobují změny klimatu. Nedávný výzkum však ukazuje, že mohou hrát užitečnou roli také při zvyšování státních příjmů s malým dopadem na hospodářský růst.
Euro za euro, dolar za dolar, jen za jen: daně z energie a uhlíku mají nižší negativní dopad na státní ekonomiku, spotřebu a pracovní místa než daň z příjmu a DPH. Například zvýšení přímých daní, jako je daň z příjmu, může stlačit spotřebu dvakrát více než daně z energie a uhlíku, které přinesou stejný objem prostředků.
Udržení spotřeby na co nejvyšší úrovni je životně důležité pro oživení ekonomické aktivity, z čehož vyplývá, že neméně důležité je uvolnit peníze, které by spotřebitelé mohli utratit. Daně z energie a uhlíku dokážou zvýšit příjmy a přitom zachovat ekonomiku v silnějším stavu, aby se udrželo zotavení. Konvenční daně zvyšují příjem, ale současně představují mnohem vyšší riziko stlačení růstu.
Není to však jediný důvod, proč má zevrubnější pohled na daně z energie a uhlíku smysl. Současný rámec zdaňování energie není zejména v Evropě udržitelný. Daňové sazby u různých typů paliv se napříč EU liší o více než 50%, což na jednotném trhu způsobuje velká pokřivení. Vytvoření rovných podmínek pro všechny v oblasti zdaňování energií v EU by harmonizovalo ekonomické pobídky, eliminovalo palivovou turistiku řidičů jezdících kvůli nižším cenám za hranice a zlepšilo podnikatelské prostředí ve všech evropských ekonomikách.
Rostoucí účty za energii tažené náklady na využívání fosilních paliv představují obrovský politický problém v mnoha evropských zemích i jinde – včetně Spojených států, kde se ceny energie pro spotřebitele staly pár měsíců před prezidentskými volbami velkým tématem. Oproti jiným formám zdanění však mají daně z energie sklon spotřebitelům celkově vzato prospívat. Přínos z odvrácení negativního dopadu konvenčních daní je patrný v celé ekonomice, zejména však u nejméně bohatých občanů, jejichž domácnosti si udrží vyšší míru disponibilního příjmu.
Většinu daní z energie a uhlíku vybírají národní vlády. V Evropě však existuje i další možnost výběru daňových příjmů: Evropské schéma obchodování s emisemi (ETS). Z hlediska dopadů na HDP a pracovní místa by náklady na zvýšení příjmů z tohoto zdroje byly až o třetinu nižší než náklady na výběr stejné částky prostřednictvím daní z příjmu nebo DPH.
Vzhledem k evropským fiskálním schodkům a ekonomickému dopadu jejich snižování je to obrovská potenciální úspora. Nejprve je však nutné vyřešit problémy stlačující cenu uhlíku. Klíčové zde bude vynětí mohutného přerozdělování uhlíkových povolenek ze systému ETS.
Ministři financí všude na světě musí při úvahách o svých fiskálních možnostech projevit větší nápaditost. Daně z energie a uhlíku mohou způsobit menší ekonomickou bolest a přinést vyšší zisk než daně konvenční. Evropa potřebuje fiskální konsolidaci, snížení uhlíkových emisí a strategii hospodářského růstu. Aby byly všechny tři úkoly splněny, měl by se klást větší důraz na daně z energie a efektivní ETS.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
ATÉNY/BERLÍN – Vlády po celé Evropské unii a po celém světě se potýkají se zdánlivou „hlavou-22“: mlýnský kámen státního dluhu na krku je nutí snižovat schodky prostřednictvím výdajových škrtů a zvyšování daní. To však brzdí spotřebitelské výdaje potřebné k oživení hospodářské aktivity a nastartování růstu. V době, kdy se těžiště debaty přesouvá od utahování opasků k opatřením zaměřeným na stimulaci růstu, bude pro nastolení správné rovnováhy nezbytné chytřejší zdaňování.
