FRANKFURT – Nedávný „bleskový krach“ indexu Dow Jones Industrial Average, který se propadl téměř o 1600 bodů, odhalil, jak závislými na expanzivní měnové politice se staly finanční trhy i ekonomičtí aktéři. Vleklé období nízkých úrokových sazeb a kvantitativního uvolňování vytvořilo motivaci k podstupování neadekvátně oceněných rizik na straně investorů. Čím déle se bude tato politika udržovat, tím více bude ohrožovat globální finanční stabilitu.
Skutečnost je taková, že ultravolná měnová politika dávno přestala být namístě. Globální ekonomika – zejména rozvinutý svět – zažívá stále silnější zotavení. Podle nejnovější aktualizaceSvětového ekonomického výhledu Mezinárodního měnového fondu přetrvá hospodářský růst i v několika následujících čtvrtletích, a to především ve Spojených státech a v eurozóně.
Mezinárodní instituce včetně MMF se však obávají náhlých tržních korekcí, které přirozeně pramení ze změn v inflačních či úrokových očekáváních, a dál tvrdí, že měnová politika se musí zpřísňovat jen velmi pomalu. Centrální banky tedy i nadále odkládají normalizaci měnové politiky, důsledkem čehož je vzestup cen aktiv. Ten poté vytváří dramatická tržní pokřivení, kvůli nimž se zmíněné korekce stávají nevyhnutelnými.
FRANKFURT – Nedávný „bleskový krach“ indexu Dow Jones Industrial Average, který se propadl téměř o 1600 bodů, odhalil, jak závislými na expanzivní měnové politice se staly finanční trhy i ekonomičtí aktéři. Vleklé období nízkých úrokových sazeb a kvantitativního uvolňování vytvořilo motivaci k podstupování neadekvátně oceněných rizik na straně investorů. Čím déle se bude tato politika udržovat, tím více bude ohrožovat globální finanční stabilitu.
Skutečnost je taková, že ultravolná měnová politika dávno přestala být namístě. Globální ekonomika – zejména rozvinutý svět – zažívá stále silnější zotavení. Podle nejnovější aktualizaceSvětového ekonomického výhledu Mezinárodního měnového fondu přetrvá hospodářský růst i v několika následujících čtvrtletích, a to především ve Spojených státech a v eurozóně.
Mezinárodní instituce včetně MMF se však obávají náhlých tržních korekcí, které přirozeně pramení ze změn v inflačních či úrokových očekáváních, a dál tvrdí, že měnová politika se musí zpřísňovat jen velmi pomalu. Centrální banky tedy i nadále odkládají normalizaci měnové politiky, důsledkem čehož je vzestup cen aktiv. Ten poté vytváří dramatická tržní pokřivení, kvůli nimž se zmíněné korekce stávají nevyhnutelnými.