Když vlády uvažují o obtížném úkolu zvýšit daně, obvykle myslí na daň z příjmu fyzických a právnických osob a daň z přidané hodnoty (DPH). Existují však i další daně, které mohou vygenerovat značné příjmy s daleko menším negativním dopadem na ekonomiku. Jedná se o daně, které vlády už dnes uvalují na elektřinu a fosilní paliva.
Tyto daně hrají klíčovou roli při snižování uhlíkových emisí, které způsobují změny klimatu. Nedávný výzkum však ukazuje, že mohou hrát užitečnou roli také při zvyšování státních příjmů s malým dopadem na hospodářský růst.
Euro za euro, dolar za dolar, jen za jen: daně z energie a uhlíku mají nižší negativní dopad na státní ekonomiku, spotřebu a pracovní místa než daň z příjmu a DPH. Například zvýšení přímých daní, jako je daň z příjmu, může stlačit spotřebu dvakrát více než daně z energie a uhlíku, které přinesou stejný objem prostředků.
Udržení spotřeby na co nejvyšší úrovni je životně důležité pro oživení ekonomické aktivity, z čehož vyplývá, že neméně důležité je uvolnit peníze, které by spotřebitelé mohli utratit. Daně z energie a uhlíku dokážou zvýšit příjmy a přitom zachovat ekonomiku v silnějším stavu, aby se udrželo zotavení. Konvenční daně zvyšují příjem, ale současně představují mnohem vyšší riziko stlačení růstu.
Není to však jediný důvod, proč má zevrubnější pohled na daně z energie a uhlíku smysl. Současný rámec zdaňování energie není zejména v Evropě udržitelný. Daňové sazby u různých typů paliv se napříč EU liší o více než 50%, což na jednotném trhu způsobuje velká pokřivení. Vytvoření rovných podmínek pro všechny v oblasti zdaňování energií v EU by harmonizovalo ekonomické pobídky, eliminovalo palivovou turistiku řidičů jezdících kvůli nižším cenám za hranice a zlepšilo podnikatelské prostředí ve všech evropských ekonomikách.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Rostoucí účty za energii tažené náklady na využívání fosilních paliv představují obrovský politický problém v mnoha evropských zemích i jinde – včetně Spojených států, kde se ceny energie pro spotřebitele staly pár měsíců před prezidentskými volbami velkým tématem. Oproti jiným formám zdanění však mají daně z energie sklon spotřebitelům celkově vzato prospívat. Přínos z odvrácení negativního dopadu konvenčních daní je patrný v celé ekonomice, zejména však u nejméně bohatých občanů, jejichž domácnosti si udrží vyšší míru disponibilního příjmu.
Většinu daní z energie a uhlíku vybírají národní vlády. V Evropě však existuje i další možnost výběru daňových příjmů: Evropské schéma obchodování s emisemi (ETS). Z hlediska dopadů na HDP a pracovní místa by náklady na zvýšení příjmů z tohoto zdroje byly až o třetinu nižší než náklady na výběr stejné částky prostřednictvím daní z příjmu nebo DPH.
Vzhledem k evropským fiskálním schodkům a ekonomickému dopadu jejich snižování je to obrovská potenciální úspora. Nejprve je však nutné vyřešit problémy stlačující cenu uhlíku. Klíčové zde bude vynětí mohutného přerozdělování uhlíkových povolenek ze systému ETS.
Ministři financí všude na světě musí při úvahách o svých fiskálních možnostech projevit větší nápaditost. Daně z energie a uhlíku mohou způsobit menší ekonomickou bolest a přinést vyšší zisk než daně konvenční. Evropa potřebuje fiskální konsolidaci, snížení uhlíkových emisí a strategii hospodářského růstu. Aby byly všechny tři úkoly splněny, měl by se klást větší důraz na daně z energie a efektivní ETS.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.